Zprávy z bojiště: Nečekaně laxní ruská reakce na ukrajinský průlom

Od posledního dílu našeho volného seriálu o stavu fronty ve válce vyvolané ruskou agresí proti Ukrajině uplynuly už zhruba dva týdny. Za tu dobu se sice linie příliš nepohnuly, situace na bojišti se ovšem přesto změnila. Dostupné informace naznačují, že ukrajinská jižní ofenziva ruské armádě může působit větší potíže, než by se na první pohled mohlo zdát.

Ale jako obvykle se rychle věnujme přehledu válečného dění ve směru od severu k jihu. Právě severní část fronty byla v posledních týdnech místem zvýšené ruské aktivity (ne po celé délce, ale v některých oblastech, například kolem Kupjansku či Kreminny).

Tempo ruských útoků ke konci srpna a na začátku září zřejmě postupně opadlo. Invazní jednotky také pravděpodobně přišly o další část svých (už tak poměrně malých) územních zisků z počátku léta, kdy v některých oblastech zřejmě získaly lokální převahu nad ukrajinskými oddíly.

Situace se ovšem postupně vyrovnala až poté, co Kyjev do oblasti převelel některé posily. Jejich součástí byly i některé nově vycvičené jednotky vybavené západní technikou. Od té doby se fronta vrací v podstatě do podoby z posledních měsíců.

Ukrajinské velení zdá se v této oblasti dává jednoznačně přednost obraně, neočekává se, že by přešlo do výraznějšího tlaku. I nové oddíly zřejmě spíše upevňují a zesilují stávající obranné linie a na protivníka soustavně netlačí. V situaci, kdy Ukrajina má zjevně nedostatek nových rekrutů, jde také o celkem pochopitelný a logický krok. Hlavní těžiště ukrajinských operací dál leží na jihu.

Platí to i pro Doněckou oblast, především tedy okolí Bachmutu. Ukrajinský tlak v této oblasti sice v posledních týdnech neustal, ale síly obou stran jsou v současnosti poměrně vyrovnané a linie zjevně poměrně stabilizovaná. Ostatně za poslední měsíc se například kolem Kliščijivky i přes těžké boje fronta prakticky nepohnula.

Výhoda byla dlouho na ukrajinské straně, na které bojuje v této oblasti řada zkušených jednotek, například 3. brigáda. Ruské velení ovšem do oblasti nasadilo své posily, které situaci vyrovnaly. A to i přesto, že ruské jednotky na tomto směru zřejmě utrpěly těžké ztráty, včetně 31. letecké útočné brigády, která byla stažena z frontové linie.

Byť ruská armáda měla méně času na přípravu obrany v této oblasti ve srovnání s jihem, ukrajinská armáda tu nenasazuje do boje dostatek mužů na to, aby donutila protivníka k ústupu. Ruská obrana se také postupně vylepšuje – a to nejen přímo na frontě, ale také v dalších pozicích za ní.

Takže i kdyby ukrajinské velení nasadilo další síly a podařilo se prolomit frontu, Rusové by se mohli uchytit v dalších pozicích. Velké změny je tedy těžké předpokládat a zdá se, že Bachmut – či spíše jeho trosky – tedy patrně zůstane pro příští měsíce v ruských rukou.

Nejdůležitější událostí minulého týdne byl bezpochyby průlom první ruské obranné linie východně od Robotyne ve směru ukrajinského útoku od Orichivu jižním směrem. V analytické komunitě i ve světových médiích se dostalo události značné pozornosti a i někteří jindy spíše opatrní analytici situaci označují za „příznivou pro Ukrajinu“.

Při pohledu na mapu jde o nepatrný pokrok, maximálně doslova o pár kilometrů v hlavním směru, a to na velmi úzkém úseku fronty.

Ukrajinské jednotky osvobodily postupně celou mohutně opevněnou vesnici a východně od ní pronikly ještě hlouběji do ruské obrany (ale jen o pár set metrů či kilometr). Vzápětí pak rozšířily čelo útoku východním směrem na vesničku Verbove. Nebyl to nečekaný krok, protože jinak by ruské jednotky mohly čelo útoku jednoduše napadat či ostřelovat z několika stran; bylo příliš úzké.

Právě u vesnice Verbove se Ukrajincům podařilo poprvé přesvědčivě překonat sérii protitankových příkopů a opevnění na tzv. Surovikinově linii. Nejde ovšem o nějaký náhlý a zásadní průlom. Dostupné záběry ukrajinských vojáků za linií (příklad) ukazují pouze pěší jednotky. Těžká vozidla zatím zřejmě protitankové překážky, které jsou součástí linie, nepřekonala.

Skutečnost, že ukrajinský postup je pomalý, by asi neměla být překvapením. Velmi dobře to odpovídá tomu, jak ofenziva od června probíhá. Ukrajinské jednotky se na začátku června pokusily prolomit ruskou obranu útokem tanků a obrněných vozidel, ale úspěch se nedostavil.

A tak místo aby zbytečně ztráceli techniku a mužstvo v útocích na připraveného nepřítele, Ukrajinci se znovu vrátili v principu k jednoduché taktice: protivníka nejprve vyčerpat a pak teprve postoupit.

Od té doby ofenziva probíhá v nepravidelném rytmu: nejprve přichází dlouhá období, kdy se obě strany snaží si navzájem co nejvíce uškodit s co nejmenšími vlastními ztrátami. Drony, radary i speciální jednotky pátrají po vhodných cílech, na které pak obvykle navádí těžší zbraně: letectvo či mnohem častěji dělostřelectvo. Ženisté odstraňují miny či kladou své vlastní a pěchota na obou stranách se snaží najít a vybudovat si co nejlepší úkryt, co nejméně se vystavovat protivníkovi a přežít.

Ukrajinská strana využívá své převahy v dělostřelectvu, dělostřeleckých radarech a díky dodávkám kazetové munice z amerických zásob také v dostatku granátů (jejich dodávka je ovšem hodně dána tím, že výroba jiné munice stále není dost vysoká pro potřeby války). Rusové využívají lepšího letectva, úspěšných dronů Lancet a svého lepšího zařízení pro vedení elektronického boje (tedy hlavně pro rušení dronů).

Když jedna strana (v současné ofenzivě hlavně tedy ukrajinská) cítí, že získala v tomto boji převahu, pokusí se ji využít. Po dnech, někdy i týdnech, kdy se linie příliš nehnou, může přijít pokus o útok s využitím tanků či obrněných vozidel pěchoty tam, kde by mělo být protivníkovo slabé místo.

Může přijít tedy poměrně rychlý postup o stovky metrů, někdy třeba i o pár kilometrů jako v posledních dvou týdnech. Ale skutečný průlom to není, protože i když útok dokáže dosáhnout vytčeného cíle, za dobytou obrannou pozicí leží další. A ty je nejprve zapotřebí znovu oslabit, a tak se znovu boje vrací spíše do „opotřebovávací“ fáze. Průměrné tempo postupu ukrajinské letní ofenzivy v hlavním směru kolem Orichivu je tak kolem stovky metrů denně (cca deset kilometrů za tři měsíce).

Výrazně celý popis zjednodušujeme, situace na bojišti je mnohem chaotičtější a méně jednoznačná. Ale i z našeho stručného popisu je snad jasné, proč ukrajinský postup při takové strategii nemůže být rychlý. Alespoň dokud ruská armáda má dost mužů, aby obsadila i další linii bunkrů, zákopů či krytů – a to pochopitelně přesně nevíme. Počet mužů na frontě a jejich ztráty jsou to nejpřísněji střežené tajemství, a tak je velmi těžké posoudit, která strana má v takové opotřebovávací válce vlastně navrch.

Jsme tedy odkázáni na oficiální vyjádření obou stran, ve kterých se těžko hledá pravda. A také na dostupné záběry a další informace z fronty, které zase nepochybně nepostihují celou frontu a ruské i ukrajinské síly je zveřejňují výběrově (tedy to, co se jim hodí).

Na základě těchto neúplných důkazů je možné průběh bojů rekonstruovat pouze částečně. Například jsme od června neviděli žádné nové záběry celých zničených kolon tanků či obrněných vozidel západní výroby. Ukrajinské síly nepochybně mají ztráty a možná i značné, ale zdá se, že ze svých počátečních chyb se poučily.

Ruská armáda se od začátku ofenzivy brání také zdatněji, než mnozí předpokládali či doufali. Zatím drží a je také velmi agresivní. Ruské jednotky rozhodně nevyměňují území za protivníkovy ztráty, jak je někdy zvykem a jak to dělali v průběhu války i Ukrajinci. Velmi agresivně a sebevědomě se pouští do protiútoků, které mají za úkol rychle dobýt ztracené pozice.

Proč zvolili ruští velitelé zrovna tento postup, není jasné. Je to obecně součástí ruské doktríny, řada analytiků se domnívá, že není zrovna optimální a vede ke zbytečným ztrátám (příklad). Ale protože přesnou výši ruských ztrát neznáme, jde jen o kvalifikovaný odhad.

Jak si ale všimli polští analytici ze společnosti Rochan Consulting, ruské síly na osvobození Robotyne a dalších přilehlých oblastí zareagovaly trochu jinak než v prvních dnech ukrajinské ofenzivy.

Na začátku června Rusové vlákali Ukrajince do „zóny smrti“, kdy protitankové střely, vrtulníky, dělostřelectvo a miny ukrajinský postup téměř úplně zastavily. Ruští vojáci se dostali až přímo ke zničeným leopardům a vozidlům Bradley, než se ukrajinské jednotky znovu zformovaly a donutily Rusy k návratu do jejich pozic a pak i k ústupu.

U Robotyne byla na pohled situace pro invazní jednotky podobně příznivá. Ukrajinci postupovali po velmi úzké ose, na které nasadili poměrně velké množství oddílů, včetně několika na frontě nových (částí 82. brigády). Kremelské síly mají v oblasti (alespoň tedy papírově) dostatek dělostřelectva, letectva a dalších sil, aby jim způsobily vážné ztráty a útok zastavily. Ale jak jsme říkali, žádné záběry velkého množství ztracené ukrajinské techniky z posledních dnů (a ani týdnů) nemáme.

Rusové se také jako tradičně pokusili rychle o protiútok. Ale v tomto případě – na rozdíl třeba od prvních dnů boje o Robotyne – se nezdá, že by jejich snahy měly větší úspěch. Ukrajinské jednotky dokázaly dobyté pozice podle dostupných informací poměrně efektivně udržet. Zdá se, že mají pod kontrolou i rozsáhlé a propracované ruské polní opevnění jižně od Robotyne. Ruské protiútoky z posledních dní se nezdají mít takovou sílu jako v prvních dnech ofenzivy.

Počátkem minulého týdne se také objevily zprávy, že Rusové nasadili u Orichivu některé prvky 76. gardové výsadkové divize, které předtím bojovaly na severní frontě u Kreminny. To naznačuje, že ruské velení muselo sáhnout hlouběji do svých záloh.

Jednotky, které byly připravené přímo v blízkosti jižní fronty, už možná neměly dost sil – jak ostatně naznačuje podle polských analytiků i fakt, že ruské protiútoky v posledních dnech nebyly příliš účinné. Dodejme ovšem, že i ukrajinské velení už na jižní bojiště od začátku ofenzivy povolalo nové jednotky.

Bohužel jde znovu stále jen o odhady. Skutečný stav ruských oddílů znají nejspíše jen ruští velitelé – a možná ani ti ne přesně, protože nejvyšší velení ruské armády špatné zprávy neslyší rádo. Budeme tedy muset sledovat, jak si ruská obrana povede po další „opotřebovávací fázi“.

Velmi krátce se zastavme na chersonské frontě. Ukrajinské akce na okupovaném břehu Dněpru mají v posledních dnech pouze symbolický charakter. Ruské letectvo (a nepochybně i drony) údajně aktivněji hlídkuje v blízkosti řeky, a její překročení je tedy pro kyjevské síly stále nebezpečnější.

Obě strany si také vyměňovaly údery do týlu. Ukrajinské síly provedly i několik větších a zjevně koordinovaných útoků se střídavým úspěchem.

Největší pozornost na sebe asi strhl úder na letiště Kresty u Pskova, při kterém bylo zničeno či vážně poškozeno několik velkých transportních letadel Il-76. Finanční výše škody je značná, zřejmě ve stovkách milionů dolarů, zároveň to ovšem nijak výrazně neovlivní bojeschopnost ruské armády v současné válce. Letiště Kresty je základnou už zmíněné 76. výsadkové divize, jejíž části jsou v současné době v zákopech a bunkrech jižní fronty. Dopravní letadla k ničemu nepotřebuje.

Tento a další údery jen naznačují, že ukrajinské schopnosti útoků do protivníkova zázemí postupně rostou. Rusko je plné vhodných cílů a na jejich pokrytí v blízké době zřejmě Kreml nebude mít dostatek sil. A nejde jen o čistě vojenské cíle: minimálně některé útoky byly totiž určitě provedeny přímo z ruského území.

Ruské velení pak pokračovalo v úderech řízenými střelami a kamikadze drony. Cílem se mimo jiné znovu opakovaně stala i civilní infrastruktura pro vývoz zemědělských plodin, například přístavy na Dunaji. Jde o zjevné porušení válečného práva, protože jde o výhradně civilní infrastrukturu, ale to už nikoho nepřekvapuje. Celkový efekt ruských úderů v posledních dvou týdnech ovšem zřejmě nebyl velký, přesto dokáže nadále komplikovat vývoz ukrajinského obilí.

Údery ovšem nejsou bez rizika ani pro ruskou stranu. Drony íránského původu (ale možná už vyrobené v Rusku) dopadaly v posledních týdnech tak blízko hranice, že exploze rozbíjely okna na rumunské straně řeky, tedy v členské zemi NATO. Ukrajinská oficiální místa dokonce tvrdila, že dva dopadly přímo na rumunské území, což Bukurešť popírá. Je snadno představitelné, že situace mohla vést k nějakému vážnějšímu incidentu.