Článek
Nejdůležitější pro další vývoj války se v posledních dnech nezdá být ani tak dění na bojišti, ale na zahraničněpolitickém poli. Ukrajina dostala v posledních několika dnech příslib stovek kusů těžké techniky.
Z několika zemí, v první řadě jako obvykle z USA, postupně dorazí několik set obrněných vozidel pěchoty, několik desítek těžkých tanků (jejich přínos v tomto množství je diskutabilní a spíše symbolický), ale také vyšší desítky kusů západního dělostřelectva. Včetně dalších zhruba dvou desítek na Ukrajině oblíbených francouzských houfnic Caesar, ale i tuctu obecně ještě lépe hodnocených švédských systémů Archer.
Především státy východní a severní Evropy, ale také Velká Británie zároveň jasně formulovaly v tzv. Tallinském prohlášení svou představu o výsledku války: úplné osvobození Ukrajiny.
Proč se to děje právě teď, to necháme k diskusi povolanějším. Protože míra podpory od spojenců je klíčovým faktorem pro další vývoj konfliktu, tyto události jsou pro Kyjev rozhodně vítězstvím. Na frontě se projeví nejdříve za několik měsíců, ale výhled na další dodávky západní pomoci nepochybně bude ovlivňovat strategii obou stran.
Úlevou pro Kyjev nepochybně bylo i to, že od 14. ledna nedošlo k dalším útokům na ukrajinskou energetiku. Stále je ovšem nutné předpokládat, že přestávka je pouze dočasná. Rusko bude s údery nepochybně pokračovat, vhodná munice mu nedošla.
Berlín pod tlakem
Berlín dál čelí kritice kvůli údajně nedostatečné pomoci Ukrajině při obraně před Rusy. Do německé pozice v Evropě tepe hlavně Polsko. Rozhodnutí o tancích padne nejspíš v pátek.
Jak dokázal úspěch zmíněného úderu ze 14. ledna (i přes zabití několika desítek civilistů v Dnipru), ruské velení přizpůsobuje svou taktiku i výběr zbraní ukrajinské protivzdušné obraně, která získala v posledních měsících nové zbraně a schopnosti.
Nečekanou událostí několika dní bylo umístění nejméně dvou protivzdušných systémů na střechy moskevských vládních budov. Jde o Pantsir-S1, což je systém s dosahem maximálně 20 kilometrů. Není jasné, jakému nebezpečí by přesně mělo toto opatření zabránit.
Teploty se i v příštích dnech mají pohybovat kolem nuly, v noci pod nulou. Případné další výpadky dodávek energií v důsledku ruských útoků by tedy nebyly nic příjemného.
Na frontě
Hned na severním konci fronty v posledních dnech došlo k vývoji, který by mohl ovlivnit vývoj taktické situace v této oblasti. Ukrajinské síly po podle všeho velmi těžkých a rozhodně vleklých bojích podle několika zdrojů ovládly vesnici Novoselivske. Podle některých ruských zdrojů pouze většinu, pravděpodobnější se ovšem zdá, že ji obsadily celou a zaujaly v ní obranné pozice.
Novoselivske je důležité proto, že leží v zajímavé pozici s výhledem východním směrem, tedy na ruské pozice kolem města Svatove. Pokud se tu ukrajinské jednotky skutečně udrží a vybudují si dostatečně pevnou obranu, případné ruské pokusy o ovládnutí pozice budou muset probíhat do táhlého vrchu s převýšením až kolem sta metrů. Bez opravdu dobré přípravy či velmi silné dělostřelecké podpory jde o velmi náročný a krvavý podnik.
O obec se bojovalo několik měsíců. Od října šlo o „území nikoho“, kde po útoku následoval protiútok za dělostřelecké palby z obou stran (alespoň do té míry, do jaké to zásobování municí dovolovalo). V listopadu se tu ukrajinské síly na nějakou dobu usadily, ale postavení neudržely a obě strany pokračovaly v bojích o vesničku až do ledna.
Vzhledem k taktickému významu tu Rusko mimo jiné ve větším počtu nasazovalo i své nejnovější tanky T-90M, které podle Ukrajinců výkony znatelně překonávají ukrajinské protějšky. Nasazeny byly v poslední době zřejmě i termobarické zbraně. Není třeba pochybovat o tom, že obě strany v tomto boji utrpěly nepříjemné ztráty.
O jejich výši ovšem nejsou ani u jedné ze stran pochopitelně k dispozici spolehlivé údaje. I kvůli tomu se dají jejich další plány jen těžko odhadovat.
Ukrajina se v tomto úseku může soustředit na obranu, případně ovládnutí a zabezpečení dalších pozic na dlouhém severojižním hřebenu, na kterém leží Novoselivske. Nebo zvýší tlak směrem na Svatove, například proto, že protivník je podle jejího názoru vyčerpaný. Nebo třeba proto, aby ruské síly upoutala na místě? Uvidíme v příštích dnech.
Těžké boje podle informací z obou stran pokračují i kolem města Kreminna o několik desítek kilometrů jižněji. Tady je zřejmě koncentrace sil vyšší než v severnějších částech fronty. Kdyby se ukrajinské armádě podařilo město ovládnout, získala by hned několik výhod. Mohla by například obejít v posledních měsících vybudovanou obranu u Svatoveho. Ještě důležitější by bylo otevření další cesty na východ, směrem k Severodoněcku.
To by mohlo donutit k ústupu ruské síly jižně od Kreminny, tedy v Doněcké oblasti. Úplné ovládnutí tohoto území, které podle Moskvy má připadnout loutkové Doněcké lidové republice, je přitom v tuto chvíli údajně hlavním cílem ruského tažení.
Boje ovšem stále probíhají v okolí města, rozhodně ne v něm samotném. Ruské síly nejsou výhradně v obraně, dochází k častým protiútokům se ztrátami nepochybně na obou stranách. Ruské velení se zároveň snaží postupujícím ukrajinským jednotkám vpadnout do boku v oblasti kolem Bilohorivky, a také obce Spirne.
Rusko šilhá po Latinské Americe
Rusko je kvůli invazi na Ukrajinu téměř izolované od západních trhů. To ruské představitele donutilo hledat obchodní a politické partnery i v jiných částech světa. Mimo jiné tak pozornost míří i na země Latinské Ameriky.
Z obou míst jsou hlášeny těžké boje. Cílem v obou směrech je narušit především zásobování jednotek kolem Kreminny. Z ruského hlediska pravděpodobně v ideálním případě zničit pontonové mosty, které ukrajinští ženisté postavili západně od Bilohorivky přes řeku Severní Doněc do lesnaté oblasti jižně od Kreminny. Porost poskytuje údajně dobrou ochranu před dělostřelectvem a kyjevské velení les využívá jako výchozí pozici pro postup směrem ke Kreminně.
U Spirneho ukrajinské jednotky podnikly údajně sérií útoků. Cílem nebyl zřejmě postup, ale pouze zisk výhodnější taktické pozice proti ruským útokům. Není jasné, zda ovšem ukrajinské síly dokázaly tyto pozice udržet.
Bachmut
Střety pokračovaly i na bachmutské frontě a jako obvykle tu iniciativu měly na své straně ruské síly. Kolem Rusy nedávno obsazeného Soledaru se linie fronty v posledních dnech nijak nezměnila, byť ruský tlak úplně neustal. Ačkoli tedy žoldnéři od vagnerovců možná měli nezanedbatelné ztráty, invazní jednotky jako celek rozhodně neutrpěly takové ztráty, aby nemohly útočit dále.
Jejich snaha se ovšem soustředila především na oblast jižně od Bachmutu (Soledar je na sever). Předmětem bojů byla hlavně obec Kliščijivka. Na vyvýšeninách na jejím severozápadním okraji jsou klíčové ukrajinské obranné pozice (síť zákopů a krytů), které chrání jižní křídlo Bachmutu.
Ruské síly, včetně jednotek vagnerovců, nejprve zřejmě obsadily pozice v otevřeném terénu jihozápadně od Kliščijivky. Dostaly se tak do boku obránců, kteří se pak stáhli nebo byli vytlačeni útokem vedeným z několika stran.
V tuto chvíli není jasné, jaká je přesně situace, zdá se ovšem, že samotná vesnice je v ruských rukou. Ukrajinští obránci zřejmě stále drží důležité pozice nad vesnicí, jejich situace je ovšem nevýhodná. Budou muset patrně čelit v blízké době útokům ze dvou směrů.
Pokud ruské síly v této oblasti uspějí a ukrajinské jednotky nad ní ztratí kontrolu, situace Bachmutu už bude opravdu složitá. Dobytí Soledaru prakticky odřízlo možnost zásobování ze severu (která se údajně využívala jen částečně). Pád vyvýšenin na jihu by invazním jednotkám umožnil kontrolovat hlavní cestu od jihu a tak dodávky do města (a třeba také odvoz raněných) ještě výrazně ztížit.
Zbytek fronty
Na zbytku ukrajinské fronty obě strany vedly víceméně spíše zákopovou válku ze svých pozic. Výjimky se samozřejmě našly.
Kupříkladu u Avdijiivky ruské síly v posledních dnech zvýšily své úsilí. Mimo jiné údajně využily v posledních dnech konce delšího období nízkých teplot. Překročily zamrzlou vodní plochu ve vesnici Voďjane přímo po hladině. Díky tomu dokázaly údajně alespoň částečně obsadit severní díl vesničky, dlouho rozdělené mezi obě strany. Stále otevřenou otázkou je, zda se podaří pozice udržet, až nebude přístupová cesta po ledě použitelná.
Obklíčení Avdijiivky je ovšem zatím velmi vzdálenou vizí. Boje v této oblasti probíhají v poslední době přece jen s menší intenzitou a menším počtem mužů než u Bachmutu či Kreminny, tvrdí pozorovatelé z fronty.
Velké změny či větší střety nejsou hlášeny ani ze Záporožské či Chersonské oblasti. Probíhalo tam především (na řadě míst výhradně) oboustranné ostřelování.
Z proruských účtů se ozývalo, že ruská armáda zahájila během čtvrtka 19. ledna ofenzívu v Záporoží, konkrétně u města Orichiv. Klid na okolních úsecích ovšem alespoň zatím spíše nasvědčuje, že šlo o menší akci, možná „průzkum bojem“, jak uvádí obvykle poměrně dobře informovaný (proruský) telegramový účet Rybar.
