Zrada Si Ťin-pchinga. Jeho boj s korupcí oslabuje čínskou armádu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Celé roky se generální tajemník Si Ťin-pching snaží vymýtit z čínského systému korupci - jev starý jako Čína sama. Jeho protikorupční kampani, která je dle některých odborníků zástěrkou pro „vládu teroru“, už padly za oběť desítky vysoce postavených mužů.

A seznam „zrádců“ Si Ťin-pchinga se rozšířil o další jména. Potvrdilo se, co mnozí tušili od loňského podzimu, kdy z očí veřejnosti zmizeli dva vysoce postavení úředníci ministerstva obrany. Minulý měsíc čínská státní média přiznala, že komunistická strana je chudší o dva členy.

Li Šang-fu byl čínským ministrem obrany pouhých sedm měsíců. Jeho předchůdce Wej Feng-che vykonával funkci v letech 2018-2023.

Už minulý rok v září agentura Reuters informovala, že Li čelí vyšetřování v souvislosti s nákupem vojenského vybavení. V době jeho zmizení na něj byly ze strany USA uvaleny sankce. V tomtéž období náhle zmizel i tehdejší ministr zahraničí Čchin Kang a několik vedoucích důstojníků raketového sboru.

Zahraniční média a odborníci považují odvolání Liho a Weje za součást rozsáhlé protikorupční kampaně, kterou Si zahájil od svého nástupu k moci v roce 2012. „Si se musí cítit osobně zrazen touto korupcí na vysoké úrovni,“ cituje server CNN článek vlivného zpravodaje o Číně Billa Bishopa.

Li Šang-fu a Wej Feng-che se dopustili trestného činu, který je v Číně považován za mnohem horší než samotná korupce: z politické neloajality.

„Tento výraz lze chápat jako svého druhu zradu, zpronevěření se povinnosti a etice státního úředníka v civilním, a tím spíše ve vojenském a bezpečnostním sektoru,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy sinolog a politolog Rudolf Fürst.

Li Šang-fu a Wej Feng-che „vážně znečistili politické prostředí armády“. Li se „odklonil od zásad strany“ a důvěra ve Weje se „naprosto zhroutila“. Právě slova o nedůvěře zaujala pozornost odborníků. Přestože Peking nezveřejnil podrobnosti provinění, jedna konkrétní věta napovídá, že Wej mohl spolupracovat s „nepřáteli“ Pekingu.

Wej je jako jediný ze všech padlých v Si Ťin-pchingově protikorupční válce popsán jako „čung-čcheng š' ťie“ neboli „neloajální a ztrácející cudnost“, upozorňuje server South China Morning Post.

Z rešerše prohlášení zveřejněných Ústřední komisí pro disciplinární inspekci, nejvyšším civilním protikorupčním orgánem, vyplývá, že je Wej jedinou takto označenou osobou za posledních deset let.

Politolog z pekingské univerzity, který si přál zůstat v anonymitě, pro South China Morning Post vysvětlil, že použité čínské označení bylo nejčastěji spojováno s bývalými vůdci komunistické strany, kteří během občanské války přeběhli ke Kuomintangu, úhlavním rivalům komunistů.

„Co přesně se stalo, je určitě přísně tajné a nedozvíme se to. Ale termín ‚š‘ ťie‘ zřejmě naznačuje, že Wejovo chování mohlo umožnit nepřátelům Číny získat z něj výhodu,“ dodal hongkongský vojenský komentátor Liang Kuo-liang.

Si Ťin-pching slíbil, že kampaň za vymýcení úplatků a prosazení loajality v armádě ještě zpřísní. Dle odborníků tak vyslal varování hlavně zbytku Lidové osvobozenecké armády.

Čína od loňského července odvolala více než deset vrcholných vojenských velitelů. Mnozí z odvolaných a „zmizených“ pracovního vojensko-průmyslového odvětví jsou spojováni s nákupem zbraní nebo s raketovým vojskem, které dohlíží na rozšiřující se arzenál čínských jaderných a balistických raket.

Hned během prvních dvou let vlády Si Ťin-pchinga vedla obvinění z korupce k uvěznění dvou bývalých členů Ústřední vojenské komise, nejmocnější čínské organizace, která dohlíží na všechny ozbrojené síly. Si Ťin-pching si tak upevnil kontrolu nad ozbrojenými silami.

Takové postupy v největší (nikoli nejmocnější) armádě světa vyvolává otázky ohledně schopnosti Pekingu vést válku. Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) čítá více než dva miliony členů, kteří však nemají bojové zkušenosti.

Si Ťin-pching se už zasloužil o masivní rozšíření námořnictva, letectva a raketových sil. I přesto čínští vojenští odborníci často tvrdí, že k dosažení rovnocennosti se Spojenými státy je zapotřebí modernější výzbroje.

Korupční kauzy na důvěře v čínskou armádu příliš nepřidávají.

„Korupce už ztížila schopnost Ruska zásobovat svou armádu ve válce na Ukrajině, i proto vyvstává otázka, zda jsou schopnosti čínské armády ohroženy korupcí, či nikoli,“ řekl agentuře VOA Lin Jing-jü, vojenský expert z univerzity Tamkang na Tchaj-wanu.

Největší diskuze o zapojení Číny do války panují kolem ostrovního Tchaj-wanu, který si Čínská lidová republika nárokuje.

Vrcholní představitelé v USA opakovaně tvrdí, že čínská armáda dosáhne dostatečných schopností k napadení Tchaj-wanu v roce 2027. Čistky a Si Ťin-pchingovy výroky však naznačují, že pro ozbrojené složky bude těžké tohoto cíle dosáhnout, uvedl pro VOA Chieh Chung, vojenský výzkumník z National Policy Foundation.

„Si chce zdůraznit, jak je důležité, aby byla armáda loajální vůči straně a jeho vedení, a zároveň dát najevo své obavy z toho, jak korupce ovlivňuje armádu a její schopnosti,“ dodal.

Krom jiného pak pád dvojice důležitých ministrů obrany odhalil hluboce zakořeněné podvody v klíčových sektorech modernizace armády.

„Jestliže může být ministr obrany náhle odvolán ze své funkce bez jasného vysvětlení, vyvolá to v armádě hluboký pocit strachu, protože nikdo neví, kdy a kdo bude další na řadě,“ dodal pro VOA Su Tzu-yun, vojenský expert z tchajpejského Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti.

Dle něj jde o součást strategie komunistické strany „vládnout terorem“, která Siovi umožňuje soustředit rozhodovací pravomoci na nejvyšší vedení strany.

„Zatímco boj proti korupci v armádě je pro Siho důležitý, protikorupční kampaň se pro něj stala politickým nástrojem k upevnění jeho kontroly nad armádou,“ dodal Su.

Slib, že si Si hodlá posvítit na zkorumpované členy, avizoval už v červnu na setkání s nejvyššími vojenskými představiteli - Ústřední vojenskou komisí.

Jako místo konání zvolil Jen-an v provincii Šen-si. Znalci moderní historie tuší, že právě zde skončil Dlouhý pochod, právě zde měly jednotky komunistické strany pod vedením Mao Ce-tunga své základny.

„Za příčinu vzniku komunistického režimu můžeme považovat zhroucení vlády Národní strany Kuomintang, která v poválečném chaosu po roce 1945 definitivně ztratila kontrolu nad chodem státu a jeho ekonomikou. Je pravda, že v následujícím období maoismu se korupce značně omezila, avšak uvolnění kontroly státu nad ekonomikou a dramatický vzestup privátního sektoru v době reforem po roce 1978 přinesly nárůst odstředivých sil, které nynější komunistické vlády vnímají jako závažné riziko,“ připomíná Rudolf Fürst.

Si Ťin-pching v Jen-anu zdůraznil význam absolutní loajality a řekl, že ČLOA musí odstranit „podmínky, které plodí korupci“. Zbraně „musí být vždy v rukou těch, kteří jsou loajální a spolehliví vůči straně. A je třeba dát jasně najevo, že v armádě není místo pro žádné zkorumpované elementy“, řekl.

Jako hlavní příčinu výskytu „zkorumpovaných živlů“ uvedl „nedostatek ideálů a přesvědčení“.

A podobně jako při nápravných kampaních, které ve 40. letech 20. století vedl Mao Ce-tung, varoval Si vojáky, „aby se přiznali k tomu, co provedli, dřív, než na to přijde sám“, uvedl pro Washington Post Alex Payette, šéf montréalské společnosti Cercius Group, která se zaměřuje na elitní čínskou politiku.

Odstraňování jednotlivců je jen „znamením toho, co se blíží“. „Byl to první výstřel,“ dodal Payette.

„Korupce v Číně existuje odjakživa, doprovází lesk i zánik dynastií, podrývá a ničí v postdynastickém období politické režimy,“ říká pro Seznam Zprávy sinolog Rudolf Fürst. „Korupci v soudobé Číně je vhodné vnímat šířeji jako problematiku správy státních a privátních finančních toků a jejich (ne)soulad s existující legislativou,“ dodává.

Citlivost Si Ťin-pchinga k problému korupce a finanční kriminality souvisí podle Fürsta s jeho osobní životní zkušeností syna vysoce postaveného stranického funkcionáře, který žil a sloužil v různých provinciích. „Souvisí ale i s jeho vlastní politickou kariérou a zkušeností z pobytu mimo jiné v jižních regionech (zejména v provincii Fu-ťien), kde ekonomické tržní reformy od 80. let zažívaly největší dynamiku,“ vysvětluje sinolog.

„Projevy raného ‚divokého kapitalismu‘ a korupční kauzy regionálních stranických bossů, které skončily u soudu, předznamenaly pokusy o rozsáhlejší systémové tažení proti tomuto jevu. Kariérní vzestup Siho silně rezonuje s jeho důrazem na tažení proti korupci, které si získalo jak politickou podporu v horních patrech stranické byrokracie, tak i u veřejnosti. V tom je určitě jeho státnická zásluha, byť ji nemůžeme odtrhnout i od zneužívání potírání korupce jako politického instrumentu v boji o moc a v likvidaci oponentů,“ říká Rudolf Fürst.

I kvůli zakořeněným protekčním strukturám a nízkým platům je uplácení za povýšení v Číně běžné. V zemi navíc rozhodování na vysoké úrovni a vojenskou strategii určuje Si a další služebně starší členové Ústřední vojenské komise, zatímco ministr obrany se zaměřuje na vojenskou diplomacii.

Na rozdíl od demokratických zemí, kde armáda podléhá civilním představitelům, je ČLOA ozbrojeným křídlem komunistické strany. Za Si Ťin-pchinga, stejně jako za Maa, platí, že „strana velí zbrani“.

„Nevýhodou čínského politicko-ekonomického zřízení je nedostatečná efektivita vymáhání zákona. V čínském prostředí stojí politická moc nad zákony a ta neumožní vpustit do systému faktor vnější kontroly, tj. mimo působnost stranického politického monopolu,“ vysvětluje Rudolf Fürst.

Každá kultura se s korupcí vypořádává po svém.

„Čínský model je v podstatě konfuciánský. Vzdělaná byrokracie má politický monopol, ale nese také hlavní zodpovědnost. Když se zodpovědnosti zpronevěří, neexistuje legální politická opozice, která by mohla převzít správu státu. V takovém případě se proti moci obrací nespokojená veřejnost. Ani to nemusí nic znamenat, ale státní moc v takových chvílích těžko najde někoho, u koho bude mít zastání. Pokud tedy vládu nepodrží armáda, může se úplně rozpadnout, jak zažil svého času vládnoucí Kuomintang,“ dodává Fürst.