Článek
Uplynulý týden ruské války na Ukrajině byl nezvyklý mimo jiné i intenzitou vzdušných úderů. Rusko spustilo nejintenzivnější letecké a raketové útoky na cíle na Ukrajině od ledna a února letošního roku.
Nejenže byla intenzita úderů vysoká, ale mezi 18. a 20. červencem probíhaly také každodenně. Podle starosty Oděsy město tak intenzivnímu rozsahu útoků nečelilo od začátku masivní invaze v roce 2022. Ruské síly se také odvážily udeřit na západní část země, na dunajské přístavy Reni a Izmajil, kudy vedou alternativní trasy pro vývoz ukrajinského obilí.
Cíl těchto úderů je jasný. Po krachu „obilné dohody“ Rusové útočí na infrastrukturu, která sloužila k vývozu obilí a dalších zemědělských produktů. Konkrétně se údery zaměřily na obilné a ropné terminály a nakládací zařízení. Celkem Rusové zničili nejméně 60 tisíc tun obilí.
Moskva přitom musí myslet na situaci na trhu s potravinami, protože přílišné zdražení potravin v důsledku těchto akcí by nepochybně vyvolalo nelibost celé řady zemí. Podle dosavadních předpovědí bude letošní světová úroda nadprůměrná a Kreml se možná proto domnívá, že jeho akce nebudou mít na ceny pšenice a dalších potravin katastrofální dopad.
Útoky mohly být také částečně odpovědí na ukrajinský úder na Krymský most ze začátku minulého týdne, přesto ale musely být připraveny dopředu. Byly dobře zkoordinované tak, aby došlo k zahlcení relativně slabé protivzdušné obrany Oděsy – a přesně toho se Rusku také podařilo dosáhnout.
Ruští generálové v ohrožení
Během více než 500 dnů od zahájení ruského útoku proti Ukrajině padly na obou stranách desítky tisíc vojáků. Mezi nimi i důstojníci z nejvyšších velitelských postů.
První vlna střel a dronů obranu plně zaměstnala a vyčerpala, druhá pak zasáhla důležité cíle především v přístavu a okolí. Víme to i díky tomu, že ukrajinská strana tentokrát zveřejnila poměrně dobré informace o útoku, včetně cenzurovaných záznamů ze střediska protivzdušné obrany.
Přesto není úplně jasné, kolik střel a dronů Rusko celkem vypálilo, protože ve zprávách ukrajinského generálního štábu a velení letectva jsou určité rozpory. Během útoků na Oděsu ruské síly vyslaly nejméně 78 různých střel, což bylo zjevně příliš pro ukrajinskou protivzdušnou obranu v tomto jinak relativně klidném regionu. Míra zachycení se totiž pohybovala kolem 36 %. Během útoku 20. července činila jen kolem 20 procent (22 vypálených kusů munice, pět zachycených).
Útoky ukazují, že Rusové jsou schopni poměrně masivních úderů, které způsobují značné škody na civilní infrastruktuře Ukrajiny, zejména v oblastech, kde není hustá protivzdušná obrana. Největší otázkou je, jak dlouho tempo operací dokážou udržet. To rozhodne, do jaké míry poničí infrastrukturu sloužící k vývozu zemědělských produktů a omezí ukrajinský vývoz obilí na světový trh.
Zajímavým detailem je, že Rusové od začátku července zvýšili míru používání bezpilotních kamikadze letounů Šáhid 131/136. Zatím se ovšem zdá, že šlo spíše o důsledek snahy zničit tyto pro Rusko důležité cíle než výsledek výrazného zvýšení produkce či dodávek těchto strojů.
Severní fronta a ruský útok
Přímé střety mezi oběma armádami v minulém týdnu pokračovaly na vícero místech fronty. Jak již bylo řečeno, změny v drženém území byly poměrně malé, ale nahlášené ztráty vybavení jsou nad dlouhodobým průměrem, především v dělostřelectvu (týká se to hlavně údajů od ukrajinské strany, protože ruské údaje jsou bohužel do značné míry nevěrohodné).
Ukrajinská oficiální místa, včetně představitelů ministerstva obrany, i v posledních dnech upozorňovala na možnost ruské ofenzivy v severní části bojiště. Začátek ruské ofenzivy v této oblasti oznámil mimo jiných i velitel ukrajinských pozemních sil generálplukovník Oleksandr Syrskij. I přesto po většinu týdne nedošlo na frontě k prakticky žádným změnám.
I z ukrajinských prohlášení se nicméně v tuto chvíli zdá, že ukrajinské jednotky jsou v severní části fronty ve stále větší míře omezené na defenzivu. Na konci minulého týdne se dokonce objevily na proukrajinských kanálech až poplašné zprávy o ruském „průlomu“ u Novojehorivky. Ruské jednotky v této oblasti snad během jediného dne na poměrně malém úseku fronty měly postoupit až o několik kilometrů k hlavnímu pásmu ukrajinské obrany.
Tyto zprávy byly zjevně přehnané, ale ukrajinské síly zřejmě skutečně v této části fronty čelí stále sílícím útokům. V některých místech se i podle prokyjevských zdrojů stahují z prvních obranných postavení, aby nepřišly o muže v silné ruské palbě. Situace „je složitá“, jak říká eufemismus často se objevující v hlášeních obou stran.
Celkové ruské zisky v rámci této série útoků jsou alespoň zatím malé. Rusové (stejně jako ukrajinské síly) také postupují v malých oddílech, které nejsou schopny dosáhnout nějakých průlomů do hloubky protivníkovy obrany.
Ukrajinská armáda je zvyklá na ústupové boje, při kterých protivníka každý postup stojí životy jeho mužů. Velkou část války strávila v této urputné obraně, není důvod předpokládat, že teď se kvůli omezeným ziskům protivníka v nejméně důležité části fronty zhroutí.
Otázkou je, co je vlastně cílem ruských útoků na severní frontě. Jedním bude asi dobytí zbytku Doněcké oblasti, což je jeden z deklarovaných ruských válečných cílů. Postup na severu by mohl kompromitovat ukrajinskou obranu i dále na jih.
Analytik Konrad Muzyka, který se nedávno vrátil z Ukrajiny, ve svém přehledu vývoje na frontě uvádí, že ruská ofenziva v Charkovské a Luhanské oblasti má podle ukrajinských vojáků odvést pozornost Kyjeva od Bachmutu. Ukrajinské velení totiž možná může být nuceno převelet část sil od Bachmutu směrem na sever, třeba k městu Lyman, které je logickým cílem každé ruské ofenzivy v těchto místech.
Muzyka také připomíná, že pro ruské útočné snahy není vlastně nejlepší okamžik a hlavní útok se možná teprve chystá. Ukrajinci jsou totiž v současnosti na vrcholu operační aktivity. Vedou totiž dva paralelní útoky, byť nestejnou silou (Záporoží–Doněck a Bachmut).
Moskva sice může tyto operace narušit tím, že provede vlastní ofenzivu na jiném místě, ale může také počkat až na podzim, kdy budou Ukrajinci po měsících těžkých bojů na jihu pravděpodobně slabší.
Ukrajinské ofenzivy
Další oblastí těžkých bojů byl Bachmut. Ruské síly tady v posledních týdnech dostaly posily a i podle ukrajinských pramenů tu mají dělostřeleckou převahu, což jim dohromady umožnilo minimálně výrazně zpomalit tempo ukrajinského postupu.
Ten je přitom relativně opatrný a využívá především jednotky, které už na frontě v této oblasti jsou. V posledních týdnech se tu ovšem objevuje moderní vybavení, a tedy i oddíly nových ukrajinských brigád vystrojených na letní ofenzivu. Boje jsou pro ukrajinskou stranu nepochybně obtížné a ruské jednotky stále zesilují pozice, které během zimy a jara s takovými ztrátami obsadily.
Dosavadní vývoj operací ovšem nasvědčuje tomu, že ukrajinský štáb se pokouší město obklíčit a odříznout zásobování jednotek ve městě, a tak je donutit k ústupu. Útoky probíhají totiž na obou křídlech, v samotném městě působí zřejmě pouze speciální oddíly či malé diverzní jednotky. K tomuto cíli má Kyjev ovšem stále daleko.
Boje probíhaly i v dalších částech Doněcké oblasti, ovšem bez větších změn a podle všeho prakticky jen mezi jednotkami, které v daných oblastech působí dlouhodobě. Velení ani jedné armády se zřejmě nepokusilo posílit nějaký další směr.
Těžké boje probíhaly v obou hlavních směrech ukrajinského útoku směrem k Černému moři, jak u Velyke Novosilky, tak u Orichivu. Ukrajinské zisky byly minimální a ruské síly dále pokračovaly v často velmi odhodlaných – a někdy i úspěšných – protiútocích na ztracené pozice.
V druhém zmíněném směru, u Orichivu, ukrajinské síly do bojů nasadily nové jednotky, které zřejmě mají pomoci udržet tempo útoků. Nejde ani tak o postup, ten je zanedbatelný, ale o snahu neustále tlačit na ruskou obranu, postupně ji „opotřebovávat“, tedy vysílit a ničit jak bránící jednotky, tak vybavení.
Jak se tato strategie daří, nelze dobře posoudit, protože ani jedna strana své ztráty pochopitelně nezveřejňuje. Zajímavým detailem je, že v oblasti je ruské dělostřelectvo údajně jasně v defenzivě a velkou část úderů na ukrajinské síly provádějí speciální týmy využívající drony, především typu Lancet nebo levné drony řízené z pohledu první osoby.
Nabízí se jedno dobré vysvětlení: Ukrajina dostala a efektivně využívá celou řadu zbraní, které mohou najít a zasáhnout nepřátelská děla (speciální radary v kombinaci s přesnou municí či střelami systému HIMARS). Má ovšem méně rušiček a dalších zbraní elektronického boje, které by mohly nasazení ruských dronů zabránit nejlépe.
Ruské síly tedy přišly o výhodu v dělostřelectvu a snaží se to nahradit tím, že v oblasti soustředí zbraně, které mohou dělostřelectvo alespoň do určité míry nahradit (a dokonce mají své určité výhody).
V Chersonské oblasti nebyly v uplynulém týdnu zaznamenány žádné významné změny, přestože tam pokračovaly dělostřelecké, raketové a pozemní útoky. Ukrajinské jednotky i podle ruských zdrojů udržely své pozice na jižním břehu Dněpru v blízkosti Antonivského mostu, byť ruské síly údajně zabránily několika pokusům o posílení této pozice. Ukrajinské dělostřelectvo je v této oblasti údajně poměrně aktivní, a to i v boji proti dělům a raketometům protivníka.
