Zprávy z bojiště: Ukrajina překonala akutní nedostatky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V ukrajinsko-ruské válce zřejmě dochází v těchto dnech k malé změně v rozložení sil. Neznamená to ale, že by se situace na frontě zásadně obrátila.

Ruská armáda je i nadále aktivnější a útočně laděná. Ukrajinská strana se zase do velké míry soustředí jen na obranu. Dokonce do té míry, že někteří proukrajinští pozorovatelé si v podstatě stěžují na nízký počet protiútoků. Vzhledem k nedostatku mužů v ukrajinské armádě, o kterém bude ještě řeč, ovšem podle našeho názoru nejde o tak překvapivý jev.

Než se však budeme popisu situace věnovat podrobněji, krátce popišme dění na frontě v uplynulých dnech.

V Charkovské oblasti, kde Rusko otevřelo v květnu novou frontu, jsou boje velmi statické. Ukrajinci zřejmě vyklidili některé pozice v západní části nové fronty, mírně postoupili ve Vovčansku, kde probíhají tvrdé městské boje.

Právě v tomto městě pravděpodobně stále zůstává v jednom průmyslovém komplexu fakticky obklíčena skupina desítek, možná řádově až stovek ruských vojáků. Zásoby jim dopravují drony a příležitostné zásobovací konvoje, které jsou ale obvykle spojené s vysokými ztrátami.

V Luhanské a na severu Doněcké oblasti došlo k malým změnám, které nemají velký význam. V některých případech postoupily ruské jednotky, v jiných ukrajinské. Což je pro obránce příznivější bilance než ve většině předcházejících měsíců.

U města Časiv Jar pokračují tvrdé boje. Ovšem ruský postup je v posledních týdnech minimální, byť okupační armáda v oblasti vynaložila značné síly. Ukrajinci zřejmě vyklidili některé předsunuté pozice, které držely za kanálem, jenž v této oblasti tvoří nejzřetelnější obrannou linii, Rusové se přes tuto překážku ovšem stále nedostali. Není ani jasné, do jaké míry ovládají předmostí Časiv Jaru před kanálem.

Jak poznamenali někteří analytici, ukrajinská armáda v tuto chvíli zřejmě stále využívá úspěchů své loňské letní ofenzivy. Během ní 3. brigáda, jedna z nejlepších ukrajinských jednotek, osvobodila několik desítek kilometrů čtverečních území mezi Bachmutem a Časiv Jarem, jež Rusové teď jen pomalu a se značnými ztrátami postupně dobývají zpět.

Ruské armádě se ovšem podařilo postoupit v úzkém pásu o necelé tři kilometry u města Toreck. Podle ruského oficiálního prohlášení útočníci dokázali využít podzemního tunelu, aby překvapili ukrajinské obránce a zmocnili se silně opevněné pozice.

Detaily neznáme, ale ruský postup tu zjevně nastal. Možná to souviselo s tím, že pozice v této oblasti se změnily a na místo 24. brigády, která se částečně přesunula k Časiv Jaru, nastoupila nová jednotka. U Torecku od té doby Rusové postoupili rychle a nečekaně několikrát, takže „nováčci“ v sektoru možná nedosahují kvalit svých předchůdců. Sektor možná bude vyžadovat nové posily.

Ukrajinci také mají obecně v první linii poměrně nízké počty mužů, aby se vyhnuli případným ztrátám při ostřelování a bombardování, slabá posádka si s překvapivým útokem nějakou podzemní cestou poradí hůře než silnější oddíl.

Každopádně šlo o další z ruských pokusů překonat taktický pat nějakým lokálním překvapivým řešením.

Fotky z Torecku:

Ruské síly také mírně postoupily v sektoru kolem města Avdijivka, v několika různých směrech o stovky metrů. Do této oblasti se Rusové soustředí především a situace je tu pro obránce stále velmi těžká.

Ukrajinské jednotky tu zřejmě praktikují strategii „území za životy útočníků“, a když nemohou své postavení udržet, stahují se do dalších pozic. Rusové tak velmi pomalu postupují, ale rychlost postupu nenaznačuje, že by hrozilo nějaké katastrofické zhroucení obrany.

Z dalších částí fronty nejsou hlášeny žádné změny v průběhu linie fronty, které by stály za zaznamenání.

Určité vyrovnání sil, které se zdá být na frontě vidět, je v podstatě očekávaný vývoj. Jak poznamenává analytická skupina CIT, Ukrajina – byť jen částečně – překonala akutní nedostatek zbraní, munice a personálu.

Na ruské straně se situace v těchto směrech nijak zásadně nezlepšuje (a možná v některých ohledech zhoršuje, hlavně co se týče dostupnosti obrněné techniky). Celkově se tak poměr sil mírně zlepšil v ukrajinský prospěch.

Dobrým příkladem je reportáž zpravodaje agentury Reuters, který navštívil předsunuté pozice a hovořil s ukrajinskými dělostřelci. Vojáci obsluhující samohybnou houfnici M109 amerického původu (tedy využívající standard NATO 155 mm) novinářům řekli, že „hlad“ po granátech skončil. V současné době mohou údajně střílet de facto podle potřeby.

Mimochodem, dostatek munice na ukrajinské straně by podle některých komentátorů mohl znamenat začátek konce (snad krátké) éry „želvích tanků“, které ruské síly nasazovaly jako improvizovaná vozidla pro přepravu pěchoty během útoků. Jejich provizorní nástavby totiž mohou chránit proti dronům, ale nemají rozhodně parametry na to, aby dokázaly chránit proti šrapnelům ze silnější munice, nebo dokonce přímému zásahu.

Oficiálně jejich počet nikdo nesleduje, takže žádná objektivní data o tom, kolik se jich objeví v boji, nemáme k dispozici. Pozorovatelé ruských kanálů (například již zmíněná skupina CIT) ovšem tvrdí, že už se takto upravené stroje objevují v příspěvcích méně často. Zda je to opravdu odraz změn na bojišti, nebo důsledek toho, že se novinka, okoukala, se dá jen těžko posoudit.

Naopak velká pozornost se v posledních týdnech věnuje využití motocyklů na frontě. Jednotku s motocykly hodlá poslat na frontu například ruský dobrovolnický prapor Española, jehož základ tvoří fotbaloví ultras.

Ve videoreportáži jsou zaznamenány příklady využití motorek pro doručování zásob do předsunutých pozic, ale také k napadání nepřátelských pozic, evakuaci raněných, a dokonce i ke střelbě zpoza motocyklů položených na zemi.

Objeví se v ní mimochodem i tvrzení, že trefit rychle se pohybující motocykl kamikadze dronem je nemožné. Což zjevně není pravda a existuje celá řada záběrů, které potvrzují opak (na žádný z nich nebudeme odkazovat, protože útoky dronů proti jednotlivým vojákům nechceme prezentovat bez dobrého důvodu).

Využití přímo v boji je tedy velmi často spojeno s vysokými ztrátami: Motocykly jezdce nijak neochrání před dronem, šrapnely ani střelbou. Ale ruské jednotky spoléhají hlavně na rychlost a překvapení.

Motorkáři se tedy někdy dostanou až k ukrajinskými pozicím. Například v případě, že ruským dělům a raketometům se podaří zajistit, aby obránci nemohli ze zákopů „ani vystrčit hlavu“.

Ruské útočné oddíly se pod krytem palby snaží dostat co nejrychleji k ukrajinským zákopům. „Seskočí a začnou střílet,“ řekl pro The New York Times ukrajinský seržant Sapsan od 47. mechanizované brigády. „Tyhle buginy a motorky jsou rychlé a vletí přímo do našeho stromořadí.“ Na otevřených polích bývají pozice obvykle ve větrolamech či stromořadích, jež poskytují částečný úkryt i nějaký využitelný stavební materiál.

Ruské experimenty s novými útočnými taktikami pochopitelně vedou ke značným ztrátám. Ukrajinské zdroje tvrdí, že podle současných ruských vojenských manuálů mají ruští velitelé počítat s tím, že útočné roty na frontě mohou působit v průměru dva dny. Pak už jednotka není bojeschopná. (Rota v ruské armádě mívá v případě pěchoty kolem stovky mužů, ale existují i menší, takže není přesně jasné, o kolik mužů má jít.)

Ruská armáda ovšem zatím ztráty poměrně dobře vstřebává, byť problémy se objevují. Jak jsme už zmínili, u Kreminny, přesněji řečeno u vesnice Terny, minulý týden ukrajinské oddíly obsadily několik ruských pozic, které byly údajně de facto prázdné. (Postup byl o několik set metrů, nelze mluvit o ničem jiném než o lokálním, malém úspěchu.)

Ofenzivní ruské snahy jako by se v posledních dnech či spíše týdnech soustředily do několika vybraných úseků a neprobíhají po celé frontě. Byť počet ukrajinskou stranou nahlášených pozemních střetů byl stále velmi vysoký, například v Luhanské oblasti a v severní části Doněcké oblasti byla ruská aktivita spíše nižší.

Ještě ovšem uvidíme, zda jde o přechodnou změnu stavu, nebo skutečně ruská armáda naráží na nedostatek rekrutů a dobrovolníků. V průběhu roku 2024 rozhodně neustále stoupá odměna pro dobrovolníky, kteří chtějí podepsat armádní kontrakt. V současnosti už velká část ruských lokálních správ nabízí odměny přesahující milion rublů, tedy zhruba půl milionu korun.

Větší problém s nedostatkem vojáků se zdá být stále na ukrajinské straně; ukrajinská administrativa v tomto ohledu rozhodně ztratila příliš, než vyhlásila mobilizaci, a armáda je stále vyčerpaná.

Na tom, že lidé akutně chybí, se shodla například většina vojáků citovaných ve zmíněné reportáži Reuters. Mnozí z nich vyjádřili naději, že brzy na frontu dorazí jednotky zformované během probíhající mobilizace. Potřeba „nové krve“ (i když to znovu jsou hlavně čtyřicátníci) je ohromná, jak uvidíme i při popisu dění na frontě. Posily jsou tedy akutně zapotřebí, bojující jednotky jsou unavené a oslabené.

Hrozí tu samozřejmě nejrůznější problémy. Ukrajinští velitelé budou pod ohromným tlakem, aby nováčky dostali k útvarům. Ovšem posílat muže s krátkým výcvikem na frontu nutně povede ke zbytečným ztrátám, což je téma v ukrajinské armádě a společnosti už teď hodně citlivé (krátce jsme popsali v předchozím textu). Situace pro velitele nebude jednoduchá, pro jejich podřízené pak pochopitelně může mít špatné rozhodnutí snadno vážné následky.