Zprávy z bojiště: Zamrzlá fáze konfliktu končí. V Bachmutu se hýbe fronta

Pokud jste v posledních týdnech sledovali denní zpravodajství či souhrny situace na ukrajinské frontě, vícekrát jste asi četli o „přechodné fázi“ či zamrznutí konfliktu.

Na velké části více než tisícikilometrové fronty v posledních týdnech boje ztratily na intenzitě. Obě strany se do velké míry soustředily na defenzivu. Údajně se snížil i počet vystřelené těžké munice, a to i na ruské straně.

Ve veleních obou armád se s velkou pravděpodobností štábní kádry zabývaly ve větší než obvyklé míře budoucností než probíhajícími boji. Střety se omezily na umanutou ruskou snahu obsadit posledních zhruba 15 procent rozlohy města Bachmut, která stále jsou v ukrajinských rukou.

Zamrzlá fáze konfliktu se ovšem může chýlit ke konci. Ukrajinské jednotky v posledních dnech na různých místech znatelně zvýšily svou útočnou snahu. Zhruba od 9. května tak provádějí v okolí Bachmutu, ale i na dalších místech fronty řadu menších útoků. Zřejmě nejvyšší míra jejich aktivity byla přitom zaznamenána v posledních dvou dnech.

Situace je pochopitelně nepřehledná. Řada přicházejících informací o změnách na frontě je založena na údajích pouze jedné strany konfliktu či pochybných zdrojích. Největší pozornost přitáhly změny na frontě v blízkosti Bachmutu, které díky tomu máme potvrzené jak z původních ukrajinských zdrojů, tak i z těch ruských (například vojenský blogger Rybar).

V okolí tohoto do velké míry vybombardovaného a zničeného města ukrajinské jednotky podnikly útoky jak na severní, tak jižní části ruského uskupení. Pokud si vzpomínáte, ruské síly se pokusily město obejít z obou stran, aby odřízly komunikace do něj vedoucí.

Téměř se jim to povedlo, minimálně v jednom případě se dostaly až přímo k silnici O0506, která představovala klíčovou zásobovací cestu od severu. Na jihu ležící T0504 byla zase z velké části v dohledu ruských sil. Ukrajinci tak k zásobování, střídání sil i evakuaci raněných museli využívat rozbahněné polní cesty.

Všechny tyto komunikace byly pod palbou ruského dělostřelectva, někdy i protitankových řízených střel. Celá řada záběrů z místa dokazuje, že při pohybu po nich ukrajinské jednotky přišly o muže a nezanedbatelné množství techniky.

V posledních dnech se ovšem situace z ukrajinského hlediska výrazně vylepšila. Na severu několik útoků zatlačilo ruské síly řádově několik set metrů východním směrem od silnice O0506.

První pohled do ruských i ukrajinských zdrojů v tuto chvíli nasvědčuje, že ukrajinským obráncům se podařilo invazní jednotky zřejmě zatlačit až za horizont, tedy „za kopec“, na kterém silnice probíhá – a ta by tak měla být výrazně bezpečnější. Bude jistější si ovšem počkat na další záběry z místa a jejich geolokaci.

V jižní části bachmutské fronty ukrajinské síly osvobodily zřejmě více než 10 kilometrů čtverečních. To není samozřejmě nijak velká plocha, v kontextu vývoje posledních týdnů jde ovšem o neobvyklou událost. Útok ovšem pouze vylepšil taktickou pozici ukrajinských jednotek, nevedl k zásadní změně situace.

Silnice T0504 totiž už nebyla přímo na dohled ruských jednotek a ukrajinská vozidla ji v posledních dnech používala i během dne (byť nepochybně nebyla zcela bezpečná kvůli činnosti ruského dělostřelectva). Byla údajně natolik bezpečná, že tu probíhaly snahy o vyproštění a odstranění vozidel, která na cestě uvízla (ne vždy úspěšně).

Ve všech případech se jednalo o útoky poměrně malého rozsahu, ne velké „průlomy“. Nic také nenasvědčuje tomu, že by se ruská obrana zhroutila, či v dohledné době měla zhroutit.

Někteří pozorovatelé (včetně proruského, ale vždy k ruskému velení kritického Strelkova alias Girkina) tvrdí, že na křídlech ruského uskupení u Bachmutu se ocitly špatně vybavené jednotky pravidelné armády, které neměly munici ani protitankové zbraně. Zřejmě tu nahradily jiné oddíly, které si potřebovaly odpočinout, nebo byly přesunuty jinam, například do centra Bachmutu. Tam se totiž ruské útoky v posledních týdnech prakticky nikdy nezastavily a ruské velení pro ně potřebovalo nové a nové síly.

Je tedy možné, že ukrajinské velení pouze využilo vhodné příležitosti a jde v podstatě o oportunistický úder. Zároveň je zjevné, že podobné ukrajinské útoky probíhaly podle zdrojů obou stran i v dalších částech fronty, například v Záporoží.

I v těchto případech šlo o menší, lokální útoky. V řadě případů by je asi bylo lepší popsat jako průzkum bojem než skutečné útoky. Vyšší počet útoků je ovšem nepopiratelným faktem.

Nabízí se tedy logická otázka, zda jsme svědky začátku očekávané a dlouho ohlašované ukrajinské ofenzivy. Upřímná odpověď je, že nevíme.

Především ukrajinská strana (a v menší míře i ruská) bude mít před zahájením ofenzivy zájem na tom, aby situace byla nejasná. Samotné bojiště je díky množství dronů a dalších průzkumných prostředků poměrně „průhledné“. Ale dokud se technika a mužstvo nepřesunou až na frontu, je možné a přímo žádoucí protivníka klamat.

Přesun posil podél fronty nějakou dobu trvá, a pokud si ukrajinské velení dokáže vybudovat třeba jen na krátkou dobu výraznou místní převahu, mají jeho vojáci mnohem větší šanci na proražení ruské obrany. I Kreml má důvody neříkat pravdu, i když jiné, třeba aby se nešířila panika či veřejnost neznala rozsah ruských ztrát.

Byť je tedy situace nejasná, řada analytiků už se nechala veřejně slyšet, že útoky kolem Bachmutu nejsou signálem velké protiofenzivy ukrajinských ozbrojených sil, na kterou všichni čekali. Možná těchto vyjádření budou v dohledné době litovat, protože všechny strany konfliktu záměrně mlží, pro tento odhad ale svědčí řada okolností.

Dobrý přehled argumentů, proč nejde o začátek hlavního ukrajinského úderu, přináší na svém twitterovém účtu například ruský analytik Jan Matveev (který je ovšem kritikem války a putinovského režimu obecně).

První důvod je podle něj ten, že útoky jsou lokálního charakteru. Účastní se jich desítky mužů a jen pár obrněných vozidel: jeden či dva tanky a pár dalších bojových vozidel. To není dost sil na nějaký větší průlom. Navíc tyto taktické útoky, hlavně v okolí Bachmutu, mají zatím celkem zřejmý taktický cíl: zatlačit ruské jednotky dále od obou hlavních silnic směřujících do města.

Za druhé se útoků podle dostupných informací zatím účastní pouze jednotky, které už byly na frontě. Nové brigády, které měly pro ofenzivu vzniknout, na frontě zatím spatřeny nebyly. Byť podle ruských zdrojů už v určitých částech Ukrajiny byly přesunuty do blízkosti fronty, například v Záporožské oblasti.

Zatím se zdá nejpravděpodobnější, že frontové jednotky dostaly nějaké posily, či došlo k rotaci (tj. výměně unavených vojáků a příchodu odpočatých) pouze lokálně. Téměř nikdy totiž současně nebojuje celá daná jednotka do posledního muže, část mužstva bývá v záloze a za frontou. Pokud by po útocích u Bachmutu následoval větší průlom, už by asi měl být vidět přesun dalších posil směrem k frontě, třeba právě z úplně nových brigád.

Jak připomíná nejen Matveev, zrovna oblast kolem Bachmutu není pro útok ideální i proto, že protivník je tu velmi silný. V Doněcké oblasti má ruská armáda k dispozici značné rezervní síly. Už proto, že musí mít připravené muže na vystřídání za jednotky, které teď bojují. Donbas je místem, kde se ruská armáda na Ukrajině koncentruje nejvíc, úder tímto směrem by tedy byl velmi „nákladný“.

Navíc ani terén není v Doněcké oblasti pro průlom ideální. Že tu ruská armáda postupovala a postupuje pomalu, není náhodou. V oblasti je řada větších či menších sídel, která mohou posloužit jako dobré obranné pozice.

Ukrajina zatím také neprovedla větší údery do týlu, tedy třeba na dopravní a logistické uzly za ruskou stranou fronty. Přitom už víme, že Kyjev má k dispozici střely s dosahem kolem 250 kilometrů, které by velmi pravděpodobně mohly napáchat značné škody na ruském zásobování.

Byť samozřejmě nemáme přesné informace, dá se předpokládat, že před zahájením útoku je použije. I kdyby takové údery ruské zásobování narušily jen dočasně, na pár dní, pro úspěch útoku to může být zásadní. Vojáci, kteří musí bojovat několik dní bez nové munice, nejspíše nakonec náporu protivníka neodolají.

V okolí Bachmutu je pro obě strany těžké se vzájemně překvapit. Vojáci a jejich velitelé tu jsou dlouho, znají každý keř, každý příkop, každou vyvýšeninu. Dělostřelci mají připravené a zastřílené orientační body v krajině, pěšáci připravené obranné linie, zásobovači mají zavedené trasy atd. Obě strany jsou tu tedy připravené na boj a případný útok nevyvolá v obráncích psychologický šok z nečekaného, který může zpomalit jejich reakce a poskytnout útočníkům trochu času navíc.

Je také jasné, že různé frakce v ruských silách mají různé cíle. Vagnerovci, kteří jsou soustředěni právě kolem Bachmutu, mají svůj zájem na tom, aby ruské velení zareagovalo silně. Zatím taková situace zdaleka nehrozí, ale pokud by jednotky severně a jižně od města byly zatlačeny zpět a ukrajinské jednotky měly volný přístup do města, tak by se snahy o jeho dobytí pochopitelně pouze zkomplikovaly.

Vagnerovcům by dokonce v krajním případě mohlo hrozit obklíčení, pokud by se křídla zhroutila rychle. Z tohoto pohledu dává smysl, že okamžitě volají: „Vlk!“ I když situace rozhodně není jednoznačná.

Zároveň je zjevné, že vedení vagnerovců v poslední době hrotí svůj spor s ministerstvem obrany. Proruské vagnerovské kanály tak mají zájem zveličovat ukrajinské úspěchy, pokud ty se uskuteční na úkor jednotek pravidelné ruské armády či jiných „soukromých armád“.

Co přesně je cílem těchto snah, není jasné, konflikty mezi různými složkami ruských sil na frontě už se podle řady svědectví projevují i přímo v bojové činnosti. Komunikace mezi nimi vázne, čehož údajně ukrajinské síly dokázaly využít například při protiútoků 9. května jižně od Bachmutu. Tam si vagnerovci a jiné složky ruské armády nedokázali účinně předat údaje o taktické situaci na svých úsecích a ukrajinském postupu a nakonec musely obě jednotky dosti nekoordinovaně ustoupit a zaznamenaly patrně zbytečné ztráty.

Z ukrajinského hlediska je tlak u Bachmutu výhodný už proto, že staví Kreml před dilema. Pokud ukrajinské protiútoky budou probíhat úspěšně – a zatím to tak víceméně vypadá – uskupení u Bachmutu bude potřebovat další podporu a zřejmě i další posily.

Zdroje ruské armády nejsou neomezené, což znamená, že by velení mohlo být nuceno k městu přesunout oddíly z jiných částí fronty nebo své zálohy. Tím by se zákonitě oslabily jiné části fronty. Například Záporoží, které je asi nejlogičtějším místem pro ukrajinskou ofenzivu a kde hrozí přerušení pozemního spojení s Krymem.

Pokud si bachmutské uskupení bude muset poradit bez posil a dojde i třeba jen k částečnému ústupu z pozic pracně dobytých v posledních měsících, bude to zase velké propagandistické vítězství Kyjeva. Postup u Bachmutu byl totiž jediný úspěch ruské „zimní ofenzivy“, která stála ruskou armádu nejméně tisíce mrtvých a velké množství materiálu.

V případě, že by u Bachmutu došlo ke skutečnému kolapsu ruské obrany, ukrajinské armádě by se zase možná naskytla příležitost vést v této oblasti útok, který by mohl zničit velkou část ruské armády. To by pak mohlo zjednodušit osvobozování dalších části země.

Předpovídat, co se stane, je tedy v tuto chvíli nemožné. Ukrajina jasně přebírá iniciativu a nepochybně bude reagovat na vývoj situace na bojišti. Na první pohled se jeví jako pravděpodobnější, že současné útoky jsou přípravou na velkou ofenzivu. Jejich cílem se zdá být donutit Kreml k reakci, na kterou pak znovu Kyjev bude moci reagovat podle svého uvážení.

Přesně tak současné operace charakterizují pro novináře i představitelé americké armády. Ale zda je toto na pohled logické vysvětlení správné, to nevíme. V tuto chvíli prakticky nikdo z účastníků konfliktu nemá důvod říkat nám pravdu. Mohlo by se jim to nevyplatit.