Zprávy z bojiště: Ukrajinská děla poprvé přestřílela ta ruská

Obě strany si vyměňovaly údery daleko za frontou, ruská strana má ovšem stále v této oblasti jasnou převahu v kvantitě útoků. A to i v situaci, kdy ruská aktivita v tomto směru byla podprůměrná.

Například 2. srpna ruské síly vyslaly více než dvě desítky dronů íránského původu k útoku na Izmajl. A to konkrétně na přístav, který leží přímo přes řeku Dunaj od rumunského území (více zde).

To byl možná důvod, proč útok proběhl s pomocí těchto dronů. Za prvé jsou relativně přesné, za druhé mají výrazně, zhruba desetkrát, menší nálož než běžné řízené střely. To snižuje riziko škod mimo areál přístavu a možného diplomatického sporu s členským státem NATO.

Při útoku se alespoň části dronů podařilo dosáhnout cíle a zničit mimo jiného zhruba 40 tisíc tun obilí. Od chvíle, kdy Rusko neprodloužilo „obilnou dohodu“ s Ukrajinou, útoky už zničily celkem zhruba 180 tisíc tun zemědělských plodin a poničily infrastrukturu používanou při jejich vývozu.

Ukrajinské síly používaly střely Storm Shadow například k poničení železničních tras z Krymu do Chersonské a Záporožské oblasti. Škody se ovšem nezdají být neopravitelné a údery nejsou tak časté, aby tyto trasy vyřadily z provozu úplně. A Rusko má navíc i další možné zásobovací cesty, byť náročnější a dražší.

Potenciálně důležitější událostí bylo nasazení ukrajinských námořních dronů v oblasti Černého moře. Nejprve v noci z 3. na 4. srpna ukrajinský hladinový dron úspěšně zaútočil na ruskou výsadkovou loď třídy Ropucha v Novorossijsku. Loď je poškozena, už je ale v přístavu a potopení zřejmě nehrozí.

Jak nasvědčuje video z útoku, posádka blížící se dron zřejmě vůbec nezaznamenala a nepodnikla žádná protiopatření. Naznačuje to, že ruské námořnictvo Novorossijsk v Krasnodarském kraji považovalo za bezpečnou zónu, ve které mu nehrozí nebezpečí. Ukrajinské námořní drony ovšem zjevně mají dostatečný dosah, aby zasáhly i cíle v tomto přístavu.

Dne 4. srpna pak ukrajinský dron minimálně vážně poškodil ruský tanker v Kerčském průlivu. Vzhledem k povaze nákladu jde o legitimní vojenský cíl. Zároveň Ukrajina ukázala, že může zasáhnout lodě na důležité ruské obchodní trase v Černém moři. Ani k jednomu útoku se Kyjev oficiálně nepřihlásil, byť tamní představitelé několikrát okatě naznačili, že za událostmi stojí.

Ukrajina také vyhlásila varování pro lodě pohybující se v severovýchodní části Černého moře. Kyjev ji považuje za válečnou zónu, ve které jsou lodě směřující do ruských přístavů považovány za legitimní vojenské cíle. Přičemž právě předvedl, že může tuto oblast reálně zasáhnout a Moskva oblast nedokáže chránit.

Pro mezinárodní komerční pojišťovny je to dobrý důvod nepojišťovat lodě směřující do těchto oblastí. Což pak může výrazně zkomplikovat vývoz z černomořských přístavů na jiných než ruských lodích.

Jde o krok, který je v souladu s válečným právem, zároveň pochopitelně jde o eskalaci současné situace v Černém moři. Ukrajinští představitelé se s velkou pravděpodobností pokouší přimět Kreml k tomu, aby znovu jednal o obilné dohodě.

Krok pochopitelně nemusí nutně vyjít, může naopak vést k eskalaci námořní války v oblasti či k ruským odvetným úderům. Ovšem i vzhledem k dosavadním špatným výsledkům ruské Černomořské flotily ukrajinská strategie dává smysl.

Frontová linie byla v minulém týdnu stabilní. Obě armády podnikaly podle dostupných informací menší množství operací než v předcházejících týdnech.

V severní části fronty, konkrétně v Luhanské oblasti, zřejmě ruské síly přišly minimálně o část území, které získaly v předcházejících týdnech.

I když se hojně mluvilo o možné ruské ofenzivě v této oblasti, Kreml tu podle všeho nenasadil nové síly a malý ruský postup v průběhu července byl zřejmě výsledkem problémů v ukrajinské obraně spíše než výsledkem ruské ofenzivní snahy. Situace se tu minimálně prozatím stabilizovala a nyní se, zdá se, vrací do stavu z předchozích měsíců, když kyjevské velení do oblasti povolalo zkušenější zálohy.

V okolí Bachmutu zkušené jednotky, jako 3. brigáda, úspěšně pokračovaly v tlaku na ruské pozice, téměř výhradně na jižním křídle bachmutské fronty. Postup nebyl veliký, stále se například bojuje o obec Kliščiivka, kterou jsme mylně označili za osvobozenou už minulý týden.

Ruské obranné pozice nejsou příliš výhodné, ukrajinské jednotky útočí z vyvýšenin, a je tedy velmi pravděpodobné, že ruskou obranu nakonec vyčerpají. Případně že na tomto bojišti bude Moskva „spotřebovávat“ další a další muže, a to při obraně oblastí se symbolickým významem. To je asi nejlepší možný výsledek pro Ukrajinu, protože dále na východ leží dlouho budované a silné ruské obranné linie, které kyjevské síly těžko mohou prorazit.

Ve zbytku Doněcké oblasti se odehrávaly boje spíše v menší míře než obvykle, ke střetům ovšem docházelo například u Avdijivky. Obě strany však hlásily pouze malé taktické úspěchy, z nichž drtivá většina nebyla nezávisle potvrzena.

Hlavní ukrajinské snahy se soustředily na místa, kde se od začátku června ukrajinské síly snaží prorazit ruskou obranu směrem k moři. Boje probíhaly minulý týden ovšem spíše s nižší intenzitou než v průběhu června a července.

Ukrajinské jednotky zaznamenaly menší úspěchy v oblastech kolem Vuhledaru, ale prakticky žádné potvrzené územní zisky ve dvou hlavních útočných směrech, tedy u Velike Novosilky a především u Orichivu.

Na obou frontách se ofenziva stále přibližuje k první hlavní ruské obranné linii, nemáme ale doklady o tom, že by jí dosáhla a překročila ji. Někteří ukrajinští představitelé to uváděli, ale geolokalizované záběry či snímky k dispozici nejsou. Útočící jednotky jsou zřejmě stále před touto linií, stejně jako minulý týden.

Nezvyklou akcí byl útok zřejmě 3–4 ukrajinských rot ještě o něco západněji, u Kamjanského, tedy na novém místě ruské obrany. Není jasné, zda šlo o pokus otevřít novou osu útoku, či jen zkoušku ruské obrany, po několika útocích během posledních červencových dní ovšem ukrajinská aktivita v této oblasti zřejmě poklesla.

Určitou „pauzu“ si ovšem ukrajinské jednotky vybíraly i v dalších částech jižní fronty. Ukrajinské velení během týdne zřejmě vystřídalo velkou část jednotek na frontě za čerstvé. To je vždy riskantní a náročná operace, protože oddíly jsou v takových případech výrazně zranitelnější než ve svých obranných postaveních. Pro protivníka je to dobrá příležitost zasáhnout nepřátelské muže ve chvíli, kdy je nechrání bunkry či zákopy. Dávalo by tedy smysl, aby se Ukrajinci soustředili především na hladký průběh rotace.

Což by také mohlo vysvětlovat, proč se na první zmíněné ose u Velike Novosilky zřejmě stále bojuje o vesnici Urožaneje. A to i přesto, že ukrajinské jednotky minulý týden po obsazení vesnice Staromajorske mají možnost na ruské oddíly útočit z několika stran. Kromě úpornosti ruské obrany to nejspíše svědčí i o tom, jak silně je terén zaminovaný, o opatrné taktice ukrajinských sil a možná také právě o rotaci ukrajinských jednotek.

Podobná situace je u Orichivu, respektive na současné linii bojů kolem vesnice Robotyne. Boje tu probíhají už údajně přímo o samotnou obec Robotyne, ovšem změny v průběhu fronty jsou proti minulému týdnu minimální.

Situaci hlavně útočícím silám v průběhu týdne také komplikoval silný déšť. Přesto Ukrajinci provedli údajně několik pokusů o postup s použitím těžké techniky (tanků a bojových vozidel pěchoty), které alespoň podle ruských zdrojů (ukrajinské mlčí) byly neúspěšné.

Než se pokusíme o krátké shrnutí současného stavu bojů, ještě rychle zrekapitulujme situaci v Chersonské oblasti. Tam se přes opakovaná prohlášení ruských vojenských představitelů o zničení ukrajinského předmostí na jižním břehu Dněpru toto předmostí během týdne mírně zvětšilo.

Stále jde ovšem o poměrně malou operaci ve špatně dostupné oblasti, ze které je těžké rozvinout větší útok. I vzhledem k tomu, jak obtížné je zásobovat síly na druhé straně Dněpru, budou mít v dohledné době boje kolem řeky s největší pravděpodobností jen malý význam pro průběh celé války.

Jen malé změny v linii fronty odpovídají tomu, jak boje v tuto chvíli na jihu probíhají. Rozloha jednou či druhou stranou obsazeného území také není přesným odrazem poměru sil. Vývoj podoby bojů stručně ale výstižně pro Financial Times shrnul analytik Jack Watling. Podle něj mimochodem Ukrajinci nabyli v posledních týdnech velké vojenské výhody.

Od začátku ofenzivy byly ruské síly v obraně velmi agresivní. Jakmile ukrajinské síly vstoupily do ruských minových polí, okupační jednotky na ně udeřily s pomocí vrtulníků, přenosných protitankových střel i vlastních obrněnců. Ukrajinci se tak opakovaně ocitali v těžkém postavení, kde museli reagovat – a přitom na ně doslova na každém kroku číhalo skryté nebezpečí v podobě min.

Když ruské střely či miny poškodily či zničily ukrajinská vozidla, pěchota je musela opustit a stala se cílem palby děl a minometů. A když Ukrajinci dokázali projít minovými poli až k ruským pozicím a vstoupili do nich, okupační oddíly odpálily nálože, které ve vlastních pozicích měly pro tento případ připravené.

Ukrajinské síly se přizpůsobily, postupují teď pomalu a metodicky zkoumají terén. Malé pěchotní oddíly pak pronikají do obrany nepřítele tak, aby útoky přicházely z nečekaných stran a protivníka zmátly. Dokonce k tomu účelu podle ruských blogerů z dronů spouštějí pyrotechniku za ruské pozice, aby její zvuk vzbudil v okupantech dojem, že jim hrozí obklíčení, a oni opustili své pozice. Taktika snížila podle všeho ukrajinské ztráty (rozhodně na technice), ale zároveň je pomalá. Což ruským silám dává čas budovat další linie obrany.

Už před začátkem ofenzivy také ukrajinské jednotky zahájily „hon“ na ruské dělostřelectvo. Systematicky napadaly protivníkovy dělostřelecké radary, s jejichž pomocí Rusové odhalují pozice ukrajinského dělostřelectva. Pak se zaměřily na samotná děla.

Systematické oslabování ruského dělostřelectva na jižní frontě údajně poprvé vedlo k tomu, že Ukrajinci si tu vybudovali dělostřeleckou převahu. Jejich houfnice mohou v těchto dnech vést dlouho dobu palbu na ruské pozice bez obav, že na ně zaútočí ruské dělostřelectvo. Rusko reagovalo mimo jiné i agresivnějším nasazením obrněné techniky do blízkosti fronty. Což ale zvyšuje její ztráty.

Přesto se ruské jednotky dál účinně brání. Dělostřelectvo je možná na jihu (jinde ne) do velké míry umlčeno, jiné zbraně však ne. Stálým problémem jsou ruské útočné vrtulníky. Nejúčinnější a nejbezpečnější ruskou taktikou jsou útoky z velmi malé výšky a vzdálenosti až osmi až 10 kilometrů za frontou, kam na ně protivzdušná obrana dosáhne těžko. Z tohoto relativně bezpečného odstupu střílejí protitankové střely na ukrajinská vozidla. Navíc se na frontě začínají objevovat první kusy modernizované verze Ka-52M s novým typem řízených střel (LMUR), které mají dostřel cca 15 km.

Velkou hrozbou jsou pak různé útočné drony, které ruská armáda používá ve stále větším měřítku. Známé jsou především drony typu Lancet, které ruským silám na jihu ve stále větší míře i podle ukrajinských zdrojů nahrazují chybějící dělostřelectvo.

Ukrajinská armáda – a nejspíše ani žádná jiná armáda na světě – přitom není na tuto hrozbu dobře připravena. Jednotky nemají k dispozici dostatek rušiček či jiných prostředků elektronického boje ani mobilních protivzdušných systémů, které by mohly proti malým dronům spolehlivě zasáhnout.

Určitou pomocí jsou různé sítě či další jiné typy fyzické obrany, které dron mohou zachytit před tím, než dosáhne cíle. Obehnat takovým „plotem“ každý možný cíl je ovšem nereálná představa. Objevují se i další zajímavé obranné inovace, například malé rušičky řídícího signálu dronů pro jednotlivé tanky či vozidla, ale jde o velikou vzácnost. Obecně jsou však kamikadze drony novou zbraní, proti které se stále ještě hledá nejúčinnější obrana a kterou i invazní vojska využívají ve stále větší míře.