Zprávy z bojiště: Rusové usilovně kopou. Chtějí zabránit opakování kolapsu

Zhruba 14 dní měla Ukrajina na provedení oprav ve své energetické soustavě. Po velkém ruském útoku z 23. listopadu, který způsobil vážné škody a velké výpadky dodávek, přišla další vlna útoků až v pondělí 5. prosince ráno.

Tak jak je v poslední době zvykem, Rusko vypálilo vícero střel na každý zvolený cíl, aby protivníkova protivzdušná obrana měla menší šance všechny přilétající střely úspěšně zasáhnout. Sestřeleno bylo podle ukrajinského generálního štábu zhruba 60 střel ze zmíněných 70.

Což je jistě relativně dobrý výsledek, lepší než v řadě předchozích případů. Ovšem dobře cílených deset střel může v tak citlivém systému, jakým je energetika, napáchat velké škody.

Například následkem posledního útoku zůstala zhruba polovina Kyjeva několik dní bez elektřiny. A některé části země budou bez elektrické energie ještě možná dalších několik dní. Z ruského hlediska to nejspíše nebude hodnoceno jako neúspěch, a v této strategii bude Kreml tedy nejspíše pokračovat i přes mezinárodní protesty.

Naprosto nezvyklou událostí byl útok na ruské základny, odkud startují ruské bombardéry s řízenými střelami k útokům na ukrajinské energetické cíle. Jde totiž o cíle od Ukrajiny velmi vzdálené: základnu Engels (cca 600 km od ukrajinských pozic) a letiště Ďagilevo (cca 500 km).

Ukrajinská strana se k podobným útokům v hloubi ruského území obecně nevyjadřuje a v tomto případě tomu nebylo jinak. Největší popularitě se dnes těší domněnka, že útok provedly ukrajinské síly s pomocí bezpilotních letadel ještě sovětského původu (více v tomto textu).

Důkazy o tom nemáme, ale některé indicie skutečně naznačují, že se mohlo jednat o upravený průzkumný prostředek Tu-141. Jde o velký bezpilotní proudový stroj zavedený do výzbroje armády SSSR v 70. letech s doletem až 1000 kilometrů. V mnoha parametrech se tak podobá střelám s plochou dráhou letou – s tím rozdílem, že Tu-141 se po misi měl vracet na vlastní území a přistát.

Vyráběl se v Charkově, a protože byl nasazen hlavně v západní části svazu, Rusku po rozpadu SSSR prakticky žádný nezůstal. Zato Ukrajina zdědila velkou část z celkem asi 150 vyrobených kusů. A po roce 2014 je dokonce znovu nasadila do služby.

Upravit Tu-141 na „kamikaze“ dron by mělo být v silách ukrajinského průmyslu. Práce nejspíše začaly dávno před ruskou invazí, jak naznačuje i případ jednoho výbušnou hlavicí vybaveného Tu-141, který v březnu spadl v Chorvatsku. Šlo zřejmě o naprosto kolosální selhání navigace Ukrajinci vypáleného „kamikaze“ dronu, který naštěstí v místě dopadu nezpůsobil významné škody.

Pokud tomu tak je, Ukrajina bude mít těchto strojů k dispozici omezené množství, řádově maximálně kolem stovky (a pravděpodobně podstatně méně). Jak můžeme vidět na ruských útocích na energetickou infrastrukturu Ukrajiny, nasazení řádově stovek kusů řízené munice stačí k napáchání výrazných škod, ne ovšem ke změně válečné situace.

Přejděme nyní na frontu, jako obvykle od severu k jihu. Na severní části fronty dál pokračuje pomalý ukrajinský postup. Ruské jednotky tu zadržují ukrajinské útoky již několik týdnů, ukrajinské jednotky však pomalu postupují vesnici po vesnici.

V posledních několika dnech tu došlo k pro Ukrajinu příznivému vývoji například kolem Červenopopivky, tedy v blízkosti Kreminny. Boje probíhaly ovšem i na řadě dalších míst, změny proti minulému týdnu nejsou veliké. Linie fronty se posunuje maximálně po jednotkách kilometrů.

Obecně lze říci, že kyjevské síly pomalu vytlačují ruskou obranu z vyvýšenin v této oblasti směrem na východ. Postup ovšem není rychlý. Ruské velení se snaží udělat vše pro to, aby zabránilo rychlému ukrajinskému průlomu, jaký v září vyhnal ruské jednotky z velké části Charkovské oblasti.

Na frontu směřují jak čerství rekruti, tak jednotky stažené od Chersonu, a tak je poměrně hustě obsazena. Navíc v oblasti pokračuje stavba fyzických překážek.

V oblasti mezi ruskou hranicí na severu a městem Kreminna na jihu vznikla téměř 100kilometrová obranná linie kombinující zákopy a protitankové překážky. Běžnou součástí jsou „dračí zuby“, tedy betonové překážky (byť tedy pochybné kvality), tak i protitankové příkopy, a za nimi připravené zákopy pro pěchotu. Podobné překážky protivníka samy o sobě nezastaví, cílem je zpomalit ho a poskytnout vlastním silám více času, aby jeho postup zarazily palbou.

Výstavba bude patrně pokračovat a v oblasti tak jsou, nebo v příštích týdnech budou nejspíše připraveny i další obranné prvky. Práce na pozici stále probíhají a je těžké s jistotou říci, jaká bude její konečná podoba.

Obranné postavení vzniká zhruba nějakých 15-25 kilometrů za současnou linií fronty (někde i více kilometrů). Pokud by do něj ruské jednotky ustoupily, Rusko by přišlo o důležitou silnici P-66. Ta vede v oblasti severojižním směrem a teoreticky by měla umožňovat rychlé přesuny vojsk a zásob po linii fronty.

Na řadě míst ji ovšem už ukrajinské síly mají na dohled, někde ji dokonce překročily (u zmíněné Červenopopivky), takže její význam pro Rusko je v tuto chvíli malý. Ruské zásobování v oblasti nejspíše probíhá do značné míry přes již zmíněný Starobilsk, takže jeho udržení je klíčové.

Luhanská oblast není jediná, kde se v poslední době objevují ruská opevnění. Práce na podobných strukturách se rozjíždí ve všech nezákonně anektovaných regionech Ukrajiny. Moskevské velení se tedy připravuje na možné nové útoky na Ukrajinu a chce postup protivníka co nejvíce zpomalit.

Rozsáhlé ústupy jako u Chersonu či Charkova se v blízké době pravděpodobně již nebudou opakovat. Což by znamenalo, že válka se protáhne a případná další ukrajinská vítězství budou muset být těžce vykoupena.

Ukrajinské velení se snaží nejpevnějším částem protivníkovy obrany vyhýbat. Neprobíhají například prakticky žádné přímé útoky na opevněná města, jako je Svatove či zmíněná Kreminna. Ukrajinské jednotky se snaží protivníka postupně vytlačovat z okolních vesnic a dalších důležitých bodů, a tak ho zřejmě donutit k ústupu z měst, která obráncům nabízejí tak příhodné postavení.

Prudké boje nadále probíhají i v Doněcké oblasti. Jako obvykle byly ovšem v tomto regionu aktivnější ruské jednotky než ukrajinské.

Cílem mnoha útoků byly znovu ukrajinské pozice kolem města Bachmut. V minulém týdnu ruské síly podle všeho konsolidovaly nedávno obsazené pozice jižně od města, tedy například v Kurďjumivce.

Dalšími úspěchy na to ovšem nenavázaly. Rozvinout další útoky z této oblasti směrem na západ, tedy tak, aby Bachmut byl alespoň částečně obklíčen, není úplně jednoduché. Terén je tu otevřený a ukrajinští obránci pořád mají dobrý výhled na možné směry ruského postupu.

Útoky přímo na Bachmut se také nesetkaly s úspěchem, a tak ruské velení, tedy zřejmě velení „vagnerovců“, v tuto chvíli rozvíjí útok na město od severu. Ukrajinská obrana je rozsáhlá a jednotlivá postavení se mohou dobře vzájemně podporovat palbou, protivník tak hledá slabé místo.

Za slibnou Rusové zřejmě považují snahu obsadit vyvýšeniny nad městem Soledar, které de facto chrání severní bok Bachmutu. V průběhu posledních dní tak probíhají boje o vesničku Jakovlivka, která leží východně od Soledaru, na kopci nad městem. Podle některých informací, především tedy z ruské strany, útočící jednotky Jakovlivku obsadily.

Prohlédněte si fotoreportáž z nemocnice v první linii nedaleko Bachmutu. Upozorňujeme, že součástí jsou i syrové snímky.

Bude dobré si počkat na potvrzení, ale pokud ruské síly skutečně vesnici obsadily, ukrajinská strana se nejspíše pokusí o protiútok a boje budou pokračovat. Jakovlivka je důležitá obranná pozice, díky které má ukrajinská obrana pozici na zmíněných vyvýšeninách nad městem. Ukrajinské velení ji těžko může jednoduše přenechat nepříteli.

V současné chvíli se tedy všeobecně očekává, že těžiště bojů se i v příštích dnech nejspíše bude soustředit právě do oblasti severně od Bachmutu. A nesjpíše se nezastaví, dokud „vagnerovcům“ nedojdou „zdroje“ pro jejich útočné vlny.

V dalších částech Doněcké oblasti nedošlo k velkým změnám. Boje pokračovaly například kolem Avdijivky, ale nikam se neposunuly. Před časem zřejmě ukrajinský protiútok vrhnul ruské jednotky z jejich předsunutých pozic zpět do vesnice Pisky, a tak se fronta vrátila na podobnou pozici jako zhruba před dvěma třemi měsíci.

V Záporožské oblasti docházelo k občasným pozičním střetům, ovšem linie fronty se nehnula. Obě strany se také denně ostřelovaly.

Zástupci a zastánci obou stran se v oficiálních prohlášeních i na sociálních sítích také vzájemně obviňují z příprav většího útoku v Záporožské oblasti. Před dvěma týdny ukrajinská strana tvrdila, že ruské velení tu připravuje skupinu jednotek k útoku severním směrem.

Od konce listopadu přibývá tvrzení z ruské strany, že Ukrajina v oblasti připravuje síly k útoku směrem na jih. Pravdou je, že například podle polských analytiků z Rochan Consulting Kyjev do regionu přesunul tři mechanizované mosty a pět brigád domobrany. Pro srovnání, zářijová ofenzíva v Charkovské oblasti začala útokem dvou mechanizovaných brigád, nakonec se ho zúčastnilo 12 brigád, a to jak brigád pravidelné armády, tak domobrany.

Na skutečně velký útok – navíc do lépe připravené ruské obrany než u Charkova – by v oblasti muselo být více jednotek. Koneckonců současný úkol ukrajinských sil v Záporožské oblasti může být zaměřen pouze na obranná opatření a snahu odradit Rusy od operace velkého rozsahu.

Na druhou stranu v posledních dvou týdnech se zvýšil počet ukrajinských úderů přesnými zbraněmi na ruské vojenské cíle v regionu. Což může být jak součástí přípravy ofenzivy, tak i snaha narušit ruské přípravy na útok.

Situace je tedy nejasná, ale to by nás nemělo překvapovat. Nikdo z protivníků své úmysly nechce signalizovat předem, aby nesnížil své šance na úspěch.

V minulém týdnu se také objevily informace, že ruské jednotky se připravují ke stažení z areálu Záporožské jaderné elektrárny. Ve skutečnosti šlo ovšem pouze o rotaci či výměnu jednotek v oblasti; stažení pozorováno nebylo (dobré shrnutí na twitteru).

Chersonské bojiště, které poslední měsíce zažilo prakticky nepřetržité boje a ostřelování, je v posledních týdnech zřejmě nejklidnějším místem fronty.

Ruské jednotky se stáhly od Dněpru, aby se vyhnuly ostřelování. Na místě jsou dělostřelečtí pozorovatelé, kteří řídí palbu na ukrajinský břeh řeky, především na Cherson. Ovšem ruská palba v této oblasti není příliš silná.

Což je zřejmě dáno tím, že Kerčský most na Krym je stále částečně nefunkční (stále přes něj podle dostupných informací nejezdí vlaky). A protože spojnice po pevnině je zase v dostřelu ukrajinského dělostřelectva, doprava zásob, tedy i munice, k jednotkám v oblasti je náročná.

Tomu, že Rusko je v této oblasti pasivní, nasvědčují ostatně i občasné ukrajinské „expedice“ za řeku Dněpr, které alespoň v některých případech podle záběrů probíhají i během dne (třeba přímo naproti Chersonu).

Ukrajinská propaganda jich samozřejmě využívá a mluví o „osvobození“ nových území či „získaných předmostích“ na druhém břehu, to je ovšem velmi přehnané tvrzení. Na ruskou armádou okupované území budou velmi pravděpodobně přejíždět průzkumné či speciální jednotky, útok přes řeku je krajně nepravděpodobný. Není známo, že by jedna či druhá strana v oblasti shromáždila významnější síly. Ani jedna také nemá prostředky, jak zajistit bezpečný přechod přes řeku pro nějaký větší kontingent.