Zprávy z bojiště: Rusové u Bachmutu změnili strategii. Cílem není obklíčení

Letecká válka proti Ukrajině pokračovala v posledních dnech spíše menšími útoky, které samy o sobě nemají velký význam.

Celkově nadále platí, že ruská letecká a raketová kampaň proti Ukrajině zásadně válku nemění, byť hlavně během zimy život v zemi jistě ovlivnila. Nadále ovšem komplikuje chod ukrajinské ekonomiky – málokomu se chce investovat do země, kde hrozí bombardování – a tak komplikuje třeba i výběr daní. Kyjev je o to závislejší na zahraniční pomoci a i to má z ruského hlediska nepochybně svůj význam.

Hlavní cíl ruských zimních úderů, tedy energetickou infrastrukturu, v posledních dnech zasáhlo velmi výrazně počasí. V některých částech země, třeba na západní Ukrajině nebo okolo Oděsy, došlo k výpadkům elektřiny a dalších energií kvůli masivním srážkám.

V některých částech země byly spíše dešťové, ale jinde – například kolem Bachmutu, kterému se dnes budeme znovu věnovat – spadlo během této už jarní sněhové bouře několik desítek centimetrů sněhu.

V pátek 31. března sněžení, které bylo nejintenzivnější za poslední dekádu, zasypalo zákopy téměř do metrové výšky (v otevřené krajině byl samozřejmě úhrn menší, do zákopů sníh nafouká).

Podle zpráv z fronty se v oblastech postižených bouří nedalo den dva prakticky pohybovat pěšky, což pochopitelně mělo vliv i na vojáky obou stran. Nízké teploty ovšem dlouho nevydržely a již na konci víkendu se sníh na většině míst rozpustil. Jen se tak zvýšilo množství bláta, kterého v tomto období roku nebývá na Ukrajině málo.

Relativně vlivný ukrajinský YouTube kanál „Reporting from Ukraine“ a další zdroje uváděly, že změna počasí na poslední chvíli dokonce zastavila připravovanou ukrajinskou protiofenzívu kolem Bachmutu.

To může být pravda, ale spíše nemusí: o přípravě takového protiútoku se mluví mezi proukrajinskými blogery už delší dobu, ovšem stále je to jen „šeptanda“ bez konkrétní opory. Minimálně stejně pravděpodobné je, že ukrajinská strana chce u Bachmutu pokračovat ve své stávající strategii, o které bude ještě řeč.

Situace na bojišti se znovu nijak výrazně nezměnila. Stojí proti sobě dvě armády s velmi podobnými možnostmi, výzbrojí a do nezanedbatelné míry i taktikou, která z velké části spoléhá na intenzivní využívání dělostřelectva.

Probíhají tedy především poziční boje třeba o postavení s lepším výhledem na území protivníka, systémy polního opevnění nebo, a to snad nejčastěji, budovy či sídla, která mohou sloužit jako úkryt. Ceněné jsou pak obecně domy se sklepem, které poskytují nejlepší ochranu proti ostřelování.

Nebudeme se tedy frontě věnovat příliš podrobně, ostatně nových informací je poměrně málo. Například ze severní části fronty, tedy z Luhanské oblasti nemáme z posledních dní prakticky žádné ověřené informace o výraznějším postupu jedné či druhé strany.

Což vůbec neznamená, že by se na tomto úseku nijak nebojovalo, naopak. Dobrou ilustrací intenzity bojů na některých místech jsou následující záběry bombardování ukrajinské pozice (zřejmě soustavy zákopů a krytů na kraji lesa) salvou z termobarického raketometu TOS-1A.

Během několika sekund dopadne na plochu srovnatelnou s větší parcelou podle našich propočtů snad devět střel, každá s přibližně stokilogramovou náloží. Každá nejprve vytvoří mrak drobných kapiček výbušné směsi, která se pak následně zapálí. Vzniká tak mohutná tlaková vlna, která má dobrý účinek především právě proti polním opevněním.

Systémů TOS-1A a munice pro ně není k dispozici mnoho, a používají se tak obvykle ve směrech důležitých útoků. Proto je ostatně dostávají v posledních měsících k dispozici jednotky ruských výsadkářů, které ve stále větší míře hrají roli útočné pěchoty.

Proč se cílem stala právě tato anonymní pozice v Luhanské oblasti, ze záběru nedokážeme určit.

Pokud se ovšem ukrajinští obránci z pozice nedokázali stáhnout před zahájením ostřelování, těžko si představit, že by se vyhnuli ztrátám. To je obecně na Ukrajině riziko poziční války z pevných obranných pozic: zbraně na obou stranách jsou dostatečně ničivé a/nebo přesné, že ani dobře připravené polní opevnění proti nim neposkytuje dostatečnou ochranu.

Když byly ruské síly ochotné vynaložit salvu termobarických raket na jedno ukrajinské postavení uprostřed luhanského venkova, je těžké si představit, jaká je situace v epicentru bojů posledních měsíců, tedy městě Bachmut.

Boje v této oblasti jsou po jisté pauze znovu velmi intenzivní. Ruská strana během druhé poloviny března dokázala vystřídat alespoň část vyčerpaných jednotek a nahradit je čerstvými silami. Protože aktivní jsou nadále zejména ruští vojáci, znamená to, že útoků na exponovaných místech fronty přibylo a jsou intenzivnější.

Ruské velení také patrně změnilo svou strategii v bitvě o Bachmut. Výrazně ubylo útoků na křídla ukrajinských jednotek bránících město, zato zesílil tlak na samotné město.

Jinak řečeno: ruské jednotky jako by se už tolik nesnažily město obklíčit a obránce donutit k ústupu či obklíčit. Počet útoků hlášených ukrajinským generálním štábem v těchto směrech na konci minulého týdne klesl na polovinu.

Místo toho vývoj v posledních dnech nasvědčuje tomu, že ruská armáda se snaží obsadit střed města přímými útoky. Určitě může hrát svou roli i počasí a sněhová bouře z konce minulého týdne, která zkomplikovala pohyb v terénu mimo město. Boje v centru města jsou ovšem podle řady svědectví výrazně intenzivnější než za mnoho předchozích týdnů, tak to nebude jediný faktor.

Boje ve městech obecně bývají samozřejmě obtížnější a méně dynamické než v otevřeném terénu. Obvykle je možné postupovat jen pomalu a Bachmut není výjimkou. Ruské síly obsazují město metodicky, s pomocí dělostřelectva a leteckého bombardování. Terčem palby z obou stran jsou z pochopitelných důvodů především vysoké budovy, například panelové domy, které poskytují dobrý rozhled.

Zdá se, že letectvo obecně hraje v posledních týdnech na ruské straně větší roli než v dřívějších fázích konfliktu. Využívá nejen nepřímé střelby obloukem z nízkých výšek, přibývá i zpráv o využití naváděných 1,5tunových klouzavých bomb, které se shazují z velkých výšek a vzdálenosti několika desítek kilometrů od cíle (v poslední době se používaly i u Avdijivky).

Nedokážeme určit, do jaké míry je to dáno sníženými schopnosti ukrajinské protivzdušné obrany (která nepochybně musí mít potíže s dostupností střel i odpalovacích zařízení) a do jaké míry je to dáno tím, že ruské letectvo dostalo k dispozici nové zásoby těchto bomb – nebo svolení sáhnout hlouběji do skladů.

V každém případě ovšem ruské síly ve městě postupují právě s pomocí dělostřelectva a leteckého bombardování. Obránci samozřejmě dělostřelectvo používají také intenzivně, zároveň také město do velké míry zaminovali.

Nemluvíme přitom jen o kladení jednotlivých min či improvizovaných náloží. Ukrajinské jednotky v některých doložených případech podminovaly celé takticky významné budovy, které pak po ústupu vyhodily do povětří – i s protivníky, kteří danou pozici obsadili.

Ukrajinské síly také minimálně v jednom případě použily pro útok na shromáždění ruských jednotek jinak taktickou balistickou střelu Točka-U s náloží řádově stovek kilogramů výbušniny. Těch přitom v ukrajinském arzenálu patrně nezbývá mnoho.

Vzhledem k doletu kolem 150 kilometrů se obvykle používají na cíle, které leží dále než doslova několik set metrů za linií dotyku obou vojsk. V daném případě zřejmě dospělo velení k závěru, že cíl je natolik lákavý, a přitom možná odolný proti běžné dělostřelecké palbě, že využití vzácné střely je nejlepší možností.

V tuto chvíli je ovšem prakticky nemožné odhadovat, jaké ztráty, a to jak absolutní, tak relativní, obě strany během bojů utrpěly. Obránci mají na své straně řadu výhod (terén znají, mohli si připravit dopředu pozice, zaminovat důležitá místa atp.). Zároveň ale například ruské těžké zbraně mohou výhodu ukrajinských sil do určité míry eliminovat. Záleží ovšem na řadě faktorů, třeba dostupnosti munice, a tak se dalších spekulací zdržíme.

V každém případě ruské síly pomalu postupují do centra města. V průběhu víkendu se jim podařilo obsadit důležité pozice na jihu města, což může donutit obránce ustoupit o jeden či více bloků na západ. Průběh bojů ovšem do značné míry určuje výška budov, ne běžné světové strany.

Podle některých odhadů obránci ustoupí možná až za železniční trať, která přetíná střed města.

Železnice tam tvoří důležitou obrannou linii. Velmi podobnou jako východně od trati ležící říčka Bachmutka, kterou se ruské síly přímo překročit ani příliš nepokoušely. Místo toho postupně vytlačily ukrajinské jednotky od řeky údery od jihu a severu.

I když se obklíčení města v posledních týdnech nesevřelo těsněji a ruské snahy v tomto směru jsou v posledních dnech polovičaté, těsné postavení ruských sil kolem Bachmutu hraje svou roli. Silnice do města jsou stále alespoň částečně využitelné, obránci v čelních liniích mají i podle oficiálních ukrajinských míst potíže se zásobováním municí (a nepochybně i dalšího materiálu či s odvozem raněných).

Z dalších části bojiště je v posledních dnech zajímavý vývoj bojů u města Avdijivka nedaleko Doněcku. Jak jsme psali, tady se v březnu podařilo ruským silám na poměry současného konfliktu poměrně úspěšně postoupit. Snad proto, že velká část ukrajinských záloh byla nasazena ke stabilizaci bachmutské fronty.

Nakonec ovšem Rusové minimálně o část svých zisků přišli. V poslední době pak situace v této oblasti připomíná stále více boje u Vuhledaru z předcházejících měsíců. Útoky ruské těžké techniky končí pravidelně nezdarem v minových polích, po zásazích řízených střel či dělostřeleckých granátů. V posledním týdnu působily ruské snahy v této oblasti poněkud bezradně.

Ovšem jak jsme už uváděli mnohokrát, nevíme přesně, do jaké míry se obě strany skutečně vyčerpaly. Je možné, že v příštích dnech se fronta v této oblasti pohne, zatím tomu ale nic nenasvědčuje.