Zprávy z bojiště: Náznaků o chystaném ruském útoku přibývá

Byť uplynulý týden podle očekávání nepřinesl žádnou změnu v linii fronty, podle některých pozorovatelů by mohl být ukazatelem změny v charakteru bojů pro příští týdny a měsíce. Ale věnujme se popisu fronty jako obvykle od severu k jihu.

Pro mnohé bude patrně novinkou, že zcela stranou zájmu stále probíhají drobné boje a potyčky na mezinárodně uznávané ukrajinské hranici s Ruskem, tedy například na hranici Bělgorodské oblasti. Bývají ovšem menšího rozsahu než v květnu letošního roku, stále se jich však účastní pouze zahraniční bojovníci sympatizující s Ukrajinou. Vlastní vojáky tu Kyjev nenasazuje.

Jde o malé akce (příklad), jejichž vojenský význam je zanedbatelný. Ruské velení už v květnu na situaci reagovalo poměrně pomalu a laxně a žádné větší síly na severní hranici nepřevelelo. V současnosti se situace zdá stejná, Moskva podle všeho nemá pocit, že by na tyto akce musela v nějaké větší míře reagovat.

Na okupovaných územích ale pochopitelně pokračovaly tvrdé boje. V severní části fronty, tedy v Luhanské a Charkovské oblasti, útočí především ruské jednotky. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o nějakou větší ofenzivu, spíše jde jen o menší lokální útoky.

Ukrajinské velení ovšem nadále upozorňuje, že Rusové v této oblasti pomalu shromažďují síly. Podle ukrajinské armády Moskva navýšila počet tanků v Luhanské oblasti o 85, dělostřeleckých systémů o 50, obrněných vozidel o 500 a raketometů o 100.

Podle telegramového kanálu Rybar ruské síly také v posledních týdnech zničily či poničily pět přechodů přes řeku Oskil. Nejde o úplně stoprocentně spolehlivý zdroj, do značné míry je blízký ruské oficiální linii, zároveň je však výrazně přesnější než prohlášení ruské armády či ministerstva obrany.

Bombardovací kampaň by mohla naznačovat, že Moskva v této oblasti chystá vlastní útočnou operaci, a chce proto narušit ukrajinské zásobování. Obránci údajně nahradili výpadky stavbou pontonových mostů, ty se však pochopitelně také mohou stát terčem útoků a jsou přitom obecně méně odolné než běžné dopravní stavby.

Máme k dispozici alespoň nějaké indicie, že pokud se Rusko rozhodne k útoku, bude to v této části fronty. Ale jak jsme již uvedli, v tuto chvíli o žádné velké ruské ofenzivě ještě řeč být nemůže.

V oblasti kolem Bachmutu nedošlo k žádnému výraznému posunu linie a ani jedna strana nezaznamenala větší úspěchy. Ruská média mluvila o úspěšných protiútocích na jih od města, ale i z dostupných záběru se zdá, že fronta je zhruba na stejném místě. Tedy podél železničního náspu, který tu vede zhruba severojižním směrem. Ukrajinské jednotky násep na několika místech při útocích překročily, ale nezdá se, že by si dokázaly vybudovat pevné postavení za ním.

Několik útoků, především ze strany ruských sil, se odehrálo také v dalších částech Doněcké oblasti. Žádný nevedl ovšem k doloženým větším změnám či výraznějším úspěchům.

I na jižní frontě, tedy v těžišti letošní ukrajinské ofenzivy, byly změny malé a intenzita bojů podle svědků poněkud nižší než v posledních týdnech. Satelitní záběry naznačují například, že v říjnu došlo obecně k poklesu množství vypálené dělostřelecké munice.

Během uplynulého týdne tak dosáhli Ukrajinci zřejmě jen malých úspěchů na hlavní (a západnější) ose útoku pod Orichivem, zatímco v blízkosti Velike Novosilky nezaznamenali žádný pokrok.

Podívejte se, jak žijí ruští váleční zajatci.

Začneme od východu: na konci září už některé ruské zdroje uváděly, že se intenzita ukrajinských útoků v okolí Velike Novosilky výrazně snížila. Za příčinu pokládaly rotaci a přezbrojování ukrajinských jednotek. O dva dny později, tedy 2. října, ruští blogeři tvrdili, že po stažení brigád ukrajinské námořní pěchoty do Chersonské oblasti dostaly celý úsek jednotky, které tu působily s mariňáky předtím.

Alespoň ruští blogeři předpokládali, že ukrajinské jednotky se soustředí hlavně na obranu – a vývoj událostí jim dává v tomto případě spíše za pravdu. Aktivnější v této části fronty byly invazní jednotky, které se pokusily o několik protiútoků, většinou zřejmě neúspěšných. Ne ovšem úplně, obecně dobrý ukrajinský kanál DeepState uvádí, že Rusové zaznamenali „částečný“ úspěch u obce Prijutne.

Na orichivské ose, zhruba 70 kilometrů západně od Prijutneho, pokračovaly těžké boje západně od obce Verbove. Z té se ukrajinské síly snaží ruské vytlačit už několik týdnů, aby mohly bezpečně pokračovat v ofenzivě jižním směrem.

V okolí Verboveho byly ovšem od září nasazeny ruské „elitní výsadkové jednotky“, které pokračují v tuhém odporu. Podle dostupných informací se zdá, že se tyto ruské jednotky pokoušejí v podstatě odříznout ukrajinský výběžek a minimálně pohrozit obklíčením ukrajinských sil na čele útoku.

K ničemu takovému zatím nedošlo a nezdá se, že by Rusové v této snaze měli nějaké významné úspěchy, ukrajinské síly proti nim také nedokázaly nijak výrazně postoupit. Nepomohla ani mohutná dělostřelecká příprava v předcházejících týdnech, po které v posledních dnech přišel podle svědectví z fronty již zmíněný útlum palby z jedné i druhé strany.

Podobná období relativně slabší palby budou patrně v příštích měsících na frontě normálem; ani Ukrajina, ani Rusko na tom s municí nejsou nejlépe. Rusko mělo na začátku války k dispozici podle některých odhadů 10, podle jiných až 20 milionů dělostřeleckých granátů různých ráží. Ruská děla a další zbraně toho hojně využívaly: podle odhadů třeba v loňském létě vypálili Rusové až 60 tisíc kusů munice denně, což odpovídá roční spotřebě právě kolem 20 milionů kusů munice.

Ovšem během loňského roku se jich vyrobilo podle nejběžnějších odhadů kolem milionu, letos to bude více – snad 1,5 milionu, možná až dva miliony kusů.

Loňské tempo spotřeby munice je neudržitelné. Podle odhadů ruské dělostřelectvo denně v současnosti vypálí kolem 10 tisíc granátů (plus minus nějaký tisíc) a dá se očekávat, že tento počet bude spíše klesat. Pokud se tedy zásobování nepodaří výrazně zlepšit, například díky dodávkám ze Severní Koreje.

Ukrajinská trajektorie v intenzitě dělostřelecké palby byla opačná: ukrajinské dělostřelectvo asi nebylo nikdy aktivnější než dnes. V prvním roce války vypálilo denně několikrát méně kusů munice, v průměru snad kolem pěti tisíc. V souvislosti s ofenzivou se počet vystřelené munice mírně navýšil, snad až na hodnoty kolem sedmi až devíti tisíc kusů munice denně. Znovu jde jen o odhady, ukrajinská strana ovšem zjevně šetřila munici na ofenzivu. A nakonec ji USA ještě otevřely své zásoby kazetové munice, které čítají několik milionů kusů.

Ovšem výroba munice se v západních zemích (a také na samotné Ukrajině) rozbíhá jen relativně pomalu. Ukrajina bude mít jen velmi těžko dostatek munice na to, aby dlouhodobě podobnou intenzitu palby udržela přes celou zimu. Připomínáme, že šest tisíc kusů munice denně znamená ročně vyrobit zhruba dva miliony granátů.

Vraťme se ovšem na frontu. I když protiútoky ruských výsadkářů situaci nezvrátily, další ukrajinský postup bude i tak obtížný. Rusové stále mají zjevně k dispozici jednotky, kterými mohou bojové linie obsadit, a nezdá se, že by trpěli akutním nedostatkem „živé síly“.

Navíc – i když se tedy ukrajinské velení snaží vyhnout bitvám o vesnice či města, kdy to jen jde – v případě Verboveho to patrně nebude možné. Situace si zřejmě bude žádat, aby ukrajinské jednotky vesnici obsadily přímým útokem. Dokud si tuto pozici nezajistí, riziko ruských protiútoků bude podle analytiků asi příliš veliké.

O velký přímý útok na Verbove se ovšem ukrajinské jednotky nepokusily. Nadále se soustředí na útoky malými formacemi, které mají vyčerpávat protivníka a udržovat ho pod tlakem. Intenzita ukrajinských akcí hlavně podle ruských zdrojů poklesla, ale stále neustávají.

Někteří neutrální pozorovatelé, například polští analytici ze společnosti Rochan Consulting, si tak kladou otázku, zda to znamená, že iniciativa přechází na ruskou stranu. Zatím nic takového nelze říci s určitostí.

Rusové v uplynulém týdnu pokračovali v úderech na ukrajinské cíle především za použití bezpilotních kamikaze dronů Šáhid. Tempo těchto úderů se oproti předchozím týdnům zvýšilo.

Rusové podnikli šest útoků, kterých se zúčastnilo 167 bezpilotních letounů Šáhid 131/136, z nichž 128 bylo sestřeleno (77 procent). Zatím se zdá, že útoky dronů nejsou zacíleny příliš konkrétně, míří na různé cíle prakticky po celé Ukrajině.

Počet nasazených Šahídů byl v minulém týdnu nejvyšší od konce května, kdy (přesně 28. května), Rusové použili k úderu 54 strojů. Pak následoval velmi strmý pokles počtu použitých strojů a teprve počátkem července začaly jejich počty znovu růst.

Zda je vývoj posledních týdnů dokladem toho, že v Rusku už se konečně rozběhla licenční výroba těchto strojů, nemáme zatím spolehlivě doloženo. Pokud tomu tak je, vývoj posledních týdnů je pouze předzvěstí toho, s čím se Ukrajina bude potýkat v příštích měsících. Jde totiž o nepříliš složité stroje, jejichž výroba by pro ruský průmysl neměla představovat zásadní problém.

Útoky dronů nenapáchaly v uplynulém týdnu pode ukrajinských informací příliš velké škody, ale objektivní hodnocení k dispozici nemáme. Minimálně na životech způsobila větší škody než všechny drony jediná střela Iskander, která ve vesnici Hroza v Charkovské oblasti zabila 52 lidí.

Přesná ruská munice, která má dopadnout s vysokou pravděpodobností méně než 10 metrů od daného cíle na vzdálenost několika set kilometrů, dopadla na smuteční shromáždění. Vzhledem k charakteru místa je opravdu těžko představitelné, jak nějaký plánovač mohl dospět k názoru, že v daném místě se nachází nějaký legitimní vojenský cíl.