Zprávy z bojiště: Ukrajina vyřadila továrnu na „mozky“ ruských raket

Konflikt na Blízkém východě, který americký prezident Donald Trump v posledních dnech označoval doslova jako „exkurzi“, pokračuje (slovo exkurze nemá v angličtině zásadně jiný význam než v češtině). A dopady na zbytek světa, včetně války na Ukrajině se prohlubují.

Cena ropy znovu vystoupala přes 100 dolarů za barel poté, co nový íránský vůdce Modžtaba Chameneí oznámil, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) mluví o dosud nejrozsáhlejších výpadcích dodávek v historii a členské státy zareagovaly uvolněním rekordního množství ropy ze strategických zásob. Ale i to je jen dočasná záplata.

Vysoké ceny ropy zatím znamenají vyšší příjmy ruského rozpočtu, a tedy lepší schopnost financovat válku.

Americká administrativa ve snaze omezit vliv „exkurze“ na ceny energií také zrušila omezení na prodej ruské ropy (té naložené na tankery před 12. březnem), a tak Kreml může surovinu prodat výrazně výhodněji než před několika týdny. A cenná munice pro systémy protivzdušné obrany Patriot se nadále spotřebovává nad Blízkým východem, nikoliv nad Ukrajinou.

Popis dění v samotné válce zahajme ve vzduchu nad bojištěm. Obě strany pokračovaly v úderech a obě ukazují, že škálu i propracovanost svých operací rozšiřují.

Začněme na ukrajinské straně. Večer 10. března zasáhly britské střely Storm Shadow závod Kremnij El v Brjansku.

Jde o druhého největšího ruského výrobce vojenské mikroelektroniky. Podnik dodává polovodičové součástky a čipy používané mimo jiné v řídicích systémech balistických raket Iskander, v protiletadlových systémech S-400 či komplexech Pancir.

Ukrajinský generální štáb potvrdil nasazení střel Storm Shadow a zveřejnil video z průzkumného dronu, který nad městem provedl hodnocení škod bez zjevného odporu ruské obrany.

Podle analýzy ukrajinské OSINT skupiny CyberBoroshno zasáhlo budovu číslo 4 závodu pět střel (další dvě zřejmě spadly mimo areál, protivzdušná obrana tak patrně nebyla zcela neaktivní). Rozsah poškození podle nich vylučuje opravu bez kompletní rekonstrukce. Gubernátor oblasti potvrdil útok na průmyslový objekt, při němž podle úřadů zahynulo sedm lidí a desítky byly zraněny.

Na úderu je zajímavých několik věcí.

Za prvé: závod byl dříve opakovaně napadán drony, ale bez velkého efektu – teprve nasazení řízených střel přineslo výsledek. Proč k němu došlo teď?

Za druhé je možné, že dostupnost těchto střel se může postupně zvyšovat; jejich výroba byla po patnáctileté přestávce obnovena v létě 2025 a je možné, že na množství dostupném pro Ukrajince už se to projevuje.

Zajímavé je i to, že pravidla pro použití západních zbraní k úderům na cíle na ruském území vyžadují od podzimu 2024 souhlas americké strany. Pokud se na tom nic nezměnilo, znamená to, že Washington souhlasil. Jde o pozoruhodný signál ze strany americké administrativy, která k podobným úderům dosud přistupovala zdrženlivě.

Zároveň událost naznačuje, že ruská protivzdušná obrana je v březnu pod velkým tlakem, hlavně proto, že Ukrajincům se daří ničit poměrně velké množství techniky v této kategorii. Ruská obrana má pochopitelně problém pokrýt celé rozlehlé ruské území před rostoucí škálou ukrajinských hrozeb – od levných dronů po řízené střely.

Mimochodem, jen hodiny po útoku v Brjansku, v noci z 10. na 11. března, ukrajinské drony zasáhly chemický závod KujbyševAzot v Toljatti v Samarské oblasti, který vyrábí mimo jiné dusičnan amonný – základní surovinu pro výrobu výbušnin používaných v dělostřelecké munici.

A začátkem března provedla Ukrajina podle dostupných informací dosud největší dronový útok za celou válku, během kterého řádově několik set dronů během několika dní útočilo na Novorossijsk, hlavní zbývající základnu ruského černomořského loďstva.

Při útoku byly podle satelitních snímků a ukrajinských zdrojů poškozeny válečné lodě, ropný terminál Šescharis i systémy protivzdušné obrany.

To vše potvrzuje vzorec, který jsme v tomto seriálu zmiňovali opakovaně: ve vzdušné a námořní doméně je eskalace konfliktu snazší než na zemi. Na pozemní frontě chybí oběma stranám síly k rozhodujícímu průlomu. Ale dosah a intenzita úderů do hloubky se na obou stranách zvyšují – a dá se předpokládat, že to bude pokračovat.

Ostatně ruské letectvo a dronové síly jsou rozhodně aktivní. Velké kombinované údery na ukrajinskou energetiku i vojenské cíle se nezastavily. Rusové se snaží vybudovat i dronovou převahu v taktickém měřítku a neustále navyšují počty nasazovaných strojů na frontě.

Vedle toho se v březnu objevil nový trend: soustavná kampaň proti ukrajinské železniční přepravě. Od začátku března zaznamenala ukrajinská železnice v průměru šest útoků na svou infrastrukturu denně.

Ruská armáda se zároveň intenzivně snaží nahradit výpadek služby Starlink, o němž jsme psali v několika posledních dílech. Jednotky nasazují uvázané balóny a improvizované Wi-Fi mosty pro řízení dronů. Jde o náhrady s nižší šířkou pásma, kratším dosahem a větší latencí, ale pro základní ovládání útočných FPV dronů postačují.

Jak velký problém vypnutí Starlinku pro Rusko skutečně představovalo, naznačuje analýza síťového provozu společnosti Kentik. Podle ní poklesl po 9. únoru internetový provoz přes Starlink na území Ukrajiny o přibližně 75 procent.

Ze samotného čísla nelze přímo odvodit, že tři čtvrtiny terminálů používali Rusové – skutečný podíl neznáme. Bylo by to přehnané tvrzení, protože mohlo dojít k odpojení řady uživatelů, kteří například nevěděli, že se musí přihlásit do seznamu spravovaného ukrajinskými úřady.

Data ale jasně ukazují, že rozsah ruského nelegálního využívání Starlinku mohl být podstatně větší, než se veřejně odhadovalo.

Dodejme, že pro Rusy je přechod na náhradní komunikační systémy nejen krok zpět, ale navíc není bez rizika. Instalace alternativních antén a kabelových spojů vyžaduje práci spojařů v terénu – a ti se podle dostupných zpráv stávají terčem ukrajinských dronů. Ztráty mezi ruskými komunikačními specialisty údajně rostou.

Válka v éterech tak pokračuje jako závod v adaptaci. Rusko nachází provizorní řešení, Ukrajina na ně reaguje. Obě strany inovují – ale základní pravidlo zůstává stejné: kdo ztratí spojení, ztratí kontrolu nad bojištěm.

Na pozemní frontě se základní obraz nezměnil – Rusko útočí, Ukrajina brání s občasnými lokálními protiútoky. Tempo bojů se po zimním zpomalení mírně zvyšuje. Projděme klíčové úseky od severu k jihu.

V Kupjansku zůstávají ruské jednotky stále v centru města. Jejich likvidace trvá déle, než se čekalo. Vojenský publicista Bohdan Myrošnykov vyjádřil pochybnosti o oficiálních ukrajinských údajích o počtu uvázlých ruských vojáků – skutečný počet byl podle něj podstatně vyšší, než se přiznávalo. Porážka izolované skupiny je nicméně podle něj nevyhnutelná.

Znepokojivě se vyvíjí situace na siverském směru, který byl dlouho relativně stabilní. Ruské síly zde útočí ze severu i z jihu a snaží se přiblížit ke kanálu Severní Doněc–Donbas a ovládnout takticky důležité výšiny v oblasti.

V oblasti Časiv Jaru obsadily ruské jednotky výšinu 228,0 u Golubovky severně od města, což jim dává přehled o širokém okolí a zlepšuje podmínky pro nasazení dělostřelectva i dronů. Podle některých pozorovatelů se tady brzy očekává zesílení ruského tlaku.

U Kosťantynivky, která je v mnoha ohledech klíčem k dalšímu ruskému postupu na východ v Doněcké oblasti, je situace stabilní, ale obtížná. Ruské síly prakticky ovládly Berestok a zesilují tlak na východní okraj města.

Hlavním problémem obránců zůstává zásobování: ruské drony vytvořily na přístupových cestách faktickou zónu smrti. Ukrajinské jednotky proto přecházejí takřka beze zbytku na zásobování bezpilotními pozemními vozidly a drony.

U Pokrovsku zaznamenaly ruské síly po více než roce bojů postup u Udačneho, kde ovládly areál dolu Pokrovske. Masivní budovy dolu dosud sloužily jako opora ukrajinské obraně; nyní poslouží druhé straně.

Značně se zhoršila situace v Hryšynem, které tvoří spolu s městem Rodynske první obrannou linii za okupovaným Pokrovskem. Ruské jednotky pronikají do zástavby a jeho pád se jeví jako pravděpodobný. V samotném městě je tlak rovněž vysoký, ale ukrajinské útoky zatím drží situaci pod kontrolou.

O podmínkách obránců vypovídá svědectví vojáků stažených po několika měsících z pozic u Udačneho: původní zásoby jídla vydržely dva týdny, poté byli odkázáni na dronové dodávky, pili dešťovou vodu a energii pro vysílačky získávali z baterií sestřelených FPV dronů.

Největší pozornost na jižní frontě si nadále zaslouží Záporožská oblast. Ukrajinský protiútok, který jsme podrobně popisovali v posledních dvou dílech, přešel z fáze rychlého postupu do fáze pozičních bojů.

Polský analytik vystupující pod přezdívkou Thorkill nabízí střízlivé shrnutí celé operace: po úspěšném prvním týdnu (6.–13. února), kdy kombinace překvapení, výpadku ruského Starlinku a husté mlhy umožnila rychlé vyčištění řady vesnic a postup o několik kilometrů, se tempo od poloviny února zřejmě výrazně zpomalilo.

Ukrajinské jednotky od té doby obsadily Ternove a bojují o Berezove a Novohryhorivku, zatím bez rozhodujícího úspěchu. Rusko do oblasti přesunulo posily – 39. motostřeleckou brigádu a 40. brigádu námořní pěchoty z pokrovského směru – a v březnu podniklo protiútoky u Verbového.

Thorkill operaci hodnotí jako částečný úspěch. Ukrajina splnila téměř celý minimální cíl: vytlačila ruské jednotky za hlavní linie opevnění a z takticky důležitých výšin. Maximální cíl – přerušení nebo palebné ovládnutí silnice Velyka Novosilka–Uspenivka – se zatím nepodařil, byť ukrajinské jednotky k jeho dosažení zřejmě nemají daleko.

Důležité je, co se děje za frontou. Francouzský analytik Clément Molin upozorňuje, že přesunem ruských záloh do záporožského prostoru se snížil tlak jinde – a Ukrajina toho využívá k pokračování stavby opevnění před Pokrovskem.

Strategie je čitelná: zpomalit a narušit připravovanou ruskou jarní ofenzivu směrem na Orichiv a Záporoží tím, že se Rusko přinutí reagovat na ukrajinskou iniciativu na jihu, zatímco ženisté na severu budují další obranné linie.

V samotném huljajpolském prostoru drží Rusko iniciativu a kontroluje centrum města včetně výškových budov, které využívá jako uzly pro komunikaci a drony.

Ruské jednotky postupují po staré železniční trati směrem k Zaližnyčnemu, jednomu z posledních větších sídel před Omelnykem, který kryje hlavní zásobovací tepnu Orichivu. Ukrajinské síly se zde snaží udržet takzvanou blokovací pozici v délce přes deset kilometrů – její prolomení by situaci na celém úseku vážně zkomplikovalo.

Na samém západním konci fronty, u Stepnohirsku a Prymorska, ukrajinské síly v posledních týdnech vylepšily svou pozici, obsadily některé silné obranné pozice a od té doby tu zřejmě nedošlo k podstatným změnám.

Ruské skupiny se nadále pokoušejí infiltrovat do obou sídel, ale pod palbou ukrajinských FPV dronů se jim nedaří dosáhnout trvalých výsledků.