Zprávy z bojiště: Ukrajinské síly v Kursku rychle ustupují

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

I když se o příměří či konci války neustále mluví, na frontě dál pokračuje trend posledních týdnů: boje jsou velmi intenzivní.

Nic například nenasvědčuje tomu, že by se Rusko rozhodlo udělat nějaký „vstřícný krok“ a svou vojenskou aktivitu nějak omezovalo. Pokračují jak stále intenzivnější nálety dronů na ukrajinské území, tak i útoky ruské armády na vybraných úsecích bojiště.

Podobné údery provádí i Ukrajina, a to stále častěji i ve vzdálenostech kolem tisíce kilometrů od hranic obou zemí.

V pondělí 10. března byla například cílem rafinerie v Novokujbyševsku v ruské Samarské oblasti, která mimo jiného produkuje palivo pro letecké proudové motory. V úterý pak na Moskvu směřovalo podle agentur přes 90 dronů, stovky dalších na jiné oblasti Ruska.

Věnujme se ale především situaci na bojišti, kde v posledních dnech došlo k velkým změnám i v Kurské oblasti. Tady Ukrajina na začátku srpna 2024 provedla výpad na ruské území, v jehož rámci během několika dní obsadila území o rozloze zhruba kolem 1000 kilometrů čtverečních.

Ofenziva se rychle zastavila, mimo jiné i proto, že se postup začal komplikovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ukrajinci naráželi na odpor ruských jednotek, které měly čas se na obranu připravit. Ukrajinská armáda také nikdy v průběhu operace neměla dostatek sil na to, aby postoupila hluboko na ruské území a držela ho. To by bylo možné jen v případě, že by se ruský odpor zcela zhroutil, a to snad ani největší optimisté mezi ukrajinskými plánovači nemohli očekávat.

Cílů měla celá operace nepochybně vícero – některé se splnit podařilo, jiné nikoliv. Záměrem ukrajinské armády například bylo zřejmě přinutit ruské velení, aby převelelo část svých jednotek z jiných částí fronty. Dalším pak zřejmě i získat území, které by při jednání o míru mohl Kyjev „směnit“.

Druhý zmíněný cíl se ovšem nejspíše naplnit nepodaří. V posledních třech dnech totiž ukrajinská armáda velkou část zbylého území na území Ruska opustila. Podle všeho se jednalo o rychlý ústup, který si vynutila zhoršující se situace v jižní části výběžku.

V posledních dnech pak Ukrajinci v podstatě v celé oblasti vedou jen tzv. ústupové boje. To znamená, že se stahují z obsazených území spíše, než aby se je pokoušeli nadále držet. Jestli vyklidí ruské území kompletně, nebo se pokusí „stabilizovat“ frontu například kolem Sudži, nebudeme spekulovat. Situace je celkem pochopitelně velmi nepřehledná, protože ani jedna ze stran nemá velký zájem ji vyjasnit a tím alespoň naznačit své plány.

V každém případě se během víkendu ukrajinští vojáci stáhli zhruba z poloviny území, které před jeho začátkem drželi. Některé ruské zdroje (jako v mnoha jiných případech) tvrdí, že došlo k obklíčení velkého množství ukrajinských vojáků v severní části bojiště, ale zatím nic takového není obrazově doloženo. Tato tvrzení (jako v mnoha jiných případech) tedy nelze považovat zatím za doložená – což nutně neznamená, že na nich není.

Jasné je, že stahování ukrajinských vojáků probíhá pod palbou a Rusové se ho snaží komplikovat, jak jen mohou. Zničili mimo jiného čtyři mosty v Sudže a okolí, po kterých se ukrajinské jednotky mohly stahovat. Není tedy divu, že se objevuje celá řada svědectví, podle kterých stahující se Ukrajinci museli překonávat desítky kilometrů pěšky. Bez ztrát se to nepochybně neobešlo, ale jako obvykle si na přesnější informace budeme muset jednoduše počkat.

Co tedy způsobilo pád kurského výběžku? Svou roli sehrál úspěšný útok vedený podle všeho hlavně severokorejskými vojáky jižně od města Sudža, který jsme stihli zaznamenat v přehledu minulý týden.

Ještě větší roli v rychlém zhroucení výběžku ovšem nejspíše sehrály ruské útoky na zásobovací cesty do Sudži. Ztráty ukrajinské techniky byly v posledních týdnech veliké a udržení plynulého provozu a dopravy zásob stále obtížnější – a nakonec nejspíše zcela nemožné. Neustálý ruský tlak v takové situaci nebylo možné zastavit.

Problémy se projevovaly méně nápadně - například zvýšeným počtem doložených ukrajinských ztrát na cestě od hranic k městu Sudža, které bylo centrem ukrajinských pozic. Ke konci února se pak denně začaly objevovat záběry mnoha zničených ukrajinských vozidel.

Ruské velení v oblasti nasazovalo velkou část toho nejlepšího, co má k dispozici. Severokorejští vojáci například i přes nedostatek zkušeností a neúčinnou taktiku představují v mnoha ohledech v rámci tohoto konfliktu v podstatě nezvykle profesionální sílu: na rozdíl od velké části ukrajinských i ruských jednotek jde o mladé muže s dobrou fyzickou kondicí a dlouhým vojenským výcvikem.

V Kursku Rusové také ve velké míře používali klouzavé letecké bomby, které sice v poslední době ukrajinská obrana zřejmě dokáže lépe rušit a tím snižovat jejich přesnost, přesto ale představují jednu z nejefektivnějších zbraní této války. Ze zhruba 22 tisíc bomb, které ruská letadla podle ukrajinských oficiálních čísel od začátku invaze do Kursku vypustila, jich zhruba 20 procent zamířilo právě na malé „předmostí“ ukrajinských jednotek v Rusku.

V Kursku také byly poprvé ve větších počtech nasazeny v podstatě „nerušitelné“ drony na optickém kabelu. Ty se ukázaly jako velmi účinná zbraň, proti které v současné době neexistuje dobré protiopatření. Nejlepším důkazem je skutečnost, že ukrajinské síly spěchaly, aby ji také zavedly.

Co naopak bezprostředně ústup z Kursku podle všeho nezpůsobilo, bylo zastavení americké vojenské pomoci a sdílení zpravodajských informací. Negativní vývoj byl v oblasti zřejmý už před oznámením tohoto rozhodnutí ke 4. březnu.

Není jisté, jakou roli sehrál ruský pokus zaskočit ukrajinské obránce plynovodem, který oblastí vede, a který se od 1. ledna nepoužívá. Podle telegramového příspěvku Jurije Podoljaka, jednoho z proruských blogerů narozených na Ukrajině, postupovali Rusové asi 15 kilometrů plynovodem, který dosud sloužil k transportu plynu do Evropy. Někteří vojáci strávili v plynovodu i několik dní, než na něj ukrajinské jednotky u města Sudža udeřily.

Nechceme tím tvrdit, že operace na průběh bojů nemohla mít vůbec žádný vliv. I když ukrajinské oficiální zdroje tvrdí, že všichni ruští vojáci postupující potrubím byli zabiti, dostupné záběry ukazují, že alespoň část jich unikla. Je velmi dobře možné, že se dokázali ukrýt po okolí a minimálně dál komplikovat ukrajinskou situaci.

Ovšem na rozdíl od případu Avdijivky, kde se ruským vojákům podařilo pomocí plynovodu dostat do týlu ukrajinských jednotek, a získat tam opěrný bod, v tomto případě nepřinesl žádnou velkou výhodu. Intenzivní dronová „kampaň“, zničení mostů a vytrvalé útoky mimo jiné i severokorejských jednotek zřejmě měly výrazně větší dopad než tato jedna akce, byť na pohled velmi dramatická.

Z jiných částí ukrajinského bojiště veliké změny v rozložení sil nebo průběhu fronty nejsou hlášeny. Zdá se, že po dlouhé době za minulý týden ruské síly – s velkou výjimkou Kurské oblasti – prakticky neobsadily žádné nové území.

Přesněji řečeno: malé územní změny na různých místech fronty se odehrály, ovšem v součtu se v podstatě vykrátí. Jen malé změny jsou tak hlášeny i z druhdy poměrně rychle se vyvíjejících oblastí fronty, jako je Pokrovsk a okolí.

Jak jsme ovšem už mnohokrát zmiňovali v našich textech, tyto teritoriální změny nejsou úplně dobrým indikátorem toho, jak se boje budou nadále vyvíjet. Ruské síly v posledních týdnech zjevně na velké části fronty jsou méně aktivní, ale to neznamená, že to tak zůstane.

Ano, leccos nasvědčuje tomu, že ruské síly jsou v tuto chvíli zřejmě alespoň do určité míry vyčerpané, ale nábor nových mužů v Rusku pokračuje a nezdá se, že by zatím narážel na nepřekonatelné překážky nebo odpor obyvatel. Ruská armáda také zjevně v posledních měsících mnohem méně nasazuje těžkou techniku, ale ani to neznamená, že by jí nutně docházela (prostě jí může jen šetřit).

Ukrajinské jednotky také jen nečekají v obraně a v některých oblastech fronty, jako je Pokrovsk nebo Toreck, stále v posledních týdnech provádí malé protiútoky, které minimálně komplikují další ruské snahy o postup.