Zprávy z bojiště: Ukrajinci naznačují, že mohou zabrat další ruské území

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco ještě před několika měsíci a asi i týdny se snad dalo hovořit o tom, že situace na frontě je statická a „patová“, v těchto dnech to rozhodně neplatí. Obě armády v ukrajinské válce se věnují v hlavní míře svým vlastním útokům – a zjevně přitom nemají kapacity na to, aby dokázaly protivníkovi zabránit v jeho útočných snahách.

Platí to především proto, že bojiště v Kurské oblasti je stále velmi „otevřené“. Do oblasti se neustále přesouvají ruské posily, odezva ovšem není (alespoň zatím) tak razantní, jak někteří pozorovatelé očekávali. Ruský odpor rozhodně roste, ukrajinský postup ale stále také nebyl zastaven.

Kreml zároveň situaci do značné míry stále bagatelizuje, navíc prakticky všechny jeho bojové jednotky jsou vázány na okupovaných územích. Do oblasti se tedy dostávají především nezkušené jednotky, které nejsou vycvičené a někdy také ani zřejmě vybavené pro rychlý manévrovací boj, jaký se v Kurské oblasti odehrává.

Rusům zde také chybí těžká technika. Nemají například stále k dispozici větší počty děl a raketometů. Nejde přitom jen o samotnou techniku, ale především o to, jak dopravovat na bojiště munici. Ruská logistika v oblasti v tomto ohledu ještě nefunguje zdaleka tak dobře jako v místech, kde se bojuje delší dobu.

Hlavní nebezpečí pro ukrajinské jednotky představují tedy stále drony (Lancety i menší FPV drony), letecké bomby a také ruské taktické střely. Ty v některých případech (ne vždy) ruské velení používá proti jednotlivým tankům či jiným vozidlům, jsou jen velmi drahou náhražkou právě dělostřelectva.

Rusko tedy stále jen postupně vytváří souvislejší obranu a oblast je proto poměrně prostupná. Z toho důvodu nelze mimo jiné přesně říci, jak velká část ruského území je skutečně pod ukrajinskou kontrolou.

Ukrajinská taktika je podle zpráv z obou stran stále založena do značné míry na hledání mezer mezi ruskými jednotkami a postupu tedy v podstatě nechráněnými oblastmi. Volného prostoru na bojišti také stále ve velké míře využívají malé speciální, průzkumné a diverzní jednotky z obou stran. Dál tak dochází k přepadům a útokům ze zálohy na jednotky v podstatě „v týlu“.

Komandům nahrává i skutečnost, že na rozdíl od východní Ukrajiny je Kurská oblast ještě nedotčená předchozími boji: což znamená, že stromy a další vegetace nejsou poničené dělostřelbou a skýtají dobrý úkryt. Což pochopitelně zvyšuje pravděpodobnost překvapivých úspěšných útoků ze zálohy – a to z obou stran. V posledních dnech jsme viděli doklady úspěšných akcí malých ukrajinských i ruských jednotek, byť se zdá, že ukrajinských speciálních sil v oblasti stále působí víc.

Se situací na kurském bojišti souvisí i další pro jiné úseky nezvyklý počet válečných zajatců, především tedy těch ruských. Rychlý pohyb ukrajinských jednotek a nezkušenost ruských oddílů (v řadě případů naplněných osmnáctiletými branci) často vedou k situacím, kdy se oddíly raději vzdají, protože jsou zaskočeny, či alespoň částečně obklíčeny.

Máme v podstatě spolehlivě doloženo, že ukrajinské síly zajaly řádově stovky mužů. Více než stovka Rusů byla například zajata ve velkém ruském bunkru poblíž hranice, který ukrajinské síly první den obešly, a pak několik dní jen „obléhaly“. Podle anonymních zdrojů z ukrajinské armády jsou přitom počty zajatců výrazně vyšší. Jeden ukrajinský důstojník pro The Independent uvedl, že skutečný počet se pohybuje kolem 2000 (k 17. srpnu).

Stále je přitom nutné říci, že přes dosavadní úspěch je skutečný přínos operace nejasný. V Kursku jsou podle zdrojů z ukrajinské armády jednotky tisíc mužů (první fáze operace se zúčastnilo údajně cca 8000 vojáků), což rozhodně není síla, která by mohla postupovat příliš daleko do hloubi ruského území.

Zároveň je zřejmé, že ukrajinská armáda buduje pozice a zásobovací trasy na obsazeném území. Ve spojení se slovy ukrajinského prezidenta o tom, že cílem operace je vytvoření „nárazníkového pásma“ na ruském území, se dá v tuto chvíli předpokládat, že ukrajinské jednotky na ruském území zůstanou delší dobu.

Ukrajinci také v posledních dnech naznačují, že by mohli usilovat o obsazení dalšího ruského území. Jde o oblast kolem města Gluškovo. To leží východně od Sudži, u níž ukrajinské jednotky hranici překročily.

Území vymezuje na jihu a západě hranice s Ukrajinou, severní částí oblasti pak víceméně východozápadním směrem probíhá poměrně mohutná řeka Sejm. V oblasti jsou přes ni pouze tři mosty. Dva z nich už byly nepochybně, zničeny ukrajinským letectvem.

Zničení třetího nahlásil nejprve ne vždy spolehlivý ruský zdroj, později ho potvrdil i člen Ruského vyšetřovacího výboru citovaný ruským propagandistickým moderátorem Vladimirem Solovjovem. Ruské síly v oblasti připravily pontonový most, ale ten je pochopitelně také v dostřelu ukrajinských zbraní.

Při pohledu na mapu je zjevné, že z ukrajinského taktického hlediska má tato oblast spoustu předností. Bombardování mostů může velmi zkomplikovat ruské zásobování. Pokud se ruské jednotky podaří z oblasti vystrnadit, řeka bude vytvářet velmi dobrou přirozenou obrannou linii.

Vývoj na dalších částech bojiště kurská operace ale zatím příliš výrazně neovlivňuje. Podle zveřejněných informací, které pochopitelně nemusí být přesné, ruské velení stále ještě (až na výjimku částí jedné brigády) nijak neoslabilo formace v Doněcké oblasti. Ke Kursku se údajně přesunuly některé jednotky z Charkovské či Chersonské oblasti a dalších „klidnějších“ částí fronty, na Donbase ovšem ruská ofenziva stále pokračuje.

Někteří ukrajinští vojáci dokonce uvádí, že situace v jejich části bojiště se od začátku útoku na ruské území pouze zhoršila. Jeden z důstojníků 110. brigády pro reportéra webu Politico řekl, že od té doby, co se útočí v Kursku, má jeho jednotka stále méně munice a noví branci dokážou nahradit nanejvýš 20 procent ztrát, které formace utrpí.

Ruské útoky přitom v posledních dnech pokračují na stále stejných místech jako v předcházejících týdnech a měsících. Nejmenší úspěch se zdají mít u Časiv Jaru, kde ruské jednotky stále nedokázaly na delší dobu úspěšně překročit kanál ze Severního Donce do Donbasu.

Ruské jednotky také dále vytrvale útočily u Torecku a Ňu Jorku, a v obou oblastech mírně postoupily. Především obrana v Ňu Jorku je v opravdu velmi vážné situaci a ztráta této pozice, kterou ukrajinská armáda držela od roku 2014 je nejspíše jen otázkou času.

Možnost ztráty Torecku se zdá být v tuto chvíli vzdálenější, ale boje mohou nabrat rychlý spád, pokud dojde například k rychlému ruskému postupu v některém sousedním sektoru. Toreck je přitom důležité logistické centrum, ve kterém si Ukrajinci během let vybudovali třeba síť polních ošetřoven a další nezbytnou vojenskou infrastrukturu.

Ruské síly také opakovaly útoky v jižní části Doněcké oblasti, směrem na Vuhledar. Úspěchy byly v této oblasti ovšem jen lokální a zřejmě vykoupené velkými ztrátami mezi okupanty.

Nejvýznamnější ruský postup se ovšem znovu odehrál v blízkosti města Pokrovsk. Tady už se dá mluvit v podstatě o pomalém, ovšem trvalém ukrajinském ústupu. Ruská armáda tu přešla přes obě linie opevnění, které v sektoru byly připraveny (z velké části zřejmě dost chvatně až po pádu Avdijivky). Invazní jednotky nadále pronikají především po železničním náspu, který využívaly už průlomu u obce Očeretyne v dubnu letošního roku.

K městu Pokrovsk ruské armádě zbývá v posledních dnech zhruba 15 kilometrů. K důležité silnici N-32, která se v minulosti používala k zásobování dalších oblastí severovýchodně od města včetně Torecku, pak v nejbližším bodě zbývá jen kolem pěti kilometrů.

Zdá se poměrně pravděpodobné, že ukrajinská armáda se v podstatě připravuje na obranu samotného města, možná až na úrovni samotné N-32. V každém případě se jeví nereálně, že by se ruský postup v této oblasti v příštích dnech zastavil. Kreml do něj zjevně investuje i přes faktickou ztrátu kontroly nad malou částí vlastního území (ale plochou zatím téměř nepochybně větší než v letošním roce okupovaná plocha na Donbase, dodejme).

Zatím tedy vše nasvědčuje, že v příštích dnech se situace příliš nezmění: ukrajinská ofenziva u Kursku podle všeho má ještě relativně daleko k tomu, aby uvázla na mrtvém bodě, a ruský postup na Donbase se zatím také rozhodně nevyčerpal.