Zprávy z bojiště: Rusové zahltili ukrajinskou obranu

Po delší době zahajme dnešní přehled znovu u vzdušné války nad Ukrajinou. Jak nepochybně víte, Rusko podniklo během 29. prosince 2023 největší vzdušný úder na ukrajinské cíle prakticky od začátku války.

Celkem vypálilo v jeho průběhu přes 160 kusů munice. Většinu z nich, zhruba 90, tvořily různé řízené střely s balistickou i plochou dráhou letu. Zbytek tvořilo několik desítek kamikaze dronů íránského původu (vyráběných částečně licenčně v Rusku).

Právě drony umožnily Rusům provést útok v takovém rozsahu. Jsou levné, k dispozici jsou jich patrně stovky měsíčně. Jsou také pomalé, zranitelné i palbou z ručních zbraní a nesou řádově menší nálož než větší střely (desítky kilogramů místo obvyklých stovek), ukrajinskou obranu ovšem zaměstnají také - a donutí ji například odhalit vlastní pozice.

Na opačném konci škály použitých střel byly pak vysoce nadzvukové střely typu Kinžal či Ch-22. Ty zase mohou reálně sestřelit jen špičkové a specializované systémy (tj. Patriot). Těch má Ukrajina ovšem tak málo, že chrání jen malou část území, prakticky pouze Kyjev.

Úder byl plánován tak, aby se oba typy prostředků vzájemně podporovaly. Rusko používalo v posledních měsících k útokům téměř výhradně dostupné kamikaze drony. Cílem bylo velmi pravděpodobně zmapovat ukrajinskou obranu - a tu se pak 29. prosince pokusilo zahltit odpálením velkého množství zbraní najednou.

První vlnu útoku tedy tvořily kamikaze drony, které vyletěly k cílům večer 28. prosince. Po nich postupně následovaly střely, načasované v mnoha případech zjevně tak, aby se oba typy munice dostaly k místu určení zhruba ve stejné chvíli.

Z dostupných informací prostě nelze zjistit, jaké cíle přesně Rusové do navigačních systémů zvolili. Nezdá se zatím, že by cílem byly primárně energetická zařízení, jak tomu bylo u velkých úderů uplynulé zimy. Zasaženy byly nepochybně i ryze civilní cíle a obětí už v době přípravy článku bylo více než 30.

O tom, zda úder zasáhl nějaké vojensky významné cíle a případně které, se ovšem v dohledné době téměř určitě prakticky nic nedozvíme. Ukrajinská strana tyto informace z pochopitelných důvodů obvykle neuvádí a ruským údajům bohužel nelze věřit: I když nejsou vždy nepravdivé, obsahují příliš mnoho lží.

V tuto chvíli také nikdo s výjimkou ruského velení neví, zda jde o ojedinělou událost nebo začátek nové zimní raketové kampaně. Je nepochybné, že Rusko muselo od začátku války sáhnout hluboko do svých zásob přesné munice.

Zároveň ovšem dostaly ruské síly jak zcela nové typy těchto zbraní (kamikaze drony íránského původu) a došlo určitě i k navýšení výroby starších typů. Ale kolik munice teď Rusko vyrábí a kolik si jí v posledních měsících odložilo stranou na zimní údery proti Ukrajině, o tom žádné spolehlivé informace nejsou k dispozici.

Boje na frontě byly stále intenzivní. Ukrajinskou stranou hlášené ztráty ruských vojáků se pohybují v posledním týdnu pod 900. Nebyly tedy tak vysoké jako třeba v polovině prosince, kdy se denní průměr pohyboval přes tisíc nahlášených ruských ztrát denně.

Hlavní roli v tom do velké míry sehrály asi obtížné podmínky, které komplikují prakticky veškerou činnost na frontě. Kromě rozbahněného terénu (někdy extrémně rozbahněného) přispívají k obtížím a mizerii vojáků i na frontě mimo jiné i přemnožení hlodavci, kteří hledají teplo a úkryt v zákopech na obou stranách fronty. Jejich počty letos rychle stouply díky teplému počasí a tomu, že zemědělství v blízkosti fronty přestalo fungovat. Na polích zůstal dostatek potravy a jedy neměl kdo klást.

Ale i tak probíhaly boje, a to stále ve stejném duchu jako v uplynulých týdnech: Útočila ruská armáda, ukrajinská se soustředila na obranu. K níž ovšem podle její doktríny patří i protiútoky, především na pozice, které protivník čerstvě obsadil a nestačil se ještě zcela zakopat a prostor zaminovat.

V posledních týdnech je vidět, že ukrajinská armáda nebojuje o každou ztracenou pozici a alespoň v některých případech „vyměňuje“ ztracené území za ruské ztráty, stejně jako se to dělo běžně na začátku konfliktu. Tehdy ovšem mělo Rusko významnější převahu ve vojácích, technice a především dělostřelectvu, proti kterým bylo těžké pozice udržet bez extrémních ztrát. Situace tedy není zcela totožná a situace se nezdá být tak vypjatá jako třeba poté, co Rusové prorazili ukrajinskou obranu v Popasne a později u Lysyčansku. Ale pravdou je, že co se týče iniciativy, situace je v podstatě totožná jako v průběhu léta 2022 a útočí prakticky jediná strana.

S popisem situace začněme jako obvykle od severu. Ruské síly pokračují v útocích na severní části fronty, především v okolí Kupjansku. Přesto se za víceméně rok, kdy tu ruské síly mají iniciativu, změnilo jen málo. Rusko stále útočí podél fronty, ale obzvláště silně směrem k Synkivce. Obsadit se ji invazním vojskům ovšem stále nedaří. Neustálé útoky ovšem pochopitelně obránce vysilují a postupně ničí jejich pozice.

Ruský tlak pokračuje i v okolí Bachmutu. Kremelské velení v této části fronty shromáždilo údajně několik desítek tisíc můžu, kteří nejspíše mají vytvořit jakousi ochrannou zónu kolem samotného Bachmutu.

Ruské jednotky útočí silně na sever od města, především v okolí Bogdanivky a Chromoveho. Zatímco Chromove v tuto chvíli invazní jednotky zřejmě kontrolují, o Bohdanivku se stále bojuje. Rusové postoupili v těchto částech fronty od začátku prosince až o dva kilometry, na současné poměry války tedy poměrně výrazně. Protože útoky probíhají stále s využitím skupin pěchoty, průlom ukrajinské obrany je nepravděpodobný. Rusové však získali zpět prakticky veškeré území, o které přišli v důsledku ukrajinského tlaku po obsazení Bachmutu.

Na jih od města pak Rusové pokračují v tlaku směrem na Kliščijivku, tedy hlavně na výšiny nad troskami této vesnice, o kterou se bojovalo už v druhé polovině roku 2022 a pak intenzivně znovu v létě 2023.

Pokračuje stále bitva o Avdijivku. Ruský postup je jen pomalý a založený na postupné destrukci ukrajinských obranných pozic, všech možných opěrných bodů a vyčerpání obránců. Boje tedy probíhají obvykle tak, že ruské síly se pokoušejí obsadit buď pozice v území nikoho, či první ukrajinské pozice. Obránci se snaží útoky oslabit či zcela zastavit drony a dělostřelectvem, a pokud se to nezdaří, podnikají malé lokální protiútoky s cílem vyhnat okupační jednotky z nových postavení dříve, než se v nich stačí řádně zakopat. Ukrajinští obránci jsou úspěšní mnohem častěji než ruští útočníci, ne ovšem vždy.

Ruské síly tedy pomalu, v posledním týdnu dokonce téměř neznatelně, postupují. Ruské úspěchy v obsazení nových pozic jsou také spojeny s velkými ztrátami. Ty ovšem Rusko dokáže zatím z velké části kompenzovat náborem dalších dobrovolníků, trestanců či „skrytě mobilizovaných“.

Z další části doněcké fronty stojí za zmínku neustávající ruská snaha o obsazení vesnice Novomichailivka. Ta leží v podstatě v malém výběžku fronty, ruské síly tedy na obranné pozice ve vesnici mohou útočit z několika směrů. Vesnice je zároveň cílem intenzivního ostřelování a bombardování klouzavými bombami, takže je otázkou, zda bude dlouhodobě pozice pro ukrajinské obránce udržitelnou. Ruské velení zjevně doufá, že úspěch v této části fronty zvýší šance na obsazení Vuhledaru. To by zase snad umožnilo Rusům znovu začít využívat důležitou železniční trasu směrem na Melitopol, tedy na jižní části okupované Ukrajiny.

Na jižní frontě také nedošlo k velkým změnám. Ruské síly se především snaží ukrojit z (již tak malých) ukrajinských územních zisků z letní ofenzivy. Podařilo se jim znovu obsadit některé pozice u Robotyneho. Podle některých informací právě tady ukrajinské jednotky vyměňují údajně půdu za ruské ztráty. Což by dávalo smysl: Z taktického a strategického hlediska nejde v tuto chvíli, kdy Kyjev nemůže pomýšlet na další ofenzivu v tomto směru, pro Ukrajinu o důležité lokality.

V této oblasti také došlo k dobře zdokumentované události, která se zdá být téměř nepochybně válečným zločincem. Ruští výsadkáři z „elitní“ 76. divize ruských výsadkářů na dronem zaznamenaném videu zjevně zavraždili tři vzdávající se protivníky. Oddíly spadající pod 76. divizi byly odpovědné i za vraždy v Buči v roce 2022.

Nepříznivě se pro Ukrajinu vyvíjela v posledním týdnu situace na chersonském předmostí na okupovaném břehu Dněpru. Pozice ukrajinské námořní pěchoty a dalších jednotek za řekou nikdy nebyly příliš pevné, v posledních týdnech byly ovšem pod stále větším tlakem ruských sil.

Rusové zvyšovali jak počet útoků pozemních jednotek, tak především intenzitu ostřelování a bombardování s pomocí klouzavých bomb. Tyto zbraně vypouštějí ruské bombardéry, především Su-34, ve vzdálenosti řádově desítek kilometrů za frontou, tedy mimo dosah prakticky všech prostředků ukrajinské protivzdušné obrany i letectva.

Ukrajina nemá k dispozici žádné snadné řešení problému s klouzavými bombami. Situaci se nakonec rozhodla v tomto případě vyřešit nasazením jednoho velmi pokročilého systému protivzdušné obrany, velmi pravděpodobně baterie systému Patriot. Připravila pro ruské bombardéry podobný typ přepadení jako v květnu 2023, kdy podle všeho právě systém Patriot sestřelil během dvou minut pět strojů nad ruským územím, které byly součástí skupiny podnikající takový nálet klouzavými bombami. Na jižní frontě ukrajinské střely dostihly během jediného dne, zřejmě dokonce během velmi krátké chvíle, tři ruské bombardéry Su-34.

Po této události nejméně na několik dní ruské bombové útoky na ukrajinské předmostí ustaly. Ovšem ani to ukrajinský problém, jak podporovat vojáky za Dněprem, nijak neřeší. Situace je zjevně velmi obtížná a ruské útoky podle dostupných informací donutily ukrajinské vojáky opustit pozice dále ve vnitrozemí. I když další vývoj pochopitelně nemůžeme předvídat, v této situaci se zdá velmi dobře možné, že ukrajinská armáda v dohledné době předmostí opustí.