Zprávy z bojiště: Ukrajinci nasadili i tanky Leopard. A o první přišli

(Informace: Text je mírně doplněnou a aktualizovanou verzí článku z poledne 8. června. )

Boje na Ukrajině v posledních hodinách nabyly na intenzitě. Ukrajinské síly zahájily útok v novém směru jižně od města Orichiv v Záporožské oblasti. Zároveň také pokračovaly ve větší či menší míře útoky na dalších místech fronty s největší pravděpodobností proto, aby se udržel soustavný tlak na ruskou obranu.

Předem uveďme, že ověřených informací je minimum, jak je v podobné situaci pochopitelné. Vzhledem k tomu, že ukrajinská strana si vyžádala od ukrajinských médií a blogerů informační embargo, do značné míry musíme spoléhat na informace z ruských zdrojů.

Některé ruské telegramové kanály už od 7. června uváděly, že ruské pozice v oblasti kolem Orichivu jsou cílem intenzivního ostřelování. Proti ruským pozicím na frontě byly údajně použity i střely GLMRS (tedy jednoduše řečeno HIMARS), které v průběhu války ukrajinské velení nasazovalo obvykle na důležitější cíle.

V noci pak ukrajinské jednotky provedly podle dostupných informací útok v několika místech na úseku dlouhém maximálně pár desítek kilometrů. Není jasné, kolik sil do nich nasadily, během dopoledne 8. června se ovšem na jednom z kanálů ruských jednotek objevily záběry z dronu naznačující přítomnost západní techniky.

Pokud nejsou záběry podvržené, čemuž zatím nic nenasvědčuje, jde konkrétně o tanky Leopard 2A4, kterých ukrajinské síly dostaly řádově několik desítek (podle dostupných údajů cca 50–80).

Do boje v tomto úseku tedy byly nejspíše nasazeny jednotky vytvořené právě pro ofenzivu, které jsme na bojišti zatím neviděli. Ruské ministerstvo v průběhu 8. června zveřejnilo nejprve vybrané statické záběry, a později i celé video z dronu, který sledoval právě skupinu ukrajinské obrněné techniky včetně několika německých tanků.

Skupina se ocitla pod dělostřeleckou palbou a jeden ze strojů byl téměř určitě zničen po zásahu municí (zřejmě ráže 152 mm). Jde tedy o první vizuálně doloženou ztrátu západního bitevního tanku dodaného na Ukrajinu. Událost zároveň dokládá důležitost dělostřelectva v této válce, obzvláště v tak otevřeném terénu, v jakém se bojuje.

V Záporoží probíhaly zřejmě nejtěžší boje, ale rozhodně se na tuto část fronty neomezovaly. Pokračovaly i ukrajinské útočné operace u Bachmutu, Avdijivky i Vuhledaru. Minimálně v některých případech půjde nejspíše o útoky, které mají za úkol zabránit přesunu ruských jednotek po frontě, mají tedy ulehčit hlavním směrům útoku.

Zároveň v tuto chvíli ovšem stále není zřejmé, který útok je hlavní. Útoky kolem Orichivu probíhaly údajně znovu s nasazením řádově stovek mužů a několika desítek kusů těžší techniky. Zdá se pravděpodobné, že Kyjev tak stále může mít v záloze další síly. Kam a kdy je nasadí – zda ještě v dalším směru, či pro posílení některého ze stávajících – nelze říci.

Zároveň také probíhaly v posledních hodinách další údery na ruský týl, včetně použití střel Storm Shadow (například v Luhansku), které Ukrajině poprvé daly možnost spolehlivě zasahovat cíle vzdálené kolem 200 kilometrů za frontou.

Co bylo přesně cílem útoků a s jakým úspěchem se útoky v posledních hodinách setkaly, není v tuto chvíli jasné. Nicméně dostupné informace nenasvědčují, že by došlo k rychlému prolomení ruské obrany. Útočící jednotky podle zveřejněných záběrů také utrpěly ztráty, a to pravděpodobně i na západní technice.

Nicméně ani známí ruští propagandisté z řad vojenských blogerů netvrdí, že by ukrajinské útoky byly definitivně odraženy a zastaveny. Převládá ovšem uspokojení a tvrzení, že ruská obrana vydržela, maximálně došlo k přesunu do dalších linií obrany.

Optimisticky vyznívají i příspěvek jindy spíše skeptických proruských blogerů, jako je Strelkov. Což ovšem není nijak překvapivé, protože ruská obrana zrovna v této části fronty je velmi intenzivní a dobře zmapovaná i ve veřejně dostupných zdrojích.

Popisovali jsme obranu v Záporožské oblasti v nedávném článku. Shodou okolností byl popis založený na analýze úseku právě u Orichivu, situace je podobná ovšem jinde v Záporožské oblasti.

Ruskou obranu tvoří několik navazujících obranných linií, které protivník musí zdolávat jednu po druhé. Pokud se bude ruská armáda řídit svou tradiční doktrínou, v první linii by měly být relativně slabé jednotky, především menší oddíly pěchoty zakopané ve vhodném terénu. Toto první pásmo je široké zhruba tři až čtyři kilometry.

Pak následuje obranná linie složená z téměř souvislé soustavy zákopů a krytů. Ta je asi určená pro větší pěchotní formace, je ale také více méně statická: vojáci ji mají bránit a držet. Hloubka je podle snímků dva až tři kilometry.

Následuje další, zhruba čtyři až pět kilometrů široké pásmo, ve kterém operují mechanizované zálohy. Tedy v podstatě oddíly složené z tanků a dalších obrněných vozidel a také důležité dělostřelectvo, které mají „hasit“ situaci na nejohroženějších místech a aktivně reagovat na protivníkovy snahy.

Ještě za tímto pásmem je připravená další, znovu tři až čtyři kilometry hluboká, obranná linie. Finští analytici až toto postavení označují za „hlavní obrannou linii“. Tvoří ji několik řad zákopů, protitankový příkop a různé překážky jako „dračí zuby“.

Zhruba o několik kilometrů dále je pak připravena ještě, pravda rozsahem zřejmě menší, linie záložního opevnění. Do něj mohou ustoupit jednotky vytlačené protivníkem z původních pozic. A ještě o něco dále se už připravují další obranné pozice kolem klíčových pozic, v této oblasti okolo města Tokmak.

Bylo tedy dopředu jasné, že pokud se ruská armáda nezhroutí, ukrajinský postup nebude jednoduchý. Jak se bude útok vyvíjet, bude záležet na faktorech, o kterých nemáme a v dohledné době téměř nepochybně nebudeme mít dostatek informací.

Jedním je síla a způsob nasazení záloh, které v případě Ruska mají vyztužit obranu, v případě Ukrajiny pak posílit útok v místech, kde je zapotřebí.

Dalším klíčovým faktorem bude působení dělostřelectva: kolik mají obě strany připravené munice? Mají ji jak dostat na frontu dostatečně rychle a v dostatečném množství? Zvládne ukrajinská protivzdušná obrana chránit postupující vojska před ruským letectvem (zdá se, že riskovala své pokročilé systémy a jeden byl minimálně zasažen ruským dronem)?

A nakonec: přijde nakonec ještě nějaký další útok, nebo se bude ukrajinské velení držet stávajících směrů?

Na tyto a další otázky v tuto chvíli nemáme jak odpovědět. V příštích dnech tedy zůstane nejspíše situace pro pozorovatele nejasná a nepřehledná.

Jinak by to mohlo být snad jen v případě, že by ukrajinské síly zaznamenaly podobně bleskový úspěch jako v září 2022 při útoku v Charkovské oblasti. To bychom velmi pravděpodobně z ruské telegramové scény vyčetli rychle. Takový vývoj událostí je ovšem spíše nepravděpodobný.

Ruské velení se z této události zřejmě alespoň do jisté míry poučilo. Nechalo vybudovat silnější obranu a údajně by také mělo mít na rozdíl od loňského roku k dispozici připravené zálohy. Řada analytiků tak už před zahájením ofenzivy předpokládala, že nová ofenziva bude průběhem spíše podobnější dlouhým a náročným bojům v Chersonské oblasti než „bleskové“ ofenzivě charkovské.

Ale to je znovu odhad, založený pouze na velmi neúplných údajích. Intenzivnější boje probíhají na jižní frontě zhruba od 4. června. Zatím můžeme říci, že k velkým změnám v linii fronty nedošlo a rychlý úspěch se nedostavil. Na další hodnocení bude zapotřebí počkat.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili informaci o zničení prvního tanku Leopard 2, která se objevila až po jeho vydání.