Článek
Pro ty, kdo sledují vývoj na Ukrajině, byla překvapivou novinkou posledních dní prezentace vrchního velitele ukrajinské armády Oleksandra Syrského pro představitele ukrajinských samospráv. Ukázal na ní mimo jiné i mapku, která má vyznačovat linii fronty v ruské Kurské oblasti, kam Ukrajinci vnikli před více než dvěma týdny.
Mapka z online prezentace Oleksandra Syrského.
Syrskyj těžko zveřejnil mapu náhodou, jeho motivy zároveň nejsou jisté. Možná obsahuje nějaké dezinformace, možná tím sleduje nějaké politické cíle. V každém případě jde zřejmě rámcově o přesný nákres, jenž se velmi dobře shoduje s mapami, které vytvářeli internetoví nadšenci na základě zveřejněných záběrů z bojů.
Vyplývá z nich, že ukrajinské síly více či méně ovládají něco přes 1000 kilometrů čtverečních ruského území. V posledních dnech byl tedy postup jen pomalý. A to navzdory tomu, že ruská odpověď se stále nezdá být dobře organizovaná a koordinovaná.
Na druhou stranu ruský odpor nepochybně sílí (a s tím i ukrajinské ztráty), i když nemáme informace o větších protiútocích proti ukrajinským silám, byť ty jsou nyní nejzranitelnější. Obranné pozice si teprve vytváří a seznamují se s terénem.
Může se proto zdát trochu překvapivé, že ukrajinské jednotky nepostupují dále. Při hodnocení pokroku se ale často zapomíná na otázku zásobování.
Logistika, tedy především doprava nezbytností (paliva, munice nebo potravin), hraje nejen v této ofenzivě rozhodující roli. Především ona určuje, jak rychle a efektivně se armáda může pohybovat a udržovat své operace.
Může stačit milion litrů?
Ukrajina nepochybně v ofenzivě nasadila značnou část svých logistických jednotek. Ale ty nemají neomezené možnosti. Ukrajinská armáda, jako do značné míry stále dědička sovětské tradice, zůstává velmi závislá na železnici. V obsazené oblasti ale zatím není žádné nádraží, které by mohlo posloužit pro dopravu zásob z ukrajinského území. Doprava tak probíhá po silnici, a to má pochopitelně vliv množství přivezených zásob.
Jedním z hlavních problémů je omezený počet dostupných cisteren pro přepravu pohonných hmot. Podle jednoho z málo dostupných odhadů mohl Kyjev pro potřeby této ofenzivy shromáždit možná 150 nákladních vozů s cisternou.
Za den by to mohlo odpovídat zhruba milionu litrů paliva, což se může zdát jako enormní množství. Ukrajinská armáda ale shromáždila v oblasti odhadem možná kolem 10 tisíc mužů a stovky kusů těžké techniky. Takže milion litrů bude možná méně, než je denní spotřeba paliva ukrajinských jednotek v oblasti za předpokladu, že by neustále postupovaly a manévrovaly.
Armády polykají palivo neuvěřitelným tempem. Jako dobrá ilustrace může posloužit text v Armádních novinách, který přibližuje doslova „pekelnou“ logistiku přesunu jediného praporu české armády přes Polsko do Litvy. Na cestu se v něm počítá zhruba se 160 tisíci litry paliva.
Jak Ukrajina tajila plány útoku na Kursk
Ukrajina plán útoku na ruskou Kurskou oblast podle dostupných informací nesdílela ani s Američany. Dlouho to byl naopak Kyjev, který varoval před hrozbou ruského útoku v těchto místech, což mu pak pomohlo „skrýt“ přesuny jednotek.
Jistě, nejde o bojovou situaci, nýbrž prostě dlouhý přejezd, ale příklad dokládá, jak a proč je zásobování takové jednotky náročné. Ukrajinská armáda má přitom na ruském území zřejmě řádově nižší desítky praporů.
Ukrajinské síly by tedy sice možná mohly stále ještě relativně rychle postupovat hlouběji na ruské území, ale s každým kilometrem jejich postavení bylo prekérnější. Pokud jednotkám dojdou pohonné hmoty, mají problém jen držet své pozice, natož nějak manévrovat.
Právě logistika by tak mohla vysvětlovat, proč postup frontové linie opravdu výrazně zpomalil. Ukrajinská strana si totiž zřejmě na kurské frontě stále udržuje převahu v dronech, ale i dělostřelectvu. Dokud ale nezajistí zásobování, ofenziva může těžko pokračovat rychleji a další postup je nepravděpodobný.
Navíc další ukrajinské cíle nejspíše neleží hlouběji v Rusku. Jak jsme psali v minulém textu, dosavadní ukrajinské akce naznačují, že Kyjev by se mohl pokusit zabrat velkou část oblasti kolem města Gluškovo. Tedy území na pomezí s Ukrajinou, které leží západně od zatím obsazených území.
Ukrajinské letectvo tam zničilo všechny tři mosty přes řeku Sejm. V posledních dnech tam pak probíhá neustálý souboj mezi ruskými ženisty a ukrajinským dělostřelectvem. Ruská strana se snaží vytvořit pontonové mosty, druhá se je pokouší co nejrychleji odhalovat a ničit.
Zároveň se objevují informace o bojích v západní části území, kolem vesnice Ťotkino, na hranici obou zemí. Zatím se ovšem nezdá, že by šlo o masivní útok, spíše jen menší přeshraniční akce a bombardování.
Byť se tedy může zdát, že pád této oblasti je „na spadnutí“ (logistika je narušená, tlak ze dvou stran), neměli bychom dělat unáhlené závěry. Ruské síly dokázaly zásobovat výrazně větší chersonské uskupení dlouhé měsíce i přes Dněpr, který představuje mnohem obtížnější překážku než pár desítek metrů široký Sejm.
A ukrajinské síly dokázaly postavení kolem vesnice Krynky na Ruskem kontrolované straně Dněpru udržet téměř rok jen s pomocí člunů a dronů.
Na Pokrovsk nebo jinam?
Na řadě jiných míst fronty došlo hlavně podle ukrajinských zdrojů v posledních dnech k částečnému zpomalení bojů. Týká se to jak Charkovské, tak i Luhanské oblasti, byť s určitými výjimkami. Například kolem Piščaneho, kde Rusové v posledních týdnech v úzkém pásu postoupili o několik kilometrů a snaží se tuto oblast rozšířit.
Týká se to i části Doněcké oblasti. Fronta v každém případě stojí například v Časiv Jaru nebo kolem Siverska, ale v jiných částech ruský postup pokračuje. Stále tedy platí, že oba protivníci si vedou vlastní ofenzivy v různých místech bojiště. Otevřenou otázkou je, jak dlouho budou mít dost mužů, techniky a vůle pokračovat.
Boje už zřejmě poměrně intenzivně probíhají v Torecku, tedy městu, kam se snaží Rusové proniknout několik týdnů přes opevnění ležící před ním.
Boje pokračují i v městečku Ňu-Jork, které zřejmě stále není plně pod ruskou kontrolou, jak naznačovaly některé informace. Zdá se, že linie se tu doslova „promíchaly“, jak se ruské jednotky pokoušejí obejít některé ukrajinské pozice. V každém případě pád této pozice je asi otázka (spíše krátkého) času.
Největší změny se znovu odehrály v blízkosti Pokrovsku, kde ruské síly v podstatě každý den získaly několik čtverečních kilometrů území. Jejich postup tady se v průběhu srpna proti uplynulým měsícům zrychlil.
Vypadá to, že ukrajinská armáda vede spíše „ústupový boj“, tedy nesnaží se držet své pozice, ale snížit vlastní ztráty a způsobit ztráty útočníkům. Rusové se tak už blíží další linii ukrajinského opevnění, o které si můžete udělat představu z následující mapky (autorem je francouzský analytik Clement Molin).
Rozložení ukrajinských polních opevnění v blízkosti Pokrovsku podle satelitních záběrů.
Invazní síly se přitom v posledních dnech soustředí spíše na rozšiřování obsazené oblasti než na další útoky západním směrem. To jim dává do budoucna různé možnosti: Mohou pokračovat směrem na západ, na samotný Pokrovsk, nebo se naopak soustředit na útok severním či jižním směrem, aby „srolovali“ ukrajinskou obranu v sousedních úsecích.
Jižní fronta
Ruská armáda útočila také v okolí města Vuhledar. Tuto oblast jsme v posledních měsících příliš nezmiňovali, stále ovšem patří k jedné z nejaktivnějších na frontě. Ruský postup je ovšem velmi pomalý a vykoupený velkými ztrátami. Na ukrajinské straně tu bojují zkušené jednotky, a obrana je tedy efektivní.
Ruské velení má zjevně stále zájem odtud vytlačit ukrajinské síly. Zřejmě proto, že by se tím rozšířil „koridor“, který spojuje území Ruska s okupovaným Krymem. Obsazení Vuhledaru by také zjednodušilo ruskou logistiku, a protože jde o vyvýšeninu, vedlo by zřejmě k posunu fronty nejméně o několik kilometrů západněji, tedy do nitra Doněcké oblasti.
Při stávajícím tempu ruského postupu by ale Vuhledar mohl vydržet ještě roky. Ukrajinští obránci by z něj možná byli nuceni ustoupit, pokud by se ruský útok u zhruba o 60 kilometrů severněji ležícího Pokrovsku stočil jižním směrem a postupně zbortil obranné pozice v této oblasti.
I proto jsme mluvili o tom, že další vývoj u Pokrovsku v tuto chvíli není jasný a Rusové se mohou soustředit na další rozšiřování svého průniku do ukrajinské obrany.
Rychle se zastavme ještě v Záporožské a Chersonské oblasti. Už jsme zmiňovali, že boje u Záporoží nejsou tak intenzivní. V posledních měsících se tu ruské síly snažily o znovuobsazení pozic ztracených během loňské ukrajinské ofenzivy. Ale to z vojenského i politického hlediska není klíčová operace a řada okolností nasvědčuje tomu, že ruské velení část jednotek převádí jinam, především tedy do Kurské oblasti.
Zároveň se objevují spekulace, že Ukrajina v této oblasti chystá další útok (kryptickou zprávu o „ukrajinské ofenzivě“ vydal třeba známý ruský válečný bloger Romanov). Ale jde zatím o dohady nejasného původu a bez zřejmých důkazů.
Jižní oblast je nepochybně pro ukrajinské velení strategicky důležitá, a ruské síly jsou tedy zranitelné (protože Krym jde odříznout). Ale pokud ukrajinská armáda nedokázala skrytě připravit další jednotky o desítkách tisíc mužů (a s potřebnou technikou), těžko by částečného oslabení ruských jednotek v této oblasti dokázala využít. Zvláště když ruské obranné linie zůstávají na svém místě a na případné útočníky tak čeká několik linií zákopů a obranných postavení s miliony připravených min.
