Článek
Útulky pro psy jsou aktuálně na polovině svých běžných kapacit. Příčinou je pandemie, kvůli které lidé tráví většinu času doma a mají velmi omezené možnosti cestování. Pořizují si domů zvířecí mazlíčky jednak proto, že se doma chtějí zabavit, ale také mají čas se o ně starat.
Většinou se budoucí majitelé zvířat obracejí na útulky, protože psa dostanou prakticky hned. V případě štěněte s rodokmenem se na ně při takovém zájmu možná ani nedostalo. „Nedá se říct, jestli se zájem o tato štěňata nějak zvýšil nebo snížil, protože počet narozených štěňat zůstal víceméně na stejné úrovni,“ vysvětluje předseda Českého kynologického svazu Václav Kejř.
Zato psi z útulku od začátku pandemie mizí. „Celorepublikově je v útulcích kvůli koronaviru málo zvířat. Teď jich mají zhruba o 50 procent míň,“ říká vedoucí pražského útulku Troja Václav Steinbauer a dodává, že tak málo zvířat ještě nezažil. Průměrný počet psů se u něj pohyboval i kolem 250, nyní jich má sto.
Podle vedoucí útulku Bouchalka Evženie Sychrovské k vyššímu počtu adopcí přispěla i možnost večerního vycházení pouze v případě, že jde člověk z práce nebo venčí psa. „Vypuklo to hlavně tím, že se nesmělo téměř vycházet a výjimku měli lidé se psem. Lidé to tímhle způsobem řešili. Brali si psy úplně bezhlavě,“ říká Sychrovská. Nyní má její útulek 50 psů oproti běžné stovce.
Velký zájem o zvířata je hlavně ve velkých městech, v menších útulcích to tolik nepociťují. „Psů máme stále hodně, protože adopce jsou na stejné úrovni jako v předchozích letech,“ popisuje Barbora Hošková z útulku ForDogs v Unhošti.
Nedá se však říct, že by útulky na zvýšené poptávce po zvířatech vydělávaly. Budoucí majitel mazlíčka zaplatí při vyzvedávání adopční poplatek, který se většinou pohybuje kolem 1 500 korun. „Zahrnuje náklady na čipování, odčervení a kastraci psa. Je ale spíš jen symbolický, protože například částka za kastraci činí i čtyři nebo pět tisíc korun,“ říká Hošková.
Příjmy řady útulků pocházejí od města, protože zařízení provozuje městská policie. Pandemie je tak po finanční stránce neovlivnila. Některé útulky však žijí pouze ze sponzorských darů. Útulek ForDogs patří mezi ty šťastnější, protože se ho doba covidu-19 finančně nedotkla. „Jsme na tom pořád stejně. Dlouhodobí sponzoři i jednorázoví dárci nám přispívají stejně jako před pandemií,“ uvádí Hošková.
I když útulek v Troji zřizuje městská policie, příjmy čerpá i od dárců. „Nepocítili jsme to ani v období Vánoc, kdy jsme poprvé nepořádali žádný den otevřených dveří, protože máme uzavřené prostory pro velké množství lidí. Lidé psům nosí krmení a teď nám ho poslali i tak,“ popisuje Steinbauer.
Naopak brněnský útulek Interpespenzion na tom je hůř. Současná doba se odráží na objemu finančních darů, ze kterých žije. „Máme více než 50procentní úbytek prostředků. O to více si ale vážíme těch, kteří nás stále podporují. Bez jejich pomoci bychom nepřežili,“ říká vedoucí Ivana Štolpová.
Útulky se však bojí, co přijde, až se lidé vrátí do běžného života. „Lidé začnou chodit do práce a děti do škol, budou mít jiné starosti, a zvíře jim tak začne překážet,“ obává se Steinbauer. Majitelé zvířat, kteří si mazlíčka pořídili během pandemie, začnou podle pracovníků útulků psy vracet.
S tím souhlasí i Sychrovská. „Někteří lidé je nebudou chtít dát oficiálně do útulku, protože za vstup musí zaplatit. Budou je pouštět a my je budeme muset odchytávat a brát si je k sobě,“ myslí si Sychrovská. Jednotlivé útulky si částku za umístění zvířete stanovují samy. Ta se může vyšplhat i na několik tisíc korun.
Některým útulkům tak hrozí přeplnění. „Už jsme to jednou zažili, když byly povodně. Máme 120 kotců a v nich tehdy bylo 206 zvířat,“ vzpomíná Sychrovská, která útulek provozuje třiatřicet let.
V Troji se však ničeho podobného nebojí. „Kapacitu máme dostatečnou. Nikdy se nám nestalo, že bychom neměli zvířata kam dávat,“ předpokládá Steinbauer.
Brněnskému útulku však nedělá starosti prostor, ale spíš peníze. „Náš útulek je schopen se o zvířata postarat, ale hodně to závisí na finančních prostředcích, které na to potřebujeme,“ bojí se Štolpová.
Kejř k situaci, která může nastat, dodává, že zvíře není jen na lockdown, ale na delší dobu. „Lidé by si neměli brát psa jen proto, že teď nemůžu chodit do práce a nemám doma co dělat, a pak jej odložit. U normálního člověka tohle nepřipadá v úvahu.“
