Zajímavá zkušenost, říká Hradilek o svém angažmá v brazilském týmu v Tokiu

Vodní slalomář Vavřinec Hradilek závodil pod pěti kruhy v Pekingu 2008 a poté o čtyři roky později v Londýně. Nyní je na olympiádě v Japonsku. Ale úplně v jiné roli. Trénuje brazilského kajakáře Pepeho Goncalvese. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal, jaké je pro něj být v roli trenéra a jak vnímá hry, které jsou hodně ovlivněné koronavirem.

Jak si užíváte roli trenéra Brazilců tady v Tokiu?

Já se s Pepem znám dlouho. I v minulosti jsem mu pomáhal na kamarádské bázi, kdy mě třeba na závodě světového poháru požádal o pomoc, respektive já mu ji nabídl. On nikdy trenéra neměl. Je to šikovný kluk a pěkně mu to jezdilo. Párkrát jsem mu poradil, že mu to vyšlo, že postoupil do semifinále. Někdy v roce 2020 jsme měli kvalifikace na olympijské hry a už bylo jasné, že jsem skončil druhý za Jiřím Prskavcem, takže na olympiádu nepojedu jako závodník. A Pepe se mě zeptal, jestli bych mu nechtěl pomoci s tréninkem. Tak jsem říkal, že chci především závodit, necítím se jako trenér. Nabídl jsem mu spolupráci, že spolu budeme jezdit, že mu poradím a že se mu můžu věnovat, ale nechci být trenér na plný úvazek. On s tím souhlasil, docela mu to sedlo. Je to zajimává zkušenost.

Jak vnímáte olympiádu v covidu, jaká tu ještě nikdy nebyla?

Každá olympiáda je specifická nějakou vlastností, lokalitou. A tady máme prostě korovirus. Jsme v tom už rok a půl. Olympiáda je asi první ohromná akce. My jsme byli dostatečně informováni dopředu, co nás tady čeká, jakým způsobem bude probíhat testování, jak předcházet situacím, které by mohly ohrozit sportovce nebo personál kolem. Myslel jsem, že kontrola opatření bude přísnější. Nechci tím říct, že se to tady nedodržuje, naopak všichni opatření respektují. Ve vesnici nevidíme nikoho bez roušky, pokud nesportuje.

Jaká je nálada v olympijské vesnici?

Myslím si, že je celkem překvapivě dobrá. Je tady ta klasická společenská místnost, kde jsou hry. Tam to funguje, my třeba chodíme hrát ping pong. Tím, že u nás v brazilském týmu není žádný pozitivní nález ani žádná izolace, tak se to podchytilo i přípravnými kempy. Máme volnost pohybu, takže do herní místnosti můžeme. I během toho ping pongu máme roušky, pálky se dezinfikují. Myslím, že každý sportovec nebo trenér, když vkročí do vesnice, tak tam na něj dýchne olympijská atmosféra a to je to nejkrásnější. Vidím tady trénovat sportovce z celého světa. To je nádherná část olympiády.

Měl jste možnost mluvit s někým z českých sportovců?

Ano, potkávám se s kamarády. Musím přiznat, že se nebavíme o tom, co se děje v tom týmu. Zajímám se o ně samotné. Viděl jsem se s veslaři. Bavili jsme se po podmínkách na závodištích a tak.

Neřešili jste tedy situaci v českém týmu, kde je několik sportovců v izolaci? Nebojí se dalších pozitivních testů?

Obavy zcela jistě jsou, zejména asi pro ty, co letěli tím speciálem. Co se bavím se slalomáři, tak oni to berou tak, že je to nerozhodí, dávají si pozor a v rámci sportovní bubliny se snaží držet při sobě. Všichni se soustředí na svoje závody a věřím, že to český olympijský tým neovlivní.