Zprávy z bojiště: Ukrajinci zkouší ruskou obranu hlubokou desítky kilometrů

Rusko-ukrajinská válka se v uplynulém týdnu nadále nacházela v přechodné fázi. Ukrajinská armáda ovšem zvýšila intenzitu svých útoků a rozšířila je na více místech fronty. Je velmi pravděpodobné, že jde o přípravy na ofenzivu, jejímž cílem je zkoušet sílu ruské obrany. Velké pozemní operace se ovšem stále nerozběhly.

Ruské síly pokračovaly v menších, ovšem častějších vzdušných úderech na ukrajinský týl podobně jako v posledním dubnovém týdnu. Dne 8. května ruské velení nad Ukrajinu vyslalo 35 dronů, které byly údajně všechny sestřeleny.

O den později pak následoval útok 25 střel, odpálených především směrem na Oděsu a Kyjev. Celkem 23 ze střel mělo být zničeno ve vzduchu, v Oděse byl ovšem zaznamenán dopad nejméně jedné střely, po kterém následoval rozsáhlý požár.

Vzdušnou válku vedla i Ukrajina, která zaútočila s pomocí dronů a někdy možná i jiných diverzních prostředků na několik cílů v samotném Rusku. Útoky se soustředily především na zásobníky paliva, například v Tamansku a Ilsku. Ukrajinci také 29. dubna zasáhli skladovací zařízení v Sevastopolu. Ve dnech 1. a 2. května poškodily výbuchy také železniční tratě v Brjanské oblasti a vedly k vykolejení dvou souprav.

Ve stejné době Ukrajinci vypustili několik bezpilotních letounů proti ruským vojenským zařízením na Krymu. Všechny bezpilotní letouny byly podle ruské strany sestřeleny, stejně jako dvě střely krátkého doletu Hrim-2, které podle Moskvy Kyjev vypálil směrem na Krym.

Největší pozornost ovšem vzbudil útok provedený ve středu 3. května, kdy nad Kremlem explodovaly dva bezpilotní letouny. Ruské úřady útok rychle označily za „pokus o atentát“ na ruského prezidenta. Ukrajina účast na akci popřela. V tuto chvíli tedy není jasné, kdo útok zorganizoval. Pokud nešlo o zinscenovanou událost, vzbuzuje ovšem otázky ohledně účinnosti ruských systémů protivzdušné obrany chránících nejdůležitější místo v Rusku.

Co se týče situace přímo na bojišti, nejintenzivnější boje probíhaly znovu v okolí Bachmutu. Na několika dalších místech fronty, především v Záporožské oblasti, ale i například kolem Vuhledaru či Avdijivky, byly ukrajinské jednotky zřejmě o něco aktivnější než v předchozích měsících. V těchto lokalitách proběhly v posledním týdnu malé ukrajinské protiútoky, které ale rozhodně nebyly stoprocentně úspěšné.

Z hlediska vývoje na frontě stojí na pozornost i počasí. Vlhké jaro pokračuje a předpověď počasí ukazuje v první polovině tohoto týdne na většině území Ukrajiny poměrně nízké teploty a déšť. Ačkoli by se počasí mohlo ve druhé polovině týdne mírně zlepšit, přeháňky se stále budou vyskytovat. Půda nadále vysychá, ale videa na sociálních sítích ukazují, že v mnoha oblastech bláto stále komplikuje pohyb těžké techniky, a to i pásové.

Ale nyní už k samotné frontě. V Charkovské oblasti, kde probíhá linie doteku přes státní hranici, máme z obou stran jasně potvrzené pouze ostřelování. Ruské ministerstvo obrany také pravidelně oznamuje likvidaci ukrajinských průzkumných oddílů v blízkosti hranice či za ní, ovšem důkazy na podporu těchto tvrzení nepředkládá. Ruská armáda minulý týden nepodnikla žádné pozemní útoky přes hranice.

V Luhanské oblasti se také charakter bojů nezměnil. Operace obou stran lze nejlépe charakterizovat jako poziční boje nebo průzkum bojem. Ačkoli Rusové a Ukrajinci provedli několik ofenzivních akcí na různých místech, minulý týden nedošlo k žádným potvrzeným posunům v územní kontrole. Frontová linie zůstala na mrtvém bodě u Kreminny i na dalších místech této fronty.

Ve čtvrtek 4. května někteří ruští blogeři tvrdili, že čečenská jednotka prorazila ukrajinskou obranu u Bilohorivky jižně od řeky Severní Doněc. Vesnice je již několik týdnů terčem ruských útoků, které kromě pozemních útoků zahrnovaly také údery těžkým plamenometným systémem TOS-1 na ukrajinské pozice. Nicméně informace o ruských územních ziscích zůstávají zatím nepotvrzené.

Ruské zdroje informovaly o nasazení nově zřízených mechanizovaných jednotek do Záporožské oblasti, které mají být nasazeny během ofenzivy. Situace v Chersonské oblasti rovněž nedoznala žádných větších změn.

V Doněcké oblasti pokračovala především bitva o Bachmut. I v této oblasti ovšem obě proti sobě stojící síly zůstaly stát zhruba na stejných liniích jako před týdnem. Územní zisky byly tentokrát skutečně malé.

Na křídlech bachmutské fronty, tedy severně a jižně od města, zřejmě průběh fronty nedoznal vůbec žádných, či jen minimálních změn. Podle ukrajinských vojáků bojujících v okolí města na křídlech panoval relativní klid, protože velká část jednotek z těchto pozic se přesunula přímo do města. Tam se ruské velení pokouší udržet soustavný tlak.

Ruské útoky skutečně probíhaly prakticky ze všech možných směrů, jako obvykle s intenzivním využitím dělostřelectva a v menší míře také leteckých bomb. Ty se často používají k ničení panelových domů sloužících jako opěrné body pro obránce. Boje se odehrávaly hlavně v okolí Korsunské ulice a v blízkosti lékařské a průmyslové školy. Rusové se obou těchto míst zmocnili.

Ukrajinští blogeři se domnívali, že se Rusové připravují na závěrečný nápor, aby vytlačili obránce ze západních částí města. Prokremelské síly ovšem stále ovládají zhruba stejnou část města (75–85 procent) jako před týdnem.

Ukrajinské jednotky údajně naopak v úterý 9. května osvobodili zhruba necelých osm čtverečních kilometrů území jižně od města. O „průlomu“ či zahájení ofenzívy ovšem je předčasné mluvit. Z kusých informací, které máme, se spíše zdá, že šlo o menší útok, jehož cílem bylo vylepšit postavení ukrajinských jednotek v oblasti.

Na denní poměry bachmutské fronty by šlo i to o poměrně překvapivě velkou změnu. Mimo jiné i proto, že „hustota“ ruských sil v úseku je poměrně vysoká. Podle ukrajinských oficiálních údajů Rusové nasadili na bachmutském směru 25 600 mužů, které podporovalo 65 tanků, 450 bojových obrněných vozidel, 154 děl a 56 raketometů.

I když v bachmutském směru umírají denně řádově zřejmě stovky vojáků na obou stranách, největší pozornost si v minulém týdnu získalo teatrální vystoupení šéfa vagnerovců Jevgenije Prigožina. Dne 4. května prohlásil, že „jeho“ síly se 10. května stáhnou z města, pokud Vagnerova skupiny nedostane munici a další zásoby. Emotivní video, na kterém ukázal několik desítek těl padlých vagnerovců, nepochybně zažehlo spor s ruským ministerstvem obrany.

I když je možné, že vagnerovci skutečně nemají tolik munice, kolik by si přáli, rozhodně nejsou bez munice. Ukrajinské zdroje tvrdí, že jen 4. května ruské síly kolem Bachmutu vyslaly na pozice ukrajinských jednotek 520 kusů dělostřelecké munice.

I nezávislí analytici z polské společnosti Rochan Consulting na základě rozhovorů s ukrajinskými vojáky rozmístěnými poblíž Bachmutu tvrdí, že vagnerovci nouzí o munici netrpí. Ukrajinské zdroje jim údajně řekly, že intenzita dělostřelecké palby se v posledních týdnech prakticky nemění a nějaký akutní „hlad“ tedy ruská děla nemají.

Pro většinu pozorovatelů tak nebylo překvapením, že v neděli 7. května Prigožin poznamenal, že se všechny problémy podařilo s ministerstvem obrany vyřešit a že jeho síly ve městě zůstávají. O dva dny později pak dodal, že ruské ministerstvo nesplnilo své sliby, vagnerovci dostali jen 10 procent slíbených zásob, ale ve městě zůstanou a v boji budou pokračovat. Bez nich by se totiž údajně „fronta zhroutila“. Stejný den pak ještě spor s Kremlem eskaloval, když (bez uvedení jména) přímo slovně napadl přímo Vladimíra Putina.

Že vagnerovci zůstanou v Bachmutu, se obecně očekávalo. Vyhrocení sporu s ministerstvem obrany až na úroveň ruského prezidenta nikoliv. Prigožin vypadá na pohled možná jako samostatný „válečný podnikatel“, na Kremlu je ovšem ve skutečnosti závislý. Jeho žoldnéřská skupina funguje v součinnosti s ruskou vládou a s jejím požehnáním (podle zákona jsou podobné soukromé ozbrojené síly nelegální).

Jeho agresivní PR styl ovšem může naznačovat, že nemá takový vliv, aby problémy dokázal vyřešit bez veřejného „tyjátru“. Takové výstupy s sebou pochopitelně vždy nesou riziko nelibosti Kremlu, a tak jeho slovní výpad proti ruskému prezidentovi je překvapením.

Vraťme se ovšem ke stavu bojů. V dalších částech doněcké fronty také obě strany udržely prakticky stejné pozice jako před týdnem. Případně jsou změny tak malé či špatně doložené (nebo obojí), že jejich rozsah nelze přesně určit. Základní situace se ovšem nezměnila.

Město Avdijivka severně od Doněcku zůstává pevně v ukrajinských rukou a hrozba obklíčení v dohledné době je prakticky nulová. U Marjinky západně od Doněcku se obě strany přetahují o několik set metrů široké pásmo ruin, které další boje postupně stále více a více srovnávají se zemí.

U Vuhledaru byly v posledních dnech zřejmě aktivnější ukrajinské síly. Podnikly útočné akce jižně od tohoto města, směrem na vesnici Pavlivku. Není ovšem jasné, zda šlo skutečně o nějakou útočnou operaci, či pouze sondování ruské obrany, tedy tzv. průzkum bojem.

Dále na západ, tedy v Záporožské oblasti, byla situace podobná. Ani tady se fronta nezměnila. Ukrajinské jednotky podnikly ovšem několik menších útoků

Četné ruské zdroje tvrdily, že Ukrajinci prováděli průzkumné operace v okolí Orichova (pravděpodobně v oblasti Orichov-Polhy), kde byli odraženi ruskou 22. brigádou Specnazu a jednotkami 58. kombinované armády. Mezi ruskými novináři a analytiky panovala shoda v tom, že tyto ukrajinské útoky nepředstavovaly zahájení protiofenzivy, ale sloužily spíše k otestování a průzkumu ruských pozic u Orichova. Ruské zdroje tvrdily, že Ukrajinci při těchto útocích ztratili nejméně čtyři vozidla, včetně jednoho tanku.

V oblasti byly nadále aktivní systémy HIMARS, které zasáhly například město Tokmak s důležitou železniční stanicí. Ruské velení v regionu pravděpodobně rozmístilo další odpalovací zařízení (systémy S-300), což naznačuje, že očekává vyšší intenzitu raketových a možná i leteckých útoků.

Ruské zdroje také tvrdí, že v Záporožské oblasti se už objevily ukrajinské jednotky zformované speciálně pro nadcházející ofenzivu. Například kolem města Orichiv se údajně objevily oddíly patřící mimo jiné i do 118. mechanizované brigády.

Podle amerických dokumentů, které se dostaly na veřejnost při únicích na server Discord, jde o jednu z nových jednotek vybavenou darovanou technikou. Měla by mít k dispozici 90 obrněných vozdel pěchoty M114, 28 bývalých polských tanků T-72, šest původně amerických samohybných houfnic M109 a osm tažených houfnic FH-70, které darovalo Estonsko.

Moskvou jmenovaný šéf Záporožské oblasti Jevgenij Balickij také na konci minulého týdne oznámil částečnou evakuaci místních obyvatel z 18 sídel v blízkosti fronty. Evakuace má být „dočasná“, protože Ukrajinci „zvýšili intenzitu ostřelování osad nacházejících se v blízkosti linie dotyku“.

Ukrajinský generální štáb tvrdí, že evakuace je pro Rusy záminkou k odvozu uloupeného zboží ze Záporožské oblasti, včetně automobilů. Důležité je, že výzva k evakuaci byla zřejmě zaměřena především na pracovníky ruské okupační správy, důstojníky „lidových milicí“ a jejich rodiny.

Ruské jednotky také v této oblasti pokračují v budování obranných postavení. Je stále jasnější, že na velké části území vznikla poměrně rozsáhlá síť zákopů, zpevněných pozic, protitankových příkopů, minových polí a dalších opatření, která mají minimálně zkomplikovat a zpomalit snahy o průlom. Obrana je na mnoha místech hluboká několik desítek kilometrů, jak dokládají satelitní snímky z konce prvního květnového týdne, o které se na twitteru podělili finští analytici.

Celkem zjevně jde o obranné pozice složené z několika navazujících obranných linií, které protivník musí zdolávat jednu po druhé. Pokud se bude ruská armáda řídit svou tradiční doktrínou, v první linii budou relativně slabé jednotky, především menší oddíly pěchoty zakopané ve vhodném terénu. Toto první pásmo je široké zhruba tři až čtyři kilometry.

Pak následuje obranná linie složená z téměř souvislé soustavy zákopů a krytů. Ta je asi určená pro větší pěchotní formace, je ale také více méně statická: vojáci ji mají bránit a držet. Hloubka je podle snímků dva až tři kilometry.

Následuje další, zhruba čtyři až pět kilometrů široké pásmo, ve kterém operují mechanizované zálohy. Tedy v podstatě oddíly složené z tanků a dalších obrněných vozidel a také důležité dělostřelectvo, které mají „hasit“ situaci na nejohroženějších místech a aktivně reagovat na protivníkovy snahy.

Ještě za tímto pásmem je připravená další, znovu tři až čtyři kilometry hluboká, obranná linie. Finští analytici až toto postavení označují za „hlavní obrannou linii“. Tvoří ji několik řad zákopů, protitankový příkop a různé překážky jako „dračí zuby“.

Zhruba o několik kilometrů dále je pak připravena ještě, pravda rozsahem zřejmě menší, linie záložního opevnění. Do něj mohou ustoupit jednotky vytlačené protivníkem z původních pozic. Nu a ještě o něco dále se už připravují další obranné pozice kolem klíčových pozic, jako je město Tokmak. Pokud hlavní ukrajinský nápor bude směřovat právě do Záporožské oblasti, asi těžko očekávat, že by ukrajinský postup byl hladký a jednoduchý.

Ale vraťme se od spekulací k popisu posledního zbylého úseku fronty, Chersonské oblasti. Ani tady nedošlo ke změnám na mapě. Z obou stran probíhalo především ostřelování, které bylo proti posledním týdnům hlavně z té ruské strany relativně slabé. Snad proto, že moskevské velení šetří munici na očekávaný ukrajinský útok.