Zprávy z bojiště: Ukrajinci opustili předmostí, které drželi skoro rok

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na ukrajinském bojišti v posledních dnech panují úmorná vedra. Denní teploty se v posledních dvou týdnech nikdy nedostaly pod 30 °C. To nejen zvyšuje vyčerpání a únavu vojáků na obou stranách, komplikovanější je také budování obranných pozic. Vyschlá a ztvrdlá půda kopání nových zákopů nepřeje.

Boje byly v uplynulém týdnu nadále velmi intenzivní. Počty útoků pozemních jednotek, ale i útoků dělostřelectva či letectva jsou nadále velmi vysoké, navíc s poměrně výraznou ruskou převahou v ostřelování.

Změny na frontě jsou i nadále velmi malé. Ukrajinská obrana je zjevně velmi namáhána, především kvůli stále trvajícímu nedostatku pěchoty.

Ukrajinská mobilizace ovšem pokračuje a tato relativní ruská výhoda by se měla zmenšovat. Obránce ale nepochybně ještě čekají velmi obtížné týdny, než se mobilizovaní ve větší míře objeví na frontě.

Nejsevernější úsek fronty je jediný, kde se ukrajinské síly ve větší míře pokouší převzít iniciativu. Ukrajinské velení v uplynulém týdnu u Charkova nasazovalo další a další zálohy. Podle některých spekulací (například ruského exilového serveru Meduza) snad ve snaze zatlačit ruskou armádu až na hranice s Ruskem, a uvolnit tak síly pro další fronty.

Těžiště bojů je v západním výběžku kolem vesnice Hlyboke, na východě kolem Vovčansku. Ani jedno z těchto sídel (ani maličké Hlyboke) přitom neovládá jedna z armád, probíhá jimi území nikoho.

Boje také zásadně změnily podobu Vovčansku. Většina budov je bez střechy a velké části z nich se zhroutily i opěrné zdi. Nejdéle se drží průmyslové budovy a panelové domy, ale i tyto pozice eufemisticky řečeno „degraduje“ palba a bombardování.

Především právě letecké bomby mají v tomto ohledu velký ničivý efekt. Což je velká změna i proti některým bitvám v předchozím průběhu války. Například v Bachmutu ruská armáda musela do značné míry spoléhat na dělostřelectvo a některé obranné pozice tak přečkaly i týdny ostřelování. Těžké letecké bomby ovšem dokážou zničit i velmi odolné objekty, navíc mají velký psychologický efekt.

Právě proto, že se není kde krýt, počet vojáků obou stran přímo na frontě je velmi nízký. Minimalizuje se tak riziko odhalení a ztrát z bombardování a útoků dronů. Nízký počet vojáků na frontě znamená, že stačí doslova ztráta několika mužů a daný úsek fronty změní „majitele“.

I ve Vovčansku je vidět, že pěchota obou stran se obvykle nesnaží přímo útočit na protivníkovy pozice, ale obsadit území, které ten – obvykle kvůli ostřelování či bombardování – uvolnil.

Ani jedna strana tak nedokáže shromáždit síly k nějakému většímu útoku, který by jí umožnil výrazněji postoupit a fronta se tak jen pomalu „přelévá“ podél víceméně stále stejné linie.

Jak bylo ovšem řečeno na začátku, stále platí, že linie fronty se častěji hýbe ve směru postupu častěji útočící strany, tedy té ruské.

Přejděme ovšem znovu k „přeletu“ fronty. Na její severní části, v Luhanské oblasti, ruské síly nadále útočí ve směru na město Kupjansk a tedy k řece Oskil.

Útok probíhá tak, jak je v poslední době u ruské armády běžné: po velmi intenzivním ostřelování a leteckém bombardování daného úseku nastupují útoky velmi malých pěchotních jednotek, které dnes obvykle čítají méně než 10 mužů.

Vozidla se útoků prakticky vůbec neúčastní. Malé týmy se snaží najít mezery v ukrajinské obraně, obvykle tedy vyklizené pozice nebo pozice, jejichž obránce ochromila palba, a tudy postoupit.

V tomto ohledu se situace nijak nemění. Platí stejně jako v případě Vovčansku, že počet mužů na frontě je na obou stranách, a zejména té ukrajinské, nízký. A tak není nemožné skuliny v obraně najít i přes to, že fronta je prakticky pod neustálým dohledem dronů z obou stran.

V minulém týdnu se potvrdilo, že okupačním silám se v luhanském sektoru podařil takový útok u vesnice Piščane. Pozice se tak posunuly o dva až tři kilometry západním směrem. Co bylo příčinou, není v tomto případě jasné. Protože fronta je tak řídce obsazená, určitě mohlo jít o malý úspěch či naopak selhání doslova několika jednotek či několika desítek vojáků na jedné či druhé straně.

Ruský postup sice ani po týdnu nevedl k žádnému kolapsu obrany v tomto úseku. Na druhou stranu nemáme zprávy ani o nějakém protiútoku. Zřejmě se tak potvrzuje tvrzení, že ukrajinská obrana je dost napnutá, především právě kvůli nedostatku mužů přímo na frontě.

Situace se zásadně nezměnila ani v Doněcké oblasti, která je zřejmě hlavním cílem ruských snah během letošního léta. Ruské velení tu nasazuje v posledních týdnech jednoznačně největší síly. Poněkud překvapivé přitom je, že série ruských útoků začala až více než měsíc po zahájení ofenzivy u Charkova.

Oba útoky tedy alespoň na pohled nebyly příliš dobře „synchronizované“. Kyjevu to tak dalo možnost k Charkovu přesunout dostatek posil a ruský útok zcela zastavit předtím, než se ruská děla dostala na dostřel od města.

To by ukrajinskou situaci velmi zkomplikovalo a vynutilo si ještě razantnější reakci, která by zase oslabila obranu v jiných částech fronty. Ruské velení se ovšem rozhodlo jinak a tento pro Ukrajinu dosti černý scénář se nenaplnil. Znovu ale zopakujme, že ruská ofenziva u Charkova zjevně vedla k odvolání záloh z jiných částí fronty, a v tomto ohledu tedy rozhodně způsobila, že jiné části fronty byly hůře chráněny.

I když ruské síly útočily na celé řadě míst fronty, my se zastavme jen u několika nejdůležitějších. Velká část ruských útoků také nemá za cíl ani tak postup, jako udržet ukrajinské jednotky v jejich pozicích, aby nemohly posílit více namáhané úseky. Pokud přitom bude odhalena nějaká slabina v obraně, ruské velení se ji pochopitelně může pokusit využít.

V posledních dnech se poněkud snížila intenzita bojů kolem Časiv Jaru. Ruské síly už zřejmě ovládají část města s panelovými domy na východní straně vodního kanálu, který město protíná. Západní, tedy Ukrajinci, držená část města, je cílem velmi intenzivního ostřelování a bombardování. Lze tedy nejspíše mluvit o tom, že ruská armáda si připravuje půdu na útok přes kanál, ale ještě ho zcela nezahájila.

Ruské snahy v Doněcké oblasti se v posledních dnech soustředí především na oblast kolem Torecka. Rusové útočí na samotné město, tak na obec Ňu-Jork, která leží jižně od Torecka. Zdá se, že jak v případě Torecku, tak ukrajinského „Nového Yorku“ okupační síly využily k útoku na tunel, který je zavedl až do ukrajinských pozic. Dodejme, že v obou případech útokům předcházelo velmi intenzivní letecké bombardování.

Tunely umožnily Rusům poměrně rychlý postup, v obou případech v podstatě o několik kilometrů za den. Ale jakmile pominul moment překvapení, boje se změnily do známé podoby kombinace pěchotních útoků proti připraveným pozicím střídaných s bombardováním a ostřelováním.

Ruský postup je tak jen velmi pomalý a jako obvykle spojený s poměrně velkými ztrátami. Zároveň ovšem převaha v počtu mužů umožňuje ruské armádě v útocích i přes tyto ztráty pokračovat. Finanční odměny ruským dobrovolníkům v poslední době poměrně výrazně stoupají, což naznačuje, že shánění dalších vojáků je stále obtížnější, zatím ale má ruské velení zjevně k dispozici dostatek rezerv.

Ruská armáda pokračovala i v tlaku v sektoru kolem dnes okupované Avdijivky. Tam Rusové nadále rozvíjejí svůj dubnový průnik do ukrajinské obrany u Očeretyne.

Nejpravděpodobnějším cílem je v podstatě již několik měsíců dosáhnout důležité silnice, která mimo jiného slouží k zásobování ukrajinských jednotek v oblasti třeba kolem Torecku. Ruské síly od ní dělí v tuto chvíli zhruba šest kilometrů.

V jižní části fronty ruské síly po několika týdnech ostřelování a bojů obsadily vesnici Urožajne. Ta leží na jedné z os loňské nepodařené ukrajinské ofenzivy.

Vesnici ukrajinské síly podle všeho vyklidily poté, co ruské bombardování zničilo jejich obranné pozice. Alespoň nemáme k dispozici žádné záběry z bojů ve městě, postup ruské pěchoty zpomalovaly zřejmě jen útoky dronů a ostřelování.

Zajímavá zpráva přišla v posledních dnech z Chersonské oblasti, a to ohledně ukrajinského předmostí u vesnice Krynky. Zde ukrajinská námořní pěchota držela odlehlou vesnici na Rusy okupovaném břehu, kterou se okupačním silám od října 2023 nepodařilo zničit.

Cílem operace zřejmě bylo „vázat“ část ruských sil a vyčerpávat je v nevýhodných protiútocích. Ruské útoky na Krynky probíhaly nepříznivým terénem, pod palbou ukrajinských děl a především dronů. Ovšem zásobování předmostí i evakuace raněných byly velmi komplikované. Ukrajinská strana byla dosti zranitelná především při přepravě přes řeku Dněpr.

Ukrajinské jednotky se podle zdrojů několika médií v ukrajinské armádě z tohoto předmostí stáhly. Ke stažení došlo údajně již před několika týdny. Zpráv i videozáběrů z tohoto sektoru v posledních týdnech bylo minimum, nyní máme pravděpodobné vysvětlení.