Zprávy z bojiště: Rusko zrychluje tempo

Uplynulý měsíc přinesl z ukrajinského hlediska velmi smíšené zprávy. Na jedné straně pokračoval trend zpomalování ruského postupu na okupovaném území Ukrajiny. Moskva ve srovnání s předchozími měsíci zaznamenala jen malé územní zisky.

Tento relativní útlum na ukrajinské straně fronty byl ovšem vyvážen významným úspěchem ruských sil na vlastním území. Podařilo se jim prakticky zcela zlikvidovat ukrajinské předmostí vytvořené během dřívější ofenzivy v Kurské oblasti a získat zpět kontrolu nad stovkami kilometrů čtverečních.

Nejprve si tedy dovolme jen krátké ohlédnutí za operací v Kurské oblasti. Postupně doplňované informace a analýzy dostupné vizuální dokumentace totiž naznačují, že ústup ukrajinských jednotek byl skutečně spojený se značnými ztrátami, hlavně techniky. Ty byly nakonec celkově vyšší než ztráty, které v této konkrétní operaci utrpěla ruská strana.

Což znovu naznačuje, že ukrajinská armáda ustupovala ve velkém spěchu a z vojenského hlediska by rozhodně bylo lepší, kdyby se z ruského území stáhla dříve, ve chvíli, kdy byla pod menším tlakem.

Situaci na zbytku fronty lze možná označit jako začátek další fáze ruského tlaku. Ruské pozemní síly sice na většině úseků postupují jen velmi pomalu, nebo vůbec, avšak tato zdánlivá operační pauza je v příkrém rozporu s aktivitou ruského letectva a dělostřelectva.

Právě v březnu totiž dosáhla intenzita ruských úderů velmi vysokých hodnot. Počet nasazených klouzavých leteckých bomb byl nejvyšší za celou dobu války, kolem 200 denně (ale pokud Rusko skutečně navýší výrobu na 75 tisíc ročně, jak tvrdí, tak jde vlastně o „nový normál“). Velmi činné bylo i ruské dělostřelectvo a Moskva také přes hranici poslala rekordní počty velkých kamikadze dronů proti cílům hlouběji na ukrajinském území.

Tato masivní palebná příprava nepochybně představuje snahu vytvořit co nejlepší podmínky pro budoucí, rozsáhlejší pozemní útoky na vybraných směrech. Zda a do jaké míry bude tato taktika „změkčování“ ukrajinské obrany úspěšná a kde se ruské velení pokusí o průlom, se ovšem teprve ukáže v následujících týdnech a měsících.

Výsledek bude záviset nejen na efektivitě ruského bombardování, ale i na odolnosti ukrajinské obrany a také na vývoji počasí a terénních podmínek po jarní „rasputici“, tedy období, kdy je terén plný bláta a pohyb techniky obtížnější než obvykle.

Zatímco ruská strana se soustředí na tuto intenzivní palebnou přípravu, v ukrajinské armádě probíhají v pozadí důležité změny, které mají posílit její dlouhodobé schopnosti. Pokračuje proces formování nových armádních sborů, což je reorganizace směřující k vytvoření větších operačních uskupení, schopných lépe koordinovat složité operace na rozsáhlých úsecích fronty.

Souběžně běží také ambiciózní náborový projekt „Kontrakt 18-24“. Jeho cílem je přilákat do armády mladší, fyzicky zdatné dobrovolníky ve věku 18 až 24 let.

Kromě vlastenecké motivace nabízí projekt i výrazné finanční pobídky – například jednorázový bonus při podpisu smlouvy ve výši zhruba 22 tisíc eur a měsíční plat kolem 2700 eur (plus příplatky za bojové nasazení) – a další výhody, jako je výhodné financování hypoték či vzdělávací benefity po skončení kontraktu.

Důraz je kladen i na kvalitnější, třístupňový výcvik. Dle dostupných informací se do projektu během prvního měsíce přihlásilo na 10 tisíc mladých Ukrajinců a tyto nové síly jsou směřovány především do jednotek nasazených v nejkritičtějších sektorech fronty, jako je Sumská oblast na severu Ukrajiny, centrální Doněck nebo pokrovský směr.

Kyjev si od nich slibuje omlazení a posílení vyčerpaných brigád. Nedá se také nic dělat, fyzický stav čtyřicátníků a padesátníků, kteří tvoří velkou část bojových jednotek, jim neumožňuje zvládat stres a vypětí boje tak dobře jako mladším. Hlavně při náročnějších operacích, jako jsou útoky.

Podívejme se nyní na situaci na konkrétních úsecích fronty, počínaje severní hranicí. V ruské Bělgorodské a Kurské oblasti, kde na přelomu zimy a jara probíhaly intenzivní boje spojené s ukrajinskou ofenzivou a jejím následným potlačením, se situace relativně stabilizovala.

Střety zde sice pokračují (ukrajinské jednotky dále pokračují v malém útoku do Bělgorodské oblasti), ale mají výrazně nižší intenzitu. Z celkového pohledu jde proto v současnosti spíše o okrajové bojiště bez zásadnějších změn.

Nyní rovnou přeskočme ke městu Lyman na pomezí Doněcké a Luhanské oblasti, které jsme v posledních měsících nevěnovali velkou pozornost. Ruské síly ty ukrajinské pomalu zatlačovaly západním směrem a vývoj se dokonce v posledních dnech zrychluje. Ruské síly zde volí taktiku pomalého, metodického postupu členitým terénem, při kterém více využívají lehčí techniku.

Po překonání obranných pozic na řece Žerebec a zajištění předmostí za ní se ruským jednotkám podařilo postoupit několik kilometrů západním směrem. Jde o relativně úzký, ale hluboký průnik, který představuje pro ukrajinskou obranu vážnou hrozbu.

Ohrožuje totiž obec Nove, jejíž případná ztráta by mohla vést k přerušení spojení mezi městy Borova a Lyman, a vytvořit tak podmínky pro postupné obklíčení Lymanu ze severu. Ruské síly se zde evidentně snaží ovládnout strategicky důležité vyvýšeniny, které by jim poskytly výhodu pro další postup. Navíc některé zprávy naznačují, že ruské síly bezprostředně ohrožují i další důležité body ukrajinské obrany v oblasti.

Ruský průnik je pochopitelně zranitelný vůči protiútokům, hlavně ze stran. Ovšem v poslední době se zdá, že ukrajinské jednotky umístěné v tomto sektoru nemají dostatek pěchoty na podobné akce. Situace na tomto úseku fronty je tak pro Kyjev velmi napjatá.

Podobně napjatá, i když možná ne zcela kritická, je situace jižněji, u města Pokrovsk. Tento úsek fronty v Doněcké oblasti je dlouhodobě jedním z ohnisek bojů. V nedávné minulosti se zde ukrajinské síly pokusily o menší protiofenzivu, která nepřinesla výraznější úspěchy. Narazily na dobře připravenou ruskou obranu, která efektivně využívala klouzavých bomb.

V posledních týdnech zde naopak přebraly iniciativu ruské síly. Zahájily další kolo útoků. Objevily se i pokusy o mechanizované údery s využitím techniky, kterou si zde zřejmě Rusové nashromáždili. Zdá se také, že ruské velení mírně pozměnilo směr hlavního tlaku v této oblasti.

Na obnovený ruský nápor reaguje ukrajinská strana intenzivním budováním obranných linií. Satelitní snímky a další zdroje ukazují horečnou aktivitu. Ukrajinští ženisté budují rozsáhlá obranná postavení do značné hloubky. Důraz je kladen především na klasické zákopové systémy a také na rozsáhlé protitankové příkopy.

Otázkou ovšem zůstává reálná efektivita těchto nových opevnění. Sebelepší zákopy a překážky totiž nejsou k ničemu, pokud je nemá kdo bránit. Nedostatek personálu je dlouhodobým problémem ukrajinské armády. Už v minulosti, a to i v této oblasti, vedl k tomu, že Ukrajina přišla o dobře vybudované pozice, aniž by o ně proběhly tvrdé boje.

Dalším faktorem je již zmíněná ruská převaha ve vzduchu a masivní nasazení klouzavých bomb. Ty dokáží spolehlivě ničit i velmi odolná polní opevnění. Ukrajina stále nemá k dispozici dostatek prostředků protivzdušné obrany, aby této hrozbě dokázala účinně čelit.

Zdá se tedy, že ukrajinskou strategií je v této situaci snaha co nejvíce zpomalit a vyčerpat ruské útočné síly. Cílem je donutit je postupně překonávat několik za sebou připravených obranných linií a způsobit jim při tom co největší ztráty.

Jak tato strategie bude v praxi fungovat, se pravděpodobně ukáže brzy. Všeobecně se totiž očekává, že ruský tlak v oblasti Pokrovsku ještě zesílí. Rusové zřejmě čekají na lepší povětrnostní a terénní podmínky – tedy na konec období bláta a také na růst vegetace, která poskytne lepší krytí postupující pěchotě před ukrajinskými drony.