Zprávy z bojiště: Ukrajina také zaútočila za svými hranicemi

Největší událostí posledních dní v rusko-ukrajinské válce byl útok na Kerčský most. Možnému dopadu úderu na dění na frontě se budeme věnovat dále, bezprostředním důsledkem byly pak ruské údery na ukrajinskou infrastrukturu a v řadě případů i ryze civilní cíle (což může být dané do jisté míry nepřesností ruských zbraní).

Podle ukrajinských zdrojů ruská armáda v pondělí vypálila 84 střel s plochou dráhou letu a 24 nepilotovaných létajících prostředků; 56 z nich bylo údajně sestřeleno. V době přípravy článku bylo hlášeno 19 obětí. Údery na ukrajinské zázemí ovšem v úterý pokračují, takže tento počet může dále růst.

Bezprostřední vojenský význam ruské odvety se zdá zanedbatelný (může mít ovšem vliv strategický, například zřejmě povede k urychlení dodávek pokročilých protivzdušných systému na Ukrajinu).

Seznam cílů i samotné plány úderů byly téměř jistě připraveny již delší dobu. Ostatně například o možnosti intenzivnějších útoku ze strany Ruska na ukrajinské elektrárny se hovoří již měsíce. Mimo jiné proto, že takový útok komplikuje Ukrajině vývoz jednoho cenného artiklu, kterého má Evropa nedostatek: elektřiny.

Ukrajina během 10. října ale také udeřila na ruské území. Cílem útoku ukrajinského dělostřelectva se stal průmyslový areál v městečku Tjoktino v Kurské oblasti. Důvod byl ovšem v tomto případě podle dostupných informací čistě vojenský.

V areálu se totiž mělo nacházet středisko ruských operátorů bezpilotních letounů. Rusko v nakládání s touto zbraní nepatří mezi světovou špičku a pokud by skutečně přišlo o řádově několik desítek specialistů v této oblasti, mohlo by se jednat pro ruskou armádu o větší ztrátu, než by samotný počet obětí útoku naznačoval.

Věnujme se nyní samotné frontě. Pro ty, kdo mají málo času, uveďme předem, že změny nebyly příliš veliké. Ani jedna z armád neprovedla (ba se ani nepokusila provést) v posledních dnech větší operace.

Hned na začátku popisu situace na nejsevernější části fronty bychom měli opravit tvrzení z minulého textu, které se nakonec ukázalo jako nepravdivé: ruské jednotky se v této oblasti nestahují tak rychle, jak se zdálo. Fronta má prakticky stejný průběh jako před týdnem, tady si můžete prohlédnout její vývoj za poslední dobu.

Ukrajinský postup se „zasekl“ například v severní části úseku, u města Dvorična. Terén je tu pro útok velmi nepříznivý. Pokud by ukrajinské jednotky v této oblasti měly postoupit, větší smysl by dával obchvat kolem ruských obranných pozic z jihu. V této oblasti také v posledních dnech probíhají střety menších jednotek. Ty ukrajinské hledají slabá místa v obraně a připravují podmínky na útok, ty ruské se jim snaží přípravy doslova „pokazit“.

Rusko se také již pokouší s pomocí nově mobilizovaných vojáků převzít iniciativu. Především v jižní části úseku ruské jednotky podnikaly protiútoky ze svých pevných pozic ve městě Kreminna směrem k osvobozenému Lymanu. Snaha neměla žádné zásadní výsledky, ale naznačuje, že Moskva nečeká a skutečně vrhá alespoň část mobilizovaných bez řádného výcviku přímo do boje.

Moskva je v tuto chvíli zřejmě spokojena s relativní stabilizací fronty v této oblasti. Získala více času připravit si obranné pozice a zajistit dopravu nově mobilizovaných na frontu. Nováčci nepochybně nebudou v boji příliš platní, ale jejich množství pomůže minimálně „zaplnit“ prázdná místa na frontě.

Na dlouhém pásu fronty od Siversku až po Vasilivku docházelo sice k bojům, fronta se ovšem nepohnula. V tuto chvíli jde do značné míry o „sekundární“ bojiště, ovšem ne pro všechny.

V regionu kolem Bachmutu se ruským silám v posledních dnech daří dostávat obránce pod tlak. Ruské jednotky, v této oblasti především tzv. vagnerovci, postoupily o několik kilometrů jižně od města (nejzápadnější vesnicí v jejich držení je patrně Odradivka).

Cílem útoku je zřejmě buď hrozit obklíčením a obránce donutit k ústupu z města, případně je z něj vytlačit útoky z několika stran. Boje už dva měsíce probíhají v pásmu širokém několik kilometrů, ruský tlak ovšem i přesto nepolevuje.

Střety také nepochybně vedou na obou stranách k vysokým ztrátám. Nemáme přesné porovnání, výhoda bývá v podobných situacích ovšem na straně obránců. Je tedy pravděpodobné, že vyšší ztráty mají vagnerovci a další ruské jednotky. Pokud tomu tak je, zjevně nejde o takové ztráty, aby to další útoky odradilo.

Útoky stále ovšem nemají velký strategický význam. Pokud se nepodaří stabilizovat severní část fronty a ukrajinský postup v tomto úseku bude pokračovat, z oblasti kolem Bachmutu se budou muset ruské jednotky s velkou pravděpodobností stáhnout.

Vagnerovci ovšem znovu dokazují, že mají v současné době z promoskevských sil nejlepší výsledky. Jde o jediné místo na frontě, kde v tuto chvíli ruské jednotky postupují. Zároveň se ovšem „orchestr“, jak skupině říkají i její členové, nezdá být příliš sladěn se zbytkem ruských ozbrojených sil; hraje si sám pro sebe.

V poslední době sílí dohady, že jde do jisté míry o výraz mocenského boje mezi různými klikami v Kremlu, a v menší míře o vojenské cíle. Zakladatel skupiny Jevgenij Prigožin má podle některých ambice zvýšit svůj vliv na úkor současného velení ozbrojených sil, například ministra obrana Sergeje Šojgua.

V porovnání s jím vedenými silami pravidelné ruské armády snahy vagnerovců skutečně působí výrazně lépe; rozhodně zatím ze svých pozic nemuseli ustupovat, naopak neustále postupují. Což by mohl být účel sám o sobě.

Když se posuneme od Bachmutu dále po frontě západním směrem, změny jsou minimální. U Doněcku se bojuje stále v okolí vesnice Pisky, kterou ruské síly dobývaly prakticky celé léto. Ještě dále, tedy v Záporoží, stále panuje relativní klid. Ruskými blogery a komentátory obávaná ukrajinská ofenzíva v této oblasti zatím tedy nezačala. Ale jak uvidíme dále, minimálně na papíře jsou ruské obavy pochopitelné.

Pohled na chersonské bojiště začneme dnes jižněji, u zničeného Kerčského mostu. Útok na něj by potenciálně mohl mít významný dopad na situaci na frontě. Ruská logistika je velmi závislá na železnici a Kerčský most byl důležitou spojnicí mezi pevninským Ruskem a západní částí fronty.

Už večer po útoku po mostě přejel po jedné koleji první vlak, ovšem pouze nízkou rychlostí a o neznámé hmotnosti (nevíme, do jaké míry byl naložený). Všechny škody ovšem během dvou následujících dní zjevně odstraněny nebyly.

Důležité nebude jen to, kdy se stane most průjezdným, ale také jakou bude mít vlastně kapacitu. Tedy kolik vlaků po něm bude moci za den projet a jakou rychlostí.

Jak ukazuje následující mapka, existuje pouze jediná další vysokokapacitní trať vedoucí z ruského zázemí k chersonské frontě.

Ta ovšem vede přes Záporožskou oblast a je v pohodlném dosahu střel ze systémů HIMARS a M270. Důležitým cílem pro ukrajinskou palbu by se tak mohlo stát například město Tokmak. To leží zhruba 40 kilometrů od ukrajinských pozic. Pevně v ukrajinských rukou je například Kamjanske, které leží vzdušnou čarou 41 kilometrů od tratě probíhající Tokmakem.

Ruští logistici si i v případě uzavření mostu na delší dobu nepochybně se situaci pokusí poradit, jejich úkol zásobovat chersonskou frontu by v takovém případě byl ovšem velmi obtížný. Vzhledem k tomu, že v této oblasti jsou už nyní dodávky jednotkám na frontě omezeny nedostatkem přístupových cest přes řeku (především munice), další „přiškrcení“ dodávek by mohlo mít pro ruské jednotky v oblasti už doslova katastrofální následky.

Ale nechceme předbíhat událostem, zatím není jasné, do jaké míry je most poškozen, a tedy jaké mohou být skutečné dopady na ruské zásobování. Ale pokud by bylo poškození rozsáhlejší a dlouhodobější, byla by to pro Ukrajinu asi ideální příležitost pokusit se odříznout ruské síly na Krymu a kolem Chersonu od zásobovacích tras úplně.

Toho by šlo docílit útokem přes otevřené stepi Záporožské oblasti směrem na jih k Mariupolu, či na o něco západněji ležící Berďjansk.

Netušíme, zda ukrajinské velení má na takový útok síly, ale jeho úspěch v této oblasti by měl pro ruskou armádu skutečně dalekosáhlé následky. Pozemní komunikace západním směrem by byly odříznuty a Kerčský most by se ocitl v dostřelu střel ze systémů HIMARS a M270. Možných scénářů je ovšem mnoho, některé z nich jsou vysvětleny v tomto textu, logistické problémy pak jsou podrobněji popsány zde.

Co se týče samotné chersonské fronty, změny za posledních několik dní byly minimální. Poslední text našeho volného seriálu tedy přestal být přesný už několik hodin po tom, co vyšel: ruský ústup z první poloviny minulého týdne se zastavil. Ruským silám se podařilo alespoň prozatím vybudovat poměrně stabilní obrannou linii. Od poloviny minulého týdne ukrajinské jednotky dosáhly pouze minimálních územních zisků.

Stále ovšem není jasné, do jaké míry je dáno úspěšnou ruskou obranou a do jaké míry ukrajinskou operační přestávkou. A samozřejmě může jít o kombinaci několika faktorů. V každém případě ani kyjevské, ani moskevské velení na chersonské frontě v posledních dnech nedalo příkaz k větším útokům. Probíhají tu spíše akce menších jednotek a intenzivní průzkum.