Konec manévrů nic neznamená. Pět možností, jak odvrátit válku na Ukrajině

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu v pondělí odpoledne sice ohlásil ukončení části vojenských cvičení nedaleko ukrajinských hranic a brzy prý skončí další. To ovšem ještě nic neznamená. O stažení vojsk zatím nepadlo ani slovo.

Ukrajinu hromadně opouštějí cizinci, diplomaté, ale i tamní podnikatelé a oligarchové. Do řady zemí, které doporučily svým občanům odjezd, se aktuálně přidaly například Srbsko a Kosovo. Podle administrativy amerického prezidenta Joea Bidena může ruský útok přijít kdykoliv v tomto týdnu.

Válka se zdá na první pohled nevyhnutelná, diplomatická jednání ale stále pokračují. V pondělí se do Kyjeva vypravil německý kancléř Olaf Scholz, o den později zamíří do Moskvy. Právě Německo je vnímáno jako země, která sice stojí za Ukrajinou, ale má i dobré vztahy s Ruskem. Mohou tedy diplomatické snahy invazi ještě v poslední chvíli zabránit?

Britská stanice BBC přináší pět možných cest, jak toho dosáhnout.

Tato varianta počítá s tím, že by Západ odstrašil ruského prezidenta Vladimira Putina, který by si uvědomil, že případné ztráty by byly vyšší než zisky z invaze. I když bude ruská armáda vojensky úspěšná, utrpí Rusko značné ztráty na životech a tvrdě na něj dopadnou ekonomické sankce. Zanedbatelná by nebyla ani ztráta prestiže na mezinárodním poli, invazi by si těžko mohl někdo vykládat jinak než jako jasnou agresi vůči slabšímu sousedovi.

Putin by se mohl obávat i západní podpory ukrajinskému odboji. Rusko by se tak ocitlo ve válce, která může trvat roky. Ztráty na životech vojáků v kombinaci se ztrátami ekonomickými mohou vést Rusy k tomu, že se od svého vůdce odvrátí a Putinova pozice bude ohrožena.

Pokud by šéf Kremlu podle této teorie od invaze ustoupil, mohl by své rozhodnutí prezentovat jako diplomatické vítězství mírumilovného státníka, který jen odpovídá na vojenské provokace Severoatlantické aliance.

Putin by mohl říci, že se mu konečně dostalo pozornosti Západu a že jeho vůdci se konečně zabývali jeho „legitimními bezpečnostními obavami“. Rusko by tak světu připomnělo, že je stále velmocí a mohlo by prohloubit svůj vliv v Bělorusku.

Problémem této teorie je to, že by se stejně snadno dalo tvrdit, že Putin prohrál, protože jeho akce Zápas sjednotily a dovedla vojska NATO až k ruským hranicím. Celá akce by také mohla skončit připojením Švédska a Finska k Alianci. Pokud by chtěl Vladimir Putin skutečně ovládat Ukrajinu, a zároveň oslabit NATO, moc důvodů k ústupkům mít nebude.

Západní mocnosti se shodují v tom, že neustoupí ze svých principů, mezi něž patří suverenita a územní celistvost Ukrajiny, její právo vstoupit do NATO a ponechání „otevřených dveří“ všem zájemcům o vstup do Aliance.

USA i NATO ale přesto uznaly, že v bezpečnostních otázkách lze s Ruskem najít i společnou řeč. Týkalo by se to například obnovení smluv o snižování počtu raket na obou stranách, informacích o jejich rozmístění nebo větší transparentnosti vojenských cvičení, případně spolupráce při testování protisatelitních zbraní.

Rusko už sice dalo najevo, že by tato opatření jeho obavy ohledně připojení Ukrajiny k NATO nerozptýlila, výrazné snížení počtu raket by ale přece jen mohlo být reakcí na část ruských požadavků.

Dohody, které měly zajistit mír mezi proruskými separatisty na Donbase a ukrajinskou armádou, selhaly. Vytyčily nicméně cestu k příměří a politickému řešení konfliktu založeném na federální ústavě dávající větší autonomii regionu na východě Ukrajiny.

Minské dohody jsou podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona „jedinou cestou k míru“. Podobně mluvil i britský ministr obrany Ben Wallace, podle něhož by obnovení dohod bylo „silným signálem vedoucím k deeskalaci“.

Problém ale podle BBC je, že Minské dohody jsou značně složité a sporné. Moskva požaduje, aby nejdříve na Ukrajině proběhly obecní volby, aby posílili proruští politici. Kyjev ale trvá na tom, že nejdříve je třeba odzbrojit separatisty a nechat odejít ruské vojáky.

Obě strany se navíc rozcházejí v názoru na to, kam až by měla jít autonomie Donbasu – Moskva si myslí, že by separatistické „republiky“ měly mít své slovo i v zahraniční politice Ukrajiny, a tudíž i právo veta při případné snaze vstoupit do NATO. Ukrajinské vedení se pak obává, aby si oživením minských dohod nezavřelo cestu do Aliance, aniž by to její členové jasně řekli.

Neutralitu pro Ukrajinu po vzoru Finska údajně plánovali představitelé Francie. Finsko se stalo neutrálním v dobách studené války – už tehdy šlo o suverénní a demokratický stát, a tím i vně Severoatlantické aliance zůstává.

Mohla by taková nezávislost být řešením pro Ukrajinu? Vyhnula by se tak ruské agresi a teoreticky by mohla uklidnit Putinovy bezpečnostní obavy. Ukrajina ale není Finsko a v případě nezávislosti by byla vystavena ruskému vlivu. Uchránit neutralitu vůči velkému sousedovi by bylo jistě obtížné, ruský prezident navíc s porušováním dohod problém nemá, jak ukázal v roce 2014. Neutralita by tak byla více ústupkem ze strany Kyjeva než Moskvy a mohla by zastavit i ambice Ukrajiny o vstup do Evropské unie.

Další možností je zachování současného stavu s tím, že by se intenzita konfliktu časem snížila. Rusové by tedy mohli poslat vojáky zpět do kasáren, vojenská technika by ale u hranic zůstala pro případ další možné eskalace. Moskva by i nadále podporovala separatisty na Donbase a ukrajinskou ekonomiku a politiku by i nadále destabilizovala hrozba agrese.

Západ by si pak ponechal posílené jednotky NATO ve východní Evropě a diplomaté by s Ruskem i nadále bez větších výsledků pokračovali v jednáních. Ukrajina by dál zápasila o svoji budoucnost, bez vojenské invaze by ale časem zájem médií a veřejnosti pominul a z možné konfrontace by se stal jeden z mnoha zamrzlých konfliktů.

Každá z výše jmenovaných možností si vyžaduje kompromisy a v Kyjevě se obávají, že nejvíce zaplatí právě Ukrajina. Naděje nicméně spočívá v tom, že až dosud byly všechny strany konfliktu ochotné jednat. Sice bez výsledku, ale stále se intenzivně jedná.

Deeskalaci by podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského napomohla třeba návštěva amerického prezidenta na Ukrajině. Zelenskyj proto Joea Bidena pozval, ten ale zatím nereagoval. I Kreml naznačil ochotu dál vést dialog.

Například britský premiér Boris Johnson plánuje podle listu The Guardian další rozhovory se světovými lídry. Situace na ukrajinsko-ruské hranici podle Downing Street dosáhla „kritického bodu“, píše deník.

I tento týden chce jít premiér diplomatickou cestou – není ovšem jasné, kudy přesně povede, tedy s jakými lídry má Johnson v plánu jednat. Podle informací deníku chce ale do rozhovorů zapojit severské a pobaltské státy. Na evropskou pevninu by měl vycestovat ke konci týdne. Británie také jedná se spojenci o další pomoci Ukrajině – ekonomické i vojenské.

„Všechny informace, jež máme k dispozici, nasvědčují tomu, že Rusko může invazi zahájit prakticky kdykoliv. To by mělo pro něj i Ukrajinu katastrofální důsledky,“ uvedla v oficiálním vyjádření Downing Street. „Je tu stále možnost snížit napětí a využít diplomacii a premiér bude i nadále neúnavně pracovat po boku našich spojenců na tom, aby se Rusko vzdálilo od okraje útesu,“ dodal úřad britského premiéra.

Ve středu kvůli ukrajinsko-ruské krizi zamíří za hranice Spojeného království i britský ministr obrany Ben Wallace. Ten se kvůli napjaté situaci vrátil o něco dříve ze své soukromé dovolené s rodinou v Evropě. Zúčastní se v Bruselu dvoudenního zasedání šéfů rezortu obrany členských zemí Severoatlantické aliance.

Wallaceův náměstek James Heappey zatím v pondělním vysílání rozhlasové stanice BBC Radio 4 prohlásil, že je Evropa válce nejblíže „za posledních 70 let“.

Diplomatické řešení přesto nelze vyloučit, a to ani ve chvíli, kdy se už v kyjevských ulicích učí střílet i celé prapory dobrovolníků.

Článek jsme v prvním odstavci aktualizovali o vyjádření ruského ministra obrany Sergeje Šojgu.