Zprávy z bojiště: Severokorejci prokázali svůj význam v ruské válce

Začneme byrokraticky a organizačně. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po vyslechnutí zprávy o problémech se 155. brigádou, které jsme popisovali v předcházejícím textu, udělal alespoň na papíře zásadní krok. Rozhodl, že se pozastaví tvorba nových oddílů (tedy brigád) a noví rekruti budou výhradně posilovat a nahrazovat ztráty už existujících jednotek.

Rozhodně se tím nevyřeší potíže ukrajinské armády, ale zlepšení situace by takový krok přinést mohl. Stávající brigády mají v mnoha případech velký nedostatek pěchoty a jejich bojové schopnosti jsou tím výrazně omezeny.

Především nedokážou držet pozice proti ruské pěchotě a podnikat protiútoky proti „výsadkům“, které ruské mechanizované kolony dovezou na nové pozice dříve, než se Rusové zakopají a jsou schopni území držet.

Nově „naverbovaní“ muži takto mohou zamířit ke zkušeným jednotkám, kde se spíše naučí dovednostem potřebným v současné válce. Často jde o znalosti či zkušenosti, které západní armády, jež je vycvičily, nemají, a které tedy nemohou novým ukrajinským vojákům předat.

Pochopitelně i tento systém může mít úskalí. Stávající systém, kdy se ukrajinská armáda snažila současně vytvářet nové jednotky a hned s nimi „lepit“ díry v obraně, ovšem zjevně nepřinášel výsledky a změna byla tedy podle všeho nutná.

V předcházejícím textu jsme popisovali ukrajinský protiútok v Kurské oblasti, o kterém se někdy mluvilo přímo jako o ofenzivě. Na hodnocení celkového cíle bylo ještě brzy.

Ukrajinci využili zpevněného terénu po zimních mrazech k provádění koordinovaných zásahů na třech hlavních úsecích fronty, včetně jednoho úseku ležícího téměř na mezinárodní hranici. Přestože počet účastníků útoků zůstává řádově kolem stovky vojáků, jejich taktické nasazení se stalo sofistikovanějším díky integraci elektronických systémů a dronů, což umožnilo přesnější zaměřování a efektivnější využití palebné síly.

Nejvýraznějším pokrokem bylo dobytí vesničky Berdin, což byl první významnější úspěch ukrajinských sil v této oblasti po několika měsících.

Úspěch byl ovšem pouze krátkodobý a ukázalo se, že o nějaké ofenzivě skutečně nelze hovořit. Ukrajinský protiútok zřejmě skutečně jen využil momentální situace v ruské obraně a nezměnil se v nějaký delší tlak.

Ruské síly rychle zareagovaly a zahájily s podporou severokorejských vojáků protiútok, takže brzy došlo k obnovení původního stavu fronty. Severokorejci hráli při zadržení ukrajinského postupu zřejmě důležitou roli.

Staronovým problémem v Kurské oblasti je použití dronů řízených po optických kabelech, které překonávají omezení tradičních dronů závislých na rádiových signálech. Tyto drony mají delší dosah a vyšší odolnost vůči elektronickému rušení, což umožňuje efektivnější sledování a zasahování cílů na bojišti.

Protože většina ukrajinských vozidel je vybavena systémy pro elektronický boj, drony „na drátě“ jsou dnes v Kursku údajně nejčastější příčinou ztrát techniky na ukrajinské straně.

Boje v oblasti byly v posledním týdnu v každém případě velmi intenzivní. Rusové se opakovaně pokoušejí zahltit ukrajinskou obranu. V Kursku jsou přítomny poměrně kvalitní ruské jednotky, které se snaží útoky synchronizovat. Jedno obranné postavení či úsek bývá cílem několika rychle po sobě následujících vln mechanizovaných či pěších útoků z různých směrů.

Cílem je přitom nedopřát obráncům čas k oddechu a také k pečlivému zaměření dělostřelectva i dronů na všechny blížící se hrozby. Výsledky pochopitelně nejsou pro útočníky vždy pozitivní, obvykle podobné snahy končí neúspěchem, přesto ale Rusové i v minulém týdnu postupně ukrajovali z území drženého ukrajinskou armádou.

V příštích dnech lze v Kurské oblasti očekávat nejspíše relativní klid. Podle údajů z počátku týdne ruské síly své útoky prozatím zastavily a bude následovat několik dní bombardování a příprav na další kolo snahy o postup do ukrajinských pozic. Pro muže na obou stranách to i tak bude velmi nebezpečné, protože během nezbytného střídání na bojové linii na ně budou „číhat“ operátoři dronů i dělostřelci z druhé strany fronty.

Zhruba po dvou měsících nasazení korejských sil v Kurské oblasti je vhodná chvíle alespoň prozatímně zhodnotit jejich výsledky. Severokorejci i přes častou bagatelizaci jejich výsledků hrají poměrně velkou roli v ruské snaze o vytlačení ukrajinské armády z ruského území.

Minimálně některé hlasy z ukrajinské armády (příklad) je považují za respektovaného protivníka. Nemají k dispozici takové vybavení jako Rusové (především dělostřelectvo a drony), ale v boji jsou bezohlední, disciplinovaní, „motivovaní“ a individuální výcvik (například ve střelbě) je na dobré úrovni. Natolik, že dokážou v některých případech sestřelovat i malé „kamikadze“ drony, které Ukrajinci proti protivníkově pěchotě běžně nasazují, tvrdí některé ukrajinské zdroje.

Pomáhá přitom i skutečnost, že na rozdíl od ruské a ukrajinské armády jde podle všeho skutečně jen o mladé muže v dobré fyzické kondici.

Díky vysoké disciplíně – která se asi dá očekávat u vojáků totalitního režimu vyžadujícího poslušnost na prvním místě – jsou severokorejští vojáci údajně ochotni pokračovat v boji i v případě vysokých vlastních ztrát.

Korejské jednotky jsou tak schopné úspěšně provádět i relativně rozsáhlé pěší útoky, které nakonec obranu zahltí. Nejde přitom vysloveně o „lidské vlny“, ale útoky v sice koordinovaném, ale volnějším útvaru, který není tak snadným cílem děl nebo minometů.

Protože nemáme k dispozici žádné přesné údaje o ztrátách válčících stran, těžko nestranně hodnotit, zda jsou korejské ztráty větší či menší než ztráty ruské armády, která používá jinou taktiku (buď útoky malých „infiltračních“ jednotek, nebo útoky mechanizované).

Ale o disciplíně vojáků KLDR svědčí i to, že Ukrajinci zajali dva z nich teprve nedávno. Kyjev zveřejnil video z jejich výslechů, které poskytuje vzácný pohled do jejich motivací a povědomí o konfliktu, do něhož byli nasazeni.

Z jejich slov se zdá, že o konkrétním účelu nasazení jim nadřízení téměř nic neřekli, což potvrzuje zprávy, že jejich účast v konfliktu byla pečlivě utajená před obyvatelstvem Severní Koreje, včetně rodin vojáků.

Výpovědi zajatců odhalují, že je velení nasadilo do bojů, aniž by oni sami věděli, kde a proč bojují: zajatý muž údajně dostal před nasazením informaci, že „bude cvičit, jako kdyby šlo o skutečný boj“. Řekl také, že nevěděl, ve které zemi vlastně je.

Na místě pak údajně dostali „doporučení“ spáchat sebevraždu místo toho, aby se nechali zajmout. Skutečnost, že k prvním případů zajetí došlo až zhruba dva měsíce od prvního nasazení Severokorejců, nasvědčuje, že jej nasazení muži berou velmi vážně.

Na dalších úsecích fronty se boje držely trendu posledních měsíců: ruské síly mají více mužů a v menší míře i materiálu a jsou rozhodně aktivnější.

Na severní části východní fronty, tedy na pomezí Luhanské a Charkovské oblasti, se ukrajinským silám nedaří udržet stávající pozice hned na několika místech. Ruské jednotky například rozšířily předmostí za řekou Oskil, o kterém jsme hovořili v prosinci 2024.

Řeka Oskil tvoří velkou část linie v této části bojiště a představuje pochopitelně vítanou obrannou linii. Ale na sklonku minulého roku se podařilo Rusům za ní získat malé předmostí, zřejmě proto, že ukrajinských obránců v oblasti bylo jednoduše málo. Po převelení posil z jiné části fronty se podařilo ukrajinské armádě toto předmostí zlikvidovat, ale ruské velení zřejmě vytušilo příležitost.

Ve stejné době ruské oddíly překročily řeku ještě několik kilometrů jižně od zničeného předmostí a od té doby se i na ukrajinském břehu drží. V posledních dnech se jim podařilo drženou oblast zřejmě ještě rozšířit. Zdá se tedy, že ukrajinská armáda bude muset v dohledné době bránit další – byť jen malou – „frontu“. A to její už tak napnuté jednotky ještě zatíží.

Invazním jednotkám se také daří rozšiřovat průnik od vesničky Piščane směrem k Oskilu o nějakých 15 kilometrů jižněji. Ukrajinské předmostí východně od Oskilu je už zjevně rozdělené na dvě oblasti. Délka fronty se tak zvyšuje a požadavky na ukrajinské obránce rostou s ní.

Podobný obrázek skýtají i další „horká“ místa fronty. V Časiv Jaru se ukrajinští obránci stále zřejmě drží na nejlepších obranných pozicích, ale jsou pod neustálým tlakem. Město Toreck, o něž se bojuje dlouhé měsíce, už je téměř celé v ruských rukou.

U Pokrovsku ruské jednotky nadále pokračují ve snaze město „obejít“ a připravit si několik různých směrů útoku – anebo donutit obránce k ústupu odříznutím zásobování. V tomto směru v posledních dnech dochází k intenzifikaci bojů, lze tedy očekávat další kolo ruských útoků.

Na jižní frontě se odehrává v mnoha ohledech podobná situace u města Velyka Novosylka. I tuto důležitou obrannou pozici na jižní frontě se Rusové snaží postupně odříznout. V případě, že se to nepodaří, nejspíše postupně přejdou ke snaze obsadit obec přímým útokem z několika směrů.