Zprávy z bojiště: Ukrajina útočí všude možně, jen ne na frontě

Asi nejintenzivnější boje se v uplynulých dnech odehrávaly na obloze. Začneme jako obvykle u ruských úderů na Ukrajinu, kterých v posledních dnech hodně přibylo.

V úterý 30. května představitelé kyjevské samosprávy uvedli, že za posledních 30 dní došlo k 17 útokům na ukrajinské hlavní město. Cílem útoků se zdá být systém protivzdušné obrany, který ruské údery mají buď přímo zničit, či vyčerpat. To druhé i tím, že mezi vypouštěnými střelami bývá údajně řada klamných cílů, tedy střel bez nálože či složité elektroniky. Jejich úkolem není nic zasáhnout, ale donutit protivníka, aby na ně vyplýtval své cenné protivzdušné střely.

Zajímavý je i rychlý nárůst počtu úderů s použitím dronů íránské výroby Šáhid 131/136. Minulý týden byly vypuštěny ve větších počtech v pondělí, úterý, čtvrtek, pátek a v neděli (a pak znovu následující pondělí 29. května). Není jasné, kolik přesně jich bylo vypuštěno, protože Ukrajinci pravidelně poskytují pouze údaje o počtu zásahů.

Ukrajinská oficiální místa se v některých dnech chlubí i 100procentní úspěšností; ve skutečnosti to tak ovšem nejspíše nebude. Například podle polských analytiků z Rochan Consulting je úspěšnost ukrajinské obrany kolem 80 %. Ale jde pouze o kvalifikovaný odhad, objektivní údaje nemáme k dispozici.

Nevíme ani, jaké škody napáchají drony a střely, které obranou proniknou. Podle ukrajinského novináře Ilji Ponomarenka efektivita ruských úderů „v poslední době stoupla“ a některé z nich „ovlivnily ukrajinské válečné úsilí“. Nevíme, které akce měl obvykle dobře informovaný ukrajinský novinář na mysli. Informace o následcích útoků jsou minimální.

V jednom případě jsme se dozvěděli, že úder měl zasáhnout ukrajinskou leteckou základnu a poškodit pět letadel, munici a skladiště pohonných hmot. Nemáme však k dispozici žádné podrobnosti. V případě zasažených letadel mohlo jít stejně snadno o vyřazené staré stroje jako o důležité stíhačky. Efektivitu těchto úderů tedy těžko hodnotit.

Údery na velké vzdálenosti velmi aktivně provádí také Ukrajina.

V úterý 30. května ráno se objevilo nad Moskvou zřejmě méně než 10 dronů neznámého typu a původu. Část jich byla sestřelena, jiné zřejmě spadly samy (možná v důsledku působení prostředků elektronického boje), zbylé nezpůsobily vážné škody. K útoku se zatím nikdo nepřihlásil. Kreml pochopitelně obviňuje Ukrajinu a není důvod předpokládat, že by to tak nebylo.

Úder na Moskvu mohl být spíše součástí psychologické kampaně, větší vojenský význam by mohlo mít nasazení britských střel Storm Shadow. Ukrajinské letectvo je v posledních dnech pravidelně vypouští na cíle na okupovaných územích (a to patrně z bombardérů Su-24). Cílem se stala například kasárna za jižní frontou, ve kterých se shromáždili vojáci z kvalitnějších ruských jednotek (o ruských elitních a „postradatelných“ jednotkách jsme psali v jiném textu).

Jde vesměs o místa v předpokládaném směru ukrajinské ofenzivy. Údery v tomto prostoru lze tedy vykládat jako snahu narušit ruskou obranu, ať už přímo útokem na kasárna, tak například na muniční sklady a třeba i na dopravní cesty (i když o útocích na mosty či železnici zatím žádné zprávy nejsou).

Zároveň je ovšem nutné dodat, že ukrajinské velení se nepochybně bude snažit protivníka zmást a tajit do poslední chvíle své skutečné cíle, takže údery i do ruského týlu mohou být vedeny tak, aby v Kremlu vyvolaly klamná očekávání.

Údery Storm Shadow obvykle nemají tak dramatický efekt jako nástup střel GLMRS (ze systémů HIMARS a M270) během minulého léta. Je to pochopitelné, protože cílem tentokrát nejsou sklady munice v blízkosti fronty, ale třeba velitelská stanoviště. Pochopitelně to ovšem komplikuje už tak obtížnou úlohu hodnocení jejich účinku. Jak vidno z dosavadních kusých informací, zdá se pravděpodobné, že ruská armáda bude muset reagovat, jinak přijde o (pro ni cenné) muže či materiál.

Přímo na frontě se v posledním týdnu bojovalo spíše méně intenzivně. I proto se i ve dnech, kdy ruské síly konečně obsadily prakticky celý Bachmut, stal hlavní událostí krátký výpad „ruských partyzánů“ do Bělgorodské oblasti během 22. a 23. května. (To asi nebude náhoda, akce určitě mohla být plánována tak, aby „přebila“ Bachmut.)

Útok byl veden malou silou s podporou několika obrněných vozidel, například zřejmě dvou tanků. Kyjev pochopitelně tvrdí, že nešlo o oficiální akci ukrajinské armády, ale misi ruských „vlastenců“ (z nichž mnozí mimochodem mají nepopiratelně neofašistické konexe a historii).

Ruské jednotky reagovaly pomalu a nepříliš profesionálně a skupiny se zřejmě jen s malými ztrátami vrátily zpět na Ukrajinu. (Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že útočníci přišli o 70 mužů, ale tomu nic nenasvědčuje). Ruské vedení se snažilo vzbudit dojem rozhodné reakce, takže se objevilo například absurdní video, jak náčelník generálního štábu ruských pozemních sil generálplukovník Alexandr Lapin osobně vede ruské jednotky do akce proti protivníkovi, který má nejspíše pár desítek mužů (a patrně už v té době v oblasti ani nebyl).

Přesto pomalá reakce ruské armády pochopitelně těžko mohla být přijata kladně. Asi i proto gubernátor Bělgorodské oblasti Vjačeslav Gladkov oznámil záměr vytvořit sedm praporů územní obrany o celkovém počtu 3000 mužů, které by chránily hranici. Tento závazek učinil Gladkov již podruhé (prvně v prosinci), takže ostraha ruské hranice je problematická delší dobu – a reakce ruských úřadů je jako obvykle pomalá.

Nejde o první případy, kdy ukrajinské jednotky překročily hranici, obvykle zřejmě ovšem jde spíše o diverzní skupiny, které zdaleka nemají takový veřejný profil. Je ale stále zřejmější, že pravidelné jednotky ruské armády v pohraničních oblastech prakticky nejsou přítomny. Kdyby Moskva opravdu chtěla podobným událostem zabránit, musela by rozmístit vojáky po celé hranici – a na to téměř určitě nemá dostatek mužů.

Není ovšem jisté, že Moskva bude reagovat právě posílením hranice. Spíše než aby Kreml odvelel muže z fronty před očekávaným ukrajinským útokem, pokusí se o nějaké ad hoc řešení, třeba převelení některých policejních jednotek. Navíc akce není bez rizika ani pro Kyjev, jehož západní spojenci nechtějí eskalaci konfliktu a je možné, že Ukrajinu od dalších podobných nájezdů odradí.

Když přejdeme k vývoji pozemních bojů na tradiční frontě, změny jsou malé. V nejsevernější části, tedy v Charkovské oblasti, byly všechny ruské pokusy odraženy. K většině útoků došlo (jako už v minulých týdnech) u vesničky Masjutivka, která ovšem navzdory starším ruským zprávám zůstala i minulý týden pod ukrajinskou kontrolou.

Rusové v této oblasti udržovali vysoké tempo útoků a neustále hledali jakákoli slabá místa v ukrajinských obranných liniích. Ani ukrajinské, ani ruské zdroje však nehlásily žádné změny na frontové linii.

Rusové pravděpodobně posílili své pozice u vesnice o jednotky sestavené z vězňů (ale ne vagnerovců, přímo ruské armády) a jejich letectvo také údajně zvýšilo tempo svých operací v Charkovské oblasti podél frontové linie. Snad proto, aby monitorovalo pohyb ukrajinských sil. Kombinace těchto dvou událostí naznačuje, že se Moskva buď obává ukrajinského protiútoku v Charkovské oblasti, a tedy posil, nebo považuje tuto oblast za relativně slabě bráněnou, a tedy jako vhodné místo pro útok.

V Luhanské oblasti se bojovalo intenzivně především u Bilohorivky, ale ani tady ruské snahy k žádným větším změnám nevedly. O něco dále, v Doněcké oblasti, po měsících dramatických bojů o každý dům v Bachmutu, nebyla situace vypjatá.

Ukrajinské síly podnikly zřejmě několik útoků na křídle kolem města, které je dnes zcela v troskách, ovšem bez velkých úspěchů. Obě armády se ostřelují, podnikají malé útoky či přepady, ale pokud došlo ke změnám na frontě, tak pouze na několika málo místech a o stovky metrů. Podle některých ukrajinských zdrojů se vyvíjí příznivě situace jižně od Bachmutu, zatím to ovšem není přesvědčivě doloženo.

Zajímavější asi je, co se nestalo – ukrajinské velení v této oblasti nenasadilo žádné nové jednotky ani západní techniku. Útoky u Bachmutu tedy skutečně nebyly začátkem ofenzivy, ale spíše iniciativou místních velitelů, kteří viděli příležitost zatlačit na nové jednotky, které neměly dost zkušeností a čas zabydlet se v zákopech a bunkrech.

Co se týče samotného města, Ukrajinci možná ještě ovládají nějaké budovy na jihozápadě města, ale jde skutečně o zanedbatelné území. Ruské síly drží prakticky celý Bachmut.

Z města se údajně začaly stahovat jednotky vagnerovců. Zatím ovšem není k dispozici dostatek podrobností, aby bylo jasné, kam a v jakých počtech. Na jiných částech fronty se jednotky žoldáků ve větším počtu dosud nezačaly vyskytovat – alespoň zatím.

Podle některých zpráv síly vagnerovců u Bachmutu částečně nahrazují jednotky separatistické „Doněcké republiky“. Má jít o muže, kteří předtím byli nasazeni v okolí Avdijivky, tedy silně opevněného města, které se už řadu měsíců snažily ruské síly postupně obklíčit. Jejich snahy ovšem v posledních týdnech vedou jen k novým a novým ztrátám. Podle některých analytiků i přesun jednotek naznačuje, že ruské velení se alespoň prozatím vzdalo snahy udělat z Avdiijivky „druhý Bachmut“.

Minulý týden Rusové také zřejmě s pomocí střely S-300 zasáhli hráz vodní nádrže Karlivka. Patně šlo o snahu narušit ukrajinské zásobování a přesun sil v této oblasti. Nic ovšem nenasvědčuje tomu, že by se ukrajinské postavení nějak výrazně zhoršilo. Rozhodně v důsledku akce nedošlo ke změně fronty.

V Záporožské oblasti se minulý týden situace nijak nezměnila. Na základě zpráv z ukrajinských a ruských zdrojů dokonce intenzita pozemních útoků zřetelně poklesla.

Ani v Chersonské oblasti nebyla míra bojové aktivity příliš vysoká. Obě strany nadále omezovaly své akce na dělostřelecké údery a pokusy o infiltraci ostrovů v deltě Dněpru. Především ovšem ruské síly v posledních týdnech podle pozorovatelů jeví výrazně nižší míru aktivity. Obě strany se zjevně nadechují…