Zprávy z bojiště: Ukrajinci se snaží probít obranou u dalšího města v Rusku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejprve se jen krátce zastavme u letecké války. Obě strany pokračovaly v posledních dnech v útocích proti infrastruktuře protivníka. Ukrajinská strana podnikla jeden z největších, ne-li největší útok dálkovými drony na ruskou energetickou a další infrastrukturu mimo jiné v Moskevské oblasti. Útoky probíhají ovšem prakticky každou noc, byť nebývají zdaleka tak masivní.

Ruské letectvo dál útočilo jak na infrastrukturní, tak i civilní cíle. Jeho bomby například během jediného dne zabily jen v Charkově více než 100 lidí, z toho zhruba 20 mladších 18 let.

Zvýšené tempo ukrajinských útoků by mohlo naznačovat, že Kyjev se pokouší protivníkovi ukázat, že na rozdíl od situace na začátku války je schopen údery do vnitrozemí oplácet.

Pokud byly obě strany před ukrajinskou ofenzivou u Kursku připravené skutečně zákulisně jednat o zastavení úderů proti energetice a rafinériím, jak tvrdila některá média (především Washington Post), zvýšení počtu ukrajinských úderů může být v podstatě snahou znovu dostat Rusko k jednacímu stolu. Ruská protivzdušná obrana je sice rozsáhlá, na pokrytí všech důležitých cílů ovšem stačit nebude. Zvláště pokud Ukrajina skutečně bude do výzbroje uvádět nové zbraně s lepšími výkony, jak v posledních týdnech tvrdí.

Popis fronty jako obvykle zahájíme od severu, tedy od fronty v ruské Kurské oblasti. Tady lze celkem bezpečně říci, že se tempo útoku ukrajinských ozbrojených sil výrazně zpomalilo.

Boje jsou statičtější než v minulosti. Útoky mobilních skupin už zřejmě nepřinášejí výsledky, protože po přesunu velkého množství (dosti nesourodých) ruských záloh do Kurské oblasti je fronta hustěji obsazena a přibylo alespoň částečně opevněných pozic.

Ukrajinské jednotky tak už nemohou relativně volně pronikat mezi ruskými pozicemi a manévrovat. Ukrajinská armáda tak podle dostupných záběrů ve větší míře přešla na taktiku pěchotních útoků podporovaných dělostřelectvem, drony a tanky. Což je něco jako velmi podobného, jako se stalo během ukrajinské ofenzivy v Záporožské oblasti v roce 2023 a také během ruské ofenzivy u Avdijivky 2024.

V západní části kurské fronty se ukrajinské síly stále neúspěšně pokoušejí prolomit ruskou obranu kolem městečka Koreněvo. V oblasti se jim podařilo mírně postoupit jen částečně a zkomplikovat spojení mezi Koreněvem a městem Gluškovo. Což v podstatě znamená, že do určité míry ještě lépe izolovaly ruské oddíly v oblasti jižně od řeky Sjem, přes kterou už nevede po ukrajinském bombardování zřejmě žádný použitelný pevný most.

Situaci v této oblasti jsme už popisovali – ruské síly staví pontonové mosty, ukrajinské se je snaží co nejrychleji ničit – a nic zásadního se na ní nezměnilo.

Ruské zásobovací trasy jsou sice zranitelné, ale zatím se nezdají být pod takovým tlakem, aby se ruská armáda musela stáhnout severně, tedy za řeku. A nezdá se, že by ukrajinská armáda měla dostatek rezerv, aby je k tomu donutila nějakým rozhodným úderem. V oblasti ovšem postupuje, jak jsme zmiňovali, uvidíme tedy, jak se situace bude vyvíjet dále.

I v dalších částech kurského bojiště dosáhli Ukrajinci určitých úspěchů. Zmocnili se například vesnice Martynovka poblíž silnice vedoucí od ukrajinskou armádou ovládané Sudžy směrem na Kursk. Zdá se, že se snaží postupovat v tomto směru severním i západním směrem.

Ale ruské síly nebyly jen pasivní. Ukrajinci také o několik pozic v posledních dnech přišli. Stalo se tak například u již zmíněného městečka Koreněvo, ale také východně od města Sudža. Tady Rusové podnikají v posledních dnech protiútoky, jejichž cílem je zřejmě zatlačit ukrajinské síly zpět k Sudži a za řeku Psel. Boje probíhaly například kolem vesnice Borki.

Mimochodem –⁠⁠⁠ s tím, jak se boje stávají statičtějšími, stále větší roli hraje i ruské letectvo. Po celé kurské frontě provádějí desítky bombových náletů denně. V době, kdy bylo bojiště „volnější“ a postup tedy snazší, bombardování nebylo příliš účinné. Bomby se totiž navádí s pomocí satelitní navigace na předem vybrané cíle, takže pohybující se jednotky zasáhnout v podstatě nemohou. Jakmile se však ukrajinský postup zastavil, počet náletů na frontové linie i blízké týlové oblasti prudce vzrostl.

Jedním z cílů ukrajinské ofenzivy zjevně mělo být zastavení ruských útoků jinde. A jednou z oblastí, kde k tomu skutečně došlo, je zřejmě Charkovská oblast, kde ruská aktivita je v podstatě už od předminulého týdne spíše nižší.

Ruské jednotky po krátké přestávce obnovily svůj nápor na Kupjansk na východě ukrajinské Charkovské oblasti. Podle některých zdrojů obsadily část vesničky Synkivka, kde se ukrajinská obrana držela více než rok a odolala několika rozsáhlým tankovým útokům ruských sil. Postup je to ovšem zatím nevýrazný a Rusové mohou o své pozice zase přijít, zatím není jisté, že se v nich dokázali opravdu pevně uchytit.

Dále na jihu se naopak v posledních týdnech získané ruské pozice kolem obce Piščane zdají být zabezpečené. Rusové je v posledních několika dnech nedokázali nijak rozšířit, ale už jsou v nich několik týdnů a nepochybně se v nich zakopali, jak to je jen možné.

V dalších částech této oblasti k větším změnám nedošlo. Ruské síly stále zřejmě nedokázaly překročit kanál ve městě Časiv Jar.

Nejkritičtější pro obránce stále zůstává situace v Doněcké oblasti.

Zastavme se nejprve u města Toreck. Tady Rusové už před několika měsíci využili příležitosti, kterou jim nabídla výměna jednotek z této části fronty za oslabené oddíly, které tu chtělo ukrajinské velení nejspíše nechat trochu „odpočinout“.

Rusům se podařilo rychle proniknout do prvních linií obrany a v posledních týdnech se boje postupně přesunuly z otevřených oblastí před toreckou „aglomerací“ přímo do města. Ukrajinská armáda nebyla schopna zastavit ruský postup na přístupech k městu, kolem dolů a výsypek mezi ním a už okupovanými osadami jako Družba, Pivnične, Pivdenne a Zalizne, které jsou v podstatě předměstími samotného Torecka. V oblasti probíhají tedy městské boje, údajně s vysokými ztrátami na obou stranách. Rusové se také snaží probít k městu ze severu a jihu, byť zatím nejsou v takovém postavení, aby ho z těchto směrů přímo ohrozili.

Hlavní ruský útok ovšem probíhá stále v oblasti kolem města Pokrovsk. Důležité město se v posledních dnech rychle vyprazdňuje, jak se boje poměrně rychle přesunuly v posledních týdnech na vzdálenost několika kilometrů od něj.

I když v několika uplynulých desítkách hodin nebyly potvrzeny žádné další ruské úspěchy, situaci posledních dní stále shrnuje vyjádření, že ukrajinská obrana nemá situaci pod kontrolou. Ukrajinské zdroje hovoří o tom, že přetrvávají problémy s nedostatkem vojáků a munice, potíže s koordinací, špatným velením u některých jednotek atd.

Relativní „klid“ posledních dvou dnů může být dán třeba jen tím, že se ruské síly střídají, přeskupují atp.

Ruské síly jsou v současné době u hlavní obranné linie chránící de facto spojená města Pokrovsk a Myrnohrad. Obranu tvoří síť zákopů, protitankových překážek a opěrných bodů v takticky příhodném terénu. Ukrajinské velení také začalo na různých místech této fronty rychle budovat nová opevnění. Jejich přínos je ovšem nejasný, protože alespoň teoreticky mohou ruské drony, dělostřelectvo a letectvo tyto práce hodně narušovat.

Navíc samotná opevnění nestačí, pokud není k dispozici dostatek mužů a zbraní. V posledních dnech ruské síly například za necelý týden dobyly Novohrodivku, což je obec s původně zhruba 14 tisíci obyvateli a několika pro obranu vhodnými pozicemi. Obsazování takových pozic ruské armády v minulosti často trvalo měsíce, ba i roky.

Ukrajinci nedokázali zastavit ani ruský postup východně od města. V důsledku toho ruské síly prolomily ukrajinskou obranu a dosáhly měst Selydove a Ukrajinsk, čímž odřízly zásobovací trasy pro celý ukrajinský kontingent na východ od této oblasti.

Ruské velení se v posledním týdnu ovšem soustředilo spíše na rozšiřování čela svého útoku jižním směrem. Znamená to, že ruský průnik do ukrajinské obrany směrující k Pokrovsku se postupně rozšiřuje, a tedy i stabilizuje. Rusové přitom v podstatě „srolovali“ ukrajinskou obranu u obce Karlivka, která leží na břehu stejnojmenné vodní nádrže. Tamní pozice byla velmi silná proti útokům od východu, ovšem invazní síly ji v podstatě dokázaly obejít ze severu a hrozilo, že obráncům vpadnou do zad. Ukrajinští vojáci tak neměli jinou možnost než pozici opustit.

Uvidíme, jaké budou další plány ruského velení. Ani to nemá k dispozici neomezené množství mužů a materiálu. Je možné, že spíše než k frontálnímu útoku na Pokrovsk bude chtít v příštích dnech rychle využít toho, že ukrajinská obrana jižně od průniku je ohrožena v podstatě ze dvou stran. A pokusí se tedy další obce a pozice obsadit podobným způsobem jako Karlivku. Rusové se na první pohled zdají být v dobrém postavení, aby frontu mohli tímto způsobem „vyrovnat“ ke zhruba 20 kilometrů vzdálenému městu Kurachove.

Osud Pokrovsku je tedy minimálně v dohledné době stále otevřený. Velení ukrajinské armády i samotný prezident jsou pod velikým tlakem, aby zabránili jeho rychlému obsazení a do oblasti už podle řady informací zamířily další ukrajinské rezervy či jednotky z klidnějších částí fronty.

Co to přesně pro vývoj v tomto sektoru bude znamenat, nedokážeme předpovědět.

Na závěr se ještě krátce zastavme u města Vuhledar, které je cílem ruských snah prakticky od začátku invaze v únoru 2022. Ruské velení totiž dává v posledních dnech stále jasně najevo, že Vuhledar pro něj zůstává důležitým cílem (důvody už jsme v minulosti rozebírali).

Pod ruskou kontrolou se ocitla v posledních dnech vesnice mezi Vuhledarem a už zmíněným Kurachovem, která se ještě nedávno údajně používala k zásobování. Ukrajinské síly se nyní musí spoléhat na méně kvalitní cesty v oblasti.

Při stávající suchém počasí to není velký problém, s příchodem dešťů se ovšem situace může velmi rychle změnit. Pokud bude ruská armáda v této oblasti nadále postupovat (byť se tak děje pomalu a s ohromnými ztrátami), ukrajinské velení možná bude nuceno přehodnotit životaschopnost pozice, která se úspěšně držela celé roky.