Zprávy z bojiště: Ukrajinské síly ustoupily, a to nejen ze Severodoněcku

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Ukrajinské velení nařídilo očekávaný ústup ze Severodoněcku. Obránci se kvůli hrozbě obklíčení museli stáhnout z opevněných pozic i v další části donbaské fronty. Ale jako obvykle si situaci na frontě popišme přehledně od severu na jih.

V oblasti kolem Charkova nedošlo k žádným významným změnám. Rusko se v posledních dnech snaží zatlačit ukrajinské síly dále od svých hranic, tedy zvětšit „nárazníkové pásmo“ na ukrajinském území. V minulém týdnu na některých místech ruské oddíly skutečně také postoupily, ale buď nemají další síly, nebo jsou s výsledkem spokojeny, a tak se v posledních několika dnech linie fronty prakticky nepohnula. Ukrajinské protiútoky komplikuje, že pásmo je na dostřel ruského dělostřelectva, které je za hranicemi Ruska v relativním bezpečí.

Dále na jih – v oblasti kolem Izjumu – pokračovalo intenzivní ostřelování, pozemních útoků bylo pomálu (jak jsme připomněli třeba v minulém textu, invazní armádě chybí pěchota). Linie fronty se tedy nezměnila.

Ve východní části donbaské fronty ovšem došlo k poměrně výrazným změnám. Po týdnech krvavých bojů v ulicích a měsících zničujícího ruského bombardování se ukrajinské síly bojující ve východním městě Sievierodoněck stáhnou. Sergij Gajdaj, náčelník správy Luhanské oblasti, to uvedl na svém telegramovém účtu. Podle něj nemá smysl držet pozice ve zcela zničeném městě.

My dodejme, že situaci v Severodoněcku komplikovalo především obtížné spojení s městem, a tedy neadekvátní zásobování a možnosti odvozu raněných. Všechny tři větší mosty vedoucí do města byly zničeny či vážně poškozeny. Stavba pontonového mostu v této oblasti nepřipadá v úvahu, rychle by ho zničilo ruské dělostřelectvo. Jinak šlo o poměrně výhodnou obrannou pozici.

Velkou výhodou ukrajinských jednotek, o které jsme se již několikrát zmínili, je skutečnost, že pevně drží pravý břeh řeky, který je výrazně vyšší než levý. Je z něj tedy možné dobře pozorovat pohyb proruských sil a řídit střelbu ukrajinského dělostřelectva. To se navíc může skrýt na odvrácené straně svahu nad řekou, takže jeho pozice lze odhalit pouze ze vzduchu.

Nevíme, kolik příslušníků ukrajinských sil ve městě zbylo a jak dlouho může jejich stahování trvat. K dnešnímu dni – tedy 24. červnu – se podle dostupných informací ještě nějaké ukrajinské síly v Severodoněcku nacházely. Dá se ovšem předpokládat, že pokud se ukrajinské velení rozhodlo zveřejnit informaci o stažení vojsk, evakuace už probíhala delší dobu a ve městě zůstaly poměrně malé síly kryjící ústup.

Evakuace i tak nebyla a není bez rizik. Ve městě zůstává odhadem zhruba osm tisíc civilistů, které podle ukrajinských představitelů nelze bezpečně evakuovat. Jinak řečeno, z města už nevede žádná silnice. Ukrajinští vojáci používali na mnoha místech k převozu přes řeku nafukovací čluny, někteří museli i plavat. To vzhledem k velmi nízkému stavu vody v řece Siverskij Doněc nemá být obtížné, ale není to samozřejmě ideální způsob ústupu. (A ani útoku, dodejme – i přes nízký stav by ruský útok přes řeku na ukrajinské pozice byl nejspíše odsouzen k nezdaru a očekává ho málokdo.)

Ukrajina při ústupu ze Severodoněcku přijde také určitě o nějakou těžkou techniku. Ještě ke 20. červnu byl ve městě minimálně jeden tank T-72. Poslední průjezdný most podle informací (například Sergije Hajdaje) unese pouze osobní vozy, vojenské stroje rozhodně ne. Ty, které nebudou moci překročit řeku vlastní silou, se ukrajinští vojáci pokusí nepochybně zničit. Nejspíše půjde také o malé množství techniky, protože situace v Severodoněcku se tímto směrem vyvíjela dlouhé týdny. Většina techniky tedy nejspíše město opustila, dokud to bylo možné.

Opuštění zničeného průmyslového města na východním břehu Siverského Doněcku znamená, že Rusko by mohlo plně soustředit své síly na dobytí jeho dvojčete na západním břehu řeky, města Lysyčansku. Jde o poslední část území Luhanské oblasti (a tedy samozvané „Luhanské lidové republiky“), která je pod kontrolou ukrajinské vlády.

V okolí Lysyčansku ruské síly v posledních dnech přitom poměrně výrazně postoupily. V důsledku jejich průlomu u Popasne v prvních květnových dnech tu totiž postupně rostla hrozba obklíčení ukrajinských jednotek v obci Zolote, které leží zhruba 20 kilometrů jižně od Lysyčansku (a přilehlých sídlech).

Zolote a další místa (především Hirske) bylo původně ohroženo obchvatem od západu, tedy z průlomu u Popasne. V posledních zhruba třech dnech ovšem ruské jednotky postoupily výrazně i východně od Zoloteho, podél řeky Siverskij Doněc směrem k Lyčansku. Vznikl tak více než 15 kilometrů dlouhý, a přitom jen několik málo kilometrů široký výběžek, který nebylo možné udržet.

Ukrajinské síly se tak z něj postupně stáhly (v tomto případě na rozdíl od Severodoněcku bez předchozího oznámení). Poslední jednotky výběžek opustily zřejmě během noci na 23. června. Celou oblast pak během následujícího dne obsadily ruské jednotky.

Na naší mapce, která vychází z podkladů americké organizace ISW, je oblast vyznačena jako „pravděpodobně v ruských rukou“ a část je stále vyznačena bílou barvou, tedy zdánlivě v ukrajinských rukou. Ale to pouze proto, že byť o postupu ruských jednotek nemáme příliš pochybností, stále čekáme na jasné potvrzení jejich postupu (záběry z obsazených míst atp.).

Přesný průběh událostí je stále nejasný, jak to u zpráv z fronty bývá. Rychlý postup v oblasti Lysyčansku (tedy obklíčení Zoloteho z východu) mohl být velmi snadno důsledkem ukrajinského rozhodnutí stáhnout se z těchto pozic. Jinak řečeno, ukrajinský ústup z této oblasti mohl probíhat už v minulém týdnu a ruské jednotky v posledních dnech obsadily de facto opuštěné území – a to i v případě Zoloteho.

Hypotéze o dlouho připravovaném ústupu nasvědčuje nepřímo i to, že minimálně zatím se neobjevily v ruských zdrojích záběry velkého množství zajatých ukrajinských vojáků nebo ukořistěné techniky.

Je to stále ovšem domněnka: na základě dostupných informací nelze stoprocentně vyloučit ani skutečnost, že obranné pozice u Lysyčansku se zhroutily a Zolote muselo být opuštěno ve spěchu.

I v případě, že se obráncům podařilo vyklouznout z obklíčení a zabránit významným ztrátám, nejde z ukrajinského pohledu samozřejmě o příznivý vývoj. Území obránci vyklidili bez boje, tedy beze ztrát na ruské straně. Navíc znovu při ústupu velmi pravděpodobně došlo ke ztrátám na technice či třeba munici – těžko předpokládat, že by se podařilo odvézt vše. Také nevíme, k jakým ztrátám došlo v důsledku ostřelování ustupujících jednotek. „Hrdlo“, kterým se ukrajinské jednotky stahovaly, bylo poměrně malé a dá se předpokládat, že ruské dělostřelectvo se na tuto oblast soustředilo.

Další nevýhodou je, že ruské dělostřelectvo se může znovu posunout blíže k zásobovací trase do Lysyčansku a na další místa donbaského výběžku. Šířka celého výběžku je něco přes 15 kilometrů, takže je prakticky celý v dostřelu ruského dělostřelectva. Alespoň tedy houfnic ráže 152 milimetrů, děla slabší ráže 122 milimetrů sovětské provenience mají s běžnou municí dostřel právě kolem 15 kilometrů. Přičemž přímo na linii fronty stát samozřejmě nemohou, pokud nechtějí být zničeny.

Moderní armády přitom v boji vyžadují ohromné množství materiálu a narušení zásobování zásadně snižuje jejich bojeschopnost. Ostatně to bylo dobře vidět v prvních dnech a týdnech ruského útoku na Ukrajinku, kdy se obráncům podařilo do značné míry rozvrátit dodávky paliva pro invazní kolony směřující ke Kyjevu.

Až v příštích dnech se tedy uvidí, do jaké míry ústup na nové pozice a z toho vyplývající zkrácení fronty ukrajinské pozice skutečně stabilizovalo.

V dalších částech fronty nedošlo k velkým změnám. Jižně od Izjumu, kolem města Svitlodarsk (dnes okupovaného) se ruské jednotky v posledních dnech údajně pokouší aktivně prorazit ukrajinskou obranou, zatím však bez úspěchu. V oblasti by mělo být podle některých zdrojů soustředěno větší množství „vagnerovců“, kteří slouží jako jedna z hlavních útočných jednotek ruského velení. Ruská aktivita v této oblasti může tedy v brzké době narůstat.

V úseku kolem města Doněck se obě strany omezují téměř výhradně na ostřelování. Moskevské i kyjevské velení zřejmě z těchto oblastí stáhlo část kvalitních jednotek do donbaského výběžku, případně do zázemí, aby doplnily síly (to by mohl být případ ukrajinské 79. brigády).

Kolem města Záporoží došlo k několika menším střetům bez přesvědčivého výsledku. Dále na jihu, v blízkosti města Cherson, je také fronta stabilizovaná. V některých proukrajinských zdrojích se v posledních týdnech objevovaly informace o ukrajinské ofenzívě, která pomalu tlačí frontu na jih k Chersonu. Důkazy ovšem chybí, jde téměř jistě výhradně o propagandu.