Zvěrstva Hamásu přesahují naši představivost. Lidskost mizí, říká Izraelka

„Vždycky jsme se o ně báli, žili jen 1,5 kilometru od Gazy. Časem si ale na jistou míru abnormality, jako jsou občasné dopady raket, zvyknete,“ vypráví Efrat Machikawaová o části své rodiny, která žila v kibucu Nir Oz. Jednom z nejhůře zasažených míst po útoku Hamásu ze 7. října.

„Každý čtvrtý člověk tam byl buď zavražděn, nebo unesen,“ říká Efrat s tím, že osobně zná asi polovinu z unesených. Ona sama žije v mošavu, tedy zemědělské vesnici, ležícím asi o 30 kilometrů dál.

V den, kdy teroristé Hamásu napadli jih Izraele, vzbudila Efrat její dcera. Šly se schovat do krytu, bylo jasné, že se děje něco zlého. Potom Efrat napsala své sestřenici, která slyšela výbuchy a schovávala se v krytu. Efrat jí poradila, aby z něj nevycházela, a slíbily si, že se brzy sejdou.

„Když jsem si s ní dopsala, měla jsem velmi špatný pocit. Rozhodla jsem se zavolat tetě, které je 79 let. Vzala telefon a odpověděla mi šeptem. ‚Slyším je,‘ říkala, ‚všude kolem nás. Musím být potichu.‘ Řekla jsem jí, ať už nemluví a jestli je v krytu, ať tam zůstane. ‚Miluju tě,‘ řekla jsem jí. Ona šeptala: ‚Miluju tě, miluju tě.‘ Potom se spojení přerušilo,“ vypráví se slzami v očích Efrat.

Efratina teta Margalit je těžce nemocná, prodělala rakovinu střev a potřebuje být neustále v dosahu toalety. „Má velmi přísnou dietu, v noci potřebuje kyslík a léky,“ popisuje Efrat.

Tetu zahlédla na videu, které natočili a zveřejnili teroristé z Hamásu na oslavu dobytí Nir Ozu. Margalit je na něm zachycena, jak se opírá o hůl. „Je strašně hodná, na 14 dní starém snímku plete oblečky pro novorozence, pracovala jako dobrovolnice,“ říká Efrat o své tetě, jež dříve pracovala jako bioložka a ve volném čase hrála na kontrabas.

„Teta je úžasná žena, každý týden se účastnila protestů na ochranu demokracie (protesty proti justiční reformě vlády Benjamina Netanjahua, pozn. red.), a takových skvělých lidí byl plný kibuc. Asi se dá říci, že obyvatelé byli levicoví… pomáhali i Gaze. Nevím, jestli si vůbec někdo na světě takový osud zaslouží, tihle lidé ale určitě ne,“ kroutí hlavou Efrat.

Podobně mluví o tetině bývalém manželovi Gadim. Osmdesátiletý agronom cestoval po celém světě, specializoval se na pomoc třetímu světu s trvale udržitelným zemědělstvím. „Byl i v Egyptě a Jordánsku, v Asii, obou Amerikách… s Margalit se rozešli ve vysokém věku, nyní žil s Efrat Katzovou,“ ukazuje pár na snímku.

Jeho současná žena, o níž mluví Efrat Machikawaová jako o andělské bytosti, bohužel řádění teroristů nepřežila – teroristé ji táhli na voze, pak ale začali utíkat před izraelskou armádou. Žena se snažila předstírat, že je mrtvá, jeden z útočníků ji ale pro jistotu zastřelil.

„Myslíme si, že její dcera Doron u toho byla,“ říká Efrat s tím, že unesena byla i Doron se svými dvěma dcerami ve věku tří a pěti let.

Větší štěstí měly děti Margalit a Gadiho, jež také žijí v jednom z kibuců. Zamkly se v krytu a čekaly dlouhých 12 hodin, než je přišla osvobodit izraelská armáda.

Gadi se rozhodl z krytu vyjít a pokusil se s teroristy vyjednávat. „Mluví trochu arabsky, navíc si myslel, že oni jsou přece staří lidé a malé děti, že je nechají jít. Nabídl jim peníze, neuvědomil si ale, že to jsou zrůdy, ne lidé.“

„Není žádný jazyk pro komunikaci s terorismem, to jsou jiné bytosti. Mluvíme o nich jako o zvířatech, tohle ale nedělají ani zvířata,“ říká Efrat, podle níž překonávají zvěrstva Hamásu lidskou představivost.

Den před rozhovorem pro Seznam Zprávy měla možnost zhlédnout video z bezpečnostní kamery, které zachytilo rozsáhlé rabování v kibucu. „Brali všechno, od hraček po traktory. Krávy ani neodvedli, ale postříleli je… lidskost se úplně vytrácí. Lidé byli zabíjeni v posteli, slyšela jsem o podřezaných dětech, přátelé mých rodičů byli upáleni zaživa v krytu. Teroristé nemohli otevřít dveře a vzít je ven, tak se rozhodli je upálit,“ líčí Efrat.

Na otázku, co říká současnému bombardování Pásma Gazy, při němž podle kritiků umírají i nevinní, kroutí hlavou. „Soustředíme se teď jen na to, aby nám je přivezli zpátky. Je mojí povinností věřit, že je naděje na vysvobození. Pokud není, je to konec světa. To, co jsme slyšeli kolem sebe, ty příběhy jsou jako konec světa,“ říká Efrat.

Ani ona nechápe, jak se něco takového mohlo stát, a zpočátku cítila vztek, teď už spíš prázdnotu a zoufalství. „Starám se o své rodiče, kterým je 85 a 87, a snažím se jim dát nějakou naději, život je teď velmi těžký. Všichni jsme traumatizovaní, chceme je zpátky,“ říká.

Izraelská vláda podle ní selhala a šířila také nenávist. Efrat je přesvědčená, že někteří lidé v ní nemají co dělat. Naději naopak vidí v tom, že se k ní přidal bývalý premiér a generál Benny Ganc a bývalý náčelník generálního štábu armády Gadi Eisenkot. „To jsou skvělí lidé, nikdo nemůže zpochybnit jejich morálku, to je Izrael,“ dodává s trochou naděje žena, jež nyní vyučuje na Achva College, kde mají asi 30 procent studentů z beduínských komunit na jihu země.

„Doufám, že přes tyto mladé lidi budeme moci udělat lepší svět. V Izraeli máme přísloví: ‚Ten, kdo zachrání jednoho člověka, zachrání celý svět.‘ To je teď naše motto, každý člověk je celý svět,“ uzavírá Efrat emotivní rozhovor.