Zprávy z bojiště: Vítejte v mlze, na frontě vznikla „černá díra“

Výraz „mlha války“ z titulu se často přisuzuje známému teoretikovi Carlu von Clausewitzovi. Není to zcela přesné, Clausewitz přesně tento termín nepoužíval. Napsal ovšem, že „tři čtvrtiny toho, na čem se zakládá činnost ve válce, leží v mlze větší nebo menší nejistoty.“

Na ukrajinské frontě se po měsících víceméně statických bojů, které vysílily ruskou armádu a poskytly ukrajinské čas na vybudování rezerv, v posledních několika dnech linie fronty dramaticky mění.

Zároveň s tím přibývá i nejistoty o tom, kde vlastně v tuto chvíli leží, a kde jsou které síly soustředěny. Největší otazníky jsou v oblasti v blízkosti území, která nedávno u Charkova osvobodila ukrajinská armáda.

Ale jako obvykle začněme od severu. Možná naposledy se v našem výčtu objeví „nárazníkové pásmo“, které ruské jednotky vytvořily zhruba severně od Charkova. Rusové ho zřejmě během posledních dvou dní postupně vyklidili a z míst, o něž se bojovalo celé měsíce, ustoupili zpět na ruské území.

Mapa zpracovaná podle dat Institutu pro studium války (ISW) znázorňuje ukrajinský postup za poslední týden:

Nevíme samozřejmě, zda je to definitivní, ale dává to smysl. Ruské jednotky nemají dostatek mužů a tady se nabízí možnost jak zkrátit frontu a část mužstva uvolnit. Navíc toto postavení by bylo nejspíše pod velkým tlakem a dlouhodobě těžko udržitelné.

Ukrajinské jednotky se podle všeho zastavily na hranicích, jak je v této válce zvykem. Navzdory jejich úspěchům ale pokračovalo ostřelování samotného Charkova.

V osvobozených oblastech, které leží východním směrem od bývalého „nárazníkového pásma“ za řekou Severní Doněc, pokračuje konsolidace ukrajinských pozic, případně střety – a také vyjednávání – se zapomenutými ruskými oddíly.

Podle neoficiálních zpráv padlo do ukrajinského zajetí zhruba 5000 mužů (oficiální údaje jsou zatím asi poloviční). A to prakticky v celé vyznačené oblasti od hranic s Ruskem na severu až po oblasti jižně od Izjumu.

Nyní se dostáváme k jedné z největších „neznámých“ současného bojiště: co se děje v oblastech východně od míst, o jejichž osvobození existuje řada fotografických i filmových důkazů.

Rozsáhlé území o rozloze několika tisíc čtverečních kilometrů mezi Kupjanskem a až zhruba městem Starobilsk je jakási „černá díra“. Řada zdrojů tvrdí, že ruské jednotky se z této oblasti v podstatě úplně stáhly. Opustit měly údajně město Svatove, které leží zhruba uprostřed oblasti a možná i samotný Starobilsk, který leží ještě zhruba 60 kilometrů dál východně.

Ruské zdroje tvrdí, že na řece Oskil vznikla nová obranná linie, ale o její existenci také nemáme žádné důkazy. Rozhodně se nezdá, že by na této linii probíhaly nějaké tvrdé boje. Navíc malá ukrajinská komanda podle zveřejněných videí mají působit až několik desítek kilometrů za potvrzenými ukrajinskými pozicemi kolem Oskilu, což by nasvědčovalo, že oblast je minimálně velmi „prostupná“.

Řada komentátorů tedy spekuluje, že oblast je už v podstatě osvobozena a ukrajinské síly pokračují v ofenzívě dál na východ do tohoto prázdného území. Jeden příklad za všechny.

Chybí ovšem spolehlivé informace. Neobjevily se žádné doklady, které by šly spolehlivě umístit právě do této oblasti. Ukrajinská armáda vyhlásila na východním okraji ofenzívy mediální „blackout“, takže informací je minimum.

I když na pohled dává smysl, že ukrajinský útok dál pokračuje, v době přípravy článku o tom nebyly důkazy. Stejně tak je možné, že jednotky, které ofenzívu provedly, mají jistou „operační pauzu“, aby zajistily dobyté území a doplnily zásoby.

Je také možné, že v tuto chvíli je daná oblast z velké části opuštěná oběma armádami. Ruská se stahuje, protože snahu o udržení tohoto regionu vzdala, a ukrajinská nikam nespěchá, protože v takovém případě by obsadila velké území bez boje.

Stejně tak je ale možné, že ruské síly se v tuto chvíli připravují k obraně a ukrajinské k útoku, nebo jsou obě strany z nějakých důvodů se současnou linií fronty spokojeny a ta se ustálí.

Ve prospěch domněnky, že ruské velení zatím boj o toto území nevzdalo, svědčí fakt, že na jihu oblasti se bojuje. Střety probíhají především v okolí města Lyman, kterého se ukrajinská strana pokusila zmocnit před několika dny. K úternímu ránu ho ovšem alespoň zčásti stále ovládaly jednotky samozvané Luhanské lidové republiky spolu s dalšími ruskými oddíly.

Jejich postavení začíná být ovšem velmi obtížné. Ukrajinské jednotky evidentně úspěšně překročily řeku Severní Doněc hned na několika místech v okolí Lymanu, takže útoky mohou přicházet (či přichází) z několika směrů. Detaily ovšem nejsou k dispozici. Zdá se ale, že Ukrajinci přešli řeku mimo jiné i u obce Bilohrivka, tedy v místě, kde v květnu ruský pokus o překročení řeky v opačném směru skončil naprostou katastrofou.

Jak se povede v této oblasti ukrajinským silám, nechceme vůbec předvídat, situace je velmi nejasná. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že výhoda na tomto úseku je na straně Kyjeva.

Výrazně menší změny jsou na jižnější části fronty, tedy zhruba mezi městy Lysyčansk a Doněck. Tady nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se ruská fronta rychle hroutila. Pokračují tu tvrdé boje, ve kterých jsou ruské síly aktivní.

V posledních dvou dnech tu provedly celou řadu útoků, které ovšem vedly buď pouze k malým či žádným územním ziskům. Zjevně tu pokračuje víceméně „poziční“ válka založená do velké míry na nasazení dělostřelectva, stejně jako v posledních měsících. To nasvědčuje, že ruské vedení má nadále v úmyslu postupně obsadit celou Doněckou oblast.

Na proruském Telegramu se v posledních dnech opakovaně hovoří o soustředění ukrajinských jednotek kolem Vuhledaru na jižní části tohoto úseku. Zatím v tomto úseku ukrajinský útok hlášen není.

Dává velký smysl, že ukrajinské velení se pokusí morálního otřesu ruských sil i své současné početní výhody využít i na dalších úsecích fronty. Zatím můžeme pouze spekulovat, kdy a kde by k tomu mohlo dojít. Okolo Záporoží je ovšem na rozdíl od místa poslední ukrajinské ofenzívy v Charkovské oblasti velmi otevřená krajina, ve které se není kde skrýt před dělostřelectvem (a případně letectvem, ale to zatím ani na jedné straně není příliš efektivní).

Dostáváme se tak k závěrečnému úseku fronty kolem Chersonu. Ani tady situace není příliš přehledná, v základu se ovšem nezměnila. Ruské jednotky jsou stále ve velmi nevýhodném postavení, protože jejich zásobovací trasy – a zároveň také případné ústupové cesty – jsou stále intenzivně ostřelovány.

Všechny mosty přes Dněpr jsou podle dostupných údajů zničené a ukrajinské dělostřelectvo se také intenzivně „věnuje“ pontonovým mostům a přívozům, které ruská logistika používá jako náhradu. Náhradu, která ovšem kapacitně několika silničním a železničním mostům nemůže stačit.

Na druhou stranu Ukrajinou zveřejněná informace o tom, že ruské uskupení u Chersonu vyjednává o kapitulaci, které se objevilo i v českých médiích, je s největší pravděpodobností nepravdivá. Základ může být pravdivý – některé ruské jednotky na předmostí jsou ve velmi špatném postavení a mohu jednat o kapitulaci – těžko si ovšem představit, že by kapitulovalo všech zhruba 20 tisíc mužů, které Rusko na „špatném“ břehu Dněpru v tuto chvíli má.

Podívejte se, jak se během dvou týdnů proměnila chersonská fronta (zdroj: ISW):

Stále zároveň není jasné, jak by Rusko mohlo bitvu o Cherson vyhrát, pokud se bude vyvíjet stejně jako dosud. Pozice invazních jednotek je v příliš mnoha ohledech nevýhodná a jejich výhody (mají údajně v podstatě leteckou převahu nad oblastí) to nestačí kompenzovat.

Ukrajinský tlak v tomto regionu stále pokračuje, nejvýrazněji v severní části bojiště, třeba z nedávno obsazených obcí Miroljubivka a Novovožněnske. V těchto místech je řeka nejširší a ústup či zásobování přes ni velmi obtížné (či spíše nemožné).

Ofenzíva tedy nadále není nijak rychlá. Cílem se stále zdá být pomalu tlačit na ruské síly, donutit je k ústupu na menší území, kde nebudou mít možnost manévrovat, až nakonec budou nuceny ustoupit přes Dněpr nebo se vzdát.