Zprávy z bojiště: Ukrajinu zřejmě brzy čeká ztráta dalšího velkého města

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Skutečně významné události na ukrajinské frontě se v posledních dnech soustředily do malé části donbaské fronty jihovýchodně od města Lysyčansk. Soustředěný tlak invazních jednotek „zmáčkl“ ukrajinskou frontu natolik, že po opuštění Severodoněcku zřejmě donutí ukrajinské jednotky k nečekaně rychlému ústupu z dalšího velkého města.

V dnešním přehledu vývoje na frontě se až na jednu výjimku na závěr budeme věnovat v podstatě pouze tomuto úseku fronty. Nemáme totiž věrohodné informace o velkých změnách ani v severní části fronty u Charkova, či v jižnějších úsecích kolem Záporoží a Chersonu.

Po celé frontě stále pokračovalo ostřelování, větší akce pozemních vojsk probíhaly ovšem pouze na několika úsecích z celé zhruba 1300 kilometrů dlouhé linie doteku obou armád. Nejdůležitější části fronty byl úsek jihovýchodně od města Lysyčansk.

Jak jsme psali v předchozím textu, v této oblasti ukrajinské jednotky minulý týden dokázaly relativně spořádaně ustoupit tak, aby nedošlo k obklíčení oddílů ve výběžku kolem obce Zolote. Určitě se to neobešlo bez ztrát (hlavně na vybavení), ale ani ruská strana nedokázala přijít s jasnými doklady toho, že by zajala větší množství ukrajinských vojáků či ukořistila velké množství techniky.

Ukrajinské jednotky ustoupily do nových pozic, ale (jak jsme psali) nebylo jasné, zda „ústup ukrajinských jednotek v této oblasti umožnil trvalejší stabilizaci jejich postavení“. Nyní už víme, že nikoliv: ruský postup se nepodařilo úplně zastavit.

Do ruských rukou zřejmě totiž padla Vovčajarivka ležící několik kilometrů jihozápadně od Lysyčansku. A 27. června pak invazní jednotky dosáhly i velké rafinérie, která stojí severozápadně od Vovčajarivky, a která byla důležitá pro ukrajinskou obranu. Není jasné, zda Rusové rafinérii ovládají zcela, zdá se ale, že pozice v ní drží pevně. Na místě byl totiž i ruský zpravodajský štáb.

To vše znamená, že okupační jednotky mají velmi dobrý výhled na poslední silnici, která se používá k zásobování obránců v Lysyčansku. Doprava munice, posil i evakuace raněných jsou nesmírně obtížné. Dokládá to mimo jiné i tweet gubernátora Luhanské oblasti Serhije Hajdaje: i když město není úplně obklíčené, evakuace zbylých civilistů není možná, protože by byla příliš nebezpečná.

V praxi se nepochybně budou k zásobování používat především různé polní cesty v okolí Lysyčansku, ale stále zůstává faktem, že terén je pro ruské pozorovatele dosti přehledný a zbylý koridor je poměrně úzký. Nemá ani 15 kilometrů na šířku.

V samém severovýchodním rohu výběžku ukrajinské fronty kolem Lysyčansku také zřejmě ruské jednotky dokázaly v neznámém počtu překročit řeku Siverskij Doněc. Boje probíhají v oblasti kolem obce Privyllja na ukrajinském břehu.

Lysyčansku tedy velmi brzy hrozí podobný osud jako Severodoněcku po zničení všech mostů spojujících ho s ukrajinským břehem. Zbylé jednotky se budou muset stáhnout dříve, než jim dojde střelivo a palivo, aby nebyly zničeny.

Není jasné, kdy se to mohlo stát. V minulých dnech se zdálo, že ústup přijde velmi brzy. Objevily se videozáznamy několika kolon tanků T-64 a mechanizované pěchoty jedoucích směrem k městu Bachmut, tedy do ukrajinského zázemí. (Několik těchto kolon bylo zasaženo také ruskou dělostřeleckou palbou a došlo ke ztrátám na životech, což je v podobných situacích téměř nevyhnutelné.)

I vzhledem k tomu, že ukrajinské jednotky podnikly malý protiútok z Lysyčansku směrem na jihovýchod, nezdá se ovšem, že by v tuto chvíli velení myslelo na okamžitý ústup. Na druhou stranu, pokud invazní jednotky ještě o něco postoupí, případné stažení jednotek z Lysyčansku by bylo velmi komplikované, pomalé, a tedy patrně spojené s většími ztrátami. Ukrajinský ústup tedy pravděpodobně nastane brzy.

Kam to může být? To je stále otevřená otázka. Na pohled by byl logický ústup směrem na linii zhruba mezi městy Siversk a Bachmut. Ta byla v posledních měsících silně opevněna, jsou tam tedy dobré opěrné body. Naopak velkou nevýhodou je, že tato linie leží v údolí, které obě města spojuje, takže ruští pozorovatelé by měli nerušený výhled na pozice obránců.

Jak patrně víte, ruské síly se 30. června stáhly z Hadího (nebo také Zmijího) ostrova. Ruské ministerstvo to označilo za „gesto dobré vůle“. V podstatě má jít podle oficiálního vyjádření o podporu bezpečného koridoru pro vývoz zemědělských plodin z Ukrajiny.

Ruské velení nepřiznalo, že by na jeho rozhodnutí měly nějaký podíl ukrajinské útoky na ostrov v posledních týdnech, ale to se dá očekávat. Na ostrov útočily jak pilotované, tak nepilotované stroje ukrajinských vzdušných sil, zásadní roli ovšem v této části bojiště zřejmě hrála děla.

Ostrov byl v dosahu ukrajinského dělostřelectva a k útoku byly zřejmě nasazeny na Ukrajině zatím velmi úspěšné francouzské houfnice Caesar. I podle ruských vojenských blogerů (Rybar, Kotenok), kteří evidentně mají dobré zdroje v tamní armádě, bylo nasazení těchto zbraní z okolí Oděsy klíčové. Navíc se evidentně dařilo jejich dělostřelbu účinně koordinovat a řídit s pomocí dronů, které ruské letectvo a protivzdušná obrana nedokázaly eliminovat.

Ostrov je malý, před drony a děly se není kde skrýt. Kdyby Moskva za současného poměru sil v oblasti na ostrov posílala další jednotky a zařízení, v podstatě by tak poskytovala ukrajinskému dělostřelectvu pouze nové cíle.

Podle některých pozorovatelů se v případě Hadího ostrova prakticky úplně obrátily role, jak je známe především z donbaské fronty: drtivou dělostřeleckou převahu měla ukrajinská strana, která díky tomu dokázala rozvrátit ruskou obranu a donutit ji k ústupu.

Rusko se údajně soustředí především na to, aby zabránilo Ukrajině ostrov přímo obsadit. Není jasné, zda se o to Ukrajina vůbec pokusí, nutné síly by mohla nasadit samozřejmě i jinde. Například zmíněné Caesary by se mohly hodit na Donbasu, či při možné ofenzívě v Chersonské oblasti, o které se velmi často spekuluje.

Odchodem okupantů z Hadího ostrova se ovšem situace v Černém moři nijak zásadně nezmění. Třeba americký think-tank ISW ve svém rozboru situace na bojišti uvádí, že samotný ústup z ostrova námořní blokádu neukončí.

Ruské síly mají přístup k pozemním protilodním systémům na Krymu a v západní Chersonské oblasti, které dosáhnou až k ukrajinským přístavům. A Rusko samozřejmě může využívat zbývající lodě Černomořské flotily, které se kvůli obávám z útoků sice stáhly daleko od ukrajinských břehů, ale lodní trasy na Ukrajinu mohou stále kontrolovat.