Článek
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
V sortimentu má nakladatelství trika i hrnky na stejné téma. Hájí se byznysovými zájmy. Věc řeší policie. Víc Tomáš Kraus, tajemník Federace židovský obcí.
Co jste si pomyslel, když jste poprvé viděl ten kalendář z nabídky Našeho vojska?
Ten kalendář je jenom pokračování příběhu, který většina lidí zná. Je to nehoráznost, je to naprostá nehoráznost. Ani ne tak z pohledu židovské komunity, ale z pohledu českého národa. My jsme samozřejmě protestovali a podávali jsme trestní oznámení už v případě těch triček, hrnečků a dalších tzv. memorabilií. Ale ten kalendář v současné chvíli to už je úplný vrchol. Už jenom ta grafická úprava nenechává na pochybách nikoho o tom, že tady jde nejenom o propagaci nacismu, tedy hnutí, které směřuje k potlačování lidských práv, ale je to glorifikace nacismu jako takového.
Jak se na ty produkty dívají vaši členové, potomci obětí holocaustu?
To jsem kupříkladu já. Všichni se na to díváme s šokem a odporem. Nicméně současná legislativa neumožňovala trestní postih, alespoň podle výkladu policie a ostatních orgánů činných v trestním řízení.
K legislativě se jistě dostaneme. Ještě bych se zastavila u toho, že zatímco vy vidíte v kalendáři glorifikaci nacismu, majitel Našeho vojska se hájí tím, že je to pouhý byznys. Vy Emerichovi Drtinovi nevěříte, že mu jde čistě o byznys?
Když se podíváte na jeho facebookový profil a ostatní dokumenty, které o něm něco vypovídají, je to zcela evidentní. Ale i kdyby to nakrásně byl byznys v uvozovkách, tak je to byznys, který je opravdu nechutný a nechutný nejenom z pohledu židovské komunity, ale nechutný z pohledu českého národa.
Majitel Našeho vojska se nám vysmál
Federace židovských obcí, a nebyla sama, podala na Naše vojsko a jeho ředitele trestní oznámení. Zkoušeli jste ještě předtím přímo pana Emericha Drtinu kontaktovat?
Přímo nikoliv, ale prostřednictvím některých našich známých a jeho známých. Doporučovali jsme, aby ty věci byly staženy z prodeje a aby se už vůbec neobjevovaly ve veřejném prostoru. Jeho reakce byla nejenom odmítavá, prakticky se nám vysmál.
Orgány činné v trestním řízení už dříve konstatovaly, že propagační předměty s nacisty a podobně nelze podle platné právní úpravy postihnout. Má tedy smysl podávat trestní oznámení?
Určitě ano, protože my se zároveň snažíme o změnu legislativy. Bude otázkou, jestli se nám podaří časově to ještě dokázat a nějakým způsobem tu kauzu posoudit podle, řekněme, nové úpravy, která by mohla býti velmi brzo přijata Parlamentem.
Mluvíte o návrhu pana poslance Jana Bartoška (KDU-ČSL)?
Ano, ten je jedním z několika. My jsme se na tom sešli dokonce s ústavně-právním výborem a ještě s některými dalšími poslanci, kteří vyjádřili také určité zděšení a odpor vůči tomu, co se stalo. Takže předpokládám, že ve Sněmovně je dokonce nebývalý konsensus k této věci a ta legislativa by mohla být přijata rychle.
Jak musí ta úprava být napsaná, aby fungovala? Aby šlo výrobu a prodej třeba trik s nacistickou tematikou postihnout?
Je to právě napsáno tak, aby i obyčejný prodej byl, pokud tam bude jednoznačně prokázán úmysl, také postižen.
Trestním oznámením děláme kalendáři propagaci. Ale pohár přetekl
Je to podle vás ta nejlepší reakce chtít poslat prodejce a výrobce takovýchto předmětů před soud? Ptám se na to, jestli bychom to jako společnost - jakkoli je to nechutné - neměli prostě ignorovat?
To je velice zásadní otázka. My vždycky stojíme před velkým rozhodnutím, jestli máme tuto věc napadnout ve veřejném prostoru nebo nikoliv. Protože ty předměty jsou okamžitě vyprodány. My jakkoliv nechceme, tak tomu v podstatě děláme velkou propagaci. To se stalo třeba i u vydání Mein Kampfu, to se stalo u vydání několika dalších knižních titulů. Ono je to vždycky sporné, co je větší zlo. Ale nyní jsme se rozhodli, že ten pohár už skutečně přetekl, a trestní oznámení jsme podali. Bohužel musím říci, že i ty kalendáře, o kterých mluvíme, byly velice rychle rozprodány.
Jak si vysvětlujete, že 75 let po válce je takový zájem o hrnky a kalendáře s Hitlerem?
Já si myslím, že to je takový zvrácený zájem, fascinace zlem, která v tom lidském charakteru bohužel prostě je, nedá se nic dělat. Mnoho lidí velmi dobře ví, že to je hnus, ale právě proto si to možná kupují.
Nemůžeme tuhle zálibu zahrnout do svobody projevu?
Svoboda projevu má určité hranice. Pokud už uráží a dehonestuje některé z nás, v našem případě samozřejmě židovskou komunitu a nemusí to být jenom ona, tak už je to moc. Od toho jsme demokratický stát, abychom si jednoznačně vytyčili mantinely, co je v pořádku a co už je za hranou. To je věc právě té legislativy.
Jinde v Evropě jsou mantinely jasněji vytyčené? Naše vojsko kritizovali také velvyslanci Německa a Izraele v České republice.
Jak kde. Jsou určité státy a je to Německo, Rakousko, které mají nálepku ještě z druhé světové války, ale ony o tom dobře vědí a to stigma tam neustále hraje určitou roli, tak ty si na to dávají veliký pozor. Ale například na trzích v Itálii nebo v jižních státech jsem se sám osobně setkal s některými memorabiliemi. Ta senzitivita tam v tom ohledu není tak vysoká jako u nás.