Zprávy z bojiště: Ukrajinci důkladně zkouší ruskou obranu

Série „Zpráv z bojiště“ chce být přehledem dění na ukrajinské frontě za několik posledních dní. Snažíme se v ní popisovat důležité aspekty vývoje války, ne popisovat drobné epizody z bojů. Aniž by si autor chtěl stěžovat, v příštích dílech ovšem bude patrně těžké této snaze dostát – na frontu sestoupila ještě hustší „mlha války“ než obvykle.

Co tím je míněno? V pozemní válce se rozběhlo několik skutečně nezvyklých operací, které nepochybně jsou součástí příprav na ukrajinskou ofenzivu – anebo už možná jde o ofenzivu samotnou. Jistotu budeme mít zpětně, v tuto chvíli musíme vystačit s kusými informacemi a odhady.

I v tomto textu se tedy budeme věnovat událostem posledních hodin, dovolte ovšem, abychom začali obvyklým přehledem událostí celého týdne.

Hlavní otázkou posledních dní na frontě je: „Začala už ofenziva?“ Situace je nejasná, a přesně to je asi cílem ukrajinského politického a vojenského vedení.

V sobotu 3. června například zveřejnil Wall Street Journal rozhovor s ukrajinským prezidentem, ve kterém Volodymyr Zelenskyj uvedl, že Ukrajina je připravena zaútočit. Byť jí chybějí některé klíčové schopnosti (tj. hlavně některé zbraně, zřejmě především moderní západní bojová letadla). „Nemůžeme čekat měsíce,“ uvedla hlava státu.

Ukrajinská armáda zároveň oznámila, že místo a čas zahájení ofenzivy zcela pochopitelně neoznámí. Po sociálních sítích začalo kolovat video s názvem „Plány dozrávají v tichu“ a Kyjev žádal média, obyvatele i blogery a komentátory války, aby omezili množství zveřejňovaných informací o pohybech ukrajinské armády a dění v týlu i na bojišti.

Co to přesně znamená, to si můžete vybrat sami. Nicméně v prohlášeních ukrajinské strany nastal skutečně jistý posun: na začátku května Zelenskyj uvedl, že Ukrajina potřebuje více času na zahájení protiofenzivy proti Rusku, a dodal, že některá obrněná vozidla slíbená Západem ještě nedorazila. To by mohlo naznačovat, že Kyjev učinil značný pokrok při formování nových brigád určených pro ofenzivu.

Zprávy o tom, že by se tyto útvary i s nejdůležitější novou technikou už objevily na frontě, ovšem zatím nebyly potvrzeny. Nezdá se tedy, že by byly už nasazeny do bojů, jejichž intenzita v posledním týdnu přitom nebyla příliš vysoká, s několika výjimkami.

Jednou byly boje v Bělgorodské oblasti, tedy na území Ruska. V tomto regionu „ruští dobrovolníci“ pronikli postupně zřejmě až 10 kilometrů na ruské území. Stalo se tak 1. června, tedy více než týden po provedení útoku na hraniční přechod u Kozinky. Tentokrát se cílem stala oblast kolem města Šebekino. To se nachází pouhých 30 kilometrů od Bělgorodu; takže je tomuto regionálnímu centru mnohem blíže než Kozinka.

Boje tu možná nejsou tak intenzivní jako třeba u Bachmutu v předcházejících měsících, jde ovšem o novou situaci a nový druh operací. Je také zřejmé, že ruské vrchní velení a regionální správa se z předchozích vpádů nepoučily, nebo – a to by bylo pro ně asi ještě horší – nemají možnost adekvátně reagovat, protože nemají volné rezervy.

Rusko-ukrajinská hranice zjevně je nadále nestřežená, případně střežená jen málo. „Partyzánům“, které nejspíše vybavily a řídí do značné míry ukrajinské tajné služby, se podařilo obsadit několik vesnic.

Spolehlivých informací o průběhu operace je pomálu. Není ani jasné, kam přesně útočníci postoupili a jaké síly proti nim ruské velení nasadilo. Obě strany provádějí „informační operace“, tedy v podstatě šíří propagandu, nepřesné informace a lži. Je tak těžké rozeznat pravdu od fikce.

Útoky ale mají nepochybně donutit Moskvu k reakci a ke zvýšené ochraně vlastních hranic. První vpád byl pravděpodobně zkouškou, jak budou Rusové reagovat, odhadují analytici, třeba z polské Rochan Consulting. Druhá operace se zdá být výrazně větší a v době přípravy článku stále trvala už pátý den, aniž by útočící jednotky byly zcela vytlačeny z ruského území či byly zničeny.

Fronta se také zdá být podstatně delší. To by mohlo znamenat, že akce se neúčastní pouze jednotky složené z ruských emigrantů. Potvrzenou máme účast malého počtu polských dobrovolníků, zatím ovšem ne jednotek ukrajinské armády.

Co se bude dít dále? Zmíněné dobrovolnické oddíly nemají neomezené množství mužů, takže rozsah operace se nejspíše nemůže příliš rozšířit. Pokud se ovšem Kyjev nerozhodne nasadit třeba některé pravidelné jednotky nebo části své cizinecké legie.

Jak připomíná účet Válka.onlnie, který sleduje vývoj války den po dni, ruské zdroje uvádějí, že se v ukrajinském Volčansku připravují další skupiny pro průnik na ruskou stranu hranice a údajně mají mít k dispozici i těžkou obrněnou techniku. Vzhledem k dosavadnímu úspěchu operace by její rozšíření dávalo pochopitelně určitý smysl.

Mimochodem, ruská státní doktrína uvádí, že země může použít jaderné zbraně při ohrožení své územní celistvosti. Zatím ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by Moskva své jaderné síly uváděla do stádia vyšší pohotovosti nebo podnikala jiné kroky, které by naznačovaly zvýšené riziko použití jaderných zbraní. Ostatně právě proto ukrajinské vedení k útoku použilo ruské emigranty a útok je tak malý; jaderný úder by se v tomto případě zdál zcela neadekvátní odpovědí.

Na velké části fronty panoval v týdnu relativní klid. Počet hlášených pozemních operací z obou stran klesl a například ze severní části fronty (Charkovské a Luhanské oblasti) nejsou hlášeny žádné potvrzené územní změny. Útoky z jedné i druhé strany byly sporadické.

De facto ovšem stále pokračuje bitva o Bachmut. Ukrajinské zdroje v této oblasti hlásily opakovaně relativně velké úspěchy, nejsou ovšem potvrzeny. K útokům či třeba alespoň „průzkumu bojem“ skutečně docházelo, obecně řečeno však patrně neúspěšně. V oblasti je stále soustředěno množství ruského dělostřelectva, postup tu bude pro ukrajinské jednotky obtížný.

Z ukrajinského hlediska nejpříznivěji se vyvíjí zřejmě situace jižně od Bachmutu. Ukrajinské jednotky podle některých zdrojů dokázaly například vstoupit do jihozápadní části města a obsadit minimálně část tamní zahrádkářské kolonie.

Skutečně klíčovým cílem je ovšem soustava polního opevnění na vyvýšenině nad vesnicí Kliščijivka jižně od Bachmutu. Pokud by ji ukrajinské síly ovládly, zatlačily by ruské křídlo o několik kilometrů zpět. Ruské síly by se totiž ocitly ve velmi nevýhodném postavení a Ukrajinci by na ně mohli vést prakticky nepřetržitou přímou palbu.

Ukrajinci se ovšem ke Kliščijivce zatím pouze po malých skocích přibližují, přičemž v některých úsecích této části fronty je linie stabilizovaná více než týden. Rychlý pád Kliščijivky se tedy nezdá pravděpodobný.

Situace v oblasti je ovšem dosti nejasná. Vagnerovci město skutečně zřejmě opouštějí a na pozicích je nahrazují jednotky ruské armády, především oddíly bývalých „milicí“ samozvané Doněcké lidové republiky. Ukrajinské síly se snaží rotace jednotek využít ke zvýšení tlaku, zatím ovšem spíše se skromnými úspěchy. Na druhou stranu ani Kyjev zjevně není ochoten nasadit v této oblasti nějaké větší síly a postupuje opatrně.

Zajímavé bude sledovat i další reakci Moskvy. Ruské jednotky jsou kolem Bachmutu dosti pasivní. Pokud zaútočí západním směrem (třeba na Časiv Jar), pak to bude pravděpodobně znamenat, že Moskva si je jistá schopnostmi své armády. Pokud se tak nestane, nejspíše to znamená, že Moskva chce vyčkat na ukrajinskou ofenzivu a bude reagovat na její vývoj. Uvidíme během příštích dní.

Přeskočme nyní úseky front v Doněcké oblasti, kde nedošlo k velkým změnám. Ruské síly omezily své operace kolem Avdijivky a zřejmě mírně postoupily u Marjinky, ale v obou případech jde o nepříliš významné detaily.

Větší boje a změny se odehrály u západní hranice Doněcké oblasti, u obce Velyka Novosilka. Ukrajinské zdroje, včetně blogerů, jsou relativně skoupé na informace, protože je ukrajinské velení požádalo o zdrženlivost, ale vše nasvědčuje tomu, že v oblasti došlo na vícero místech k útokům ukrajinských mechanizovaných oddílů.

Podle některých ruských zdrojů se mezi ukrajinskou technikou objevují už i nejmodernější ukrajinské stroje, konkrétně tedy tanky Leopard německé výroby. To by mohlo naznačovat, že Ukrajina konečně nasadila do boje své na ofenzivu připravované brigády. V době přípravy článku šlo ovšem o neověřený údaj.

Alespoň zatím podle dostupných informací nešlo o příliš masivní útoky velkých útvarů obrněné techniky, které by mohly vést k průlomu fronty. Jednalo se spíše o menší operace vedené se silou zhruba na úrovni rot (rota mívá 100–200 vojáků).

Zveřejněné záběry ukazují, že ukrajinské síly v místním velmi otevřeném terénu utrpěly ztráty po úderech ruského dělostřelectva. Jiné informace ovšem naznačují, že postoupily během neděle a pondělí o několik kilometrů, což je v relacích současné války poměrně nezvyklý vývoj. (Zároveň je ovšem nutné dodat, že jde o otevřený terén s malým počtem vesnic, takže postup tu může být dosti rychlý.)

Ruská strana rychle zaujala postoj, že jde o začátek očekávané ukrajinské ofenzivy. Ruské ministerstvo obrany vydalo prohlášení, že ukrajinská armáda se pustila do útoku, byla s velkými ztrátami odražena, ruské oddíly drží své pozice a vše je pod kontrolou.

Ruští blogeři to v podstatě vidí podobně. Třeba k moskevskému vedení kritický ultranacionalista Strelkov je přesvědčen, že ukrajinské síly si vybraly místo, odkud mohou v případě úspěchu ofenzivu rozvinout všemi důležitými směry. Ukrajinci by mohli například přerušit spojení mezi Doněckem a Mariupolem, pustit se přímo na Mariupol, nebo na Berďansk. Nebo zaútočit ve všech směrech najednou, pokud na to budou mít síly.

Situace ovšem není tak jasná. Ukrajinské síly nepochybně zkoušejí ruskou obranu v řadě směrů na pomezí Doněcké a Záporožské oblasti. Ale jak jsme uváděli, zatím se zdá, že jde spíše o „průzkum bojem“ tedy zkoušení ruské obrany než o snahy rozhodně ji prolomit. Může se tedy stejně dobře jednat o přípravu k většímu útoku, samotný útok, ale třeba také jen diverzní operaci, jejímž cílem je přimět ruské velení k přesunu rezerv z jiných oblastí.

Závěrem jen krátce ke vzdušné válce nad Ukrajinou. Tempo raketových úderů ruských sil na ukrajinské cíle v posledním týdnu postupně opadlo. Podle statistik sebraných analytickou společností Rochan Consulting odpálily v týdnu od 21. do 28. května 137 dronů Šáhid, v následujícím týdnu 82. (Drony slouží velmi často jako „předvoj“ před řízenými střelami, protože mají identifikovat slabiny v ukrajinské obraně.) Ukrajinská oficiální místa tvrdí, že minulý týden zasáhla 29 střel, o týden dříve to bylo 71.

Mimochodem ukrajinská obrana údajně měla stoprocentní úspěšnost. Byť toto tvrzení je nutné brát s rezervou, ani z nezávislých zdrojů či sociálních sítí nemáme zprávy o žádných úspěšných zásazích ruských střel (třeba skladů munice, paliva atp.). Zatím se tedy nezdá, že by zvýšené tempo ruských úderů v posledních týdnech Moskvě přineslo výsledky.

Ani nejmodernějším ruským zbraním (Iskander, Kalibr, Kinžál) se zjevně nepodařilo výrazně narušit vzdušnou obranu kolem Kyjeva, kterou nedávno posílily systémy Patriot. Velké propagandistické vítězství v podobě zničení amerického systému se nedostavilo.

Relativní klid několika posledních dní také naznačuje (ale nedokazuje), že ruské síly nemají k dispozici dostatek zbraní, aby udržely stálý tlak na ukrajinskou protivzdušnou obranu. Výroba nových střel v Rusku nepochybně pokračuje, ale zřejmě ne takovým tempem, aby útoky mohly probíhat neustále s vysokou intenzitou. Pokud bylo cílem úderů z předchozích týdnů vyčerpat zásoby ukrajinských střel, nemělo s nimi Rusko přestávat. Takto se nezdá, že by získalo nějakou výhodu.