Zprávy z bojiště: Ukrajinci se měli poprvé střetnout s vojáky KLDR

Kreml zřejmě v současné chvíli nemá síly na to, aby vedl soustředěný útok na Ukrajinu ve vícero směrech. Ale v Doněcké oblasti, na kterou se zaměřuje, ruská armáda stále pokračuje v postupu.

I tak je zjevné, že nedostatek mužů a techniky - tedy především mužů - je na ukrajinské straně výrazně větší. Jak uvidíme, ukrajinská armáda nemá problém držet pozice, na které se Rusové nesoustředí, ale jakmile se ocitne pod tlakem, nemá dostatek rezerv, které by pomohly daný úsek vyztužit.

Souvisí to jak s pomalým průběhem ukrajinské mobilizace, tak i nedostatky v ukrajinské armádě. Mobilizace bývá málokdy jednoduchá. Na Ukrajině i vzhledem k nízké důvěře v instituce - podkopané desítkami let sovětského režimu i „divokého“ kapitalismu následné éry - probíhá obtížně. Kyjevu se nepodařilo proces zprůhlednit, odstranit korupci a nepřehlednost.

Diskutabilní jsou i některá rozhodnutí ukrajinského velení. Jmenujme jak stále nízkou úroveň základního výcviku, tak upřednostňování vzniku nových jednotek spíše než posilování těch stávajících.

Kvalita armády je také z různých, třeba i „nudně“ organizačních důvodů velmi nesourodá. Jednotlivé brigády mají různorodou kvalitu personálu a velení, byť „na papíře“ mají být v podstatě ekvivalentní. Jejich výsledky v boji pak bývají také dosti nekonzistentní.

A pochopitelně nepomáhá ani to, že velká část slibované materiální pomoci ještě na Ukrajinu vůbec nedorazila.

V každém případě jsou poslední týdny pro ukrajinské síly velmi těžké.

Ruský postup v posledních měsících zrychluje. Za říjen ruské síly obsadily více území než za poslední dva roky, a to zhruba 450 km2. Jde jen o malou část mezinárodně uznávaného území Ukrajiny (cca 600 tis. km2), ale trend je to pochopitelně krajně nepříznivý.

Nyní už ale přejděme k popisu dění na frontě.

V jediné oblasti bojů na ruském území bylo několik posledních dní relativně klidných. V oblasti pochopitelně probíhají boje a ostřelování, aktivní je i ruské letectvo, ale nedošlo k větším útokům ani z jedné strany. A nedošlo ani k žádným větším potvrzeným změnám fronty.

Zřejmě se ovšem jedná obrazně řečeno o „klid před bouří“. Američtí a jihokorejští představitelé minulý týden totiž potvrdili informace ukrajinských zástupců, že v Kurské oblasti se od minulého měsíce nachází tisíce severokorejských vojáků. Kyjev, Washington a Soul uvedly, že Pchjongjang vyslal do Ruska pro probíhající válečné operace celkem zhruba 12 tisíc vojáků, včetně 500 důstojníků a tří generálů. Muži podle informací západních služeb nejprve podstoupili výcvik na východě Ruska, pak se postupně přesunuli na západ.

Vysocí představitelé ukrajinské rozvědky sdělili už minulý týden například listu The Financial Times, že severokorejské síly jsou v kasárnách asi 50 km od ukrajinských hranic a připravují se vstoupit do boje během „několika dnů“. Tento týden pak médiím tvrdili, že ukrajinské síly už za sebou mají první střet se severokorejskými vojáky.

Žádné přesnější informace ovšem k této události minimálně zatím nemáme.

Okolnosti tedy zcela zjevně nasvědčují tomu, že vojáci z KLDR by měli pomoci ruské armádě vytlačit ukrajinské síly z území, které v srpnu Ukrajinci obsadili. Nabízí se domněnka, že ruské velení se zahájením dalšího kola útoků na ukrajinské pozice čeká na to, až budou severokorejské jednotky připraveny k nasazení. Například až se alespoň částečně vyřeší otázky kolem jejich komunikace s ruskými silami.

Několik tisíc mužů nepochybně není v rámci konfliktu rozhodující silou. Stejně tak je nepochybné, že zapojení severokorejských vojáků do ruské armády nepůjde jednoduše a hladce. Už jazyk bude nepochybně představovat problém.

Ovšem na druhou stranu, ruská taktika, kterou se v mnohém podobá receptu „vagnerovců“, nevyžaduje muže s dobrým výcvikem a (alespoň v některých případech) nevyžaduje nějakou rozsáhlou a složitou spolupráci. Muži na bojišti mají často velmi jednoduché úkoly a jasně určený cíl, od kterého se nemají odchylovat. Pochopitelně situace není vždy stejná a míra „pružnosti“ při plnění úkolů je různá.

Navíc na životech především nově odvedených vojáků řadě velitelů zjevně nezáleží, a v případě severokorejských vojáků to asi nebude jiné. A tak není důvod předpokládat, že by vojáci z KLDR ruské armádě nemohli nijak pomoci.

Bagatelizace této události, která byla zjevná například v projevech některých amerických představitelů i dalších, tedy nevystihuje její důležitost. Rusko postupně získalo na bojišti několik důležitých výhod: má účinný průzkum, silnější letectvo se zbraněmi, které mohou útočit z oblastí mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany, stále silné dělostřelectvo a početní převahu (podrobněji například v úvodu tohoto článku).

Pomoc koupená od Pchjongjangu mu pomůže minimálně jednu z těchto výhod udržet i ve chvíli, kdy verbování v Rusku začíná být stále náročnější a dražší (bonusy pro nové vojáky v Rusku stále rostou).

Na ruské „diverzní“ frontě v Charkovské oblasti panoval také relativní klid. Linie jsou poměrně stabilní. Ruské i ukrajinské síly přišly o jednotlivé pozice, ale válka je do značné míry poziční.

Na východní části fronty ruské síly nepatrně rozšířily své předmostí kolem vesnice Piščane, ale šlo jen o malé lokální úspěchy. Většina ruských snah skončila se ztrátami, někdy poměrně těžkými.

Vysvětlení nejspíše spočívá v jednoduchých počtech: ruské jednotky tu v tuto chvíli nemají k dispozici dostatek vojáků. Ruský „recept“ funguje jen špatně, pokud nemají jeho síly dost mužů a materiálu, aby ukrajinskou obranu postupně vyčerpaly neustálými útoky.

Relativně klidná byla situace u Časiv Jaru. Ruské síly drží, ale zatím nerozšiřují své předmostí za vodním kanálem, který městem probíhá. A v Torecku potvrzené lokální protiútoky ukrajinské pěchoty v posledních týdnech postupně dokonce Rusy vytlačují z města.

Ruské velení se totiž ve velké míře soustředí na jinou oblast v Doněcké oblasti. Cílem útoku není přitom známý Pokrovsk, ale oblast kolem nedalekého města Kurachove.

Pro ilustraci: ukrajinský generální štáb uvedl ve svém hlášení, že 4. listopadu ruské síly podnikly 230 útoků na ukrajinské pozice – a z toho 84 na v podstatě jen několik málo desítek kilometrů dlouhém úseku fronty kolem Kurachoveho. Linie fronty je přitom podle konzervativních odhadů dlouhá zhruba 700 kilometrů.

Ruské síly zjevně neútočí ani tak na samotné město, ale snaží se ho obejít z několika stran. Za prvé postupují po severní straně nádrže, na jejímž břehu město leží. Druhý směr postupu je z jihu, kde ruské síly postupně obsazují pozice, které byly kompromitovány po jejich překvapivě rychlém postupu od Vuhledaru v minulém týdnu.

Připomeňme, že tehdy ruské jednotky dokázaly v mechanizovaných kolonách postoupit o několik kilometrů za jeden jediný den přes zjevně chabě bráněné a připravené obranné pozice.

Ruský postup v této oblasti není už tak rychlý a v posledních dnech spočívá do značné míry v „čištění“ oblastí, které ukrajinské jednotky nejspíše opustily kvůli hrozbě obklíčení. Ale zároveň Rusové dokázali také mírně postoupit v hlavním směru, tedy na sever.

Byť tedy v posledním týdnu došlo k několika neúspěšným útokům kolon těžší techniky přímo na Kurachove (se značnými ztrátami), na dobývání podle všeho dobře opevněného města přímými útoky vzhledem k situaci nejspíše nedojde. Pro ruské síly bude jednodušší hrozit posádce města odříznutím díky postupu ze severu i jihu.

Tedy přesně tak, jak to udělali v případě městečka Selydove, které mělo hrát důležitou roli opěrného bodu v obranné linii severně od Kurachove. Město padlo minulý týden, i když ho obsadila a poměrně účinně bránila čerstvá 15. brigáda ukrajinské teritoriální obrany. Ale, jak řekl jeden důstojník brigády novinářům z Kyiv Independent, Rusové měli dost sil, aby postupně vytlačili sousední ukrajinské jednotky z pozic v otevřeném terénu kolem města, a pak ho de facto ze tří stran obklíčili. Na konci října pak obráncům nezbylo nic jiného než se z města rychle, prakticky během jediného dne, stáhnout. I když samotné Selydove skýtalo ještě poměrně dost vhodných obranných pozic a bylo relativně nedotčeno.

Na Záporožské frontě panoval relativní klid. Ovšem některé ukrajinské vojenské a politické zdroje v poslední době tvrdí, že existuje riziko ruské ofenzivy i v této oblasti. Potenciálním cílem Kremlu by mohlo být postoupit nejméně o 30 kilometrů hlouběji, aby se Rusové přiblížili k městu Záporoží a zatlačili ukrajinské síly dále od města Enerhodar a Záporožské jaderné elektrárny. Což by vylepšilo ruskou pozici v případných vyjednáváních.