Zprávy z bojiště: Ukrajinská ofenziva se znovu rozběhla

Zatímco probíhající mobilizace již přivedla do ruské armády rozhodně desítky tisíc a možná více než 100 tisíc mužů, přímo na frontě stále trvá stejný stav jako celé léto: ruské armádě citelně chybí personál na obsazení celé fronty.

V posledních dnech je situace v tomto ohledu nejvážnější na severním úseku fronty, tedy na východní hranici oblasti, kterou nedávno osvobodila úspěšná ukrajinská ofenziva.

Donedávna linii dotyku mezi oběma armádami vyznačovala řeka Oskol, která v těchto místech teče prakticky přesně od severu k jihu. Ukrajinská armáda se na ní zastavila zhruba ve dnech 10.–11. září, byť se ruské obranné pozice za Oskolem v mnoha ohledech nezdály být příliš pevné. (Na druhou stranu v té době osvobozená sídla, především Kupjansk, se hned po příchodu ukrajinských jednotek stala rychle cílem intenzivního ruského ostřelování, takže nějaké síly ruské velení k dispozici mělo.)

V dalších týdnech se tedy očekávalo, zda ukrajinské jednotky budou v ofenzivě nadále pokračovat východním směrem, nebo se rozhodnou pro úder v jiné části fronty. Iniciativa totiž zcela zjevně přešla na jejich stranu.

Někteří ruští blogeři a komentátoři na sociálních sítích hlasitě varovali před soustředěním ukrajinských jednotek v oblasti Záporoží, především kolem Vuhledaru. V této oblasti měl údajně hrozit bezprostřední útok.

Některé události posledních týdnů naznačují, že ruské velení mohlo mít podobný názor. Bezprostředně po překvapivě velkém úspěchu kupjanské ofenzivy ruské letectvo zaútočilo na infrastrukturu především v Charkovské oblasti, mimo jiné i na elektrárnu u Charkova. Výsledný blackout zkomplikoval život nejen obyvatelům Charkova, ale také pohyb armády. Mimo jiné totiž přerušil jízdu na elektrifikovaných tratích, a tedy případné přesuny těžké vojenské techniky od Charkova směrem k jihu.

Proč? Protože pokud by skutečně Ukrajina chystala ofenzivu v Záporoží, ruská armáda by musela hrát o čas: ukrajinské síly mají cestu od Charkova na jih výrazně kratší než případné ruské posily (díky vzdálenosti i podobě dopravní sítě).

Teoreticky by tak Kyjev mohl přesunout své jednotky a zahájit útok rychleji, než by ruské velení mohlo vůbec zareagovat. Útok na ukrajinskou infrastrukturu ve dnech po 10. září tedy mohl mít za úkol ukrajinský přesun výrazně zpomalit a dát Moskvě čas záporožskou frontu posílit – což se skutečně podle celé řady zdrojů v posledních dvou týdnech dělo.

V tuto chvíli samozřejmě netušíme, zda opravdu Ukrajina plánovala či plánuje ofenzivu v Záporoží a zda ruské údery dokázaly její přípravu narušit. Faktem ovšem je, že zatím se žádná ukrajinská ofenziva v Záporoží nerozběhla. Místo toho se v posledních dnech ukrajinské útočné operace rozvíjejí dále z oblastí, kde před dvěma týdny skončily.

Ukrajinské jednotky na několika místech překročily Oskol a vybudovaly si několik větších či menších předmostí. Zřejmě největší snahu napínají ovšem ve směru od nedávno osvobozeného Izjumu přes lesnatý terén směrem na severovýchod.

Postupně obsadily most přes řeku Oskol v městečku Oskil, aby pak postupovaly směrem na východ. Bezprostředně po úspěchu kupjanské ofenzivy také překročily na několika místech řeku Severní Doněc a zaútočily na ruské obranné pozice kolem města Lyman.

Ukrajinským jednotkám se postupně podařilo ovládnout lesy kolem řeky a pak v posledních několika dnech podle řady i ruských zdrojů prorazily do otevřeného terénu za nimi. Pronikly skrze ruskou obranu směrem na severovýchod, pak se zřejmě stočily dále na východ směrem k vesnici Makiivka, kde leží most přes jinak poměrně bažinaté údolí říčky Žerebec (ta stejně jako Oskol teče prakticky přesně od severu na jih).

V době přípravy článku nebylo jisté, zda ukrajinské síly Makiivky dosáhly či zda jí vůbec dosáhnou, situace je ovšem pro ruské jednotky rozhodně nepříznivá. Poslední verze následující mapy ukazuje, že ukrajinské jednotky vytvářejí jakousi „kapsu“ kolem města Lyman (podobně situaci zobrazují proukrajinské i proruské zdroje, například velmi sledovaný telegramový účet Rybar).

Pokud se invazním jednotkám ukrajinský útok nepodaří zastavit, Lymanu může hrozit obklíčení. Jak jsme viděli v případě kupjanské ofenzivy, ruské síly v podobných případech volí rychlý ústup. Nejpravděpodobnějším výsledkem by tedy v takovém případě byly další ztráty vojenské techniky a také materiálu (munice a dalších zásob) než vytvoření „kotle“ s velkým počtem obklíčených mužů.

Ruské síly se snaží ukrajinský útok samozřejmě zastavit. Terén se zdá být relativně příhodný. Za zalesněnými oblastmi kolem řeky Severní Doněc se rozprostírá relativně otevřená a přehledná krajina, ve které může účinně působit dělostřelectvo.

V oblasti ovšem zřejmě stále není dostatek pozemních sil a patrně ani právě děl. Pozorovatelé tak usuzují z toho, že ruské velení v posledních dnech spoléhalo do značné míry na letectvo. Výsledky se zatím nezdají příliš přesvědčivé, stejně jako tomu bylo v případě ruské snahy o zastavení kupjanské ofenzivy s pomocí leteckých úderů.

Jen během 25. září ruské letectvo údajně přišlo v jeden jediný den o dva vrtulníky (Ka-52 a Mi-8) a čtyři až pět proudových strojů (mezi nimi byly i dva Su-34, tedy nejmodernější stíhací bombardéry v ruském letectvu).

Pokud kusé informace přicházející z fronty neklamou, zdá se, že ukrajinský průnik zatím pokračuje. Ne takovým tempem jako v případě předchozí ofenzivy, ale takový úspěch rozhodně nelze očekávat pokaždé.

Je tedy možné, že mapy bojiště se budou poměrně výrazně přepisovat. Vzhledem k charakteru terénu se dá předpokládat, že fronta by se pak posunula o několik desítek kilometrů východním směrem, možná na námi už zmiňovanou linii Kreminna – Svatove – Nižnija Duvanka, která už leží na území Luhanské oblasti, a tedy jedné z „lidových republik“, které Moskva na ukrajinském území nechala vzniknout.

To se znovu nezdá být příliš pevná obranná linie, a je tedy otázkou, zda by ji ruské a proruské síly mohly udržet. Pokud ne, byl by to pro ně katastrofální vývoj událostí. V takovém případě by hrozilo, že ukrajinské jednotky budou moci zaútočit například na Severodoněck či Lysyčansk. A tím vymazat velkou část tvrdě vykoupených ruských územních zisků v oblasti.

To ovšem předbíháme; chceme tak pouze naznačit, že případný úspěch ukrajinské operace může mít poměrně dalekosáhlé důsledky. Zopakujme však, že v tuto chvíli nemáme přesnou odpověď na otázku, zda ukrajinský útok stále pokračuje, či se ho podařilo zastavit.

Podle některých zdrojů už se bojuje i v Lymanu, což by mohlo znamenat, že ruské jednotky se již začaly stahovat. Ale budeme si muset jednoduše počkat na jejich potvrzení. Podobné „zvěsti“ se již objevily v minulosti a zatím se nikdy nepotvrdily. I když se tedy Ukrajina zdá být blízko dalšímu výraznému úspěchu, situace se ještě může změnit.

Další části bojiště tentokrát „odbudeme“ velmi stručně. Na všech pokračují dělostřelecké duely, bombardování, ničení, mrzačení a zabíjení. Tvrdé boje probíhají například stále na Donbase, v oblasti kolem Bachmutu a Soledaru.

Jednotky „vagnerovců“ se stále snaží probojovat směrem k centru obou sídel a zaznamenaly v posledních dnech drobné úspěchy. Ale jak jsme uváděli v posledním textu, strategický význam těchto akcí se zdá velmi pochybný.

Prorazit dlouho připravované ukrajinské obranné linie je samozřejmě v principu možné, ale bude to stát životy a také čas. Což dá obráncům možnost připravit další obrannou linii a tak dále. Ruský ultranacionalista, jeden z obviněných v případu sestřelu letu MH17 a kritik dosavadního způsobu vedení „speciální operace“ Igor Girkin nedávno označil snahy o dobytí Bachmutu buď za „kretenismus, nebo zradu“.

Na Donbase přitom stále ruské síly koncentrují velkou část své bojové síly. Podle ukrajinských zdrojů je například v oblasti velká část ruského dělostřelectva, které tu tedy patrně má stále převahu nad tím ukrajinským.

V Záporožské oblasti pokračují střety spíše na dálku, tedy především ostřelování. V oblasti jsou údajně v posledních dnech ruskou stranou velmi aktivně nasazovány bezpilotní bojové prostředky získané z Íránu.

Ruské zdroje stále uvádí, že ukrajinské velení v oblasti shromažďuje další jednotky. Podle některých ruské dělostřelectvo už rozbilo řady ukrajinských pokusů o útok (psal to například znovu účet Rybar 26. září). Ukrajinské zdroje tyto informace o připravované ofenzivě či intenzivnějších útocích zatím nepotvrdily, což samozřejmě nemusí nic znamenat.

Na chersonské části fronty je intenzita střetů na frontě v posledních dnech spíše nižší a velké změny nejsou hlášeny. Podle řady zdrojů ruské dělostřelectvo rozbilo zřejmě špatně připravený ukrajinský útok v západní části fronty ve směru přímo na Cherson. Především však pokračují neustálé útoky na ruské zásobovací trasy. Ruské jednotky však drží své dosavadní pozice a linii fronty.