Zprávy z bojiště: Velká ruská ofenziva nemá výsledky. Ale ještě nekončí

Od 10. února Rusko nepodniklo žádný velký útok na ukrajinskou infrastrukturu. Moskva ovšem nasadila jednu pro ni zcela novou zbraň: „kamikadze“ plavidlo s výbušninou.

Zaútočila jím na strategickou spojnici mezi Rumunskem a Ukrajinou, železniční a silniční most u vesnice Zatoka. Na stejný cíl už útočily v minulosti řízené ruské střely a byl výrazně poškozen.

Dne 10. února se ovšem k mostu přiblížilo menší plavidlo, které pak s velkou silou explodovalo. Satelitní snímky z 11. února nasvědčují, že most nebyl zcela zničen. Rozsah poškození však zatím není známý.

Jde ovšem o první nasazení této zbraně, která může ukrajinské pobřežní obraně v blízké době způsobit značné potíže. Není zatím jasné, zda jde o zbraň ryze ruského původu, nebo stejně jako v jiných případech výsledek spolupráce s Íránem. Ten má s podobnými plavidly rozhodně větší zkušenosti, v principu ovšem nejde o nic, co by Rusko nemohlo postavit vlastními silami.

Ale vraťme se na souš, kde byly poslední dny znovu plné bojů a krveprolití. Panuje v podstatě všeobecná shoda, že očekávaná velká ruská ofenziva začala. Jisté neshody se dají očekávat, přesná definice neexistuje.

Někteří, například bývalý australský generál a komentátor Mick Ryan, uvádí, že jde dosud především o „průzkum bojem“ a přípravu na hlavní útok. Je pravdou, že do akce jsou zatím zapojeny téměř výhradně jednotky, které už na frontě působily, a ani jedna strana nesáhla nijak hluboko do svých rezerv. Moskva ovšem jednoznačně převzala iniciativu a má zjevně útočné úmysly.

Jak očekávala řada analytiků, rozhodně nejde o „bleskovou“ operaci. Útoky probíhají na řadě míst, jejich cílem jsou obvykle ale mělké průlomy jen o několik kilometrů. Také nejsou neustálé, na řadě míst už byly přerušeny, nebo prakticky ustaly (například v Záporoží).

Důvody mohou být různé, například rotace sil na frontě (tj. výměna za nové), jindy to může být v důsledků ztrát, nebo jde o předem plánované události, které mají znejistit protivníka nebo ulehčit logistice zásobování atp.

Na samotném severu fronty probíhají boje kolem Kupjansku, kde invazní síly přešly od průzkumu bojem, o kterém jsme psali minule, do skutečného útoku. Obsadily vesnici Dvorične, již jsme minule zmínili, a pokračují dále, aby zatlačily ukrajinské jednotky za řeku Oskil. Posun znovu není nijak rychlý, ruská taktika stále spočívá v pomalém postupu pod ochranným deštníkem vlastního dělostřelectva.

Ukrajinské velení se údajně obává, že útoky v této oblasti rozhodně nebudou probíhat jen z východního směru. Podle některých zdrojů začaly ukrajinské jednotky připravovat obranou linii kolem Kupjansku v Charkovské oblasti proti případnému vpádu nových jednotek od severní hranice Ruska a Ukrajiny.

V Bělgorodské oblasti, tedy za ruskou hranicí, se údajně shromáždilo takové množství čerstvých jednotek, že ofenziva je velmi pravděpodobná. Zatím ovšem k větším bojům v tomto směru nedošlo, byť přes hranici pravidelně přelétají granáty či střely z obou stran.

Ovšem nejintenzivnější boje v Luhanské oblasti probíhají kolem města Kreminna, respektive západně od něj. Připomínáme, že v této oblasti byly do přelomu roku aktivnější ukrajinské jednotky, které se pokoušely město obejít z jihu i severu. Vhodné podmínky si ovšem vytvořit nedokázaly a v lednu tu začal intenzivní ruský protiútok, který posunul linii fronty západním směrem.

Co přesně je cílem ruského útoku, není samozřejmě jasné (navíc cíle se mohou měnit podle situace). Podle některých se to zdá být město Lyman, které ukrajinské jednotky osvobodily na přelomu září a října (mimochodem, v operaci, která znovu neskončila obklíčením bránících se jednotek, byť situace se pro to zdála příhodná). Ukrajinské velení to ovšem patrně předpokládá, protože kolem Lymanu podle ukrajinských zdrojů buduje další obrannou linii.

Situace na nejznámější části bojiště se v posledních dnech i přes intenzivní boje zásadně nezměnila. Opatrně bychom ovšem mohli říci, že ukrajinská obrana se poněkud stabilizovala.

Ruské jednotky se podle informací z obou stran zmocnily vesnice Krasna Hora, důležitého a pevného obranného bodu severovýchodně od města. Podařilo se jim ho totiž zřejmě částečně obejít, což donutilo obránce k ústupu, aby se vyhnuli obklíčení. To byl ovšem jediný potvrzený ruský úspěch posledních dní.

Na jižní části fronty, tedy kolem Ivanivskeho se postup vagnerovců a dalších jednotek v posledních dnech zřejmě zastavil. Během 14. února se objevovaly i nepotvrzené zprávy o úspěšném ukrajinském protiútoku, který měl vrhnout ruské jednotky o několik kilometrů zpět.

Podobný vývoj událostí – protiútok, který ruské síly donutí k ústupu z pozic dobývaných dny a často i týdny – už byl u Bachmutu v minulosti vidět. Ruské jednotky se ovšem vždy znovu pustily do útoku a ztracené pozice nakonec získaly zpět.

Klíčovou otázkou ovšem je, kolik sil obě strany během těchto operací ztratily; tedy kolik mužů padlo a kolik materiálu bylo ztraceno a spotřebováno. Boj o Bachmut je totiž v tuto chvíli nepochybně bojem opotřebovávacím, ve kterém důležitější než získané metry jsou právě ztráty a vyčerpání.

I přes zdánlivě stabilní situaci obrana není vůbec v jednoduché pozici. Do města vede jediná silnice, která není pod palbou ruských jednotek. A ani ta nebude pro běžné zásobovaní příliš bezpečná.

Ukrajinští ženisté také zřejmě zničili důležitý silniční most na dálnici T0504 vedoucí do Bachmutu z jihozápadu. Takový krok nejspíše znamená, že ukrajinské jednotky už nečekají, že by komunikaci v dohledné době samy mohly využívat (v současnosti je na dostřel ruských sil, a tak je pro ně k ničemu). V podobných případech bývá cílem spíše ztížit protivníkovi další postup.

Město bylo uzavřeno už i pro humanitární pracovníky (a také novináře) a řada zdrojů z obou stran tvrdí, že ukrajinské jednotky se z Bachmutu nadále stahují. Podle některých se tempo ústupu z města dokonce v posledních dnech zvýšilo. Brzký pád Bachmutu tedy rozhodně nelze zatím vyloučit.

V dalších částech fronty zatím ruské snahy o útok nemají velký úspěch. K intenzivním bojům došlo například u Avdijivky, Vuhledaru a na dalších místech fronty. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že ruské snahy skončily v celé řadě případů ještě dávno předtím, než útočící jednotky zahlédly nepřítele.

Ruská uskupení v obou zmíněných oblastech ničilo často dělostřelectvo, úspěšné bylo v posledních dnech zaminování přístupových tras na dálku s pomocí děl. Tímto způsobem rozmístěné miny se hůře odhalují (protože v místě není vidět jediný voják protivníka) a minimálně některé ruské jednotky zjevně nemají k dispozici dostatek vhodných prostředků a ani zkušeností, aby si s tímto typem obrany poradily, jak dobře dokresluje řada záběrů pořízených na frontě během posledních dní a týdnů.

Dosavadní průběh operací například u Vuhledaru tak ukazuje, jak obtížné je provádět útok v otevřené krajině pod dohledem protivníka, který je vybaven silným dělostřelectvem a „sedí“ v pevných obranných pozicích.

V tuto chvíli jsou rozhodně v horším postavení ruské síly, které nepochybně utrpěly významné ztráty, aniž by zaznamenaly výraznější úspěch ve snaze o obsazení města. Role se ovšem mohou obrátit: pokud ukrajinské síly budou chtít zpět obsadit Ruskem obsazené území, i ony budou muset nejspíše útočit v otevřené krajině Záporožské oblasti, kde je minimum úkrytů a ruské síly měly čas vybudovat v posledních měsících obranné pozice.

Ale to je zatím zřejmě předčasná úvaha. Ruskými vojenskými blogery tak obávaný útok na ukrajinské jižní frontě je stále daleko – v oblasti například nebyly spatřeny žádné větší nové ukrajinské síly. Pokud má pravdu Ryan a další komentátoři, dá se dokonce očekávat, že než k tomu dojde, čeká nás ještě poměrně dlouhá ruská ofenziva. A byť její dosavadní výsledky nejsou zatím nijak oslnivé, nemusí to tak zůstat.