Zprávy z bojiště: Ukrajina se u Kurska připravuje na dlouhou válku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Největší pozornost v dnešním přehledu budeme věnovat dění v ruské Kurské oblasti. Je ale nutné předeslat, že informací z této části fronty nemáme tolik jako z některých jiných, navíc je tu situace nejméně přehledná.

Souvisí to s tím, že bojiště v Kurské oblasti je neustále v pohybu. Ještě se nevytvořily jasné linie fronty, které by naznačovaly přechod od rychlých manévrů k „zákopové válce“, jakou známe odjinud.

Pozice obou stran a jejich jednotlivých jednotek se neustále mění, často i během jediného dne, což vytváří nejistotu pro obě strany konfliktu.

Ruské vrtulníky tak minimálně v jednom potvrzeném případě „úspěšně“ zaútočily na vlastní jednotky (řízenými střelami pak helikoptéra zničila alespoň jednu samohybnou houfnici). V jiném případě zase ukrajinský konvoj několika obrněných vozidel při rychlém přesunu na nové pozice zjevně u vesnice Giri vjel do ruské léčky, ve které byl z velké části zničen.

Situace se zjevně mění natolik rychle, že vojáci často nevědí, kdo drží jaké pozice a kde se přesně nachází nepřítel.

Ukrajinské jednotky se někde setkávají s důrazným odporem. Například z městečka Sudža se jim ruské jednotky podařilo vypudit až týden po začátku útoku, tedy 12. srpna. Ukrajinské síly také zatím neobsadily takticky důležité Korenove, aby si zajistily svůj bok nebo možnost postupu západním směrem (podle toho, co je vlastně jejich cílem, který je nadále neznámý).

V jiných oblastech dokážou stále procházet nepříliš hustou ruskou obranou relativně snadno a zřejmě bez odporu. Ani v takových případech úspěch nevede k hlubokým průnikům na ruské území. Hlavním cílem Ukrajinců se zdá být spíše vytvoření nárazníkového pásma podél hranice než útočení na vzdálené ruské cíle.

Přesně to byl zřejmě úkol zničeného konvoje u vesnice Giri. Nacházel se totiž zhruba 15 kilometrů východně od známých ukrajinských postavení a asi 10 kilometrů severně od hranice Ukrajiny. Její jednotky tedy v podstatě svůj průnik rozšiřovaly do stran, nikoliv do hloubky.

Dává to na pohled dobrý smysl: zajistit zásobování do hloubi ruského území by bylo velmi obtížné, navíc by se Ukrajinci vystavovali dalším útokům z boku. Jednotky jen pár kilometrů za hranicemi budou mít logistiku výrazně jednodušší a mají také kam ustupovat.

Na obsazených územích probíhají také podle mnoha zdrojů další opevňovací práce. Ukrajinské jednotky připravují zákopy a další pozice, což jen potvrzuje odhad, že se minimálně zvažuje možnost, že území budou bránit delší dobu.

Pokud je ruská armáda bude chtít získat zpět (a to se zdá být zatím vyhlášeným politickým cílem) a bude chtít využít svůj vlastně jediný dnes používaný recept postupné „degradace“ obranných pozic dlouhodobým ostřelováním a útoky, poprvé v této válce tak bude muset srovnat se zemí ruské vesnice a městečka.

Ruská odpověď zatím nemá jasné obrysy. V oblasti se pohybuje pestrá směs ruských jednotek a zjevně se také teprve vytváří vhodná velitelská struktura. Severní vojenský okruh, pod který region patří, je z velké část vázán u Charkova a obecně jde o poměrně malou a slabou skupinu vojsk (na ruské poměry). Operace u Kurska budou zřejmě probíhat ve spolupráci mezi ruskými bezpečnostními službami a armádou, tedy velmi podobně jako tomu bylo během války v Čečensku.

Ruské jednotky se tedy na řadě míst více či méně úspěšně brání a podnikají také protiútoky, podle všeho ovšem jen v omezeném rozsahu. Klíčovou roli v ruské obraně tak hraje letectvo, které bombarduje ukrajinské pozice, taktické rakety a drony. Dělostřelectvo se na místo zřejmě teprve přesouvá a nezdá se, že by ho v tuto chvíli ruské síly v místě měly k dispozici ve větších počtech.

Oblast, kde působí ukrajinské jednotky, se tak nadále rozšiřuje. Kyjev také zřejmě na místo přesouvá stále další jednotky, některé údajně stažené z velmi namáhaných částí fronty na Donbase. Řada okolností tedy nasvědčuje tomu, že po počátečním úspěchu bude operaci rozšiřovat. Vzhledem ke stavu ruské obrany se dá očekávat, že kyjevské jednotky budou v příštích dnech obsazovat další území.

Obrázek bojů v jiných částech fronty byl výrazně odlišný. Výrazně aktivnější byla ruská armáda, jako už od loňského roku. I u Charkova, odkud byla pode různých zdrojů z jedné i druhé strany války (zřejmě malá) část jednotek převelena ke Kursku, se ruské jednotky pokusily o větší mechanizovaný – a podle všeho neúspěšný – útok u vesnice Lipci.

Na druhou stranu ve městě Vovčansk se ukrajinským jednotkám alespoň podle některých náznaků podařilo zatlačit ruské síly o několik set metrů blíž k hranici.

Mohlo by to naznačovat, že pro ruské velení tento směr už není prioritní a neposílá sem další posily. Na definitivní potvrzení si ovšem musíme počkat, ale i tato nejistota naznačuje, že reakce ruské armády na ukrajinský útok zatím není příliš masivní.

Ve Vovčansku také pokračují boje o bývalý strojírenský komplex, který leží prakticky uprostřed města na severním břehu řeky Vovča. Ruské jednotky ho obsadily už v květnu, pak v něm zřejmě část zůstala alespoň v částečném obklíčení. Ale díky dopravě munice, potravin a vody občasnými konvoji a také drony tuto pozici i podle ukrajinských zdrojů několik desítek ruských vojáků ještě drží.

V Luhanské oblasti se ruským silám v posledním týdnu podařil útok u obce Pisčane, ale jde o ojedinělý úspěch, který situaci nijak zásadně nemění. Oblast je z ukrajinského hlediska v podstatě stabilní, kdyby to platilo i jinde, kyjevské velení by mohlo být mnohem spokojenější.

Hlavním těžištěm bojů je jako obvykle Doněcká oblast. Tvrdé bombardování probíhá na celé řadě úseků fronty jižně od řeky Severní Doněc. Zastavíme se jen na několika místech. Možná trochu překvapivě pokračují z pohledu obránců úspěšně boje o město Časiv Jar.

Město, které má díky své poloze taktický význam, je cílem ruských útoků už od května. Zatím se ovšem ruským jednotkám nepodařilo vytvořit si pevné pozice na západní straně kanálu, který město protíná od severu k jihu.

Boje nyní nabraly dosti specifickou podobu. Protože kanál slouží v podstatě jako protitankový příkop, který lze překročit jen na několika dobře známých (a tedy strážených) místech, ruská armáda údajně přešla na útoky pouze pěchotou. Vozidla má posílat z této oblasti jinam, kde je může lépe upotřebit.

Malé ruské oddíly (4–8 mužů) tedy pravidelně překračují kanál pod palbou ukrajinské pěchoty i těžších zbraní. Ti, kteří projdou, se snaží někde najít vhodný úkryt. Zatím se to ovšem zřejmě nikdy nepovedlo (nebo to nemáme doloženo) na delší dobu než řádově hodiny. Ukrajinská armáda se je snaží rychle najít a zabít nebo zajmout, než bude následovat další útok.

Ztráty budou nepochybně na obou stranách, ruští vojáci postupující do míst, která protivník měl čas připravit a zná je, jsou ovšem ve výrazně horším postavení. Ani intenzivní bombardování a dělostřelba zatím ukrajinskou pozici nedokázaly oslabit tak, aby si obránci s ruskou pěchotou neporadili. Ale může se to změnit, pokud kurský útok odčerpá síly, které by je měly nahrazovat.

Největším problémem pro ukrajinské velení je ovšem situace o něco jižněji, tedy v úseku, který dnes vytyčují zhruba města Toreck a Pokrovsk. Podle svědectví z fronty žádné zpomalení ruských útoků není vidět a nic nenasvědčuje tomu, že by ruské velení z těchto směrů převelelo jednotky na obranu Kursku.

Fotky z Torecku, kam se blíží ruští vojáci:

V obou městech a také na několika místech mezi nimi ruské síly nadále postupovaly. V Torecku a sousedním Ňu Jorku řádově spíše o stovky metrů. Ve směru na Pokrovsk ovšem dokázaly ruské síly za poslední týden postoupit o několik kilometrů.

Boje nyní probíhají těsně na západ od velké vesnice Hrodivka, která by jak díky místní geografii, tak velikosti mohla představovat pro ukrajinskou armádu dobrou obrannou pozici. Ale pouze v případě, že bude dostatek mužů na obsazení obranných pozic. Zatím nemáme přesvědčivé doklady, že by se podařilo vyřešit problém se zoufalým nedostatkem mužů v ukrajinských oddílech bojujících v tomto směru.

Důvody, proč Moskva klade důraz na tento útok, jsou asi snadno představitelné. Doněcká oblast je jeden z hlavních deklarovaných cílů ruské invaze (po selhání snahy o obsazení Kyjeva). A ruská armáda na rozložení ukrajinské obrany „pracovala“ velmi dlouho. Kdyby nyní polevila, obrana by se jen zpevnila.

Stejně jako Kursku je možné nejspíše očekávat další ukrajinský postup, u Pokrovsku budou asi postupovat Rusové. Obránci budou potřebovat nejen k zastavení ruského postupu buď velmi výrazné posily, nebo/a pevnější obranné linie, které ale vznikají na kilometry za dnešní linií fronty.