Článek
Většina lidí si Velikonoce spojuje s příchodem jara, narcisy a nadšenými dětmi, které se těší na velikonočního zajíčka a koledování. Dny jsou delší, slunečnější a luční kvítí kolem nás rozkvétá. Za hranicemi Norska se rozhodně nejedná o období hrůzných vražd, únosů a záhad. Nicméně pro Nory je důležitou součástí velikonočních svátků påskekrim, „velikonoční krimi“. Norové během Velikonoc čtou víc detektivních románů než jakýkoli jiný národ na zemi. „Odkud se tahle tradice vzala?“ ptá se server The Local.
Naštěstí na odhalení záhady „velikonočního krimi“ není potřeba najímat detektiva. Tradici přinesla úspěšná, i když zavádějící, reklamní kampaň jednoho z největších norských vydavatelství Gyldendal v roce 1923. Nakladatelství do novin umístilo reklamu, která byla na první pohled nerozeznatelná od novinového článku a měla chytlavý titulek: „Noční přepadení vlaku do Bergenu“. Falešný titulek byl ve skutečnosti názvem nové knihy autorů Nordahla Griega a Nilse Liea, a ne skutečnou událostí.
Podle norského spisovatele Gunnara Staalesena vypadala reklama tak opravdově, že spousta lidí v Oslu, jejichž příbuzní večer předtím cestovali vlakem, zběsile volala do národní železniční společnosti s dotazy, co se stalo s jejich blízkými. Dnes už by reklama hraničila s falešnou zprávou, tehdy ale dosáhla úspěchu a celý první výtisk o 7 tisících knihách se vyprodal za několik dní.
Díky této události vznikl v Norsku nový „svátek detektivek“. O pouhý rok později konkurenční vydavatelství Aschehoug využilo příležitosti a vytvořilo první reklamní kampaň pro „velikonoční krimi“.
Ačkoliv se detektivní fikce ve světě stala oblíbenou už v polovině 19. století, kdy například vyšly Vraždy v ulici Morgue Edgara Allana Poea, v Norsku dosáhla velkých úspěchů až v 70. letech minulého století. Dnes je většina velikonočních detektivek čtených v Norsku psaná Nory samotnými a jedná se o typ detektivek známý jako skandinávský noir nebo severská detektivka. Oproti klasickým vraždám na anglickém venkově, třeba od Agathy Christie, je severská detektivka temnější a klade důraz na prostředí.
Ústřední postavou často bývá policejní detektiv s komplikovanou osobností, jako je například Harry Hole z románů od Joa Nesbøho, který se snaží vyřešit vraždu v ponuré, zasněžené krajině. O témata jako nenávist k ženám, rasismus či znásilnění také nebývá nouze; stačí si vzpomenout na trilogii Milénium od švédského autora Stiega Larssona.
Knižní severské detektivky každopádně nejsou jediným, co Nory o Velikonocích baví. Pro ty, kteří mají raději obrazová média, jsou tu televizní maratony různých detektivních záhad. Obvykle začínají o Zeleném čtvrtku a končí až na Velikonoční pondělí. Některé seriály jsou rozdělené tak, aby je divák musel sledovat zase další den, pokud se chce dozvědět, co se stane dál. Mnoho norských rodin sleduje podobné pořady během Velikonoc společně a hádá, kdo je vrah.
Podobně jako knižní detektivky se o Velikonocích i každoroční televizní detektivní maratony dočkají recenzí v novinách.
