Zákon „o dostupném bydlení“ v podstatě bydlení neřeší, tvrdí odborníci

Více byrokracie, žádná podpora masivní bytové výstavby, složité zapojení soukromých investorů a hrozba vytváření dalších vyloučených lokalit. To jsou podle Asociace nájemního bydlení hlavní slabiny komplexního pozměňovacího návrhu Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) k zákonu o dostupném bydlení, který se projednává v Poslanecké sněmovně.

Jeho velkou slabinou je také složitost zapojení soukromých investorů, kteří by financovali výstavbu z vlastních zdrojů, jako je tomu v mnoha zemích Evropy a světa, tvrdí Asociace. V krajních případech by nedotažený návrh zákona podle nich mohl vytvořit nové vyloučené lokality.

Poté, co ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová předložila svůj návrh Poslanecké sněmovně na konci letošního března, některé jeho části zkritizovali odborníci.

Například Platforma pro sociální bydlení reagovala dopisem, ve kterém poslancům shrnula problematické úseky, které je třeba v návrhu lépe zpracovat. Podle jejího ředitele Víta Lesáka komplexní pozměňovací návrh neřeší problematiku dostupnosti bydlení v celé její šíři. Zároveň nemá šanci nahradit potřebný zákon o podpoře v bydlení pro lidi ohrožené bytovou nouzí, o který dlouhodobě usiluje.

Problematický je podle něj už název zákona, který ve vztahu k obsahu považuje za příliš ambiciózní. „Návrh reálně cílí jen na zakládání nových společností a veřejně prospěšných právnických osob v oblasti bydlení. Pokud by byl tento úzce vymezený legislativní návrh schválen pod navrhovaným názvem, bude to vytvářet mylný obraz, že Česká republika již disponuje komplexním zákonem v oblasti řešení dostupnosti bydlení. To může negativně ovlivnit snahy o potřebné změny v budoucnosti,“ varuje Vít Lesák.

Zákon zároveň vůbec neřeší, podle jakých kritérií by měl systém dostupného bydlení v Česku reálně fungovat. „Vzhledem k tomu, že návrh zákona jasně nedefinuje pravidla pro pronájem dostupných bytů a přichází v době, kdy stát nemá k dispozici ani funkční cenovou mapu, která by jasně rozdělila výši nájmů na tržní a dostupnou, vůbec se taková legislativa s termínem dostupné bydlení nedá spojovat. Zkrátka ho vůbec neřeší,“ doplňuje Lesáka Jan Rafaj, viceprezident Asociace nájemního bydlení.

V tom se viceprezident asociace dostává do střetu názorů s předkladatelkou návrhu, ministryní Klárou Dostálovou (ANO). Ta tvrdí, že její návrh je vylepšená varianta původního návrhu poslance Jana Birkeho, který neobsahoval žádné definice.

„Pro nás bylo opravdu důležité definice naopak do nového zákona zakotvit. Dále tam byly velmi problematické body, které se musely upravit. Zmizela například povinnost jednu čtvrtinu stavebních projektů odevzdat za nákladovou cenu obcím. Proti tomu se postavili skoro všichni. Podstata věci poslaneckého návrhu pana Birkeho ale samozřejmě zůstala. Jenom se ten celý zákon v podstatě přepsal tak, aby tam byly i související vazby, včetně definice prevence ztráty bydlení a tak dále,“ vysvětlila v rozhovoru pro Seznam Zprávy Klára Dostálová.

Slabinou zákona je podle Jana Rafaje také nízký nájem v sociálních bytech (64,70 Kč za metr čtvereční), který do budoucna bude vyžadovat další investice ze strany státu, aby bylo možné se o postavené domy a byty starat. Zákon počítá jen s jednou úrovní nájmu, ale náklady a provoz a řádnou péči o bytový fond jsou zásadně jiné v Praze a jiných částech Česka.

Komplexní pozměňovací návrh vzbudil pozornost už během letošního března, kdy se poprvé objevil na pořadu jednání Sněmovny. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, jak bylo řečeno, tehdy využila už existující návrh poslance Jana Birkeho z ČSSD o veřejně prospěšných společnostech bytových a spolu s předkladateli původního zákona k němu připojila komplexní pozměňovací návrh, což je ale ve skutečnosti úplně nový zákon.

„Název se sice tváří, že chce vyřešit veškerou problematiku dostupného bydlení, ale předkladatelé sami přiznávají, že se návrh reálně zabývá ustanovením nového typu veřejně prospěšných právnických osob v oblasti bydlení. Jejich definici je však potřeba dotáhnout,“ myslí si ředitel Platformy pro sociální bydlení. Hlavním principem komplexního pozměňovacího návrhu zůstává možnost založit veřejně prospěšnou společnost v oblasti bydlení, která se vztahuje na obce, kraje i stát. „To představuje sice potřebný, ale jen dílčí nástroj v řešení dostupnosti bydlení,“ doplňuje Lesák.

Kritika přichází také ze strany Občanského sdružení majitelů domů v ČR. To upozorňuje, že návrh zákona je v předložené podobě nepoužitelný a nevyhovující pro podporu rozvoje družstevní výstavby bytů a celkově nijak neřeší zrychlení procesu přípravy a povolování nové bytové výstavby. „Vždycky preferujeme dávky na hlavu, ne na cihlu. Zákon bude vytvářet paralelní bydlení na neziskovém principu, což nakonec bude nejdražší pro stát i daňové poplatníky,“ konstatuje Milan Krček, předseda Občanského sdružení majitelů domů v ČR.

Zlepšit dostupnost bydlení byl přitom jeden z hlavních slibů koalice. Podle odborníků z realitního trhu je ale tento stav návrhu zákona velmi uspěchaný.

O tom částečně svědčí i fakt, že ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) místo předložení novely zákona do mezirezortního připomínkového řízení, legislativcům a vládě, ho představila rovnou Poslanecké sněmovně.

Členové Asociace nájemního bydlení považují koncepční řešení dostupnosti bydlení a sociálního bydlení za dlouhodobé a klíčové priority vlády, tudíž by podle nich nemělo být možné, aby byl přepracovaný návrh zákona předkládán překotně, bez důkladné odborné diskuse a analýzy. „V tuto chvíli není hotová a schválená Koncepce bydlení České republiky 2021+ a předložený návrh zákona s ní žádným způsobem není provázán. Návrh navíc neprošel standardním mezirezortním připomínkovým řízením ani legislativní radou vlády,“ upozorňuje Jan Rafaj z Asociace nájemního bydlení.

Zároveň upozorňuje na to, že opravdovou slabinou dostupného bydlení v Česku je především pomalá výstavba bytů. Současný systém dávek a dotací navíc v dnešní době umožňuje pobírat doplatek a příspěvek na bydlení podle situace každého člověka a rodiny. To je zároveň slabina navrhovaného zákona, který by za určitých okolností například nutil lidi v různých životních situacích, aby se sestěhovali na jedno místo. To může následně vytvářet sociální problémy a časem i vyloučené lokality.

Řešením situace kolem dostupného bydlení by podle Jana Rafaje tak byl zákon, který počítá se spoluprací státu a soukromého sektoru při výstavbě a pronajímání bytů. Mimo jiné by to znamenalo úsporu v řádech desítek a stovek miliard korun pro státní rozpočet, protože by výstavbu mohly financovat soukromé subjekty.