Zprávy z bojiště: Rusové útočí takřka bez tanků, ale s novými fintami

V posledních dnech pokračoval trend týdnů předcházejících – ruská armáda stále měla na většině míst fronty iniciativu. Intenzita bojů ale mírně poklesla. Počet ruských pozemních útoků tedy byl ve srovnání s letním obdobím vysoký, ovšem od maxima ze dne 10. října (108 útoků za den) se jejich počet snižuje. V minulém týdnu ruské síly prováděly v průměru zhruba 60 pozemních útoků denně.

Zároveň se výrazně, téměř na dvojnásobek, zvýšil i počet nahlášených případů ostřelování ukrajinských pozic ruským dělostřelectvem. Což časově souvisí nejen se zahájením silnějších ruských pozemních útoků, ale i s dodávkami munice ze Severní Koreje. Podle jihokorejských zpravodajců KLDR do Ruska zaslala více než milion kusů munice. Připomeňme, že EU slíbila Ukrajině dodat od března 2023 do března 2024 také milion kusů dělostřelecké munice, ale zatím cíl splnila zhruba z třetiny.

Nezvyklou událostí, byť ne striktně řečeno vojenskou, bylo také zveřejnění článku vrchního velitele ukrajinských sil Valerije Zalužneho, který napsal text pro časopis Economist (anglicky psaný text v PDF, text Economistu je pouze pro předplatitele).

Zalužnyj v něm jako první vysoký představitel Kyjeva označil letošní ukrajinskou ofenzivu za neúspěšnou. Válka podle něj vstoupila do statické fáze, ve které ani jedna strana nemá dostatek sil na průlom. Jeho názorům i hodnocení neúspěšné ukrajinské letní ofenzivy se budeme věnovat v samostatném textu, nyní přejděme k popisu situace na bojišti.

Celková situace v Charkovské oblasti, kde fronta leží na mezinárodně uznávané hranici, se nezměnila. Rusové pokračovali v dělostřeleckých úderech na ukrajinské cíle, podle všeho i civilních. Ruské zdroje hlásily zvýšenou přítomnost ukrajinské armády v regionu, která ale zase údajně reaguje na informace o možných ruských přípravách na aktivnější útoky v této oblasti. Proto měly do regionu zamířit například ukrajinské speciální jednotky zaměřené na průzkum za protivníkovými liniemi.

Rusové pokračovali v útocích v severních částech Luhanské oblasti, tedy z okupovaných území. I podle některých ukrajinských zdrojů jsou boje v této oblasti o něco intenzivnější než v létě, což je v souladu s obecným zvýšením ruské aktivity. Invazní jednotky údajně zaznamenaly na několika místech menší územní zisky, podle všeho však nevýznamné.

Ruské i ukrajinské zdroje se shodují, že ruské operace jsou náročné a spojené se ztrátami. Ovšem do oblasti podle některých informací mohou mířit další síly, což by Rusům mohlo umožnit pokračovat v těchto operacích.

Právě ze severu máme také pozorování o dalším vývoji ruského využití dronů. Kromě běžné dělostřelecké přípravy jsou součástí každého útoku i tyto malé bezpilotní prostředky, a to stále ve větší míře.

Nad pozice, které Rusové plánují napadnout, přilétají bezpilotní letouny vybavené granáty podle jednoho ukrajinského zdroje každých 8-10 minut. Výsledkem je, že Rusové zaženou pěchotu do zákopů a znemožní jí jak sledovat průběh útoku, tak se bránit palbou. V dalších nedávno zaznamenaných případech ke stejnému účelu sloužily i FPV drony, tedy drony ovládané z pohledu první osoby. Útočící jednotky pak kombinací vlastní palby, granátů a dronů mohou obránce prakticky paralyzovat.

V případě, že je takový útok dobře proveden nebo se ho nepodaří zarazit třeba s využitím prostředků elektronického boje, tak se nemohou ukrajinské jednotky účinně bránit. Podle autora pozorování by tak každá ukrajinská jednotka od úrovně praporu či výše měla mít k dispozici vlastní prostředky pro vedení elektronického boje.

Drony v rámci této taktiky de facto plní roli dělostřelectva, kterého na obou stranách není dostatek – a také nemá podobnou přesnost. Dělostřelecké útoky jsou stále nejčastější příčinou zranění či smrti vojáků na obou stranách, drony hrají ovšem stále větší roli v útocích na různé „bodové cíle“, tedy třeba kusy techniky, dělostřelecká postavení atp.

Ukrajinská armáda tvrdí, že bezpilotní letouny v posledních týdnech mají na svědomí polovinu zničených dělostřeleckých kusů a třetinu zničených obrněných vozidel. Pro představu, každý měsíc se k ukrajinským jednotkám dostane údajně 12-15 tisíc nových dronů, do března by se tento počet mohl zvýšit na 30 tisíc měsíčně. Ruská strana přitom ukrajinský náskok v této oblasti v poslední době dohání.

Jak se mění jejich použití a situace na frontě, mění se i drony. Pro průzkum či řízení palby jsou stále do velké míry oblíbené jen mírně upravené verze komerčních dronů, například známé JDI Mavic, výkony specializovaných dronů, především „kamikadze“ FPV dronů, ovšem rostou.

Ty první měly dolet kolem šesti kilometrů a stály kolem 400 dolarů, tedy zhruba do 10 tisíc korun. Tanky a další vozidla v záloze se nyní ovšem zdržují většinu času nejméně 10 kilometrů za frontou, takže jsou zapotřebí drony s dosahem 20 kilometrů. Pro ty jsou zapotřebí jiné komponenty a v důsledku toho je i vyšší cena; uvádí se kolem 700-800 dolarů, tedy zhruba do 20 tisíc korun za kus.

Rozšíření dronů změnilo povahu rizik, kterým vojáci musí čelit, ovšem základní obrana pěšáka je stále stejná: pro přežití je nejdůležitější mít bezpečný úkryt.

„Major“, pětadvacetiletý ukrajinský operátor dronů na jižní frontě, pro Economist řekl, že „pokud vás nepřátelský operátor dostane do hledáčku své kamery, vaše šance nejsou velké“. Třeba i proto, že dron může přiletět směrem od vlastních pozic a „maskovat se“ jako vlastní. Kamery obecně nemají dobrý obraz, ale drony se pohybují rychlostí kolem 150 km/h, a tak budou vždy rychlejší než člověk.

„Pokud nemáte dobrý úkryt, pak jste pravděpodobně mrtvý muž,“ řekl reportérovi ukrajinský voják, který přežil útok FPV dronů čtyřikrát, naposledy v polovině října (operátoři dronů jsou velmi vysoce ceněné cíle, na které protivník nešetří technikou). Dva z jeho nejbližších spolubojovníků měli méně štěstí.

Těžiště bojů se od začátku října znatelně přeneslo z oblasti jižní fronty do Doněcké oblasti. V její severní části pokračují boje u Bachmutu, kde ukrajinské jednotky velmi pomalu a postupně osvobozovaly oblasti jižně od města (o hrozbě nějakého obklíčení v tuto chvíli nemá smysl ani hovořit).

V posledním týdnu podle dostupných (a jako vždy kusých) informací byli i v této oblasti aktivnější spíše Rusové. Do oblasti i podle vizuálních dokladů zřejmě dorazily nové jednotky, včetně toho nejlepšího, co ruská armáda dnes má, tedy výsadkových vojsk.

Ty se v kombinaci s trestaneckými oddíly, které doslova slouží jako „potrava pro děla“, pokoušejí zřejmě zatlačit ukrajinské síly zpět západním směrem. Zatím měla tato snaha jen dílčí výsledky, jejichž význam je těžké posuzovat.

Těžké boje probíhaly i v posledním týdnu kolem města Avdijivka, které se ruské jednotky pokouší stále obklíčit. Tempo útoků bylo poněkud nižší než v první polovině října, a jak jsme už uváděli, Rusové do značné míry upustili od taktiky opakovaných velkých mechanizovaných útoků, které měly prorazit protivníkovu obranu do větší hloubky jediným větším úderem.

Dá se předpokládat, že ztráta stovek kusů techniky během těchto velkých útoků hlavně v první polovině října, donutila Rusy ke změně přístupu. Místo toho provádí útoky na ukrajinské pozice s pomocí malých jednotek pěchoty. Soustředí se přitom na oblast severně od Avdijivky, kde se zdají být ukrajinské opevněné pozice hůře připravené.

Ruská taktika je podobná ukrajinské, jak ji známe z jižní fronty: jakmile obsadí nějakou novou pozici, okamžitě se na ní znovu zakopají, aby mohli odolat případným protiútokům a měli výchozí pozici pro další útok.

Ruské útoky však obecně probíhají s větším počtem mužů (obecně nepříliš dobře vycvičených) a jejich důležitou součástí je i letectvo, protože ruské vzdušné síly mají jednoznačnou převahu (byť se omezují na nepřímé ostřelování z větší vzdálenosti, protože ukrajinská protivzdušná obrana přímo nad frontou je příliš silná).

I když se zdá, že ruské velení klade hlavní důraz právě na Avdijivku, dochází k větším útokům i v jiných částech Doněcké oblasti. Dne 2. listopadu se objevilo video kolony ruských obrněnců, která se pokusila o útok v blízkosti Vuhledaru. Prohlédnout si ho můžete v úvodu článku.

Invazní jednotky kvůli útoku ztratily několik desítek kusů techniky. Bitva naznačuje ovšem nejen to, že ruské zálohy jsou stále nejspíše velmi početné, ale také to, že ruské velení je ochotné část z nich nasadit i na jiné části doněcké fronty; snad ve snaze najít nějaké slabé místo v ukrajinské obraně v této části bojiště. Podle některých pozorovatelů mu nemusí jít ani tak o Avdijivku, ale prostě o to vytvořit větší průlom, o kilometry či až desítky kilometrů, který by vedl k výraznému posunu linie bojů směrem na západ.

Na jižní části fronty nedošlo v posledních dnech k výraznějšímu posunu. Ukrajinské jednotky zaznamenaly zřejmě malý taktický úspěch díky obsazení malé vyvýšeniny západně od Robotyneho, ale jde skutečně pouze o lokální úspěch.

Jinak se obraz bojů na místě ukrajinské letní ofenzivy nezměnil: ukrajinské útoky slábnou, ruská obrana je pod menším tlakem a fronta je tak stabilnější než v uplynulých měsících. Situaci navíc ještě komplikuje příchod prvních podzimních dešťů, a tedy přítomnost bláta, které ztěžuje pohyb techniky.

V Chersonské oblasti došlo také k jednomu incidentu, který na Ukrajině vzbudil pochopitelnou vlnu nevole a nespokojenosti. Ruská střela či naváděná letecká puma zasáhla shromáždění vojáků 128. brigády, kteří se pod širým nebem necelých 20 kilometrů za frontou sešli k předání vyznamenání. Výsledkem je podle ukrajinských zdrojů více než 20 zabitých a více než 50 raněných.

V Chersonské oblasti se ukrajinské jednotky námořní pěchoty stále zjevně drží na levém, tedy okupovaném břehu Dněpru. I podle ruských zdrojů ukrajinská logistika přes řeku poměrně dobře funguje, takže jednotky na levém břehu mají dostatek munice a dalších zásob, a během uplynulého týdne snad mírně rozšířily oblast pod svou kontrolou.

Z druhé strany řeky ukrajinskou pěchotu podporuje dělostřelectvo i operátoři dronů, díky kterým zřejmě Rusové zatím nedokázali shromáždit větší oddíly k provedení masivnějšího protiútoku.

Nic ovšem nenaznačuje, že by se Kyjev chystal v tomto sektoru provést nějakou větší obojživelnou operaci či masivně navýšit počet mužů na okupovaném břehu.

Intenzita ruských leteckých úderů do ukrajinského týlu byla v posledním týdnu vyšší než v týdnu předcházejícím, přesto je ovšem stále nízká. Do značné míry asi díky tomu se ukrajinská obrana chlubí tím, že se jí podařilo sestřelit včas všechny přilétající kamikadze drony Šáhid.

Varováním pro budoucí týdny byl ovšem úder z 1. listopadu. Rusové nasadili 20 bezpilotních letounů a jednu řízenou střelu Ch-59 a jeho cílem byla kritická infrastruktura a vojenská zařízení. Úder je dalším připomenutím, že se Rusko v příštích týdnech patrně chystá zopakovat svou kampaň proti ukrajinské energetice z minulého roku.

Za zmínku stojí i jeden ukrajinský úder na ruské cíle za frontou. Dne 4. listopadu se ukrajinským silám s pomocí střel s plochou dráhou letu podařilo zasáhnout doky v protiletadlovou obranou silně chráněném přístavu Kerč na okupovaném Krymu. Podle všeho byla zasažena korveta Askold z třídy nazvané Projekt 2280, tedy jedna z menších lodí ruského námořnictva určena pro údery střelami s plochou dráhou letu. Loď byla téměř připravena k nástupu do služby.

Ukrajina tak nadále pokračuje ve snaze vyřadit ruskou Černomořskou flotilu z bojů o Černé moře. I díky tomu koridorem pro dopravu ukrajinského obilí v uplynulých týdnech propluly desítky nákladních lodí.