Zprávy z bojiště: Že by konec dlouhé ofenzivy?

Nejspíše je ještě brzy na to, abychom to řekli definitivně, ale vývoj posledního týdne nasvědčuje, že ruská armáda zřejmě vyčerpala velkou část svých útočných sil. Pokud by to stejně pokračovalo nadále, dalo by se asi říci, že skončila ofenziva, která začala v říjnu 2023 velkými útoky ve směru na Avdijivku.

Od začátku roku se počet střetů snížil zhruba na polovinu, alespoň podle hlášení ukrajinského generálního štábu. Pořád ale může jít o dočasnou přestávku danou například přeskupováním ruských sil. Neměli bychom dělat unáhlené závěry.

Ze zajímavých a důležitých událostí, které stojí za zaznamenání, stojí za to zmínit ohlášený příchod prvních francouzských stíhaček Mirage 2000 pro ukrajinské letectvo. Stejně jako v případě F-16 nepůjde o událost, která by zásadně změnila průběh války, ale pomůže ukrajinské letecké síly udržet v boji.

Francouzské stíhačky nedokážou být přímým soupeřem moderních ruských strojů nebo protivzdušné obraně. Podobně jako dříve dodané západní stroje tak budou sloužit nejspíše především v obraně proti dronům a střelám s plochou dráhou letu.

Navíc jejich elektronika umožňuje odpalování západních řízených střel (francouzských Scalp EG), k čemuž obvykle sloužily ukrajinské Su-24. Těch ovšem ubývá a jejich údržba bude do budoucna stále obtížnější. V Mirage má za ně ukrajinské letectvo alespoň částečnou náhradu, i když ve srovnání s Su-24 stroj není tak dobře uzpůsobený ukrajinské taktice vynucené okolnostmi, kdy se tyto střely vypouští ve velmi nízké výšce.

Obě strany také pokračovaly v ostřelování týlu vlnami sebevražedných dronů či střel. Ukrajinským terčem se mimo jiné znovu stala ropná infrastruktura. Ruské údery směřovaly s příchodem chladného počasí na ukrajinskou energetiku, která i tak není v kondici, v jaké by pokryla domácí spotřebu ve chvíli, kdy teploty klesnou hlouběji pod nulu.

Jako obvykle zahájíme popis dění na frontě od severu, tedy v ruské Kurské oblasti. Plocha území pod kontrolou ukrajinské armády se během posledního týdne velmi mírně zvětšila. Ukrajinci zřejmě dokázali využít chvilkové slabosti ruských sil v jihozápadní části kurské fronty. Ruské jednotky tam v posledních týdnech útočily a dokázaly postoupit za cenu zřejmě poměrně vysokých ztrát o několik kilometrů.

Pokusy o útok však Rusy patrně oslabily natolik (alespoň to tvrdí zdroje z obou stran), že nebyli příliš schopní dalšího boje. Dříve, než ruské velení vojáky vyměnilo za čerstvé, ukrajinská strana podnikla protiútok, díky kterému zatlačila Rusy o několik kilometrů jihozápadním směrem.

Nešlo o „ofenzivu“, pouze o lokální protiútok. Jeho cílem nejspíše bylo obsadit vhodné obranné pozice před městem Sudža, které je ústředním bodem Ukrajinci drženého území, s nímž prezident Volodymyr Zelenskyj počítá i v budoucím jednání o míru.

V podstatě si tak ukrajinské jednotky „prohloubily“, a tím i vylepšily své obranné pozice. Ruská pěchota se teď například nemůže dostat do městské zástavby v Sudže, která poskytuje dobré úkryty před drony i dělostřelectvem. Místo toho musí nejprve obsadit Ukrajinci znovu získaná opevnění a pak překonat kilometry relativně otevřeného terénu.

Ukrajinské jednotky při akci přišly o několik kusů techniky, kolem 20 dalších strojů bylo přinejmenším poškozeno. Ilustruje to nebezpečnost kurského bojiště, které je plné mimo jiné nerušitelných dronů na optickém vlákně.

Škody na obou stranách jsou značné a netýká se to jen samotných útoků, ale i vozidel, která vozí čerstvé zásoby či vojáky. Drony „na kabelu“ mají dosah kolem 20 kilometrů, obě strany je používají stále častěji nejen v této oblasti, spolehlivá obrana proti nim neexistuje. Udržení stávající linie fronty tak ani pro jednu stranu rozhodně není „zadarmo“.

V oblasti se také v bojích znovu objevili severokorejští vojáci, a to na západním okraji kurského výběžku, v blízkosti vesnice Malaja Lokna. Zatím šlo podle dostupných údajů o poměrně malé oddíly.

V nejsevernější části Ruskem okupovaných území, tedy kolem Kupjansku, ruské síly pomalu ale jistě rozšiřují předmostí za řekou Oskil. V blízkosti obce Dvorična ho pomalu budují již od podzimu. A byť má zatím malou rozlohu, Rusům už se podařilo přejít řeku na několika místech. Naposledy to bylo v blízkosti vesnice Novomlinsk.

Ukrajinská reakce je zatím velmi slabá. Jako by v této části bojiště Kyjev udržoval jen minimální počty mužů. Rozhodně se zatím nenašly jednotky, které by Rusy dokázaly vrhnout zpět předtím, než budou moci na druhý břeh ve větších počtech převézt těžkou techniku. Lepší obranná pozice, než řeka Oskil, se přitom v oblasti zřejmě nenachází.

Změny na dalších částech východní fronty byly podobně malé, nebo ještě menší. Město Časiv Jar je v podstatě celé v ruských rukou. Podle ukrajinské armády se v oblasti soustředí další ruské posily, které by měly vést útok dále východním směrem.

Rusové si zatím spíše zajišťují vhodné pozice pro pokračování bojů, bombardují další pásma ukrajinské obrany a podnikají další přípravné kroky, než že by spustili velkou ofenzivu směrem na západ od Časiv Jaru.

Zřejmě v rámci příprav Rusové staví i několikakilometrový úsek „zasíťovaných“ komunikací. Což velmi jednoduše řečeno znamená, že kolem silnice natáhnou kilometry sítí určených proti dronům.

Je nepochybné, že taková ochrana není dokonalá (síť asi nezastaví těžší nálož spouštěnou z větší výšky), na druhou stranu alespoň nějakou ochranu poskytuje. Ostatně sítě se proti dronům v této válce používají neustále. Ale zda jde spíše o propagandistický čin nebo skutečně efektivní opatření, to si netroufáme odhadovat.

O něco jižněji se stále, z ruského pohledu zatím marně, čeká pád města Toreck, které je téměř celé – ale stále ne celé – v ruských rukou. Toreck by mohl být dobrým výchozím bodem při pokusu o obsazení mírného výběžku v ukrajinské linii mezi tímto městem a severně ležícím Časiv Jarem.

Zajímavý byl vývoj i v dlouhodobě „nejžhavějším“ úseku fronty, tedy kolem města Pokrovsk. V této oblasti počet ruských útoků klesal a invazní síly během posledního týdne nedosáhly téměř žádného úspěchu v podobě nějakého dalšího obsazeného území. Což rozhodně v „opotřebovávací“ válce není jediné měřítko úspěchu, na druhou stranu obsazení dalšího ukrajinského území je zjevně hlavním cílem ruského nejvyššího velení.

Ukrajinské jednotky u Pokrovsku podnikly také několik protiútoků. Zajímavým cílem byla obec Piščane jihozápadně od města. Obránci se tu pokusili zjevně vpadnout do boku ruských sil, které se snaží za západu obejít a obklíčit právě Pokrovsk.

Jaký úspěch tato snaha měla, to v tuto chvíli těžko hodnotit, ukrajinské síly rozhodně narazily na tvrdý odpor. Ale pokud by se jim podařilo získat více času na přípravu obrany v hlavním směru ruského postupu, tak by to nejspíše Kyjev považoval za úspěch.

V oblasti podle některých analýz snad konečně zrychlila stavba dalších linií opevnění. Zajímavým detailem je stále širší používání ostnatého či žiletkového drátu. To patrně souvisí s tím, že ruská armáda používá stále méně těžké techniky a stále více spoléhá na pěchotu.

Byť na přípravu pozic v bezprostřední blízkosti fronty je nepochybně pozdě – drony a dělostřelectvo protivníka nedovolí provádět náročnější a větší práce – i výstavba záložních pozic má svůj smysl. Případný útok z boku navíc může poskytnout chvíli oddechu jiným jednotkám ve směru ruského útoku.

Nijak se také nezměnila situace jižně od Pokrovsku, v oblasti kolem Kurachoveho. Toto město už je sice v ruských ruskou, ukrajinské síly ovšem západně od něj stále drží na pohled velmi zranitelný výběžek do ruských pozic, oblast o rozloze několika desítek kilometrů. Jeho pád je nejspíše jen otázkou času a situace mužů v tomto potenciálním „kotli“ by velmi rychle mohla být prekérní.

U nedávno obsazené Velyke Novosilky je ruská aktivita až překvapivě nízká. Ruské síly se zatím o postup z obsazeného města vážněji nepokoušejí. Podle některých zdrojů se část mužů přesunuje na jiné části fronty, například k Torecku, podle dalších naopak ruské velení přivádí do oblasti síly jiné. Uvidíme v příštích dnech a týdnech. Ovšem pravděpodobnost toho, že by Rusové chtěli úspěch využít k dalšímu postupu, v tomto sektoru spíše klesá s tím, jak se ukrajinská jednotka v oblasti konsoliduje.