Článek
V poslední době se hrdinou ukrajinských vtipů stal žralok, který zabil Rusa u pláže egyptského letoviska Hurgada. Stalo se tak krátce po zničení Kachovské přehrady (nejspíše Ruskem), a na ukrajinských sociálních médiích se tak apokalyptické snímky ze zaplavených vsí Chersonské oblasti mísily s memy o žralokovi. Například na jednom obrázku bylo vidět jednání OSN s nápisem „Nevíme, jak potrestat Rusy“. A na druhém obrázku se usmíval sytý žralok: „Já vím.“ Objevily se i obrázky s žralokem vykřikujícím „Sláva Ukrajině!“ či stěžujícím si: „Vy se chechtáte, ale mě už hodinu bolí břicho“, napsal polský list Gazeta Wyborcza.
O turistovi z Ruska, kterého zabil žralok, víme jen to, že mu bylo 23 let a do Egypta přijel před několika měsíci. Média odhadují, že utekl z Ruska před mobilizací, ale oficiálně to nikdo nepotvrdil. Mužovu smrt nejspíše viděl jeho otec, který byl v té době na pláži.
Ukrajinci, když už se dost nasmáli, začali diskutovat. „Jakou diagnózu dávají psychologové/psychiatři reakci Ukrajinců na útok žraloka?“ ptal se kdosi na sociálních sítích ve skupině „Ukrajinské vtipy“. Ta má více než milion členů, kteří si vyprávějí vtipy „na podporu“ - obrat „dla pidtrymky“ je mezi Ukrajinci od vypuknutí války hodně populární.
Odpovědělo mu skoro 400 lidí, a to i slovy „Jaký život, takový humor.“, „Je mi líto rybičky.“ (žraloka ulovili a zabili), „Ztotožňujeme toho Rusa s Ruskem, a proto je naše reakce agresivní.“, „Musíme zůstat lidmi a neztrácet rozum.“, „Neklesejme na úroveň Rusů.“ a také „Když zítra nepřátelská střela zasáhne tvůj domov, co řekneš? Když tvého syna či muže odvedou do války, do pekla?“.
Mohlo by vás zajímat
Seznam Zprávy hovořily s řadou umělců z Ukrajiny. Popisují nová témata i symboly, které do jejich tvorby vnesla válka. A také to, že „díky“ konfliktu dostala země možnost vyprávět svůj příběh samostatně – bez Ruska.
Ukrajinská agentura Unian zveřejnila komentář expertky na komunikaci Jaryny Ključkovské. Ta zavzpomínala, jak se jí před několika měsíci v americkém podcastu ptali, jak se Ukrajincům daří neodlidšťovat nepřítele, který právě ničil energetickou infrastrukturu, tisíce lidí byly bez proudu a v bombardovaných domech umírali civilisté. „Nedaří,“ odpověděla. „A ani to nezkoušíme. Nemáme na to místo v hlavě ani energii. Teď musíme přežít a vyhnat je (Rusy) z naší země,“ dodala. Napsala také, že neodsuzuje ty, kteří se snaží překonat bolest za pomoci černého humoru, a upřímně s nimi soucítí.
Názor o odlidšťování Rusů v ukrajinském černém humoru bývá vidět i v polských komentářích. Ale neodlidštil se ještě dříve agresor sám? Lze jej odlidštit opakovaně? A jak to nazvat: redehumanizací?
Po téměř 500 dnech války ukrajinské vtipy přitvrdily. Ukrajinci mezi své spojence zařadili také papouška, který ruskému horolezci na Novém Zélandu vykloval oči, klokana, který prý pronikl na ruský konzulát v Canbeře, a psa, který kousl Rusku („Naši chlupatí přátelé plní důležitý úkol dokonce v Moskvě," žertoval ukrajinský portál Kanal 24), anebo svini, která u Irkutska pokousala farmáře tak, že nakonec zemřel.
Na tyto ukrajinské vtipy navazuje nespoutaný proud rafinovanějších vtipů o „ukrajinských biologických zbraních“. V nich kuřata, krocani, čápi a další ptáci podnikají nálety na Moskvu, ryby okusují křižník Moskva a stále rachotí traktůrky -potomci traktoru, který na počátku války odvlekl tank ukradený Rusům. Ti ostatně sami zavinili vtipy o ukrajinských „biobatalionech“, když obvinili Ukrajinu z vývoje biologických zbraní.
Je to roztomile naivní, protože přece každý ví, že klokan válku nevyhraje. Ale víra, že příroda je na straně obětí, není žádná novinka. Ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužková v jednom eseji z roku 2005 napsala: „Mám podezření, že takové fantastické kriminální historky, které mají dokázat, že spáchaný zločin dříve či později vyjde najevo, protože proti vrahovi - pokud chybí lidští svědci - bude svědčit sama příroda, existují ve folklóru každého národa.“
Pamatujete si pohádku o myších, které snědly zlého krále? A vzpomínáte si na husy, které zachránily Řím?
Hranice mezi tím, co je přípustné a co už ne ve válečném humoru, který už déle než rok, baví Ukrajince a který je součástí jejich odporu, není snadné teoreticky stanovit. Lze se zkusit dohadovat, zda je to stravitelné - nebýt ale toho, že žralok sežral Rusa a svině kousla hospodáře. Chtě nechtě se tak totiž úvahy o stravitelnosti stávají dalším vtipem.
