Zprávy z bojiště: V Kursku obě strany ztrácí občas přehled

Nejdiskutovanější událostí ve válce, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině, byla v posledních dnech údajná účast severokorejských jednotek na ruské straně bojů.

Krátce řečeno je situace velmi nepřehledná, má na ní zájem celá řada stran, přičemž málokterá z nich má důvod uvádět fakticky přesné informace.

Konkrétního nelze říci téměř nic, ovšem těžko očekávat, že by šlo v průběhu války o zcela zásadní událost. Severní Korea už do konfliktu velmi výrazně promluvila svými dodávkami munice, které ruské armádě umožnily udržet palebnou převahu.

Několik tisíc mužů situaci nijak výrazně nezmění, navíc jsou dobré důvody, proč předpokládat, že se Severokorejci přímo do bojů vůbec nezapojí. Ale i kdyby pomohli jen s logistikou či třeba ostrahou, Rusku to umožní nasazení dodatečných vojáků na frontě.

Co se týče situace přímo na bojišti, ruské útoky neustávají, tempo postupu nicméně v posledním týdnu mírně pokleslo. Ruské síly podle dostupných záběrů obsadily menší rozlohu ukrajinského území než za stejné období například v září.

Jednotlivým oblastem se budeme věnovat, zároveň ale využijeme relativně malých změn na frontě, abychom znovu připomněli a shrnuli, proč v současnosti situace vypadá tak, jak vypadá: tedy, že se ruský postup ukrajinským silám nedaří zastavit.

Moskva má aktuálně několik velkých výhod. Zaprvé, ukrajinská protivzdušná obrana stále není v dobrém stavu. Byť na začátku války měla velké zásoby protivzdušných střel, teď jsou nebezpečně nízké a dodávky nepravidelné. To umožnilo Rusku zavést nepřetržitý a hustý dohled dronů nad frontou.

Rusko denně nad ukrajinské území posílá 1000 až 1300 dálkových průzkumných dronů, které mu poskytují cenné údaje o cílení, uvedl nedávno pro Foreing Affairs analytik Jack Watling.

Ukrajina se situaci pokouší změnit pomocí „ministíhaček“, ale vytvoření této nové síly a všech jejích nezbytných složek trvá. V současnosti tak není situace uspokojivě vyřešena.

Pokud se Kyjev pokusí vysunout vpřed protivzdušnou obranu, nepřítel může díky dobrému přehledu proti této cenné technice účinně nasadit balistické střely nebo třeba i letecké bomby, pokud to situace dovolí.

Nad frontou se také mohou pohybovat ruské kamikadze drony jako Lancet, jejichž hlavní úlohou dlouhodobě je potlačování ukrajinského dělostřelectva. Hrozba ze strany dronů a klouzavých bomb nutí Ukrajinu, aby své dělostřelectvo držela dále.

To naopak umožňuje Rusům přesouvat vlastní dělostřelectvo blíže k frontě. Dostává se tak například na dostřel ukrajinských logistiků, zdravotníků či jednotek, které mají vystřídat ty bojující na frontové linii. Rotace je tak velmi stresující záležitost, během níž dochází k největším ztrátám.

Pod tlakem jsou pochopitelně i vojáci přímo v bojových pozicích. Rusko dopředu neustále vysílá malé skupiny, které sice mají ohromné ztráty (hlavně vybrané „útočné“ jednotky složené z relativně nezkušených mužů), ale neustále „zkouší“ ukrajinské pozice a vyčerpávají nepřítele i jeho munici.

Když pak Rusové identifikují pevnou pozici, přes niž se jim nedaří přejít, povolávají letectvo s 500 a případně i 1500kilogramovými klouzavými bombami, jichž má Rusko dost (používá více než 100 denně) a po zlepšeních z posledních let jimi mohou ukrajinské pozice zasahovat se značnou přesností. Málokteré opevnění je tak silné, aby vydrželo zásah bombou vážící půldruhé tuny.

Když se ruské velení domnívá, že je ukrajinská obrana oslabená, pokouší se dostat muže do jejích zákopů rychlými mechanizovanými útoky. Někdy může jít o kolony obrněných a dopravních vozidel, jindy útoky provádí spíše muži na motocyklech, jejichž jedinou obranou je rychlost. V každém případě je cílem dostat na místo dostatek „těl“, která pozici udrží i proti případnému protiútoku.

V mnoha případech se útočné skupiny stávají snadným cílem ukrajinských dronů a děl. Neplatí to ale vždy, jak je patrné i z toho, že ruský postup se stále nezastavil. A i když tento přístup stojí Rusko spoustu mužů (a také techniky), je schopno ztráty „absorbovat“. Jinak řečeno: ruská veřejnost vidí ztráty jako ospravedlnitelné nebo ji nezajímají a vnímá je jako adekvátně vykoupené finanční kompenzací pro vojáky a jejich rodiny.

I když tedy celkově změny na frontě byly obecně poměrně malé, my se při jejím podrobnějším popisu hned na začátek budeme věnovat oblasti, kde byla situace znovu nejdynamičtější a také nejméně přehledná.

V Kurské oblasti nejsou na rozdíl od jiných částí fronty k dispozici předem připravené obranné pozice a situace se mění velmi rychle. Území často během jednoho dne či dokonce hodin přechází z jedněch rukou do druhých. Bojové linie jsou nejasné a dochází k přepadům postupujících jednotek.

Zmatek ještě zvyšuje skutečnost, že obě strany stále používají zbraně z dob Sovětského svazu, což znesnadňuje identifikaci. K rozpoznání tak slouží značení na vozidlech, jež pochopitelně není patrně za všech okolností, a informace, které se dostávají od velitelů až k vojákům v první linii.

Situaci dobře ilustruje video v úvodu článku, které zjevně ukazuje „řešení“ takové nepřehledné situace (odkazy na původní zdroje najdete zde). Na záběrech je ruské vozidlo BTR určené pro dopravu pěchoty, které si to zamíří přímo k ukrajinskému tanku T-64 17. tankové brigády.

BTR nepředstavuje pro tank prakticky žádnou hrozbu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nemá zbraně, které by ho mohly nějak ohrozit (jeden z ukrajinských tanků ze záběru později zničil ruský dron). A i když se tankové souboje někdy odehrávají na kilometry a na Ukrajině obvykle na stovky metrů (pokud k nim tedy vůbec dojde). V tomto případě ukrajinská posádka měla ovšem luxus relativní převahy a bezpečí. A tak si dá s identifikací vozidla načas a ruské vozidlo zasáhne na vzdálenost snad kolem 20 metrů.

Vozidlo je zničeno (i když pak ještě dostane jeden zásah zřejmě pro jistotu) a všichni, kdo seděli uvnitř, jsou nepochybně po smrti. Z kapoty seskočí tři muži, kteří musí být rozhodně otřeseni a dezorientováni, a údajně všichni brzy skončili v ukrajinském zajetí.

Je to zjevný případ zmýlené identity, kdy posádka ruského vozidla neměla přehled o tom, kde se nachází protivník. Pro vnější pozorovatele nemají podobné chyby zdaleka tak tragické následky, ale jsou také nevyhnutelné.

V tuto chvíli tedy nelze přesně říci, kudy na kurském bojišti probíhá linie. Platí ovšem, že Rusové nadále ukrajují z protivníkem obsazeného území. Během posledního týdne se Ukrajinci zřejmě stáhli z několika desítek čtverečních kilometrů území a v současné situaci více či méně ovládají zhruba něco přes 600 km2 ruského území, odhadují analýzy na základě dostupné videodokumentace. Maximální rozloha ukrajinskými silami ovládané oblasti byla přes 1000 km2.

Na charkovské části došlo v posledním týdnu k dalšímu ukrajinskému výpadu na ruské území. Na rozdíl od kurské ofenzivy, jejíž cíle byly od začátku nejasné, ovšem v tomto případě byl jeho význam zřejmý.

Ukrajinské jednotky zaútočily přes hranici směrem k obci Žuravljovka téměř nepochybně jen proto, aby zkomplikovaly dopravu zásob k části ruských jednotek severně od Charkova. Obcí prochází silnice, kterou ruská strana používá, nejde tak téměř určitě o začátek nějakého dalšího většího útoku.

Na pomezí Charkovské a Luhanské oblasti, tedy na severní části východní fronty, se dále rozvíjel pomalý ruský útok přes Piščane. V průběhu celého léta tu ruské síly postoupily zhruba o 15 kilometrů, aby v posledním týdnu prokazatelně alespoň jednou dosáhly břehu řeku Oskil. Což znamená, že rozdělily vedví ukrajinské předmostí.

Rozlohou menší oblast severně od čela ruského útoku je poměrně malá a zásobování jednotek v oblasti bude pro ukrajinskou armádu velmi pravděpodobně obtížné. Dá se tedy očekávat, že ruské síly se zaměří na ni a Ukrajinci držené území se bude postupně zmenšovat. Byť je ruskou armádou držené území poměrně „prekérní“ a jedná se o úzký výběžek do ukrajinských pozic, obránci zjevně nemají dostatek sil, aby dokázali podniknout dostatečně silný protiútok.

Podobná je situaci i u města Časiv Jar. Ruské síly jen pomalu, obtížně a za cenu velkých ztrát hledají cestu přes kanál, který městem probíhá. V posledních týdnech se jim postupně podařilo vytvořit si malá předmostí, která by silný protiútok mohl nepochybně zničit, protože doprava posil i materiálu přes kanál je obtížná. Obránci nicméně nemají dost rezerv, aby tak učinili. Alespoň tedy v současných podmínkách ruské letecké a dělostřelecké převahy.

V okolí Pokrovsku se ruské síly soustředí především na boje kolem obcí Selydove a Kurachove, o nichž jsme hovořili v posledním textu. V případě Selydoveho se nadále snaží o obchvat této klíčové a dobře opevněné ukrajinské pozice a pomalu se jim daří město obcházet. V případě Kurachove se zatím bojuje o přístupy k samotnému městu.

Ruský postup v této oblasti byl v posledním týdnu poměrně nevýrazný, byť linie rozhodně nejsou stabilizované. Navíc vzniká poměrně velká „kapsa“ východně od Kurachivky, kterou nejspíše budou muset ukrajinské síly v dohledné době opustit, a tak se dá očekávat, že ze statistického hlediska lze očekávat zrychlení ruského postupu.

Na zbytku fronty nedošlo k větším změnám. Po pádu Vuhledaru ruské síly tempo svých útoků v oblasti spíše zpomalily a přes otevřené prostory jen pomalu postupují směrem k další ukrajinské obranné linii.