Článek
V předvečer výročí zahájení pozemního útoku přímo na srdce Ukrajiny v roce 2022 se očekává, že ruské síly provedou nějakou demonstrativní akci. Obecně je za nejpravděpodobnější považován velký letecký úder s pomocí děl a raket v pohraničních oblastech, dále ve vnitrozemí pak s využitím řízených střel a dronů.
Představitelé ukrajinské armády a státu vydali doporučení, aby se obyvatelé neshromažďovali na veřejných místech ve větším množství. Objevilo se také doporučení, aby školní výuka probíhala on-line. Přijímají se tedy opatření, která by v případě úderu mohla snížit ztráty na životech.
Velký úder neproběhl už od 16. února. Předtím se pak údery uskutečnily zhruba s 10–14denními rozestupy (2. února, 26. ledna, předtím 14. ledna), takže nějaký útok se v příštích dnech jeví jako velmi pravděpodobný. Pokud samozřejmě Rusko nezmění svůj přístup v tomto ohledu; tomu ovšem zatím nic nenasvědčuje (rozhodně například nic v projevu Vladimíra Putin v předvečer výročí invaze).
Vyloučit nelze ani riziko zahájení nějaké nové ruské pozemní ofenzivy. Většina analytiků ve veřejném prostoru ovšem pochybuje o tom, že by ruské síly takovou operaci vážně chystaly. Hojně se například zmiňovala možná účast běloruských sil. Minsk svou armádu sice udržuje ve zvýšené bojové pohotovosti, nezdá se ovšem, že by ji soustředil na hranicích v postavení a v počtech, které by signalizovaly zahájení útoku.
Pravděpodobnější by mohl být pokus o útok ruských jednotek z ruského území na sever od ukrajinské hranice. Tedy nejspíše z bělgorodské oblasti třeba směrem na Charkov či východněji ve směru na Kupjansk. V těchto oblastech docházelo v poslední době k soustřední ruských sil, a ukrajinská strana tu údajně zintenzivnila tempo přípravy obranných pozic, včetně kladení minových polí.
Pokud nejde o záměrně vypuštěnou dezinformaci, i ukrajinské velení možnost takového útoku považuje minimálně za možnou. Zda by ho mohly ruské síly provést ke 24. únoru, je ovšem jisté ještě méně. Můžeme se samozřejmě mýlit, v době přípravy článku tomu však rozhodně mnoho nenasvědčovalo.
I kdyby k útoku došlo, dá se ovšem očekávat, že by se setkal s výrazným ukrajinským odporem. Přesné údaje pochopitelně dostupné nejsou, obecně se ovšem odhaduje, že ukrajinská i ruská armáda mají v současné době k dispozici relativní dostatek mužstva, a větším problémem jsou například zásoby munice či techniky.
Jak upozorňuje například vojenský analytik Konrad Muzyka, nic nenasvědčuje tomu, že by ukrajinské velení nasazovalo své rezervy na zastavení například ruské ofenzivy u Bachmutu, Vuhledaru či kolem Kreminny (analýza je nedostupná bez zaplacení, důležitý výňatek v tweetu). I na těch nejkritičtějších místech na bojišti rotují jednotky, které známe z jiných úseků.
Na frontě
V posledních dnech prakticky na celé Ukrajině panovaly nízké teploty podobné těm, které by nás v Česku měly čekat příští týden. I přes den se například kolem Svatoveho teploty pohybovaly kolem až -10° C. Půda tak byla promrzlá a pohyb vozidel všeho druhu byl relativně jednoduchý. V příštích dnech by se mělo ovšem začít oteplovat, znovu se tedy objeví na bojišti více bláta a s ním spojených omezení.
Přehled dění na frontě bude poměrně krátký, velké změny se neudály. V nejsevernějším úseku aktivní fronty, kolem Dvorične, ruské síly stále útočily a tlačily na ukrajinské předmostí východním břehu (tedy levém břehu) řeky Oskil. Podle některých informací se dostaly i do Grianikivky, tedy poslední osvobozené obce před zmíněnou řekou. Šlo ovšem nejspíše o dočasný postup, a ukrajinská obrana zatím pravděpodobně alespoň okleštěné předmostí drží.
Ruské útoky probíhaly i v dalších částech Luhanské oblasti, větší změny v průběhu linie fronty ovšem odnikud hlášeny nejsou. Kolem Kreminny docházelo ke střetům ve stejných oblastech jako v předchozích zhruba dvou týdnech. Ruské útoky sice postupně zatlačily ukrajinské obránce západním směrem, v tuto chvíli je ovšem jejich postup velmi pomalý, ba dokonce byl zcela zastaven. Stejně jako jinde i zde bude klíčové, kolik lidí na té které straně přichází o život nebo je raněno, kolik techniky jedna strana druhé ničí – tedy „míra vyčerpání“. O ní si bohužel z dostupných informací těžko udělat představu. Zatím tedy můžeme konstatovat pouze, že v oblasti probíhají intenzivní boje, ve kterých ani jedna strana nemá jasně navrch.
Na frontě v Doněcké oblasti bylo znovu nejintenzivnějším ohniskem bojů okolí Bachmutu. Z obou táborů se také ozývají (byť v různé míře) stesky na nedostatek materiálu, třeba munice (to konkrétně od „vagnerovců“), ale boje stále pokračují a ztráty na obou stranách jsou nepochybně značné.
Situace se zdá být v tuto chvíli z ukrajinského hlediska relativně stabilizovaná. Protiútok jižně od města zahnal protivníka dále od silnice T0504, která míří do města z jihozápadního směru. Zaujímají tak zřejmě poměrně výhodnou, byť ne jistě nepřekonatelnou obrannou pozici. V samotném Bachmutu probíhají boje také, ale hlavní ruský nápor přichází odjinud, takže ukrajinské velení část obránců podle některých zdrojů přesunulo z města jinam.
Konkrétně na exponovaný severní úsek fronty kolem města. V tomto úseku mají být nejaktivnější jednotky „vagnerovců“, které ve spolupráci s dalšími silami (včetně speciálních jednotek) podnikají útoky na obce Jahidné a Berchivka. Ruské síly tak definitivně dokázaly v tomto místě překonat ukrajinskou obranu podél silnice T0513 (podle jiných značení M03 a také E40).
Pozice obránců je znovu relativně výhodná, ale rozhodně není neotřesitelná. Kolem Jahidného údajně jsou velmi aktivní jednotky „vagnerovců“, kteří podnikají řadu útoků malými pěchotními skupinami, které předtím – i přes nepochybně vysoké ztráty – vedly k úspěchu například kolem Soledaru. Podle hlášení z fronty ovšem obráncům pomáhá i skutečnost, že ruské dělostřelectvo (údajně včetně minometů) i v tomto úseku nemá k dispozici takové množství munice, jaké by si ruští velitelé představovali. Na druhou stranu, s nouzí se potýkají i ukrajinští dělostřelci.
Jih a „zázračné zbraně“
Ruské útočné snahy, které označujeme za „mělkou ofenzivu“ s mnoha směry útoku, pokračovaly i na dalších částech fronty, dnes už pozorovatelům války všeobecně známých. Ruské jednotky zřejmě dokázaly získat několik set metrů terénu v jižní části při své snaze obklíčit průmyslové a silně opevněné město Avdijiivka nedaleko Doněcku. Naopak v severní části „kleští“ se postup nezdařil, a celkově jsou tu ruské síly od úspěchu velmi daleko.
Boje stále probíhají také o obec Marinka. Z velké části se zemí srovnané městečko už zažilo pokusy o dobytí přímou ztečí, pokusy o obkroužení otevřenějším terénem ze severu i jihu (to i v posledních týdnech), ale zatím se tu pozice pohybují v jednom i druhém směru nanejvýš o desítky či stovky metrů. Případný ruský úspěch také nebude znamenat zásadní průlom, ale jen přesun bojů do podobného prostředí o něco západněji.
V okolí Vuhledaru, kde první ruský nápor pomohla zdecimovat minová pole, ruské jednotky v posledních dnech útočí především malými jednotkami pěchoty s omezenou podporou techniky. Linie fronty se nachází zhruba v místech, odkud Rusové k útoku nastupovali. K městu se také přesouvají údajně další posily od jihu, tedy Mariupolu, podle některých indicií včetně jednotek „vagnerovců“. Boje v této lokalitě tedy zřejmě ani v příštích dnech neutichnou, byť ukrajinská pozice se zdá být velmi výhodná a ruské přípravy k útoku zatím nedostatečné.
V Záporožské ani Chersonské oblasti nedocházelo k větším akcím pozemních vojsk. Probíhalo ovšem vzájemné ostřelování. Hojně komentovanou událostí byl úder ukrajinských sil na některé cíle v Mariupolu 21. února. Pozornost přitáhl proto, že den předtím proběhla návštěva amerického prezidenta Bidena v Kyjevě a zároveň s tím se objevily informace o dodávkách střel s delší dráhou letu pro Kyjev (konkrétně tzv. GLSDB).
Úder na Mariupol, který je hranici maximálního dostřelu běžných střel systému HIMARS a M270, byl některými pozorovateli považován za důkaz přítomnosti těchto nových zbraní na bojišti. Ve skutečnosti ovšem střely M31 mají za vhodných podmínek dostřel o něco vyšší, než se běžně uvádí, snad až kolem 90 kilometrů.
Navíc cíle v této oblasti už ukrajinské střely v minulosti zasahovaly, například 13. února, a tehdy to nikdo za důkaz použití nové zbraně v ukrajinských službách nepovažoval. Protože v posledních dnech se ovšem o GLSDB tolik mluvilo, asociaci bylo těžší se ubránit. Příchod střel GLSDB bude velmi pravděpodobně mít na válku značný vliv, podle zatím dostupných – a jistě záměrně kusých a nejasných informací – k němu ovšem dojde až za několik měsíců.
