Zprávy z bojiště: Nová zbraň dala Rusku náskok ve vzdušné válce

Podle map se toho během posledního týdne mnoho nezměnilo. Ruské síly dál tlačí na hlavních směrech v Doněcké oblasti, Ukrajinci na několika místech podnikají protiútoky, ale linie se většinou posouvají po stovkách metrů a někdy vůbec.

Pod zdánlivým klidem ovšem probíhá závod, který jsme už dříve popsali jako efekt Červené královny.

V Carrollově příběhu je nutné běžet ze všech sil, aby člověk zůstal na stejném místě. Na Ukrajině obě armády neustále hledají nové postupy a vzápětí se učí vyrušit novinky protivníka. Výsledkem závodu tak bývá v podstatě zachování dosavadního stavu za vyšší cenu.

Na zemi je tento závod patrný v souboji dronových týmů s elektronickou a jinou obranou protivníka, vytváření rychlejších a pružnějších systémů pro hledání a ničení cílů i vývoji taktiky a vybavení.

Nejjasněji je ovšem vidět ve vzdušné válce, která eskaluje výrazně rychleji než válka na zemi. Ukrajina si totiž vybudovala poměrně levnou obranu proti vrtulovým dronům, Rusko proto ve velkém přešlo na rychlejší stroje s proudovým motorem. Ukrajina nyní musí ruský náskok dohánět.

Jako obvykle začněme popisem situace a změn na frontě. Vzhledem k tomu, že změny byly malé (ruská aktivita obecně byla v uplynulém týdnu spíše nižší), zastavíme se podrobněji až u Lymanu, tedy na severu Doněcké oblasti.

Jak jsme psali minulý týden, ukrajinští obránci dlouho a téměř bez pozornosti veřejnosti odřezávali ruské předmostí za řekou Žerebec. Úspěch ukrajinské operace už uznávají i některé ruské zdroje, její přesný průběh ale stále neznáme.

Ukrajinské velení výsledky vlastních operací v poslední době obvykle zveřejňuje se zpožděním, často několikaměsíčním.

Francouzský analytik Clément Molin 31. srpna odhadl ruskou ztrátu území přibližně na 200 kilometrů čtverečních. Zároveň varuje, že většina dostupných map nesprávně zachycuje směry útoku, jeho načasování i současnou linii.

Ukrajinský generální štáb později uvedl, že v srpnu došlo k osvobození nejméně 129 kilometrů čtverečních, ovšem tento údaj zahrnuje i jiné úseky fronty. Polský analytik vystupující pod přezdívkou Thorkill naproti tomu ve svém srpnovém souhrnu odhaduje ukrajinské zisky u Lymanu jen na deset kilometrů čtverečních.

Odhady si nemusí přímo odporovat, protože se vztahují k různým obdobím a různě vymezeným územím: jeden k celé operaci, druhý ke dvěma směrům a třetí pouze k srpnovému vývoji u Lymanu.

Jednotný obraz nenabízejí ani nejznámější mapové projekty. Přehled Russia Matters ukazuje, že nejvyšší odhad ruských zisků za poslední čtyři týdny je osmkrát vyšší než nejnižší.

Rozdíl způsobuje mimo jiné odlišné vnímání toho, co to znamená „ovládat“ nějaké území. Podle někoho leží mezi oběma stranami široké území nikoho, podle jiných map je situace „binární“ – území drží buď Rusko, nebo Ukrajina, nic mezi tím.

S jistotou lze říct jen to, že ukrajinské síly zmenšily výběžek, který Rusům usnadňoval útok na Lyman, a zkomplikovaly jim postup na západ. Kolik území skutečně pevně ovládají, se patrně dozvíme až s odstupem času.

O několik desítek kilometrů jižněji probíhá jiný typ boje. Starosta Slovjansku a důstojník ukrajinského 11. armádního sboru uvedli pro server Hromadske, že ruské síly jsou sedm až deset kilometrů od města a Slovjansk je už v dostřelu jejich dělostřelectva. Předsunuté skupiny ruských „infiltrátorů“ (ale to je dnes na ruské straně úkol běžné pěchoty) se objevují u Mykolajivky, tedy asi čtyři kilometry od Slovjansku.

Vzhledem k tomu, jak dnes vypadá situace na bojišti (viz popis dilematu tvůrců map), mohou oba údaje platit zároveň. První označuje okraj území, které Rusové skutečně kontrolují, druhá nejhlubší průnik několika vojáků. Mykolajivka je dobrým příkladem současného boje právě proto, že se v ní může bojovat, aniž by město „změnilo barvu“ na mapě.

Celý proces je přitom založen na „repeticích“. Rusko neustále vysílá malé skupinky mužů po vybraných cestách. Část mužů zahyne nebo se vzdá, někteří se ukryjí a obránci je hledají, zatímco po stejné trase přicházejí noví.

Rusům pomáhá listí a husté pásy zeleně, občasné mezery ve vzdušném průzkumu a především velké rozestupy mezi ukrajinskými postaveními. Souvislá zákopová linie dnes neexistuje a ukrajinský nedostatek pěchoty nechává mezi opěrnými body volné průchody.

V Mykolajivce můžeme proces sledovat téměř „živě“. Po zvýšené srpnové ruské aktivitě, kdy se do města dostalo několik skupin, které byly postupně zlikvidovány, místní kanál Mykolajivka Online 1. září nehlásil žádný nový průnik; některé ruské skupiny se podle něj dostaly 300 až 500 metrů od města.

O den později však přišla zpráva o dalších vojácích, kteří pronikli do města. Dne 3. září měli být Rusové ve sklepech několika domů v ulici Juvilejna, zatímco Ukrajinci předchozí den zajali dva další infiltrátory u vjezdu do města.

I když zprávy jsou pochopitelně neúplné, tyto a další kusé informace naznačují, že se obrana v této důležité oblasti před poslední velkou aglomerací v Doněcké oblasti zatím nehroutí. Dost možná to souvisí i s celkově nižší ruskou aktivitou a s tím, že kolem Slovjansku a Kramatorsku ruské velení zřejmě shromažďuje nové síly.

I tak se Rusové snaží ukrajinské obránce udržovat v nejistotě, vázat jejich síly a neustále nasazovat muže i drony k „čištění“ oblasti.

Také u Kosťantynivky, další „brány“ do zbytku Doněcké oblasti, podle jednoho z účastníků bojů na ukrajinské straně ubylo bojů i ruských infiltrací. Ukrajinské síly vyčistily některé pozice, současně ovšem zesílily nálety řízenými leteckými pumami na Kosťantynivku a Družkivku – Rusové si tedy připravují půdu pro další útoky.

Vážnější se zdá být situace na oblouku od Dobropillji k území západně od Družkivky. Projekt CIT v přehledu z 27. až 31. srpna uvedl, že se ruské skupiny dostaly k několika obcím v oblasti. Podle CIT je přítomnost infiltrátorů potvrzena, nikoli však to, že by se na těchto místech pevně uchytili.

Boje se znovu odehrávají podle známého scénáře: Ruské síly nutí obránce (hlavně dronové týmy) k ústupu hlouběji do týlu s pomocí leteckých pum i dronů a snaží se jim odříznout zásobování. Pak se snaží proniknout co nejhlouběji do obrany, než Ukrajinci mezery uzavřou, a přesunout operátory dronů na vhodná místa v oblasti.

Z těchto pozic by mohli ohrožovat obranu Družkivky i Kosťantynivky. Zatím však není jasné, zda se Rusové na nových místech uchytí, nebo je Ukrajinci vyčistí.

Agresivita i schopnost ruských jednotek (a tedy i jejich výsledky) se mění podle toho, které oddíly útoky provádí. Ale v těchto místech Doněcké oblasti Kreml nasazuje obecně to nejlepší, co má.

I v dalších částech fronty je situace prozatím stabilizovaná, byť zřejmě v mnoha případech velmi napnutá. To by mohl být případ oblasti kolem Orichivu v Záporoží, kde okupační síly v posledních týdnech obnovily operace.

Na pozemní frontě obě strany prozatím udržují krok, ve vzduchu si Rusko vytvořilo náskok, byť nejspíše dočasný. Proudové drony používalo už dříve, během léta se však staly běžnou součástí útoků.

Podle ukrajinského poradce Serhije Beskrestnova Rusko nasadilo v červnu přibližně 300 těchto strojů, v červenci 1500 a v srpnu 2500 až 3000. Výrazný červencový nárůst potvrdil i mluvčí letectva Jurij Ihnat v rozhovoru zveřejněném 31. srpna.

Cílem je náhrada starších typů. Rusko začalo omezovat nasazeních klasických šáhidů s pístovým motorem poté, co proti nim Ukrajina vybudovala účinnou obranu. Podle analýzy Euromaidan Press ukrajinský systém ničení bezpilotních prostředků jen letos v březnu zničil 33 tisíc ruských dronů různých typů. Údaj zahrnuje i taktické stroje pohybující se nad bojištěm, nikoli pouze dálkové útočné drony.

Tvořilo ji vícero vrstev, od radarových stanic přes různé létající stroje (od stíhaček po vrtulník) a mobilní palebné týmy s kulomety a řízenými střelami. V průběhu roku 2025 ovšem začaly klíčovou roli hrát malé stíhací drony s vrtulovým pohonem.

Proudové drony, především typ Geran-4, vzhledem ke své rychlosti mohou nyní levné a do té doby efektivní vrstvy ukrajinské obrany z velké části obcházet. Obsluhy kulometů mají na zásah méně času a současné stíhací drony často nejsou dost rychlé. Obránci proto musejí častěji nasazovat letadla nebo protiletadlové střely. Ty Geran-4 sestřelit dokážou, jsou však drahé a Ukrajina jich má málo.

Ihnat přesnou úspěšnost nasazení proti proudovým typům nezveřejnil; kompilace exilového serveru Meduza ji odhaduje zhruba na 60 procent. I podle ukrajinských údajů ovšem celková míra záchytů dronů v závěru srpna klesala pod dříve obvyklých 90 procent.

Vyšší rychlost s sebou nese i další výhodu, například tu, že protivník má méně času reagovat na přílet dronů.

Navíc nová generace proudových dronů má díky efektivnímu pohonu i poměrně velký dolet: 28. srpna jeden takový stroj urazil z Krymu do Volyně přibližně 960 kilometrů. Kanál Oko Gora z toho odvozuje, že při letu ve vyšší výšce (kde je menší odpor vzduchu) by mohlo být v dosahu těchto strojů až 96 procent ukrajinského území.

Rusko změnilo také taktiku nasazení dronů: Neposílá je jen v jedné noční vlně, nýbrž v malých skupinách během celého dne. Kyjev tak může být pod výstrahou mnoho hodin, i když v žádné chvíli nepřilétá dost strojů na zahlcení obrany.

Je možné, že jde o záměr – ale také to může být důsledek toho, že Rusko zatím nemá dost větších ramp nutných k odpalování proudových strojů. Až je postaví, může se vrátit k taktice velkých vln, které jsou pro překonání protivzdušné obrany efektivnější.

Právě proudový dron byl také za útokem u obce Myla v Bučském okrese. Geran-4 zasáhl sklad munice a následné výbuchy zabily podle poslední bilance 38 lidí, z toho 34 obyvatel sousedního domova pro lidi s omezenou pohyblivostí.

Trosky potvrzují, že v areálu byly mimo jiné raketové motory pro ukrajinské dálkové drony. Za útok odpovídá Rusko; rozsah tragédie však znásobilo umístění výbušnin vedle obytných budov. Ukrajinský premiér Serhij Koreckyj označil způsob skladování za trestuhodnou nedbalost a ministerstvo obrany nařídilo celostátní kontrolu skladování munice.

Případ ale také dobře ukazuje, že obrana proti vzdušným útokům nespočívá jen v sestřelování dronů. Zahrnuje rozptylování zásob, opevnění objektů, hasicí systémy a přípravu na situaci, kdy některý stroj obranou pronikne.

Proudové gerany nejsou zázračná zbraň. Rusko je ve větším počtu nasadilo proto, že na úspěch ukrajinské obrany reagovalo rychleji, než Ukrajina stačila postavit další vrstvu.

Analytik vystupující pod jménem Justin tento vývoj shrnul jednoduše: Rusko vedlo v počtu dálkových dronů, Ukrajina vybudovala levné „stíhací drony“, Rusko proto přešlo k proudovým strojům. Až se ruská obrana naučí stejně účinně zachycovat ukrajinské dálkové drony, bude se zase muset přizpůsobit Ukrajina.

Ukrajina už začala reagovat. Čtyři rychlejší stíhací drony dokončily polní zkoušky a podle ministra obrany Jevhena Chmary nyní země potřebuje zvýšit výrobu na tisíce kusů. Od 21. srpna obránci používají veřejně známý typ Alexa Spatium. Potíž je zatím v množství: K dispozici mají být stovky kusů, potřeba je však v tisících.

Poměr cen přitom může být nadále výhodný pro obránce. Běžný ukrajinský stíhací dron Sting stojí kolem 2300 dolarů, proudový dron Geran se odhaduje na 85 až 120 tisíc. Pokud budou rychlejší interceptory stát podobně jako dnešní ukrajinské stíhací drony, lze výhodný poměr obnovit.

Projekt AMK Mapping z pozorovaného provozu usuzuje, že nad Kyjevem už působí omezený počet nových interceptorů a častěji vzlétají stíhačky F-16 a Mirage 2000. Nejde však o oficiálně potvrzenou bilanci.

Dalším omezením je samotná ruská výroba. Proudové motory jsou dražší než motory připomínající zahradní techniku. Vyžadují přesněji obrobené součástky a složitější dodavatelský řetězec.

Proudové drony tedy patrně nepůjde vyrábět v takových počtech jako ty s pístovým motorem – ale Rusko určitě může jejich výrobu ještě rozšiřovat. Otázkou není, zda lze proudový dron sestřelit, ale zda Rusko dokáže jejich počty výrazně navýšit dříve, než si Ukrajina vybuduje efektivní obranu.

Kromě stavby proudových dronů Rusko současně rozšiřuje svůj arzenál o zbraně, které jsou vlastně větší drony, ale podle stávajících definic už patří do kategorie (menších) střel s plochou dráhou letu. Jde například o typy Banderol a Dan-T, které lze vypouštět ze země, letadel, vrtulníků či těžkých dronů.

Ukrajinský analytik Dmytro Putiata sestavil přehled těchto nových zbraní, jejich zveřejněné parametry je ovšem nutné brát s rezervou.

Krátce se zastavme i na ukrajinské straně, která pokračuje ve vlastní kampani dálkových úderů. Dne 30. srpna znovu zasáhla rafinerii Kiriši, druhou největší v Rusku. Podle agentury Bloomberg bylo během srpna napadeno 21 ruských rafinerií a 26 jich bylo alespoň po část měsíce mimo provoz.

Kyjev zároveň napadá ruské systémy protivzdušné obrany, které tyto cíle chrání. Ukrajinské síly hlásily zničení systémů a radarů u Jejsku a Millerova a dalšího systému Pancir u Kletni v Brjanské oblasti. Přesný rozsah škod není nezávisle potvrzen.

Jinak řečeno, vzdušná válka nadále eskaluje podobným tempem jako doposud. Škody rostou, a přitom ani na jedné straně nejsou tak velké, aby vedly k zásadní změně situace. Rusko ničí ukrajinskou infrastrukturu včetně té civilní už od roku 2022 a vždycky mělo na své straně výhodu v množství i úrovni munice – pro Ukrajinu tak současné útoky v principu nejsou nic nového.

Ukrajinské schopnosti se nadále zřejmě rozšiřují, a byť se musí vyrovnávat se zlepšující se ruskou obranou, pro Kyjev nedává velký smysl, aby ve své snaze přestal; Moskva žádnou ochotu ke zdrženlivosti nenaznačila, a i kdyby ano, Kremlu se dá těžko věřit, že by od svých závazků neustoupil ve chvíli, kdy by to pro něj bylo výhodné (třeba poté, co by opravil rafinerie).

Podobný „pat“ jako ve vzduchu trvá i v Černém moři. Jak jsme psali dříve, obě strany dokážou vážně narušit dopravu do přístavů protivníka, ale ani jedna nedokáže vojensky prolomit blokádu vlastních přístavů.