Zprávy z bojiště: Obě strany mohutně krvácejí, kolaps ruské obrany je daleko

V předchozím textu této série jsme obrátili běžné pořadí a nevěnovali se nejprve letecké válce, tedy především ruským úderům v ukrajinském týlu. Chtěli jsme hned popsat dramatickou situaci na jižní frontě, která za sebou měla první týden zatím nejintenzivnější fáze letošní ukrajinské ofenzivy.

Tento týden se vrátíme k časem osvědčenému formátu, a to hned z několika důvodů. Situace na frontě se mění jen pomalu, navíc dění na nebi nad Kyjevem a dalšími městy souvisí s vývojem na záporožských či doněckých bojištích.

Intenzita ruských vzdušných úderů nebyla zdaleka rekordní, přesto pokračují prakticky bez velkých přestávek. Největší raketový úder se odehrál minulé úterý, kdy Rusové vypálili 14 řízených střel Ch-101/505 z osmi strategických bombardovacích letounů Tu-95 operujících nad Kaspickým mořem.

Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že se protivzdušné obraně podařilo zachytit deset střel. Nejméně jedna střela, která obranou proletěla, zasáhla obytnou budovu v Kryvém Rihu, přičemž ve městě zahynulo 11 lidí a další desítky byly zraněny.

V pátek 16. června Rusové vypálili šest řízených střel Kalibr a šest balistických raket Kinžal odpalovaných ze vzduchu. Ukrajinci tvrdí, že všech 12 raket sestřelili. Před tímto útokem se zřejmě ruské síly pokusily vytvořit „díru“ v ukrajinské protivzdušné obraně, když vyslaly kamikadze drony proti ukrajinským radarům, zřejmě však neuspěly.

Byť tedy útoky nebyly nijak silné, stále pokračují. A i když má ukrajinská protivzdušná obrana dobré výsledky, údery do týlu ji stále nutí držet velkou část nejlepšího vybavení daleko od fronty.

Přesně to by mohl být ruský cíl, protože ulehčuje působení ruských strojů v místech, kde se ukrajinské síly pokouší osvobodit své území.

Na linii dotyku probíhaly v posledním týdnu na mnoha místech tvrdé boje, a to především z iniciativy ukrajinské strany. I podle ukrajinských hlášení se totiž ruské síly soustředily především na ostřelování protivníkových pozic.

Počet nahlášených útoků ruských pozemních sil byl v minulém týdnu ve srovnání s předchozím průběhem války nízký, což naznačuje, že ruské síly se soustředí na větší části fronty na defenzivu, ovšem ne vždy a všude.

Ukrajinské jednotky pokračují v útocích a tlaku v podstatě na třech místech fronty: u Bachmutu, Velyke Novosilky a Orichivu. Boje probíhaly i na dalších místech, ale šlo výhradně o malé lokální střety, které nemají pro průběh války význam.

Začněme jako obvykle od severu. Část fronty, která leží v Luhanské oblasti, byla celý týden relativně klidná. V pondělí 19. června se objevily zprávy o ruském útoku kolem Kreminny, který měl vést k postupu o několik kilometrů a „zhroucení“ ukrajinské obrany. Ovšem podobné zprávy z obou stran se objevují pravidelně a ve skutečnosti prakticky nikdy k žádným změnám na frontě nevedou. I když informací o tomto konkrétním útoku je minimum, zjevná panika na ukrajinské straně vidět není. Očekáváme tedy, že i v tomto případě šlo o lokální boj o lepší taktické pozice.

Přesuňme se nyní k první oblasti intenzivnějších bojů, tedy k Bachmutu. Tady ukrajinské jednotky pokračují v tlaku, fronta je ovšem víceméně stabilizovaná. Stále se například nepodařilo osvobodit vesnici Klišcijivku v jižní části bachmutské fronty, ke které se podle proukrajinských zdrojů jednotky Kyjeva „blíží“ už od května. V této části bojiště jsou do útoku stále nasazovány staré známé jednotky, neobjevila se tu žádná z brigád vytvořených pro ofenzivu.

Lokální boje probíhaly i na dalších místech Doněcké oblasti. Například u Avdijivky, již se ruské síly pokouší obklíčit už od zimy, se Ukrajinci zřejmě (alespoň podle ruských zdrojů) pokusili využít skutečnosti, že část ruských jednotek byla převelena na jižní frontu. Lokální protiútoky snad vedly k osvobození malých území a výhodných taktických pozic, o které museli Rusové prve tvrdě bojovat, ale změny nejsou velké.

Boje probíhaly i u města Vuhledar, známého z nepovedené ruské zimní ofenzivy. I tady jsou podle dostupných informací změny minimální. Ukrajinský útok tu není tak silný a jeho hlavním cílem může být jen zabránit přesunu jednotek z této části fronty jinam. Někteří proukrajinští blogeři ke konci týdne poněkud mnohoslibně hlásili, že v úseku se situace vyvíjí příznivě, zatím však nemáme nic takového spolehlivě doloženo.

Největšího pokroku dosáhli Ukrajinci u Velyke Novosilky, kde kyjevské velení nasadilo podle analytiků celkem devět brigád (dvě z toho dělostřelecké). Zdá se, že poslední územní zisky jsou vlastně stále důsledkem ukrajinského postupu během prvních dní ofenzivy. Postup se v posledních dnech zastavil, ovšem ukrajinské velení zde – podle všeho – nenasadilo do boje nějaké další významné posily. Rusové provedli na této ose četné protiútoky ve snaze získat zpět ztracené území, nic však dosud nenasvědčuje tomu, že by uspěli.

Dále na západ pak byl postup ukrajinských jednotek méně výrazný. Obranná zóna, do které Ukrajinci vstoupili jižně od Orichivu, byla velmi dobře připravená. Zahrnovala pěchotu s dostatkem protitankových zbraní, dělostřelectvo, minová pole a letectvo, aby ukrajinský postup zastavila. Jak si jistě pamatuje většina čtenářů, 47. mechanizovaná brigáda vybavená vozy Bradley a Leopard hned na začátku bojů utrpěla nezanedbatelné ztráty (hlavně tedy na technice) a byla stažena z fronty.

V posledních dnech ukrajinská armáda sice postoupila a osvobodila obec Pjatichatky, základní situaci to ovšem nijak nezměnilo. Boje jsou tvrdé, obrana tuhá a ukrajinské jednotky mohou postupovat jen pomalu a s dobrou přípravou.

Zároveň je ovšem pravdou, že u Orichivu nemají Ukrajinci tolik jednotek jako u Velyke Novosilky. Na druhé zmíněné ose Ukrajinci nasadili podle analytiků z polské společnosti Rochan Consulting pouze pět brigád podporovaných jednou dělostřeleckou brigádou, tedy výrazně menší sílu, než jaká byla vyslána do bitvy o Velykou Novosilku.

Záporožská oblast je nejzápadnější výspou bojů. V Chersonské oblasti se sice již stabilizovala hladina Dněpru a voda z valné části opadla, ovšem sčítání škod (a v ještě menší míře jejich náprava) teprve začíná. Bojové činnosti se omezily výhradně na ostřelování.

Těžiště ukrajinské ofenzivy se tedy v současné době nachází v okolí Velyke Novosilky, a tady je – i vzhledem k množství nasazených sil – ukrajinská naděje na nějaký úspěch největší. I odborníci mají za to, že hlavní ukrajinský tlak proběhne právě na této ose. Většina nově zřízených brigád se na frontě stále neobjevila, a Ukrajinci tedy nepochybně mají stále dostatek rezerv. Ovšem ruské síly téměř určitě také a kolaps jejich obranných pozic se dozajista neblíží.

První dva týdny ofenzivy ovšem naznačují, že ukrajinská příprava nestačila na narušení ruské obrany. I když v posledních týdnech proběhla celá řada útoků na velitelská stanoviště, obrana není dezorganizována. Intenzivní ostřelování frontových linií také nedokázalo zničit ruské dělostřelectvo, připravená stanoviště protitankových zbraní a další důležité cíle.

V obou hlavních směrech na jižní frontě jsou Ukrajinci stále vzdáleni asi osm až deset kilometrů od prvních hlavních ruských obranných linií.

Události na frontě také nasvědčují, že Ukrajinci neměli dobré informace o ruských minových polích a jejich rozmístění. Rusové také hojně využívali možnosti zaminovávat přístupové cesty na dálku s pomocí speciální munice pro raketomety, což je schopnost, kterou v předchozím průběhu válku využívali podle pozorovatelů v malé míře. To vše v kombinaci s nízkými počty ženijních jednotek a vybavení útoky zpomaluje a zvyšuje ukrajinské ztráty. Typickým příkladem jsou události u Orichivu, kde došlo ke ztrátám několika tanků Leopard.

Velkým problémem je zřejmě i ruské letectvo, včetně bojových vrtulníků. Především relativně moderní a zřejmě povedený typ Ka-52 může útočit z poměrně bezpečných vzdáleností. Ve stále větší míře také ruské síly zřejmě spoléhají na své už osvědčené kamikadze drony, především typu Lancet. Používají je jak proti ukrajinskému dělostřelectvu, tak proti prostředkům protivzdušné obrany a těžké obrněné technice.

Mimochodem, za poslední týden Rusko podle oficiálních hlášení Kyjeva přišlo o šest bojových vrtulníků, ve všech případech údajně Kamov Ka-52. To je dlouhodobě asi neudržitelné tempo ztrát: ruské síly měly celkem zřejmě méně než 150 těchto strojů. Zhruba o 30 pak přišly před červnem 2023. Z hlediska Moskvy je ovšem důležité, že vrtulníky pomáhají zastavit ukrajinský postup. Je to jen další doklad toho, že v tuto chvíli jde o boje opotřebovávací, kde ani jedna strana nemá jasnou výhodu a obě mohutně krvácejí.

Ukrajinské jednotky také hledají lepší řešení problémů s ruskou obranou. V posledních dnech se například soustředily na operace s cílem oslabit ruskou dělostřeleckou podporu. Jen během jednoho dne Rusové ztratili pět samohybných houfnic 2S19 Msta-S (tři z nich doslova na jednom místě). Ukrajinci rovněž zasáhli zařízení protivzdušné obrany a elektronického boje, aby otevřeli oblohu pro vlastní letadla, omezili možnost Ruska volně operovat blíže k frontě a zvýšili přesnost přesně naváděné munice (ruské prostředky elektronického boje ruší signál GPS, na který spoléhají při přesném navádění například střely GMLRS ze systémů HIMARS).

Relativní klid na frontě v posledních dnech podle některých pozorovatelů a analytiků nasvědčuje tomu, že ukrajinské velení udělá přestávku v bojích, aby vyhodnotilo možnou změnu taktiky pro budoucí operace.

Například šéf zpravodajského centra estonských obranných sil plukovník Margo Grosberg na tiskové konferenci 16. června uvedl, že podle jeho odhadu „v příštích sedmi dnech ofenzivu neuvidíme“. Operační „pauza“ je možná i podle zdrojů The Wall Street Journal.

V posledních dnech už údajně na frontě skutečně došlo jak k poklesu intenzity bojů, tak k určité proměně ukrajinské taktiky s větší mírou nasazení pěchoty a jen velmi opatrným nasazováním těžké techniky přímo k útokům. Ale na jasné hodnocení je brzy, může se jednat o klam či reakci velitelů na momentální situaci na frontě.

V každém případě ovšem už první dva týdny nasvědčují, že Ukrajince čeká zatím nejtěžší útok v této válce. Během ofenzivy v Charkovské oblasti byly ruské pozice jen řídce obsazené a špatně připravené, a tak je bylo možné rychle prolomit. V Chersonské oblasti mohli Ukrajinci díky úderům HIMARS na říční přechody bojiště do značné míry (ne úplně) izolovat od Rusy okupovaných území za Dněprem, a dostat tedy Rusy do těžko udržitelného postavení. I přes neustálé nasazení přesné munice však trvala ofenziva tři měsíce.

Současné bojiště v Záporožské a Doněcké oblasti jednoduše odříznout od zásobování nelze. Navíc tu ruské síly vybudovaly tisíce kilometrů obranných linií v několika vlnách. Kyjev má tedy důvodů k opatrnosti více než dost.