Zprávy z bojiště: Ukrajinci nejeví známky snahy zvrátit bitvu o Bachmut

Ukrajinská energetika si v posledních dnech mohla poněkud oddechnout. Od útoku z posledního lednového víkendu ruské střely ve větším počtu na ukrajinské cíle nepřilétají. Situace je i tak obtížná a výpadky a především nucené odstávky postihují ve větší či menší míře celou zemi.

Je tedy opravdu možné, že ruský arzenál řízených střel už je relativně chudý a nedoplňuje se příliš rychle. Ale bude lepší se vyhnout unáhleným závěrům, jak dokládá vývoj jiného aspektu konfliktu: ruské dělostřelectvo je totiž aktivnější než na konci loňského roku.

Konrad Muzyka, vojenský analytik společnosti Rochan Consulting, která se zabývá mapováním konfliktu, pro deník The New York Times uvedl, že počet hlášených ruských dělostřeleckých útoků vzrostl z průměrných 60 denně před měsícem na více než 90 denně v minulém týdnu. Rusko tedy skutečně nejspíše není v situaci, že by mu zoufale docházela munice.

Na druhou stranu Rusové se možná už nyní musejí obávat, že situace se může v dohledné době změnit. USA podle agentury Reuters brzy oznámí nový balíček vojenské pomoci Ukrajině, který by snad měl obsahovat i střely GLSDB.

V podstatě se jedná o vysoce přesné letecké bomby odpalované ze země s pomocí dostupných raketových motorů. Základem zbraně je letecká bomba GBU-39 s relativně malou bojovou hlavicí o hmotnosti 93 kilogramů, naváděcím systémem a manévrovacími ploškami. Munice se může připevnit na zadní část (tedy tu s pohonem) třeba z vyřazené střely pro raketomety HIMARS nebo M270 (USA mají velké zásoby starších střel s kazetovou municí, které už jejich ozbrojené síly vyřadily z výzbroje, ale jsou stále relativně nové a v dobrém stavu).

Raketový motor vynese pumu do takové výšky, aby mohla doplachtit k cíli vzdálenému maximálně zhruba 150 kilometrů. Puma se pak k cíli navede sama s pomocí stejného naváděcího systému, který používá při vypuštění z bojového letadla.

Někteří komentátoři (příklad) se domnívají, že příchod GLSDB na bojiště by situaci změnil podobně jako příchod systémů HIMARS. Než je Ukrajina měla k dispozici, ruské síly mohly umisťovat velitelská stanoviště a sklady v blízkosti frontové linie, což jim umožnilo efektivnější řízení i zásobování oddílů přímo na bojové linii.

V prvních týdnech po příchodu HIMARS a M270 se tak každý den objevilo několik dokladů o zásahu důležitých cílů, včetně celé řady velkých muničních skladů, jejichž zničení nešlo utajit.

Ruské síly musely provést zásadní logistické změny a přesunout třeba překladiště munice až na vzdálenost zhruba kolem sta kilometrů od frontové linie. To zkomplikovalo například dopravu munice k dělostřelcům, důsledkem toho bylo zpomalení ruských útoků, nižší ztráty ukrajinských jednotek, které získaly víc času si „vydechnout“. Ruská armáda také musela rychle sehnat velké množství automobilů a řidičů, což rovněž zvyšuje náklady.

Střely GLSDB jsou schopny (pokud se linie fronty výrazně nezmění) dosáhnout úzkých „hrdel“ ve spojení jižní části ruského uskupení ozbrojených sil s Krymem (například Čongar) a dalších zranitelných míst ruské logistiky.

Moskva by musela svou logistiku znovu přizpůsobovat, což by operace ruské armády na bojišti pravděpodobně minimálně zpomalilo. V nejlepším případě by to nakonec mohlo vést k tomu, že ruské síly budou bojovat o něco méně efektivně, protože nový systém bude ještě pracnější a náročnější než ten předcházející.

Od posledního týdne k velkým změnám nedošlo. V příštích dnech se začne poměrně výrazně ochlazovat, takže ubude bláta a pohyb v terénu bude jednodušší. Zatím ale nemáme žádné indicie o tom, že by toho jedna nebo druhá strana chtěla využít například k nasazení většího počtu obrněné techniky.

Nízké teploty mají ovšem jednu výhodu pro ukrajinské síly. Zdá se, že je špatně snáší ruské průzkumné bezpilotní prostředky Orlan-10. Ty pomáhají řídit palbu ruského dělostřelectva a používají se také k navádění kamikadze dronů, například Lancetů, na cíle, jako jsou třeba pozice ukrajinského dělostřelectva.

Nižší teploty údajně měly vliv například na průběh ruských útoků na Vuhledar v jihovýchodním cípu fronty. Uzemnění bezpilotního průzkumu do určité míry „oslepilo“ ruské dělostřelectvo, a vynutilo si tak přestávku v útocích, tvrdí některé zdroje.

Začněme ovšem jako obvykle od severu. V okolí Svatoveho se situace nijak nezměnila. Obě strany zřejmě podnikají především malé operace, aby si vylepšily svou pozici (podnikají průzkum, bojují o výhodná místa v krajině). Žádné větší snahy o útok ovšem hlášeny nejsou. Ukrajinské jednotky stále zřejmě udržují kontrolu nad příhodně položenou vesnicí Novoselivske, o kterou se vedly boje celé měsíce.

Situace se příliš nezměnila ani ve směru na Kreminnu. Ruské síly tady pokračují v protiútoku zahájeném už minulý týden. Snaží se zatlačit ukrajinské jednotky dále od města prakticky ve všech směrech. Hlavní nápor ruské síly podle ukrajinského generálního štábu směřují na Jampolivku, tedy víceméně západním směrem od Kreminny.

Ruské síly zjevně o několik kilometrů postoupily, o kolik přesně v kterém směru, to je ovšem těžké přesně posoudit. A ještě méně víme o tom, jaké mají obě strany ztráty.

Jak jsme uváděli v posledním textu, útok je do značné míry dílem jednotky výsadkových vojsk, která patří k tomu nejlepšímu, co má ruská armáda na Ukrajině k dispozici. V této souvislosti je zajímavé nedávné vyjádření autora vlivného a velmi sledovaného telegramového ruského provládního účtu Rybar, který se věnuje analýze situace na frontě.

Podle něj k 1. září, tedy před zahájením mobilizace, přišla ruská výsadková vojska o 40–50 % svého mužstva. Údaj prakticky nelze ověřit, ale celá řada příkladů (Pavlivka) dokazuje, že není nereálný. Navíc od zdroje, který ruské ztráty obvykle nezveličuje. Na Ukrajině – třeba právě u Kreminny – jsou výsadkáři obvykle používáni v neobvyklé roli útočné pěchoty, ke které vážné ztráty většinou patří.

V okolí Bachmutu je situace pro ukrajinské síly nadále nepříznivá. V severní části tohoto úseku pokračuje pomalý postup ruských sil ze Soledaru. Ruské jednotky udržují občasnými útoky pozornost ukrajinských posádek prakticky po celé délce fronty, a pak se věnují „práci“ na vybraných obranných pozicích.

Podle některých informací se tak už například bojuje ve vesnici Krasna Hora, která byla jedním z opěrných bodů obránců. Je možné, že ho ukrajinská posádka bude muset v dohledné době zcela opustit, aby se vyhnula obklíčení. Ruské síly také už na vícero místech obsadily přímo silnici T0513, která tvořila donedávna hlavní část linie ukrajinské obrany. Ukrajinci se patrně postupně stahují na nové obranné pozice na vyvýšeninách západním směrem.

Přímý útok na Bachmut zatím velké nebezpečí neznamená, z ruského hlediska se ale stále slibně vyvíjejí boje jižně od města. Postup je i tady pomalý, v posledních dnech se ovšem často bojuje v okolí vesnice Ivanivske (především na výšinách nad ní).

Ivanivske leží přímo na další hlavní silnici, T0504, která donedávna sloužila jako hlavní zásobovací trasa pro Bachmut. Ruské síly mají na dohled i další silnici do města, a tak se k zásobování Bachmutu používají s velkou pravděpodobností pouze polní cesty.

Nic také nenaznačuje, že by ukrajinské velení chtělo situaci zcela zásadně zvrátit. Do oblasti podle všeho nesměřují další posily, které by frontu mohly vrátit zpět. Proč, o tom můžeme pouze spekulovat. Je velmi pravděpodobné, že cena takového pokusu se mu zdá příliš vysoká, protože protivník v oblasti soustředil množství sil, včetně silného dělostřelectva. I některá veřejná vyjádření ukrajinských představitelů o „vážné situaci“ u Bachmutu mohou být přípravou veřejnosti na jeho opuštění a ztrátu.

Ve zbytku Doněcké oblasti ruské jednotky (často původně separatistické jednotky převedené do struktury ruské armády) podnikly několik izolovaných útoků. K velkým změnám to nevedlo, jen to zvýšilo počet ztrát na obou stranách – a samozřejmě to také nedovoluje ukrajinskému velení stáhnout další jednotky na jiné části fronty, což je asi hlavní cíl.

Klidnější než před týdnem je také situace u Vuhledaru. Po neúspěchu překvapivého ruského útoku s podporou těžké techniky, který začal 25. ledna, se ruské velení nevzdalo. V posledních dnech stále pokračovaly menší lokální útoky, někdy s podporou obrněné techniky, jindy v rozptýlených malých oddílech, ovšem bez zjevného úspěchu. Fronta se zdá být víceméně ve stejné pozici jako před začátkem této ofenzivy, jen s tím, že v polích zůstává nezanedbatelné množství těl padlých.

Míru ztrát na obou stranách nelze ověřit. Ruské jednotky postupovaly alespoň do jisté míry více či méně otevřeným terénem k silně opevněné pozici s dobrým výhledem, nepochybně se tedy ztrátám nevyhnuly. A ukrajinské jednotky ve Vuhledaru a okolí byly zase cílem silného ostřelování, které si nepochybně své oběti vybralo.

Tato válečná epizoda zřejmě ještě nekončí. Město má pro ruské vojenské síly svůj význam, o kterém jsme psali v předcházejícím textu. Ruské velení v oblasti podle dostupných informací soustředilo další síly, údajně zhruba dvě brigády námořní pěchoty (tedy řádově několik tisíc můžu), aby v ofenzivě pokračovaly.

Na zbytku linie doteku obou vojsk nedošlo k významnějšímu vývoji. Ruská ofenziva v západní části Záporožské oblasti, započatá před zhruba dvěma týdny, se nijak významně nerozvíjí. Aktivita v této části fronty naopak spíše klesla. Ani z Chersonské oblasti není hlášeno nic jiného než ostřelování a menší akce především speciálních jednotek.