Zprávy z bojiště: Ukrajinské síly postoupily na severu o desítky kilometrů

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou uvedeny obvykle prokliky v textu.

Ruská „druhá fáze“, tedy ofenzíva na východě Ukrajiny, ztratila do značné míry dech. Ukrajinská obrana ruský postup vesměs zastavila. Během posledních několika dní ruské jednotky nezaznamenaly žádný výrazný úspěch. Zesílily však zřejmě tlak na obránce v Mariupolu, byť stále není jasné, zda chtějí opravdu obléhání rychle ukončit.

Začneme krátkým popisem situace nad a za bojištěm, tedy na obloze a v týlu. Rusko stále nemá nad Ukrajinou úplnou vzdušnou převahu, přesto se snaží ve větší míře zasahovat i cíle v ukrajinském týlu. Většina ze zhruba 40–50 raketových útoků a 200–300 leteckých startů, které ruské letectvo podle západních zdrojů uskuteční, směřuje z Ruska na podporu vojsk na východní frontě. Kromě toho se ovšem Moskva (především s použitím řízené munice) pokouší ničit i cíle poměrně daleko na západě Ukrajiny.

Cílem se staly jak podniky a závody na výrobu a opravu těžké techniky, tak i dopravní infrastruktura. Jeden příklad za všechny: šest ruských střel s plochou dráhou letu zasáhlo 4. května elektrické rozvodny poblíž železničních stanic ve Lvově a v Zakarpatské oblasti.

Rusko také zničilo železniční most u města Bilhorod-Dnistrovskyj na samém jihozápadě Ukrajiny. Ten měl být důležitou cestou pro vývoz obilí z Ukrajiny, konkrétně do rumunských přístavů a pak dále například na Střední východ. Stejnou cestou také Rumunsko, které má přebytky ropných paliv, dodávalo na Ukrajinu naftu a benzín.

Takže to jen zhoršuje již tak špatnou situaci v zásobování palivem na Ukrajině. Paliva je akutní nedostatek, dostupné zásoby jsou určeny primárně pro armádu. Pro civilní sféru je situace o to nepříjemnější, že i vzhledem k ruským útokům na železniční infrastrukturu je odkázána na přepravu zboží po silnicích.

Ruské síly také útočí na mosty přes řeku Dněpr, tedy ve střední a východní části Ukrajiny. Střela zasáhla například důležitý železniční a silniční most ve městě Dnipro. Ruské síly také údajně zničily ukrajinský pontonový most přes Severní Doněc u Protopojvky.

Ve všech případech je cíl zřejmě stejný: v první řadě zkomplikovat dodávky zbraní, především západních, a dalšího materiálu na východní frontu. Útoky budou patrně pokračovat, byť není jasné, jak veliké jsou ruské zásoby střel a raket, které lze pro tyto útoky použít. Ruské údery mají pravděpodobně za cíl narušit ukrajinské dopravní kapacity a zpomalit snahy o doplňování zásob zbraní. Podle Američanů nejsou tyto ruské snahy zatím úspěšné, ale bude lepší si samozřejmě počkat na to, co se opravdu stane na bojišti.

Nyní přejděme k popisu situace na frontové linii, který i tentokrát zahájíme v severovýchodním cípu linie dotyku obou stran, tedy v okolí města Charkov. Tady v posledních dnech zaznamenala ukrajinská armáda největší úspěchy.

V jednom směru – z Charkova přímo na východ – postoupila totiž o několik desítek kilometrů až k břehům řeky Severní Doněc (někdy jen Doněc). Nejzazším bodem jejího postupu se stala obec Staryj Saltiv (mapa), která leží na břehu Pečenizské přehrady. Ve městě vedl přes nádrž most, který za sebou ovšem ruské síly podle dostupných informací nejspíše vyhodily do vzduchu. Most byl zřejmě poškozen předtím již v březnu, kdy ho naopak před postupujícími ruskými silami podminovali sami obránci.

Ukrajinským jednotkám se tedy v tuto chvíli neotevírá cesta k dalšímu postupu. Spíše se zdá, že fronta se alespoň prozatím konsoliduje na nových pozicích. Z ukrajinského hlediska je to nepochybně škoda, protože další postup směrem na východ by mohl přetnout zásobovací linie, kterými putují zásoby k ruským jednotkám více na jihu, tedy především v okolí Izjumu.

Od klíčového dopravního uzlu Velikij Burluk dělí ukrajinské jednotky v tuto chvíli zřejmě kolem 40 kilometrů vzdušnou čarou. Což znamená, že minimálně v této oblasti jsou ruské trasy mimo dosah drtivé většiny ukrajinského dělostřelectva, i kdyby bylo tak neopatrné, aby se přiblížilo až k linii dotyku.

Kolaps ruské obrany v této části fronty byl poměrně rychlý, ukrajinské síly zřejmě většinu oblasti obsadily během dvou dní. V tuto chvíli není jasné, do jaké míry šlo o plánovaný taktický ústup na lepší obranné pozice, podle dostupných informací ovšem v této části fronty stály proti ukrajinským silám nekvalitní jednotky doněcké separatistické republiky se špatnou morálkou i vybavením.

Pravidelné jednotky ruské armády se z tohoto úseku zřejmě stáhly na jiné části fronty, nebo ještě pravděpodobněji až za hranice Ruské federace. Zajímavým detailem je, že ukrajinské útoky v severní části tohoto úseku byly méně úspěšné než na jihu. To by mohla vysvětlovat právě přítomnost pravidelných jednotek – a především jejich poměrně kvalitních dělostřeleckých baterií – na hranicích. Právě jejich podpora mohla být rozhodujícím faktorem při zastavení ukrajinských pokusů o protiútok.

V hlavním těžišti nové ruské ofenzívy se situace za posledních několik dní příliš nezměnila. Na izjumském předmostí Rusko zřejmě nemá k dispozici dostatek jednotek, aby mohlo prorazit ukrajinskou obranu a poradit si s jejím flexibilním způsobem boje.

Jedním důvodem by mohla být velmi pomalá obnova bojové síly dříve poškozených jednotek. Podle některých analýz se na bojišti stále ještě neobjevují jednotky, které byly na konci března staženy z okolí Kyjeva. Do boje jsou nasazovány oddíly, které předtím nebyly na frontě vidět. A takových Moskva nemá k dispozici mnoho.

Ruskému velení se tak nedaří na frontě shromáždit dost sil na to, aby dosáhlo dostatečné lokální převahy. Šance, že Rusko v brzké době úspěšně dokončí předpokládaný obkličovací manévr v oblasti Donbasu, se zdají minimální.

Mimochodem, v okolí Izjumu mělo dojít na první nasazení houfnic M777, které USA dodávají Ukrajině (k 5. květnu již mělo doputovat kolem 80 z celkem 90 přislíbených kusů). Americká děla použila údajně ukrajinská 81. brigáda a dokázala s nimi zastavit minimálně jeden ruský pokus o postup.

Na dalších místech donbaského oblouku mimo izjumské předmostí není situace pro útočící síly o moc příznivější. Síly protivníka jsou stále iniciativnější a na některých místech zřejmě velmi pomalu a obtížně postupují.

Podle prohlášení ukrajinského generálního štábu ruské síly pokračovaly v neúspěšné snaze o obsazení Rubižne v blízkosti města Severodoněcku (ten leží na samé špici ukrajinského „výběžku“ na východní frontě). Neměli bychom si to ale představovat tak, že ruské velení nařídilo útoky velkých vln vojáků. Spíše v dané oblasti pokračovalo neustálé ostřelování a o postup se snažily případně pouze menší jednotky, které měly zajistit dělostřelectvem „vyčištěné“ území.

Přesně to se děje například v Popasné (jižně od Severodoněcku). Tato obec je částečně obklíčena, probíhá v ní ostřelování ukrajinských pozic doprovázené případně boji dům od domu, naznačují dostupné informace (viz například video „vagnerovců“, kteří v dané oblasti působí).

Situace v jižní části ukrajinské fronty je v podstatě statická. Boje probíhaly pouze v rovinatém terénu zhruba mezi obcemi Huljajpole a Velyka Novosilka. Ruské jednotky tu zatlačily ukrajinské obránce zhruba o 20 kilometrů, pak byl jejich postup zřejmě zastaven. Ukrajinské velení na tento úsek fronty po ruském útoku údajně převelelo jednotky ze severních částí bojiště (například 128. brigádu a jednotky z kyjevské odnože pluku Azov).

V dalších částech jižní fronty zůstávala situace téměř zcela statická. Ruské přesuny jednotek, které naznačovaly možnost útoku směrem na Kryvyj Rih byly zřejmě spíše pokusem udržet ukrajinské jednotky v oblasti.

Nejasný je vývoj událostí v Mariupolu. Ruské síly údajně poprvé vstoupily přímo do areálu ocelárny Azovstal (v posledních několika týdnech vedly boje o budovy a prostory, které s areálem přímo sousedí). Tvrdí to několik ukrajinských zdrojů (příklad), podle kterých ukrajinská vláda v důsledku toho ztratila komunikaci s ukrajinskými obránci uvnitř závodu.

Není ovšem jasné, zda se jedná skutečně o útok; třeba už proto, že Rusko k němu nemá mnoho sil. Nejmenovaný vysoký představitel amerického ministerstva obrany uvedl, že podle amerického odhadu v Mariupolu zůstávají od 4. května pouze dvě ruské praporní taktické skupiny „poskládané“ z různých jednotek poškozených během bojů a blíže nespecifikovaných čečenských jednotek.

Z města tak bylo podle tohoto zdroje staženo zhruba deset poškozených praporních taktických skupin. Všechny podle informací americké strany stále doplňují stavy personálu a techniky, než budou nasazeny do ofenzivních operací na východní Ukrajině.

Dohromady tak mají podle amerických odhadů jednotky v Mariupolu čítat zhruba 2 tisíce mužů. Počet obránců by mohl převyšovat tisícovku, byť budou mít nepochybně řadu raněných. Pokud tomu tak je, ruské síly by měly mít jen velmi malou naději na úspěšné dobytí podzemních prostor pod závodem.