Zprávy z bojiště: Ruská ofenziva se probouzí

Ve dnech kolem tragického třetího výročí začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu se diplomatická situace vyvíjela rychle a nepřehledně. Přímo na frontě ale k větším změnám nedošlo. Válka pokračuje tempem, které nijak výrazně nevybočuje z trendů předchozích měsíců.

V uplynulém týdnu se ukázalo, že pokles počtu nahlášených ruských útoků není důsledkem nějaké zásadní změny v postoji a přístupu Moskvy. Jinak řečeno: konec dlouhé ruské ofenzivy trvající od října 2023, o které jsme spekulovali v předchozím textu, zatím nenastal.

Několik týdnů sice počet ruských útoků nahlášených ukrajinskou stranou klesal, v druhé polovině února tomu ovšem bylo spíše naopak. Průměr se podle statistik mírně zvýšil a držel se kolem 150 útoků denně.

Naprosto výjimečný byl 16. únor, kdy ruské síly měly podniknout 261 útoků, což je třetí nejvyšší hodnota za celou válku. V noci na 23. února pak Rusové vyslali 267 bezpilotních letounů, vůbec nejvíce od začátku agrese.

Kreml zatím tedy rozhodně nedává najevo snahu omezit výpady. Vyšší počet útoků také vedl k tomu, že invazní síly obsadily o něco větší rozlohu ukrajinského území než v týdnech předchozích.

Vývoj nicméně nijak nevybočuje z toho, co jsme viděli v minulosti. Více útoků znamená větší rozlohu zabraného území (a také zřejmě více ztrát na obou stranách). Velmi přehledně to zachycuje následující graf, který je dílem ukrajinského uživatele s přezdívkou Vitaly:

Rychlost ruského postupu za čtvrt roku velmi přesně „kopíruje“ intenzitu ofenzivy. Fronta se tedy pohybuje dosti předvídatelně.

Pochopitelně to je jen pozorování na základě toho, co se na frontě událo, není to předpověď do budoucna.

Je možné, že na jedné či druhé straně postupně narůstají problémy, které se na bojišti projeví náhle –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba kolapsem nějaké části fronty či jinou dramatickou událostí. Pro tuto chvíli jsou ovšem podle jistě nedokonalého názoru autora síly obou stran celkové relativně vyrovnané.

Rusko kromě pokračování ofenzivy i jinak dává jasně najevo, že v agresi vůči Ukrajině v dohledné době nehodlá nijak polevit.

Probíhají intenzivní útoky drony a řízenými střelami na provozy pro těžbu plynu a další zařízení související s energetikou. Množství zachycených dronů neustále roste a únor v tomto ohledu bude podle odhadů zřejmě rekordní, pokud se trend koncem měsíce nějak zásadně neobrátí.

Kreml tedy možná získal v podobě nové americké administrativy Donalda Trumpa nečekaně přístupného posluchače, stejně jako v předchozích měsících ovšem nevkládá své naděje jen do diplomacie. V tlaku bude velmi pravděpodobně pokračovat i během případných jednání.

Ruská armáda může bojovat dále, rozpočet není na dně a tamní ekonomika je v tuto chvíli v podstatě „závislá“ na vojenské výrobě, takže pokračování zbrojení bude téměř určitě nevyhnutelné i v případě, že k nějakému příměří dojde.

Jak již bylo řečeno, co se týče situace přímo na frontě, změny nebyly veliké. V Kurské oblasti pokračoval ruský tlak, který nadále pomalu ukrajuje z ukrajinskou armádou obsazeného území.

Kursk byl rovněž cílem velmi intenzivního ostřelování a bombardování. Na oblasti připadá především výrazně nadprůměrný podíl ruských klouzavých bomb.

Na bojišti se údajně znovu objevili severokorejští vojáci. Jejich taktika se ale měla změnit a je poněkud „opatrnější“. Místo velkých skupin o několika desítkách mužů mají častěji nasazovat menší oddíly o zhruba 10 až 15 mužích. Ty jsou patrně méně nápadné a nepředstavují tak lákavý cíl pro dělostřelectvo i drony.

V severní části fronty ruské jednotky také velmi mírně rozšířily předmostí, které si ruská armáda postupně utvořila za řekou Oskil severně od Kupjansku. Jde stále o malou oblast, a tedy v tuto chvíli „malý problém“. Výhledově to tak být ovšem nemusí.

Vzhledem k tomu, jak slabé se zdají být ukrajinské jednotky a vzhledem k blízkosti ruské hranice, která je jen cca 20 kilometrů severním směrem, zde na první pohled mají ruské síly prostor k dalšímu postupu. Vyžadovalo by to asi nasazení dalších jednotek z dnes pro ruské velení důležitějších částí fronty.

Tři roky ruské války ve fotografiích:

Dále se zastavme u města Časiv Jar, tedy oblasti, která by se mohla v dohledné době stát epicentrem dalších bojů. Zde má agresor aktuálně nejdále k hranicím Doněcké oblasti, která je deklarovaným cílem války. Zároveň se ruské síly pomalu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ po měsících bojů a ztrát –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dokázaly dostat skrz toto malé město a pomalu se připravují na útok dále západním směrem.

Ruská pozice zřejmě ještě není zcela stabilizovaná a na místě patrně nejsou všechny plánované posily, ale v posledních dnech probíhá velmi intenzivní bombardování města Kosťantynivka, které je další velkou aglomerací za Časiv Jarem. To by naznačovalo, že Rusko provádí „palebnou přípravu“ pro další operaci západním směrem.

Kosťantynivka nemá pro obranu ideální polohu, jelikož leží v údolí. Zároveň jde o poměrně velké město, kde před válkou žilo necelých 80 tisíc obyvatel, a mělo by být údajně i poměrně dobře opevněno. Ruská ofenziva v tomto směru se tedy nejspíše nebude odvíjet příliš rychle.

Navíc možná vůbec nezačne, dokud neskončí boje o Toreck, který leží zhruba 20 kilometrů jižně od Časiv Jaru. Z Torecku je možné vést útok na Kosťantynivku z jiného směru, což by kladlo na obránce větší nároky a z ruského pohledu by šlo jednoznačně o výhodu. I když už většinu města ovládají, invazním silám se už několik týdnů nedaří obsadit další části Torecku a boje podle všeho stále probíhají.

V oblasti fronty kolem Pokrovsku nedošlo za uplynulých 14 dní k velkým územním změnám. Ukrajinské protiútoky do boku ruského postupu západně od města zřejmě zatím dokázaly nepřítelovu snahu minimálně pozdržet. To rozhodně nemusí znamenat konec pokusů o postup, jen to tímto způsobem asi nepůjde a Rusové si budou nejspíše muset najít jiný.

Největší změna na frontě se odehrála dalších zhruba 30 kilometrů od Pokrovsku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na úseku, který se obvykle označuje podle dnes již Rusy obsazeného města Kurachove. Tady se zcela zavřela velká „kapsa“ hluboká téměř 10 kilometrů, a přitom jen několik málo kilometrů široká.

Dopadlo to zcela podle očekávání: ruské síly zaútočily do boku obránců, a nakonec je donutily prostor opustit. Jako obvykle v takových případech se to neobešlo beze ztrát, i když přesné údaje (také jako obvykle) k dispozici nejsou.

Fronta se nyní v dané oblasti narovnala, ale to rozhodně neznamená, že se ruský postup musí zastavit. V dané oblasti ukrajinská opevnění byla primárně stavěna proti útoku z jižního směru, ruský postup ale hrozí především z východu. Obránci nemají tedy tak velkou výhodu v opevněních, aby si mohli dovolit obsadit početně slabší jednotky.