Zprávy z bojiště: Ukrajinská jižní „pevnost“ padla

V dnešním díle se soustředíme především na oblast fronty v jižní části Doněcké oblasti, kde ruská armáda po dvou a půl letech obsadila ruiny hornického města Vuhledar. Jako obvykle ovšem alespoň krátce zmíníme i vývoj v dalších oblastech.

Ukrajinské síly, především zřejmě vojenská rozvědka, pokračují v útocích na sklady munice v hloubi ruského území.

Nepodařilo se jim dosáhnout tak spektakulárních úspěchů, jako v posledních týdnech, v případě muničního skladu u Kotlubanu ve Volgogradské oblasti ale možná byly úspěchu velmi blízko.

Jak prozradily satelitní záběry, drony dopadly zřejmě těsně za hranice skladu.

Některé ruské kanály (příklad s překladem) hovoří o nedostatku munice, dokonce údajně na větších úsecích fronty, ovšem v aktivitě ruské armády to vidět není. Stále útočí a organizuje útoky na velké většině fronty (snad s výjimkou jižní fronty v Záporoží), kterým obvykle předchází či je doprovází silná dělostřelecká palba.

Ukrajinská oficiální místa zároveň v posledních dnech uvedla, že ruská dělostřelecká převaha už není tak velká, a to do značné míry díky zvyšování výroby munice a dodávkách ze zahraničí. Zásadní roli přitom podle ukrajinských představitelů hraje mimo jiné i česká iniciativa dodávek munice, nikoliv zničení ruských muničních skladů.

V úderech pokračovali i Rusové. Září bylo prvním měsícem, kdy Moskva podle oficiálních ukrajinských údajů vyslala každou noc alespoň několik kamikadze dronů s dlouhým doletem. Prakticky vždy se přitom jedná o drony Šáhíd, které Rusko dříve dováželo z Íránu a dnes v ještě větších počtech vyrábí licenčně.

Jejich produkce se údajně navíc ještě zvyšuje, takže počet útoků nejspíše bude jen stoupat. Ukrajinská obrana si se samotnými Šáhidy dokáže ve většině případů úspěšně poradit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ buď přímo sestřelením, nebo (méně často) s pomocí elektronického boje.

Ovšem neustálé útoky zaprvé zemi a její ozbrojené složky vyčerpávají, za druhé úspěšnost obrany není vždy stoprocentní. A i jeden takový dron dokáže například při zásahu elektrické rozvodny způsobit nepříjemné škody. Především to platí v případě energetických cílů, protože elektrárny i rozvodná síť jsou stále pod ruským tlakem.

Boje v ruské Kurské oblasti se v posledním týdnu stabilizovaly. Ruské útoky na západní část výběžku byly podle všeho zastaveny v Ljubimovce, kterou zřejmě stále mají obsazenou Ukrajinci.

Ustaly nebo minimálně zásadně zvolnily také ukrajinské protiútoky od jihu, tedy přes hranici. Gluškovo a okolí zůstávají v ruských rukou, byť některé záběry z místa naznačují, že město je téměř „frontové“ a docházelo v něm k rabování.

Zatím se ale nezdá, že by ukrajinské jednotky v oblasti měly dost sil, aby v tomto směru vedly soustavný útok, jenž by ruskou obranu donutil ke stažení. A ruským ženistům se podle všeho daří udržovat mosty přes Sejm v takovém stavu, aby bylo možné zásobovat vojáky v oblasti jižně od řeky.

Charkovská oblast se dále zdá být spíše stranou zájmu velení obou armád. Ruské síly se v posledních dnech pokusily minimálně o jeden větší mechanizovaný útok. Jeho cílem bylo patrně dostat pěchotu do zbytků pevnějších budov ve Vovčansku, aby tuto pozici držely.

Útok ovšem skončil neúspěšně s vysokými ztrátami a Vovčansk je jednou z mála oblastí Ukrajiny, odkud byly ruské síly v posledních týdnech vytlačeny. Naznačuje to i skutečnost, že necelé dva dny po útoku Rusové zveřejnili video bombardování středu města.

Jen malé změny byly v minulém týdnu hlášeny ze severních částí východní fronty, která leží na pomezí Charkovské a Luhanské oblasti. Tady největší pozornost dlouhodobě poutá pomalu se rozvíjející útok kolem vesnice Pišane.

V posledním týdnu se i zde ruské síly pokusily o velký útok s využitím údajně zhruba 50 kusů techniky, ovšem neúspěšně. Pro tento týden se fronta na tomto úseku příliš nezměnila. Nezdá se ovšem ani, že by došlo k nějaké výrazné změně v poměru sil a ruský útok nejspíše bude pokračovat.

Velké změny nejsou hlášeny ani od Časiv Jaru, kde se ruské síly stále nedokázaly dostat přes kanál Severní Doněc – Doněck. Rusové dále pokračují ve snaze vybudovat si dobré pozice severně a jižně od města, ale zatím nejsou ani zdaleka v takovém postavení, aby obránce donutili k ústupu. Situace ve městě je pro obě strany nepochybně těžká, ukrajinští obránci mají pochopitelně výhodu připravených pozic, která je v současné chvíli rozhodující.

Prakticky beze změny – tedy z pohledu kartografického – byla i situace kolem města Toreck. Ruské síly naopak znovu dokázaly na několika místech mírně postoupit v Pokrovském oblasti. Ukrajinské zprávy o situaci na této frontě již nejsou tak pesimistické jako v předcházejících měsících, ale v tuto chvíli je nejspíše nepřesné mluvit stále o stabilizaci.

Postup invazních sil zastaven nebyl, boje jsou nadále intenzivní a Rusové nadále neúnavně hledají slabiny v ukrajinské obraně, které by mohli využít. Jak jsme popisovali v předcházejícím textu, snaží se například rozvíjet své úspěchy v jižní části svého výběžku do ukrajinské obrany v této oblasti.

Stále se snaží obejít dobře chráněnou obec Selydove. Rozvíjejí také útok podél železničního náspu jižně od Selydoveho, tedy na trati mezi Cukurynem a Višněvem. Podél železničního náspu ruské síly úspěšně postupovaly ukrajinskou obranou po dubnovém obsazení vesnice Očeretyne a je tedy téměř jisté, že by postup chtěly zopakovat a dostat se obráncům Selydova do zad. Zatím ovšem probíhají boje o samotnou trať a invazní jednotky se pokoušejí stabilizovat získané pozice.

Jak bylo řečeno, nejvýznamnější jednotlivou událostí posledního týdne byl pád města Vuhledar. Máme obrazově jasně doloženo, že se ruské síly pohybují nerušeně prakticky po celém městě. Poslední obránci ho zřejmě opustili na samém konci září, možná v prvních hodinách října.

Obsazení města proběhlo především díky ruské ofenzivě od severovýchodu. Tam ruské ozbrojené síly postupně prolomily obranu na silnici Konstantinovka-Vuhledar. Pak se zmocnily několika důležitých pozici severovýchodně a severně od města.

V září pak přešly do útoku také západně od Vuhledaru a rychle se zmocnily vesnice Prečistovka. Od té chvíle bylo město téměř zcela obklíčeno. Jeho obránce spojovala se zbytkem armády pouze jediná silnice, která byla intenzivně ostřelována a hlídána drony.

Ani za těchto podmínek velení ukrajinské armády nenařídilo obráncům Vuhledaru okamžitý ústup a ti se tak drželi ve městě zhruba ještě týden. Ale jak bylo řečeno, ruskými zdroji na začátku října zveřejněné záběry naznačují, že ve městě v době jejich pořízení už neprobíhaly žádné boje.

Vuhledar sloužil jako pevnost chránící přístupy k logistickým centrům v jižní části Donbasu, například severně od něj ležícího města Kurachove. Ruské síly se mohly města zmocnit již v březnu 2022, ale pravděpodobně neměly dostatek sil. Nakonec ho obsadily ukrajinské jednotky, které zaminovaly okolí a připravily na obranu.

Bez dobytí Vuhledaru nebyl postup z jihu možný. Město leží na vyvýšenině s mnoha výškovými budovami, což umožňuje pozorování okolního terénu na velké vzdálenosti. Navíc zde operovali dronoví operátoři a pozorovací stanoviště AFU, která využívala výškové budovy sousedních dolů jako úkryt.

V průběhu roku 2022 začalo být jasné, že Vuhledar nejen brzdí útok severním směrem, ale ukrajinská přítomnost v něm také narušuje logistiku na celém jihu Ukrajiny. V blízkosti města vedla železnice Doněck-Volnovacha-Mariupol, kterou Rusko potřebovalo k zásobování okupovaného jihu přes Krym, zejména po poškození Krymského mostu v říjnu 2022. Kvůli blízkosti fronty ale železnici nebylo možné obnovit.

V zimě 2022–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2023 podnikly ruské jednotky mohutný útok, který vedl Východní vojenský okruh. Dvě brigády námořní pěchoty Tichomořské flotily však utrpěly těžké ztráty, zvláště na technice, která ve velkém mizela v ukrajinských minových polích.

Význam Vuhledaru pak v některých aspektech poklesl. Po neúspěšném útoku ze zimy 2022/23 vybudovalo Rusko během jednoho roku novou železnici, která vede dále od fronty a umožňuje zásobování jednotek na jihu. Důležité také je, že na podzim 2024 dosáhli Rusové severu oblasti Kurachova a připravují se na útok.

Jednotky bránící Vuhledar a severní přístupy k němu (72. mechanizovaná a 79. výsadková brigáda) se stahují na pozice severně od města. Tam mohou opět použít svou oblíbenou taktiku – útočit na nepřítele, který se snaží překonat dlouhé a smrtící kilometry otevřené stepi.

Jak stabilní obrana bude, závisí ovšem na stavu těchto oddílů. Jak připomíná web Meduza, nejenže právě utrpěly porážku, což se mohlo podepsat na jejich morálce, také držely pozice a pak se z nich stahovaly pod palbou ruských zbraní. Zatím nemáme doklady o tom, že by utrpěly nějaké velké ztráty, to ovšem nemusí nic znamenat.

Možná ještě prekérnější by mohla být situace obránců na úseku západně od města. Tam podle komentátorů nejsou umístěny tak kvalitní ukrajinské formace jako severně od města. A panuje jistá obava, že by ruské síly přes jejich pozice mohly přejít a zahájit útok na další „jižní pevnost“ – Velikou Novosilku.

Ruské jednotky se směrem na ni snaží postupovat z jihu a brzy mohou zesílit svůj tlak z východu. Město je přitom důležitým opevněným prostorem na hranici mezi Doněckou a Záporožskou oblastí, jehož ztráta by mohla dramaticky zhoršit postavení ukrajinské obrany na jižní frontě.