Zprávy z bojiště: Vagnerovci teď ruské armádě nechybí

Posledních několik dní přineslo velmi dramatické události v samotném Rusku, na frontu se ovšem zatím nijak nepropsaly. Poslední týden byl plný velmi těžkých bojů a ztrát na obou stranách, zásadní úspěch si ovšem ani jedna strana nepřipsala.

Ukrajinská armáda si nevzala žádnou „operační přestávku“, o které jsme spekulovali v textu z 20. června. Ukrajinské útoky probíhaly hlavně na jižní frontě v podstatě se stejnou intenzitou jako od začátku června. Ruské velení se znovu soustředilo především na obranu, a to prakticky po celé frontě, nebylo ovšem zcela pasivní a v některých směrech ruské útoky pokračovaly.

I když to zatím situaci na bojišti nijak neproměnilo, bylo pochopitelně dění kolem „soukromé armády“ Jevgenije Prigožina i z vojenského hlediska nejdůležitější událostí posledního týdne. Jaký přesně vliv bude mít na průběh války, nelze v tuto chvíli říci.

První nejasnou otázkou je, co bude s vagnerovskými jednotkami nadále. Byť velkou část bojovníků skupiny v posledních týdnech tvořili nevyškolení trestanci, jádro skupiny tvoří několik tisíc vojenských profesionálů. Jejich expertiza by pro ruskou armádu byla nepochybně cenná.

Zatím ovšem není jasné, jaká přesně bude jejich budoucnost: zda (a případně jak přesně) se začlení do struktur ruského ministerstva obrany, nebo dostanou možnost odejít z boje a možná z Ruska?

Podle nepotvrzených informací skupinu ve větším počtu opustili zatím piloti, kteří údajně z velké části mají problém s tím, že postupující skupiny vagnerovců zničily několik ruských bojových vrtulníků a letadel. Ale všechny informace jsou předčasné, nezbývá než čekat.

Jasné je alespoň to, že případný konec působení Vagnerovy skupiny na Ukrajině nijak nekomplikuje současnou situaci ruské armády. Prigožinovy jednotky už neměly obsazený jediný úsek fronty. To znamená, že ruské pozice přímo na frontě nepřišly o žádné muže ani techniku. Jsou i po vzpouře stejně pevné jako před ní.

V delším časovém měřítku se tedy nepřítomnost těchto jednotek a mužů nejspíše projeví, sama o sobě ovšem nebude mít nejspíše rozhodující vliv na výsledek války.

Událost také ukázala, že ruská armáda má opravdu malé rezervy přímo v samotném Rusku. Konvoj vagnerovců směřující na Moskvu se setkal s minimálním odporem mimo jiné i proto, že v Rusku prostě nezbývá mnoho vojenských jednotek. Prakticky všechny bojové složky ruské armády s výjimkou některých zbraní (loďstva nebo třeba strategického raketového vojska) se nacházejí na Ukrajině nebo blízko hranic s ní.

Ale to zároveň neznamená, že by ruská obrana byla nutně slabá. Kreml má díky jaderným zbraním tu výhodu, že se prakticky nemusí obávat většího útoku na své území. Ostatně i při vpádech jednotek ruských emigrantů na území Bělogorodské oblasti v květnu bylo vidět, že ruská hranice je velmi slabě obsazená.

A ani tyto, z PR hlediska pro Kreml velmi nepříznivé, události situaci zřejmě nijak zásadně nezměnily; ruské velení nadále drží velkou část jednotek v blízkosti aktivní fronty.

I když tedy mezi Rostovem a Moskvou byla cesta pro konvoj vagnerovců otevřená, ukrajinské jednotky jsou v úplně jiné pozici a musejí se potýkat s úplně jinou hustotou nepřátelských sil. Ukrajinské a proukrajinské zdroje v posledních týdnech několikrát uvedly, že ruské velení už nasazuje do boje své poslední zálohy, ale to nedává velký smysl.

Jak vypadala Moskva v době platnosti režimu protiteroristické operace.

Jak poznamenali polští analytici ze společnosti Rochan Consulting, bylo by to „v dějinách válek zřejmě poprvé, kdy by byly strategické rezervy nasazeny k udržení předsunutých obranných pozic“. Připomínáme totiž, že ruská obrana je hluboká několik desítek kilometrů.

Ukrajinské jednotky se zatím v žádném směru nedostaly ani k první hlavní obranné linii, stále se bojuje v oblasti před ní, ve které mají ruské jednotky připravené vybrané obranné pozice a kterou velmi hustě zaminovaly.

Dá se tedy předpokládat, že ruské zálohy nebudou nasazeny, dokud situace nebude výrazně vážnější. Na ukrajinské straně je situace podle všeho stejná: většina v posledních měsících utvořených brigád se na frontě stále ještě neobjevila.

Dodejme ovšem, že většina nově vytvořených ukrajinských brigád má podle analytiků patrně sloužit jako síla „druhého sledu“, jinak řečeno mají rychle využít mezer v ruské obraně, které vytvoří jiné oddíly – a žádné takové mezery se zatím vytvořit nepodařilo.

Situaci přímo na frontě jako obvykle popíšeme od severu k jihu. V uplynulém týdnu se jak v ukrajinských, tak ruských zdrojích několikrát mluvilo o nových ruských útočných operacích na severním úseku fronty. Konkrétně měla Moskva zahájit koordinované útoky ve směru na Kupjansk v Charkovské oblasti a podél linie Kreminna-Lyman v Doněcké oblasti.

Navzdory tomuto oznámení se tam nepotvrdily žádné zásadní změny. Zdroje na ukrajinské straně uvedly, že Rusové v této oblasti již několik týdnů budují síly postavené především na výsadkových jednotkách. Vysoká intenzita ruských dělostřeleckých útoků by mohla skutečně být součástí přípravy na útok, ale žádný velký útok alespoň zatím nepřišel.

Pravdou je, že se Rusové snažili zlepšit své pozice v lesnaté oblasti kolem Kreminny, ovšem tyto pokusy nikam nevedly. Bylo by ale poměrně překvapivé, kdyby Moskva dokázala v současné situaci shromáždit dostatek sil na větší ofenzivu bez oslabení obranných pozic na jihu.

V Doněcké oblasti probíhaly boje na několika místech, přičemž největší pozornost byla soustředěna jako obvykle na Bachmut. Potyčky byly hlášeny v jihozápadních částech města, kde ukrajinské jednotky stále drží některé pozice. Boje pokračovaly také západně a severozápadně, kolem Klišijivky.

I přes někdy velkolepě znějící zprávy z ukrajinských zdrojů, skutečně doložené změny v průběhu fronty nejsou veliké. Intenzita bojů je také výrazně nižší než během bojů o město na jaře.

Ukrajinské jednotky zaznamenaly postup během rotace jednotek při stahování vagnerovců z fronty a s tím souvisejícím střídáním jednotek, v posledních dnech se ovšem postup z velké části zastavil.

Navzdory četným tvrzením ukrajinské strany se frontová linie v okolí Bachmutu jeví jako poměrně stabilní. To znamená, že pokud ani jedna strana nenasadí do oblasti nějaké dodatečné síly, zásadní změna se dá těžko očekávat. Ukrajinská ofenziva se nicméně alespoň zatím zjevně soustředí na jih země, takže něco takového zřejmě jen tak nenastane.

Když jsme v Doněcké oblasti, Rusové v posledních dnech oživili své úsilí o dobytí zbývajících částí Marijinky. Zahájili několik pozemních útoků uvnitř města a vedli pozemní útoky na ukrajinské pozice severně a jižně od osady. I přesto nebyl v této oblasti doložen posun frontové linie.

Žádná změna nebyla zaznamenaná ani na úseku kolem Vuhledaru. Ukrajinské útoky v této oblasti buď ustaly, nebo jsou slabé, takže zřejmě navzdory našim původním odhadům nejde zatím pro Kyjev o důležitý směr.

Pokud jde o ukrajinskou protiofenzivu na jihu, poslední týden přinesl jen malé změny. Boje se vedou prakticky o každou pozici, a ukrajinský postup je tak velmi opatrný, pomalý a postupný. Jednotky Kyjeva obsadily jen pár malých sídel a maximálně pár desítek kilometrů čtverečních území. Ofenziva postupuje tedy velmi pomalým tempem.

Dobrý příkladem jsou boje o malou vesničku, nebo možná spíše chatovou osadu, Pjatichatky. První zprávy, že ji ukrajinské síly obsadily, se objevily 18. června, ale ruské síly zjevně podnikly v dalších dnech několik protiútoků. Některé možná donutily ukrajinské síly k dočasnému vyklizení vesnice, a možná také ne – informace z obou stran se liší.

Vesnička se zdá být v současné době, tedy zhruba po týdnu bojů, v ukrajinských rukou, ale příklad této bitvy ukazuje na to, že ruské síly v této části fronty zdaleka nezkolabovaly. Stále mají dostatek sil k provádění protiútoků s cílem znovu získat dříve ztracená území. A jak jsme už uváděli, ruské rezervy nejspíše nejsou ještě vyčerpané.

Největších územních zisků Ukrajinci dosáhli v prvních dnech protiofenzivy. Kyjev tedy rozhodně zatím nedokázal udržet tempo útoku. Rychlost postupu ovšem také o ofenzivě neříká vše.

Ukrajinské jednotky se zjevně snaží nejen o postup, ale především o zničení klíčových ruských jednotek. Ukrajinské velení například 23. června oznámilo, že během předcházejícího dne protivník přišel o 44 kusů dělostřelectva, tedy nejvyšší počet oznámených ztrát těchto systémů za celou válku.

Vysoké ruské ztráty jak děl, raketometů a minometů, tak třeba i protivzdušných systémů či systémů pro vedení elektronického boje (tedy třeba proti dronům) se v hlášeních ukrajinského velení objevují v poslední době pravidelně. I ruští blogeři uvádějí, že ruští dělostřelci si stěžují na to, že protivník jim nedá oddechu.

Ukrajinská odvetná palba vůči ruskému dělostřelectvu je v posledních týdnech stále intenzivnější a také přesnější než v minulosti. Mimo jiné i proto, že se pro tyto účely často v současnosti používají střely GMLRS ze systémů HIMARS a jim podobných. I když Rusko do jisté míry snižuje jejich přesnost rušením systému GPS, stále jde o výrazně lepší zbraň s větším dosahem, než jakou mohou nasadit do boje promoskevské síly.

Ukrajinské síly také pokračují v úderech do ruského týlu, konkrétně za použití střel Storm Shadow a případně jejich francouzské „mutace“ SCALP-EG. Zasáhly například důležité mosty u Čonharu, které slouží k zásobování záporožské fronty z Krymu.

I když tyto a další údery mohou nepochybně pomoci ukrajinské snaze a mohou zhoršit postavení ruských jednotek, jejich vliv by se neměl přeceňovat.

Na rozdíl od bojů u Chersonu mají ruští logistici při dopravě jednotek a materiálů na jižní frontě na vybranou z řady možností. Těžko se ruské jednotky podaří „vyhladovět“ podobně jako právě při ukrajinské ofenzivě u tohoto jihoukrajinského města. A u Chersonu se ruské jednotky bránily dlouho a houževnatě i za cenu vysokých ztrát – a to měly méně času na přípravu obranných pozic.

Zajímavým detailem je, že v uplynulých dnech provedli Rusové nejméně tři útoky „improvizovanými výbušnými zařízeními“ na ukrajinské pozice na jihu Ukrajiny – jednoduše řečeno naložili staré tanky trhavinami a poslali je na ukrajinské pozice. Je možné, že se budou podobné útoky objevovat častěji, jejich výsledky ovšem nejspíše budou jen malé.

V situaci, kdy fronta je statická, si pozornost přitáhly události v Chersonské oblasti. V místech, kde vody z protržené Kachovské přehrady „vyplavily“ ruskou obranu na levém břehu řeky, ukrajinské jednotky u Chersonu, přímo u zničeného Antonivského mostu, provedly několikadenní obojživelnou operaci a vylodily se na Rusy drženém břehu.

Nejde o žádnou masivní operaci. Neznáme přesné počty mužů na ukrajinské straně, ale snadno může jít řádově jen o desítky. Terén tu pro útok není nijak vhodný, ukrajinské síly by musely postupovat dále na jih několik kilometrů po rovné silnici bažinou. A na závěr se pak dostanou k dalšímu mostu, který ruští ženisté nepochybně zaminovali.

Ale útok donutil ruské síly k obraně a vylákal je z jejich pozic do zaměřovačů ukrajinského dělostřelectva z druhého břehu. Jeho převaha je v tuto chvíli zřejmě taková, že ruské síly se stáhly hlouběji na levý břeh.

Ukrajinci tu tedy budou nejspíše vázat další ruské jednotky, které by mohly posloužit k obraně jinde. Ale zatím je předčasné hovořit o tom, že by operace měla nějaký větší vliv na vývoj bojů, mimo jiné i proto, že terén rozvinutí útoku nepřeje.